Eva Olmerová ožívá v Divadle v Dlouhé a dává pojmu “muzikál” nový rozměr
7. září 2013 měl v Divadle v Dlouhé premiéru muzikál s názvem “Nezemřela jsem… Ze života Evy Olmerové“. Tvůrci slibovali silný umělecký zážitek a poctivý muzikál s živou kapelou, kde budou všichni ovládat nejen zpěv, ale i náročnou choreografii a herectví. To vše orámované písněmi jedné z velkých osobností české hudby. Podařilo se, nebo zůstalo jen u slibů?
[ Hodnoceno z dopolední a večerní generálky 6. 9. 2013 ]
Eva Olmerová byla zpěvačka s unikátním hlasem, do jejího repertoáru patřil jazz, šanson, pop i country. Kdyby ještě žila, možná by si už v úvodníku této recenze něco našla a napsala nám do komentářů nějaký peprný příspěvek, protože její život byla věčná revolta proti všemu a všem a zároveň i boj: Ať už s autoritativním otcem, s totalitním režimem, který jí bránil v hudebním i osobnostním rozletu, nebo i s alkoholem a také se sebou samotnou.
Zpěvačka se zastřeným hlasem byla magnetem na životní strasti, jak zavzpomínal na slavnostní premiéře muzikálu i její bývalý kolega ze Semaforu Jiří Suchý. Zároveň ji všichni popisují jako ženu s velkým srdcem, která se s nepřízní osudu vyrovnávala tím, že žila pro hudbu a zpěv. Chtěla být za všech okolností svá, neuměla se přetvařovat, ani žít podle pravidel. Její úctyhodná diskografie jí ani po roce 1989 nepřinesla žádné významnější ocenění. Nyní, po 20 letech od její smrti, Eva Olmerová opět ožila díky umělkyni o dvě generace mladší – Zuzaně Offenbartl Dovalové.
Životopisná díla se tak trochu stávají muzikálovým mainstreamem. Už pomalu přestává být důležité o kom muzikál bude, ale spíš jak bude zpracován, aby zaujmul. Dovalová na sebe vzala nelehký úkol a pustila se nejen do režie, ale také se obsadila do hlavní role. A dokázala vytvořit velmi osobité dílo s vynikající atmosférou.
Spíše než souvislý příběh uvidíte nejdůležitější fragmenty Evina života: Komplikovaný vztah s otcem, pěvecké začátky v zakouřených klubech, nevydařená manželství, střety s STB, pobyt ve vězení, angažmá v Semaforu. V muzikálu nezazní jediná původní píseň, všechny patří do repoertoáru Olmerové, nicméně prošly citlivými hudebními úpravami a v podání živé kapely NaDřeň Band uslyšíte hity jako Georgia, Černá kára, Smíš, Čas, kdy člověk svlíkne kůži a další. Jedná se převážně o šansony a jazzové písně, kde je v hlavní roli pozoun, který mistrně ovládá Štěpán Janoušek nebo Jan Jirucha.
Hudba Evy Olmerové občas obsahovala velmi lyrické, osobní a na poslech neuchopitelné texty, ovšem podařilo se vybrat hity skvěle doplňující dění na jevišti, co navíc zapadají do celkové koncepce inscenace. Kromě toho uslyšíte nápaditě upravenou verzi Suchého písně Malé kotě a zazní i jedna budovatelská.
Jednoduchou scénu Martina Černého, kde jsou v hlavní roli hlavně stoly a židle, dotváří animované projekce, které podtrhují mírně tíživou atmosféru, ať už je to vězení, nebo zakouřené jazzové kluby. Vše, včetně zdařilých dobových kostýmů Denisy Dovalové, je laděno do tlumených barev, kontrastně pak působí to, co je jakkoliv spojeno se socialistickým režimem – ať už rudé karafiáty, které přináší Evě její první manžel Falout, nebo rozjuchané cvičení pionýrů v červených a modrých dresech na Festivalu politické písně. Myslelo se na všechno, včetně dobových rekvizit jako třeba “bakelitový” vytáčecí telefon.
Obvykle se říká, že sedět na více židlích, v tomto případě režisérské, herecké a scenáristické, se moc nevyplácí, ale Dovalová přesvědčila o opaku. Jak sama přiznala, Evu a její život studovala velmi dlouho a pečlivě, dialogy citují i skutečné výroky Olmerové. Domyslet už si pak musela hlavně výslechové “úskoky” tehdejších vyšetřovatelů STB, i ty působí uvěřitelně.
Spolu s choreografkou Zuzanou Pokornou se režisérce podařilo i rozpohybovat nejen company, ale i sólisty. Tanec je velmi důležitou složkou muzikálu, jedná se především o výrazový tanec. Tam, kde nestačí k vyjádření vnitřních pocitů text, tam pomůže choreografie. Zvláště zdařilé jsou scény, ve které company představuje tíživé myšlenky Evy během prvního výslechu, její první pobyt ve vězení, kde je Eva “značkována” lepící páskou, nebo Evina taneční sóla, kterým vyjadřuje touhu po kousku obyčejného lidského citu a útěchy. Jediný taneční krok není nadbytečný, nečeká vás tedy žádný zpěvák, který se bezúčelně prochází po jevišti a za ním se vlní organizovaná skupinka tanečníků.
Kapela je celou dobu umístěna viditelně na jevišti. Živá hudba je vždy velkým kladem, a i zde ji vítáme, tím spíš, že orchestr je občas i zakomponován do děje.
Režisérsky je velmi povedená scéna konkurzu do Semaforu. Tam si mohli tvůrci dovolit i otočit sólisty zády k publiku, díky nasvícení máte pocit, že se skutečně díváte na konkurz do divadla.
V paměti utkví i část zachycující Evino manželství s taxikářem Dvořákem. Opakující se a postupně zrychlující countryová píseň Den začíná krásně (občasné úlety k tomuto stylu tehdejší kritika Olmerové vyčítala), dává bez nutnosti doslovnosti jasně najevo, proč i tohle manželství nemohlo Evě vyjít.
Není pochyb, že na naši divadelní scénu vstoupil všestranný talent. Zuzana Offenbartl Dovalová Evu Olmerovou nehraje, ona Evou Olmerovou skutečně je. Ovšem nečekejte imitaci zpěvu, Dovalová se o nic takového naštěstí nesnaží. I když nemá tak výrazný a zapamatovatelný hlas jako Olmerová, vše dohání výrazovými prostředky a charismatem. Herecky dokáže vyjádřit Evinu živelnost i výkyvy nálad. Je zkrátka vidět, že ona “své” Evě rozumí.
Dovalová svým ztvárněním Evy nasadila vysokou laťku své alternantce Markétě Bednářové. Na té byla během večerní generálky znát velká nervozita, která se projevila hlavně v první půlce v činoherních částech. Olmerová si navíc nikdy nechodila pro nějaké to sprosté slovo daleko, a ty jdou více přes ústa Dovalové, než Bednářové. Body, které však ztratila za herectví, bez problémů nahnala zpěvem, za nás dokonce autorku muzikálu mírně předhonila. Bednářová má krásný, řízný hlas plný emocí, přesně takový, jaký se hodí k Olmerové a věříme, že se bude během repríz zlepšovat.
Muzikál Nezemřela jsem stojí víceméně právě na roli Evy Olmerové. Ostatní postavy nestráví na scéně tolik času, proto je těžké hodnotit je hlouběji. Výjimkami jsou otec, vyšetřoval a bachařka.
Tomáš Trapl (role Evina otce) je v našich muzikálových vodách sázka na jistotu. Pokud jste fanoušky jeho hlasu, tady si ho užijete na maximum, šansony jsou v jeho podání pěveckým zážitkem.
Jako symbol totalitního režimu vystupuje v roli vyšetřovatele Filip Kotek. Typově dokonale obsazený zvládá rozehrát psychologické ponižování během výslechů, navíc stále stojí někde v pozadí jako všudypřítomná hrozba, až do závěrečného “zúčtování” s Evou po roce 1989.
Doplňuje ho Renáta Podlipská, jejíž bachařka je snad děsivější, než sám vyšetřovatel a její hlas spolu s její přítomností vám vyvolá mrazení v zádech. Samozřejmě v rámci představení v tom správném slova smyslu.
V roli Falouta, Evina prvního manžela, jehož snem je dostudovat, vstoupit do strany a žít pro svou manželku, jsme viděli Radima Pátka a Štěpána Kloučka. Záměr obsadit nevinného a naivního chlapce, který byl na nezkrotnou Evu příliš krátký, se podařil spíše u Pátka. Pěvecky jsou na tom oba stejně dobře, spolu s Evou mají do duetu upravenou píseň Jsi jako dlouhý most.
Textařku Aidu, ztvárňují Ivana Jirešová, Michaela Zemánková a Veronika Bošjaková. Na generálkách hrála Zemánková a Bošjaková a je na divákovi, kterou z nich přijme jako Evinu dlouholetou společnici. Nás více pěvecky zaujala Zemánková.
O divákových preferencích je i role Dvořáka, doporučujeme ale zhlédnout jak Tomáše Savku, tak Ondřeje Rumla. Oba patří mezi přední osobnosti českého muzikálu a je zde naplno využit jejich hudební talent. Jak, to samozřejmě nebudeme prozrazovat.
Company, jmenovitě Eliška Ochmanová, Barbora Nováková, Jana Tesařová, Darina Kompušová, Petr Šudoma, Oldřich Smysl, Daniel Rybicki a David Bouša, odvádí velkou část práce, musí nejen tančit a hrát, ale také zpívat, half-playback se tu nepoužívá. Někteří z nich již potvrdili v jiných projektech, že jsou všestranní a mají velký potenciál posunout se dál. Nezemřela jsem je cenná zkušenost pro všechny zúčastněné, protože zde skutečně vidíme to, co by mělo v muzikálu být a je za tím vidět velká dřina.
Nemusíte být pamětník a nemusíte písně Evy Olmerové, abyste mohli na muzikál Nezemřela jsem vyrazit. Zuzana Offenbartl Dovalová si v jednom rozhovoru přála, aby si diváci odnesli z představení myšlenky Evy Olmerové a potřebu si ji poslechnout. Je na každém z vás, aby posoudil, zda se toho podařilo dosáhnout.
Premiérová děkovačka
Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek.
Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!
Komentáře
mirka
AutorNa jedné z těchto veřejných generálkách jsem také byla ,slečna Andrea popsala vše tak, jak to divák vnímá.Nezemřela jsem je na naší muzikálové scéně něco nezvykle jiné, ale určitě si své diváky najde.
Venda
AutorJe to Ivana Jiresova, opravte si to !
iveta
Autorbyla jsem na premieře,bylo to super,moc se to povedlo,samozdřejmě,že je to jiný muzikál,než Davidovky atd.Ale to chtělo ,konečně změna i pro jiné diváky.přeji,aby bylo vyprodáno.
Stáňa
Autor17.11.2013 jsem byla na muzikálu Eva Olmerová, děkuji za nezapomenutelný zážitek.
Všichni podali nádherný výkon (M.Bednářová, O.Ruml, otec Evy, Aida, vystoupení při písni Sokolov a ostatní.) Takové to v té době bylo.
Přeji Vám vyprodané divadlo.
aida
AutorBylo to úžasné.Nemám slov.
Káťa
AutorKonečně jiný muzikál, úžasné!!! Jsem vrstevnicí Evy Olmerové a těší mne, že si našla i dnes své posluchače.