Ženské “Chicago” v Pardubicích
“Chicago” autorské dvojice John Kander, Fred Ebb a legendárního choreografa Boba Fosseho si po ovládnutí newyorské Broadwaye a londýnského West Endu konečně začíná razit stabilní cestu napříč českými scénami. Po vcelku zdařilé plzeňské inscenaci Romana Meluzína v Divadle J. K. Tyla zde letos máme nesmírně zajímavé zpracování z Východočeského divadla Pardubice.
(psáno z reprízy 20 .2. 2009)
Jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších českých divadelních režisérů Petr Novotný představuje tento klenot klasických muzikálových děl pomocí hned několika dramaturgických i vizuálních posunů a samozřejmě je využito skvělého překladu od Iva T. Havlů.
Role jakéhosi konferenciéra – průvodce dějem byla rozdělena mezi představitele Billyho Flynna a Ámose Harta, což skýtá zajímavé možnosti třeba právě hned v samotném začátku, kdy na začátku přivedou dívky z nedaleké ženské věznice, že prý si pro nás připravili zajímavé vystoupení…
Po celou dobu je cítit velký, sympatický příklon k žánru černé komedie, přičemž ale dobře, s patřičným nadhledem, vypichuje všechny problémy, k nimž se chce dílo vyjádřit, čili problémy soudnictví, vliv médií a toho, že každý člověk se může stát v rukou mocných bezbrannou loutkou. Vrcholem budiž scéna „Razzle Dazzle (Dáme fleka všem)“ koncipována coby jedna velká cirkusová přehlídka. To vše díky scénografii Ivo Žídka (vězení je zde zároveň kabaretem) a tradičně kvalitním kostýmům Romana Šolce tvoří příměs „filmu noir“. Právě filmovější atmosféra (nepleťme si ji však s filmovou verzí Roba Marshalla, jde o zcela jinou definici “filmovosti”) občas způsobuje drobné odcizení diváka od jeviště, naštěstí ale tento moment netrvá dlouho a celkově tento pocit vyznívá spíše ve prospěch představení.
V hlavních rolích dvou „nevinných“ vražedkyň Roxie Hartové a Velmy Kellyové se představily Martina Sikorová a Petra Janečková. Svých úloh se zhostily s patřičným nadšením, jsou pěvecky, herecky i tanečně dobře vybavené a je doslova radost sledovat je v každé situaci. Stejná slova platí i pro Ladislava Špinera coby Billyho Flynna. Ano, je o dost mladší, než jiní představitelé této role, ovšem sedí mu dokonale. Je to „liška podšitá“, chybí mu schopnost empatie, ale své obhajoby umí nalinkovat přesvědčivě a srozumitelně. Zkrátka po všech stránkách zdařile uchopený charakter.
Zejména pěveckým projevem zaujme Mama Morton Dagmar Novotná. Sám ředitel pardubického divadla Petr Dohnal si zahrál Roxiina „uťápnutého“ manžela Ámose. Je to figurka divácky vděčná, navíc má napsaný jeden z nejproslulejších šlágrů „Mr. Cellophane“. Pojímá ji s velkým důrazem na hereckou stránku, ale vyznívá v tom správném duchu a i „klaunský moment“ je příhodně načasován.
Pokud vás mírně zmátl nadpis článku, je právě teď nejvhodnější chvíle uvést vše na pravou míru. Totiž nejen, že zde máme dvě výrazné hlavní představitelky, ale zároveň skoro všechny menší roličky, ať už třeba mužské oběti nebo soudce, ztvárňují ženy. Ale u bulvární novinářky Mary Sunshine je tomu přesně naopak, s roztomilou nadsázkou a výrazem operní divy jej ztvárňuje Jan Berko (v programu k inscenaci je záměrně uveden pod ženskou variantou jména – skvělý vtípek, jelikož je ale na internetových stránkách divadla vše uvedeno na pravou míru, odhalujeme jej zde také, snad to nevadí).
Musíme však také odhalit největší hvězdu představení a tou je výtečná živá kapela Václava Marka & his BLUE STAR, podpořena vydařeným sound-designem. A proč tak září hlavně ona? Důvod je jednoduchý: nejen, že hudbě dodává tolik potřebný a správný retro zvuk, ale podtrhuje skvělé výkony všech zúčastněných. Bravo!
Pokud byste tedy chtěli „Chicago“ vidět v tom správném stylu a přesto tak trochu jinak, určitě si do Pardubic zajeďte.
Autorem fotografií je Michal Klíma, našemu serveru je laskavě poskytl Radek Smetana z Východočeského divadla Pardubice.
Komentáře
Tychi
AutorDíky za článek, Ondro. Jediné, co mě trošku mrzí, je pletivo místo nějakých bytelných mříží věznice. Jinak to vypadá, že se v Pardubicích zadařilo.
Ondřej Doubrava
AutorTychi: Viděl jsem Chicago z poslední řady, ale v Pardubicích je to malinké, takže jsem viděl parádně a odtamtud to jako pletivo rozhodně nevypadá, naopak celá ta céna vypadá přinejmenším zajímavě. ;-)
Jiří Kůdela
AutorOndro, děkuji Ti, už dlouho mě zajímalo, co o tomhle představení napíšeš.
peggy.kaja
AutorKrásný recenzce, díky Ondro… Já na to musím jít znova, ve společnosti celýho divadla studentů a děcek fakt žádný dílo nevyzní…. Já už se toho bála, ale tahle recenze mě přesvědčila :-)
jitka
AutorOndro, děkuji, recenze mě moc potěšila. VČD mám moc ráda a tak mě zahřeje, když představení pochválí i někdo nezaujatý.