“Golem” se vrátil do Divadla Hybernia

Po devíti měsíční pauze, kterou vyplnil muzikál Tři mušketýři a divadelní prázdniny, se opět vrátil na prkna Divadla Hybernia poslední muzikál Karla Svobody Golem. Při této příležitosti se pokřtilo i DVD s představením a pak konečně zazněly první tóny předehry…

Psáno z večerních představeních 26. a 27.9.2008

Muzikál Golem měl premiéru 23.11.2006 v novém nejmodernější pražském Divadle Hybernia. Očekávání tak byly velké, možná právě proto byl muzikál zklamáním. Především odborná kritika si na něm “smlsla” a ani běžní diváci nebyli příliš nadšení. Golem totiž není ledajaký titul a k onomu nadšení je nutné vidět představení vícekrát. Nyní má muzikál mnoho fanoušků, kteří se rádi vracejí na každé představení a nutno dodat, že my jsme podlehli také.

Hudba Karla Svobody nyní typicky muzikálová, působí spíše filmovým dojmem a kombinuje veselejší rytmičtější písně s temněji laděnými songy. Bohužel není v muzikálu na první poslech zakomponován žádný hit, i přes celkem časté opakování motivů. Hudba se však skvěle hodí k příběhu a dokáže vyjádřit spoustu emocí, například velice silný moment vraždění židů. Dle mého názoru je Golem hudebním vrcholem Karla Svobody. Co však hudbu dokáže naprosto zazdít jsou texty Lou Fanánka Hagena, které neustále působí jako laciné rýmovačky a do takto silného díla se nehodí.

Samotný příběh se odehrává na pozadí pogromů a moru, který zasáhl Prahu. Křesťané se domnívají, že za morem stojí židé a vzniká tak neřešitelný konflikt, který císař Rudolf II. zcela ignoruje a dál se věnuje svým touhám po vědění. Rabín Löw tak vytvoří odvěkého ochránce židů – Golema. Na pozadí této dramatické situace se potkávají Vojta a Rebeka, kteří se do sebe zamilují a jedinou překážkou je jim jejich rozdílné vyznání. Jak celý spor dopadne, jak skončí láska Rebeky a Vojty a jakou roli sehraje v příběhu Golem se dozvíte v představení. Téma rozhodně není veselé, neodlehčují to romantické scény milenců, výstupy židovských studentů ani žid Mordechaj.

I scéna působí ponurým dojmem, ale dokonale vytváří atmosféru staré Prahy a ruku v ruce s kostýmy nás tak vtáhne plně do děje. Na jevišti uvidíme také prvky černého divadla a zajímavé nápady, které představení oživují. Nejmonumentálnější z nich je obrovská pohyblivá loutka Golema, která udělá dojem snad na každého. Pochválit lze i sounddesign, který však občas zvuková aparatura nezvládá, jinak však nelze nic vytknout – Hudba skvěle zní a bubny duní.

V hlavní roli Vojty nás překvapil Josef Vojtek, který zvládl zpívat i nižší pasáže bez jeho pověstného chrapláku, který skvěle využil při gradací písní. Jeho podání role je tak zcela odlišné od Petra Koláře a Kamila Střihavky, ale je rozhodně velice zajímavé. Nic ovšem nemění na situaci, že do role mladého zamilovaného Vojty se typově nehodí.

Jako Rebeky se představily Lucia Šoralová a Zdenka Trvalcová, obě se role chopily skvěle a nemáme co vytknout. Olga Lounová, která ztvárnila mrchu Marianu, při prvním představení mírně pěvecky pokulhávala, ale v sobotu předvedla naprosto excelentní výkon. Kristina Kloubková-Bastienová zatančila a zahrála němou roli Rajče na jedničku.

Divácky vděčná role Mordechaje byla skvěle uchopena Vilémem Čokem, který ze sebe vydával vše, a to hlavně po pěvecké stránce, kterou nás velice překvapil (vzhledem k předchozím zkušenostem v muzikálu Angelika). Obstál samozřejmě i herecky a zapsal se u nás jako nejlepší alternant této role.

Rabín Löw Dušana Kollára a den poté Martina Pošty – Někteří si nemohou Dušana vynachválit, my však libujeme spíše výkonu Martina Pošty, který stejně jako Vilém Čok vydal ze sebe všechno. Marián Vojtko se do role Štěpána Skotnici velice hodí hlasově, při jeho podání první písně z muzikálu není pochyb o jeho operních zkušenostech a nedává tak příliš šanci svým alternantům. Zbyněk Fric se sice snaží, ale jeho jemný hlásek se s tím Vojtkovým nedá příliš rovnat, přesto se role ujal skvěle.

Další výkony byly vyrovnané, překvapila též company, která v Golemovi nejen skvěle tančí, ale také zpívá (škoda toho halfplaybacku).

Největším kladem Golema je silná emotivní hudba Karla Svobody, které nesvědčí poněkud lacinější texty. Muzikál není rozhodně pro každého diváka – pokud se chcete v divadle spíše zamyslet a vidět kvalitní divadelní kus, nenechte si Golema ujít. Pokud však čekáte ohromnou porci zábavy, popových hitů, známých tváří a jednoduchého příběhu, zvolte raději jiný titul.