Cyrano úspěšně odhazuje širák v Českých Budějovicích

Amatérským a poloprofesionálním produkcím se u nás věnujeme jen zřídka, novému muzikálu Cyrano mladého týmu z Českých Budějovic ale svým způsobem nešlo uniknout. Jednak proto, že má poměrně poutavou promokampaň, zadruhé, projekt dokázal uspět i na crowdfundingovém poli, konkrétně v kampani na Startovači (autor dnešní recenze též symbolicky přispěl), přičemž zatím pár dalších muzikálových a nutno říct, i zcela profesionálních, značně pohořelo. Navíc nikdy nevíte, kdy bude dramaturg potřebovat do nového projektu nějakou talentovanou duši. A tak jsme se díky milému pozvání zajeli na novou inscenaci skladatele Vojtěcha Adamčíka, textaře Filipa Šinknera a režisérky Kateřiny Studené, s fotografem Petrem Markem na Malou scénu Domu kultury Metropol v Českých Budějovicích zajeli podívat.
(psáno z reprízy 12. 4. 2016)

Scénář adaptuje chronicky známou Rostandovu předlohu Cyrano z Bergeracu už od začátku ve slušném tempu a příjemným hereckým nasazením, čímž mi připomněl v ČT nedávno zreprízovanou televizní inscenaci Jiřího Bělky s Jaroslavem Satoranským a Janou Preissovou v hlavních rolích a je moc prima, že se mladí tvůrci nebáli většího formátu, takže projekt disponuje docela velkou, ale jednoduchou a účelnou scénou Miloslava Kocmicha, i velkou company, což je sice pro menší prostor DK Metropol poměrně výzva, ale choreografie Evžena Bočkora, Lucie-Anny Zatloukalové a souboje Marka Kubáta dobře doplňovaly atmosféru představení.

Company

Vyzdvihnout musím zejména hudbu Vojtěcha Adamčíka. V orchestraci zní o mnoho procent poutavěji, než když byly k dispozici jen ukázky s klavírem. Zároveň má ale jednu zásadní přednost, díky které je představení nesmírně poutavé, prakticky nikdy z ní nevymizí příjemná melodika a velice nakažlivý optimismus a to ani ve smutnějších a melancholičtějších tónech, což jen posilovalo jedno z hlavních témat, kterým samozřejmě je naděje.

Cyrano Tomáše Vávry si ze svého handicapu v podobě velkého nosu pranic nedělá (a je asi na čase otázka, zdali pro další nastudování slavného dramatu vůbec časem může být brán jako primární nedostatek do zápletky, ale to je jen úvaha na okraj) a v první třetině představení působí až skoro superhrdinsky a lehkovážně, přesto jakoby jeho pojetí chyběla v těchto situacích větší uvolněnost, na druhou stranu jeho skrývaná, prakticky komorní až nenápadná rozervanost, kdy bojuje o svou lásku, ale zároveň nezištně pomáhá příteli, byla často velmi sympatická. Lucie Pragerová v roli Roxanny dobře stupňuje postavu, nejdříve jako mladé rozpustilé děvče, až se pod vlivem lásky promění v dámu. Lukáš Randák je zase sympatickým Kristiánem, kterému můžete i fandit, navíc jeho píseň Nic víc už nehledám jen těžko dostanete z hlavy. Naopak zklamáním byl výkon Jana Mrkvičky coby DeGuiche. Místo vychytralého intrikána, se z něj stala poněkud jednorozměrná postava zlouna, lačně toužícího po Roxanně, co si svou autoritu vynucuje prakticky konstantním řevem, což u tak herecky vděčné postavy vysloveně zamrzelo.

Lucie Pragerová a Tomáš Vávra

Lukáš Randák

Jan Mrkvička

Scénář obsahuje i značnou porci humoru, z části je ztělesňován například tak trochu bohémským pekařem Rageneauxem, kterého si na viděné repríze sympaticky zaskočil sám autor hudby Vojtěch Adamčík. Navíc prokázal, že si svou hudbu umí také bez problémů zazpívat, protože to nebývá vždy pravidlem.

Vojtěch Adamčík

Lukáš Randák a Tomáš Vávra

Lucie Pragerová a Lukáš Randák

Při dobrém sledování též zjistíte že spousta vtipů vepsaných do libreta by v celém představení fungovala ještě lépe, pokud by měly režijně lepší načasování v daných situacích a rozhodně by si zasloužily větší péči. Naopak by se asi zcela dalo vyhnout mírně nepatřičné citaci z Kleopatry v druhé půli na bojišti, byť se dá pochopit, že divácká obliba tohoto momentu je celkem nezměrná.

Byl bych rád, kdyby zmíněné připomínky, které vlastně nijak nenarušily zážitek z příjemného zábavného představení, za kterým je vidět hodně poctivé práce. byly pochopeny jako přátelské a v podstatě kolegiální rady. Přeji ze srdce realizačnímu týmu, aby se z poloprofesionálních pout dokázal brzy vymanit a aby si časem zahrál Cyrana (či další projekt) v ještě plnohodnotnější verzi, například s živým orchestrem a možná trochu přepracovanými texty, občas bylo dost zřetelné, že slabiky k notám úplně nepasují, byť to ve výsledku opět nebylo nic fatálního. Zároveň je ale při případném vstupu do profesionální sféry nesmí opustit nadšení a zápal pro věc, neb tyto vlastnosti umí překonat mnohé krizové situace. Elán a určitá znalost branže tu nechybí, naopak bylo vidět, že tady to se vstupem na muzikálové pole někdo myslí velmi vážně a kdoví, třeba se to skutečně s trochou trpělivosti povede. Našlápnuto mají všichni dobře, evidentně si umí zařídit dobré zázemí a například i program k inscenaci má naprosto profesionální parametry. Zkrátka dobrá práce!

Tomáš Vávra

Muzikál Cyrano můžete vidět do konce sezóny ještě 11x (počítáno včetně několika zadaných představení) nejblíže 28. a 29. 4., stačí sledovat oficiální webové stránky muzikálu, přes nějž si můžete též koupit vstupenky. Vstupné je symbolických 180 Kč a 120 Kč pro studenty.

Autoren fotografií je pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.