RECENZE: Do Prahy přilétla ČARODĚJKA. Očaruje české publikum stejně jako zahraniční?

14. září 2019 měla premiéru česká verze světově úspěšného a velmi milovaného muzikálu Wicked (Čarodějka). Jeden z nejhranějších muzikálů na Broadwayi i londýnském West Endu se k nám dostává 16 let po své světové premiéře. Ta česká se uskutečnila za přítomnosti autorky libreta Winnie Holzman, na tuzemské provedení přijel během zkoušek dohlédnout i autor hudby Stephen Schwartz. Jak se podařilo pohádkový příběh o přátelství, lásce a toleranci převést na naše jeviště?

Muzikál Wicked v roce 2003, kdy měl svoji premiéru v San Franciscu, než se přesunul na Broadway, udělal legendu z Idiny Menzel, které role zelené čarodějky Elphaby vynesla Cenu Tony. Samotný muzikál obdržel celou řadu ocenění a hrál se v mnoha zemích světa. Je to dílo muzikálovými nadšenci milované, i když přiznávají, že zapamatovatelných a výrazných hudebních čísel není tolik, zkrátka se nedá říct, “co song, to hit”. Nejznámější písní je bezesporu Defying gravity (Překonat zemskou tíž), Wizard and I (Čaroděj a já) a Popular (Budou tě milovat). 

Diváky ale dílo zřejmě učarovalo pohádkovým příběhem o přátelství, lásce a také o toleranci, kde nechybí kouzelnické triky, úžasné kostýmy, monumentální scéna a řada legendárních scén, které nestárnou – např. když se Elphaba před koncem 1. dějství vznese nad diváky.

Muzikál Čarodějka (Wicked)

Pokud bychom měli vyjmenovat celou řadu zajímavostí, kterých je historie muzikálu plná, vystačilo by to na celý jeden článek. O to více jsme byli už od prvních zmínek o castingu velmi napjatí, jak dopadne česká verze.

Hned na úvod musíme říci, že pokud vám nic neříkají postavy Dorotka, Zbabělý lev, Plecháč, Strašák, případně Zlá čarodějnice ze Západu, nebudete se v ději vůbec orientovat. Nemusíte si zrovna před cestou do divadla přečíst knihu Čaroděj ze země Oz od Lymana Franka Bauma, případně se podívat na film s Judy Garland z roku 1939 – i když to by byla asi nejpříjemnější cesta, jak Čarodějku pochopit. 

Inspirací pro muzikál byla kniha od Gregoryho Maguirea Wicked: Život a doba Zlé čarodějnice ze Západu, která se snažila objasnit, odkud se vzala právě zlá zelená čarodějnice,  proti které bojovala Dorotka v Čaroději ze země Oz. Děj muzikálu začíná dávno předtím, než dívku z farmy, Dorotku, odnesl hurikán z rodného Kansasu do země Oz, kde potkala právě Zbabělého lva, Plecháče bez srdce a Strašáka, který si myslí, že nemá mozek. V druhé části se ale začne děj muzikálu s dějem Čaroděje ze země Oz prolínat a poskytuje nám poněkud jiný pohled na události, které jsme dosud vnímali pouze z Dorotčina pohledu.

Pokud jste se do teď neztratili, máte vyhráno. Každopádně doporučujeme si na internetu nastudovat děj Čaroděje ze země Oz, jinak skutečně nebudete příběh muzikálu chápat, uniknou vám souvislosti a okrade vás to samozřejmě o další divadelní prožitky.

Muzikál Čarodějka (Wicked)

Čeští tvůrci si byli zřejmě dobře vědomi toho, že zdejší publikum asi ví pouze vzdáleně, kdo byla např. Dorotka a Zbabělý lev, takže oproti originální verzi propašovali do dialogů spoustu vysvětlivek a na závěr i spoustu doslovných figur a scén. Otázkou je, zda to bude k pochopení stačit. Spíše to vypadá jako snaha vystavět v české verzi příběh, který může fungovat sám o sobě. Těžko říci, zda se to daří, my jsme si jisti, že řada diváků bude zmatená.

Naopak ti, kteří viděli muzikál v zahraničí, budou zřejmě překvapeni, až po jevišti poleze člověk ve lvím outfitu a z druhé strany přiběhne Dorotka. U nás je uváděna non-replika, což znamená, že tuzemská produkce nezakoupila přesnou kopii původního představení, které se nyní hraje na Broadwayi a West Endu. Tam si koneckonců vystačí pouze se lvem v zákulisí a Dorotku vidíme jen jako stín za závěsem. V mnoha případech se bohužel nelze srovnání se zahraniční verzí vyhnout.  My rozhodně preferujeme méně “doslovné” pojetí.

Muzikál Čarodějka (Wicked)

S hodnocením začneme u pro nás nejslabších článků celé inscenace – celkového jevištního provedení, výpravy a dekorací. Snažili jsme najít nějaká vzletnější slova, ale bohužel nás k vystižení celé scény napadá jen to, že je kýčovitá, místy neuvěřitelně přeplácaná a celé to ve výsledném dojmu působí velmi lacině. Pokud pomineme výzdobu v podobě papundeklových draků a hýbající se zelené oko nad jevištěm, celý dojem kazí zejména projekce, za které by se muselo stydět i nejmenované konkurenční divadlo, co berličku v podobě graficky nezvládnutých obrázků na naše jeviště zavedlo. Proč je při písni Čaroděj a já za Elphabou další zelené oko, které se dívá z duhového oparu? Nepříliš povedeně působí i pole vlčích máků, nad kterým se zatáhne, když má začít pršet a Madame Morrible demonstruje svoje umění ovládat počasí. Možná by to lépe vyřešil zvuk deště. Vrcholem je pak mimořádně nevyvedená projekce okřídlených opic, které se zasekávají v opakujících se smyčkách. Scéna v Goja Music Hall je velká a tak tyto projekce nemáte šanci přehlédnout.

Dekorace nejsou samy o sobě tolik megalomanské a náročné, jako tomu bylo u Fantoma opery, kde při jejich stěhování bylo slyšet vrzání. Ale u úspěšného muzikálu, který se v médiích pyšní miliónovým rozpočtem, zkrátka nechceme vidět na scéně personál divadla. 

Ono pověstné létání Elphaby je technicky zvládnuté velmi dobře, ale pořád v nás hlodal pocit, že toto není ten pověstný vrchol celého díla – možná by právě tato scéna zasloužila trochu ostřejší osvětlení. 

Některé triky na jevišti příliš nefungují, ale můžeme doufat, že se s počtem repríz usadí – ve chvíli, kdy mají opičímu pomocníkovi Chisterymu narůst křídla, je vidět, jak tanečník velmi dlouho zápasí s celým mechanismem, než se mu konečně podaří křídla rozvinout. I když to, že mu narostou křídla zas takové překvapení není, protože pod kusem kabátu něco tak velkého zkrátka neschováte. Někdo může namítat, že jsou to přece detaily, ale i ty celkový dojem kazí.

Muzikál Čarodějka (Wicked)

U Čarodějky jsou velmi důležité kostýmy, masky a make-up. V zemi Oz žijí samozřejmě i zvířata, ale skutečně plnohodnotnou masku tu má pouze Dr. Dillamond (zatímco za hranicemi je to kozel, u nás je to beran). Ostatní zvířata, která se čas od času objeví, mají jen jakési kočičí maškarní škrabošky přes půl obličeje. 

Zvláštní kvalitativní výkyvy jsou patrné i v kostýmech. Smaragdové město je plné detailních a honosných šatů, na plese univerzity Shiz to vypadá, že si pánové z company jen přinesli bílé košile a kalhoty doma ze skříně. Zdá se vám to opět jako nepodstatný detail? Bohužel laťka je v případě pohádkových příběhů velmi vysoko a těchto rozdílů si zkrátka všimnete, stejně jako laciných paruk, které nosí dámy z company. 

Samozřejmě se kostýmy hlavních postav velmi liší od zahraniční předlohy (kromě kostýmů Fiyera, ty jsou hodně totožné). Za nás můžeme říct, že ty české nás v porovnání se zahraniční verzí skutečně nezaujaly. Jen namátkou – Madame Morrible vypadá jako steampunková verze Marie Antoinetty a Strašák nevypadá jako strašák z pole, ale jako bezdomovec, což pak v závěru velmi mate. 

Pozastavit se musíme u zelených rukavic Elphaby a jejího make-upu. Pokud sedíte v prvních řadách, všimnete si, jak je barva na obličeji představitelky flekatá, roztéká se. Chápeme, že je třeba si trable s barvou ulehčit rukavicemi. Ty jsou ale velmi viditelné a nevzhledné. Jsme přesvědčeni, že existuje celá řada barev na bodypainting, které vydrží déle. Zde se opět nevyhneme srovnání se zahraničím, kde se skutečně Elphabě barva “ani nehne”. U nás má po dívčí výměně facek Glinda zelenou dlaň a Elphaba obtisklé prsty na tváři. Můžeme věřit, že časem i tyto problémy zmizí.

Muzikál Čarodějka (Wicked)

V muzikálu je celá řada činoherních scén. Ty byly oproti zahraniční verzi zkráceny, což je varování opět pro ty, kteří mají dílo nastudované od A do Z a možná úleva pro ty, kteří činohře v muzikálech příliš nefandí. 

Patříte-li mezi ty, co mají naposlouchané původní texty písní, tak rozhodně oceníte překlad Michaela Prostějovského, který momentálně patří mezi naše nejlepší překladatele. Jeho texty rozhodně nepůsobí dojmem, že vylezly z internetového překladače, všechna slovní spojení jsou logická a zachovávají původní sdělení. 

Milujete-li tanec, v Čarodějce si na své příliš nepřijdete, muzikál na něm nestojí. Fiyero má v originále sice slovo tanec v názvu svého úvodního songu, přesto nečekejte žádné uchvacující taneční číslo. Nutno podotknout, že choreografie je svižná, nesnaží se zastiňovat pěvecká čísla nebo děj na jevišti. Pokud tedy nejste příznivci “snových” a “metaforických” tanečníků, kterými se hemží česká díla, můžete si oddechnout, nic takového tady neuvidíte.

Před hodnocením výkonů ještě drobná poznámka: Hraní mezi diváky je sympatické. Ale nesmí ho být příliš. Pokud si zaplatíte drahý lístek a pak vám hrozí vykroucení krku, když několikrát pátráte, odkud se ozývá ten či onen dialog, nedělá to dobrý dojem. Zde platí ono pověstné méně je někdy více.

Muzikál Čarodějka (Wicked)

V muzikálové branži jsou pěvecké a herecké party Glindy a Elphaby jedny z nejnáročnějších a pro mnoho žen se staly dvě čarodějky vysněnými rolemi.

I když se ve většině (českých) anotacích a rozhovorech dočtete o “namyšlené fiflence Glindě”, nejde o žádnou povrchní blondýnku. Glinda je plná emocí a prochází v představení největším vývojem, herecky je možná náročnější, než Elphaba. Od představitelky se vyžaduje, aby zvládala komickou polohu role, ale byla schopna do projevu vměstnat, že i navzdory svému vzhledu je to dívka s dobrým srdcem, která dává své city najevo trochu nešikovně. Zlom pak přichází v druhé půlce, kdy musí Glinda “vyrůst” a vyrovnat se s ranami osudu, kdy přijde o všechny, na kterých jí záleželo a přesto musí být stále tou oslňující a bezstarostnou dobrou čarodějkou. Pěvecký rozsah Glindy je velmi široký, od operních árií, až po popový hit Budou tě milovat.

Elphaba naopak ztělesňuje vše, čeho se ostatní bojí – kvůli svému vzhledu musí snášet posměšky, je odstrkovaná, osamělá, nemá žádné sebevědomí. Svůj úděl ale nese statečně, i když v hloubi duše touží po přátelství a lásce. Zároveň je sarkastická a nakonec se musí obětovat, aby zachránila nejen sebe, ale i ty, které miluje. 

Příběh stojí a padá na společném výkonu Elphaby a Glindy, jejich chemii a vzájemném fungování. Mezi představitelkami tedy musí panovat soulad,  měly by vnímat jedna druhou, protože jejich přátelství je vlastně tahounem celého představení. 

To se premiérové Elphabě v podání Elis Ochmanové a Glindě Nikole Ďuricové podařilo. Obě se doplňují jak pěvecky tak herecky, jedna druhou se nesnaží zastínit, jejich přátelství jim jednoduše uvěříte a konec vás dojme tak, jak má. Ďuricová skvěle zpívá, roli zvládá s přehledem i herecky, a troufáme si říci, že se vyrovná i Glindám v zahraničí. Ďuricová je zkrátka Glinda se vším, co k ní patří – to znamená, že vám i poleze na nervy, ale v závěru vám jí bude líto. 

Elis Ochmanová konečně září ve velké roli, kterou si zaslouží. Elphaba má jedny z nejnáročnějších písní, Ochmanová si s nimi poradila bez nejmenšího zaváhání a její pěvecký výkon měl na premiéře vzestupnou tendenci. Zejména díky jejímu pěveckému rozsahu vyzněl závěr prvního dějství tak, jak měl. Při závěrečném duetu obou dívek se dostavilo i patřičné dojetí. Výkony obou tak pozvedly premiérový večer o několik levelů výše. Pokud tedy natrefíte na tuto dvojici, dočkáte se profesionálních výkonů po všech stránkách.

Elis Ochmanová

Nikola Ďuricová

Celému obsazení dominují ženské postavy. O hereckém talentu Světlany Nálepkové v roli Madame Morrible není pochyb, mírně skřípavý pěvecký projev charakteru ředitelky univerzity sedí, i když není rozhodně bezchybný. V roli Nessarose, Elphabiny ochrnuté sestry, se na premiéře představila Felicita V. Prokešová. Nessa nemá přiliš hereckého a pěveckého prostoru, toho však Prokešová využila dostatečně.

Osudového muže obou čarodějek, Fiyera, si zahrál Tomáš Vaněk. Fiyero se uvede do děje jako sebestředný frajírek, který samozřejmě svou povrchnost pouze předstírá a navzdory všem očekáváním se zamiluje právě do Elphaby. Vaněk předvedl svůj standardně dobrý výkon, bohužel ho převálcovaly všechny výše zmíněné dámy.

Tomáš Vaněk, Markéta Pešková

Natálie Grossová, Jan Franc

Role Boqa, dalšího muže, který výrazně zasáhne do života nejen Elphabě a Glindě, ale hlavně Nessarose, se na premiéře zhostil Jan Franc. Na Francovi nebyla patrná žádná herecká nebo hlasová nervozita, nám se líbil už v Královně Kapesce a tady nás přesvědčil, že tu roste slibný muzikálový talent.

Fanynky Mariana Vojtka budou asi překvapené, že vidí dílo, kde jejich oblíbenec nemá příliš prostoru. V roli Čaroděje Vojtko příliš nerozvine svůj hlasový potenciál, nicméně nás i v menší roli bavil, Čaroděj by měl být přece jen výrazná osobnost. 

Na malém prostoru zaujal i Petr Matuszek jako Dr. Dillamond. Jestli chodíte na muzikály spíše kvůli mužům, tak Čarodějka pro vás není příliš vhodná. Mužské postavy jsou tu odsouzeny stát ve stínu žen a spíše je doplňovat.

Elis Ochmanová, Marian Vojtko

Trochu závidíme těm, kteří neviděli Wicked v zahraničí. Ti totiž uvidí výpravnou show s efekty a hlavně úchvatnou hudbou a skvělými hereckými a pěveckými výkony. Možná je trochu vyděsí projekce a budou tápat v ději, přesto se jedná o pohádkový příběh pro všechny generace, který vás pobaví a dojme. Ti, kteří už mají Wicked nastudovanou jinde, se mohou těšit zejména z výkonů ústřední dvojice s tím, že i u nás máme kvalitní zpěvačky, které se vyrovnají těm v zahraničí. To ostatní působí velmi tuzemsky a co vám vezme např. na West Endu dech, tady vyznívá do ztracena.

OBSAZENÍ MUZIKÁLU ČARODĚJKA (Wicked)

ELPHABA – Markéta Pešková / Elis Ochmanová / Kateřina Herčíková
GLINDA – Nikola Ďuricová / Natálie Grossová
FIYERO – Tomáš Vaněk / Petr Ryšavý
NESSAROSE – Monika Sommerová / Felicita V. Prokešová
BOQ – Lukáš Randák / Jan Franc
MADAME MORRIBLE – Světlana Nálepková / Barbora Rajnišová
ČARODĚJ – Marian Vojtko / Josef Štágr
DR. DILLAMOND – Petr Matuszek / Jindřich Nováček

AUTORSKÝ A TVŮRČÍ TÝM

Hudba a texty písní: Stephen Schwartz
Libreto: Winnie Holzman

Podle novely: Gregory Maguire
Orchestrace: William David Brohn
Hudební aranžmá: Alex Lacamoire & Stephen Oremus
Programy pro keyboard: Andrew Barrett
Taneční aranžmá: James Lynn Abbott
Český překlad: Adam Novák
Texty písní: Michael Prostějovský

Hudební nastudování a dirigent: Pavel Kantořík
Výtvarník dekorací: akad. Arch. Daniel Dvořák
Výtvarník kostýmů: Zita Miklošová
Sound designer: Lumír Havlas
Light designer: Ivo Dankovič
Asistent režie: Lukáš Bartoň
Choreografie: Pavla Harangová
Režie: Martin Novotný
Producent: Dr. František Janeček

FOTOGALERIE – premiéra

Společné foto po premiéře

Premiérová děkovačka

Premiérová děkovačka

Premiérová děkovačka

Elis Ochmanová

Nikola Ďuricová

Marian Vojtko

Elis Ochmanová, František Janeček, Nikola Ďuricová

Ilustrační foto z představení: Goja Music Hall
Foto z premiéry: Radek Janda

VSTUPENKY