RECENZE: Divadlo Kalich podlehlo Horečce sobotní noci

Divadlo Kalich + Ján Ďurovčík. Osvědčená kombinace se vrací s nejnovějším titulem, který slibuje dosud nejvíce taneční podívanou. Horečka sobotní noci má po premiéře a i my jsme se samozřejmě šli podívat, jak se nejnovější muzikál Kalichu povedl. Jako vždy přinášíme obsáhlou recenzi, včetně srovnání alternací a bohaté fotogalerie.

Muzikál vychází ze stejnojmenného slavného filmu z roku 1977 s Johnem Travoltou v hlavní roli. Divadelní adaptace měla premiéru v květnu 1998 v londýnském West Endu, o rok později také na Broadwayi. Divadlo Kalich uvádí muzikál v české premiéře.

Jan Kříž a company (foto Richard Kocourek)

Ústřední osobou české inscenace je samozřejmě choreograf, režisér a světelný designér Ján Ďurovčík, od kterého již víme, co očekávat. A zde dostal nejvíce prostoru v tom, co mu jde vystavět nejlépe – efektní hudební čísla. Skvěle dokáže skloubit dynamické choreografie s perfektní light show, která vytváří báječnou disco atmosféru. Společně se scénografem Martinem Černým vytváří pomocí inteligentních světel a disco koulí podmanivé vizuální obrazy, které vás vtáhnou do děje, a budete se skutečně cítit jak na disco parketu 70. let. Vizuální dojem vhodně dotváří retro barevné kostýmy Zuzany Strakové. Někdy ze všech vjemů přechází zrak, člověk neví, zda má pozorovat světelnou show, jednotlivé taneční výkony, nebo jen nenápadné (ale zábavné) vrkání DJe s jednou z tanečnic.

Pokud jste již někdy viděli muzikál Jána Ďurovčíka, tak jeho choreografie bezpečně poznáte. Jeho styl se však tak lehce neokouká a zde v rámci svého působení v Divadle Kalich vytvořil dosud nejlepší (a nejnáročnější) choreografie. Především první jednání je jedna velká taneční jízda a na čísla jako You Should Be Dancing, Disco Inferno nebo Boogie Shoes dlouho nezapomenete.¨

Přemysl Pálek - Immortality

Druhá polovina se nese v klidnějším duchu, je více dějová a obsahuje převážně duety a sóla hlavních hrdinů. Na závěr to ovšem roztočí tradiční medley, která jede v ještě více smrtícím tempu než v Pomádě.

Písně přes mé počáteční obavy z přílišného retra znějí skvěle, především díky rockovějším aranžím a nové kvalitní nahrávce pod taktovkou Luba Dolného. Muzikál obsahuje pouhých 11 písní v několika opakování a úpravách, všechny až na dvě výjimky od skupiny Bee Gees (Disco Inferno je původně od skupiny The Trammps a Boogie Shoes od KC and the Sunshine Band). Čtyři sólovky hlavních postav jsou hudebně nejpovedenější a skvěle gradují, zato jednoduché disco vypalovačky jako Stying Alive nebo Night Fever vás nenechají v klidu sedět a budou vám znít dlouho v hlavě.

Marie Blahynková & Jan Kříž

Horečka sobotní noci je především o tanci a známých hitech, ale každý muzikál potřebuje děj. A pokud je v něčem Horečka vyloženě špatná, tak je to libreto. Děj o dospívání a hledání sama sebe se bere příliš vážně, zbytečně v druhé půli tragicky vrcholí, aby následně mohl vyznít zcela do ztracena. I když u Bobbyho a Annette vidíme příčiny jejich smutných konců, důsledky již chybí. Konec tak působí nedotaženě a křečovitě. Ale nikomu to nevadí, protože hned zase přichází to, v čem muzikál vyniká – skvělá hudební a hlavně taneční čísla.

Na scénáři je vidět filmový vliv a obsahuje mnoho rychlých střihů a změn prostředí. S tím také spoustu zbytečných epizodních postav. Inscenace někdy filmový střih nestíhá (především v druhé půli prvního jednání), nastávají tak opět proklínané přestavby potmě s hodně otravným remixem A Fifth of Beethoven (Walter Murphy).

Jedna z mnoha tanečních scén

Nechybí ani nevtipný humor. Najdou se i povedené pasáže, ze kterých určitě musím zmínit velice vtipně trapné první rande Tonyho a Stephanie. Ale vtípky typu „paní P, pan Č“, „ahoj, ahoj, ahoj“ nebo „dělat si z Boha telefonního operátora“ jsou zbytečné (jistě po zhlédnutí pochopíte, jaké scény jsem měl namysli). Zbytečná je také příliš explicitní soulož v autě, která mně osobně nevadí, ale mělo by se počítat i s mladšími diváky v publiku.

Dobrou službu původnímu libretu nedělá ani překlad Adama Nováka, především u písňových textů občas zakroutíte hlavou. Použité jazykové prostředky vůbec nekorespondují s věkem postav, dvacetiletá holka zpívá svému klukovi „V tvém náručí já nacházím zázemí“ nebo používá vznosné přirovnání ke svému zoufalství „Bez ohně svíčka – osudu hříčka“. Ostatně texty obou ženských sólovek jsou přespříliš tragické, aniž byste vlastně věděli proč. Na obhajobu Adama Nováka lze samozřejmě říct, že i původní texty jsou jednoduché a pitomé, ale obávám se, že verš o internetu a Facebooku v písni More Than A Woman se negativně zapíše do dějin českého překladu.

Jan Kříž & Alžbeta Bartošová

Ono to takhle může znít, že je to vlastně hrozně špatný muzikál. Ale pak vždycky přijde nějaké to taneční číslo a všechny ty neduhy pramenící z libreta zapomenete a jen žasnete. Na Horečku nikdo nejde kvůli propracovanému příběhu, ale právě kvůli té hudbě a tanci. A to Ján Ďurovčík ve spojení se skvělým hereckým a tanečním týmem přivedl k dokonalosti.

Dostáváme se tak k nejpopulárnější části recenzí, a to srovnání obsazení. Opět jsme pro vás viděli spravedlivě všechny alternace (až na jednu výjimku) a více než kdy jindy (to už jsem pravděpodobně někdy psal) apeluji: V Horečce sobotní noci nenarazíte na špatnou alternaci. U všech herců je vidět obrovské nasazení a nadšení, všichni skvěle zpívají, tančí i hrají. Vnímání umění je subjektivní, proto věřím, že si každý najde své oblíbené obsazení. Stejně tak já a níže vám vysvětlím proč. Ale ještě jednou opakuji, že se zde sešel naprosto skvělý soubor, jehož výkony obdivuji, a každý si zaslouží můj velký potlesk.

Na rozdíl od Pomády, kde je prostor rozmělněný mezi cca 10 postav, v Horečce sobotní noci je stěžejní postavou Tony Manero. Představitelé Tonyho za celou dobu slezou z jeviště jen při dvou sólovkách dalších postav, jinak jsou stále v centru dění. Z tohoto hlediska se jedná o jednu z nejnáročnějších muzikálových rolí. Když si k tomu ještě přičtete taneční nároky Jána Ďurovčíka, tak vám vyjde, že na tuto roli potřebujete opravdu muzikálového „borce“, který zvládne všechny složky muzikálového výkonu ne na 100, ale 120 procent.

A takového „borce“ Divadlo Kalich nalezlo v Janu Křížovi, který podává svůj životní výkon. Viděl jsem ho ve všech jeho pražských rolích (a několika mimopražských) a nemůžu se zbavit dojmu, že pro Honzu vše směřovalo právě k Tonymu. Zúročil zde všechny své bohaté zkušenosti, působí naprosto suverénním dojmem a za roky dřiny se dopracoval i k dechberoucímu tanečnímu výkonu. Vše v naprosté symbióze s tradičně skvělým zpěvem a přirozeným hereckým projevem, který dovolí divákům se s postavou sžít. Výkon hodný Thálie (škoda že je silně nepravděpodobné, že by ji s pouhým dvouletým odstupem opět získal), který je skutečně na světové úrovni.

Jan Kříž v charakteristické póze Tonyho

Je teď opravdu těžké vám tvrdit, že alternující Přemysl Pálek je stejně dobrý, protože nepoužiji tak silná slova. Ale věřte, že i Přemek je skvělý. Chybí mu jen zkušenosti, které má Honza, a dokázal je tak dobře zúročit. Nejvíc je to znatelné na rozložení sil, které je v Horečce velice důležité. Přemek často vydá příliš energie v jedné scéně a následně je lehce znát, že musí ubrat. Ve zpěvu se od Pomády znatelně zlepšil, ale ústřední Immortality nedá zdaleka s takovou lehkostí jako Honza. Na druhou stranu působí v tanci o něco přirozeněji a jistěji. Věřím, že s přibývajícími reprízami bude jeho výkon lepší a lepší, ale i takhle strčil do kapsy mnoho našich „muzikálových hvězd“ a patří k největším talentům nové muzikálové generace.

Přemysl Pálek

Alternace role Stephanie Mangano jsou z mého pohledu nejvyrovnanější, ačkoliv se zde setkáváme se dvěma odlišnými přístupy. Premiérová Markéta Procházková opět přesvědčila, že patří mezi nejvýraznější talenty naší scény. I zde uplatňuje obrovské charisma, zajímavou barvu hlasu a přirozené herectví. Její Stephanie je na první pohled sebevědomá, ale uvnitř je cítit nejistota a přetvářka. Alžbeta Bartošová hraje Stephanie více chladně, v kombinaci s výrazným slovenským přízvukem může být některým divákům méně sympatická. Vrcholem výkonu obou slečen je nádherná píseň What Kind Of Fool, kterou také zpívají odlišným způsobem – Alžbeta naplno rozbalí svůj nádherný čistý hlas, Markéta jde více po textu a emocích. Obě výborně tančí, obě jsou okouzlující. Celkový dojem je u obou skvělý, já osobně preferuji o chlup Markétino podání, ale tady si každý musí subjektivně najít svou favoritku.

Markéta Procházková (foto Richard Kocourek)

Alžbeta Bartošová

Tragická postava Bobbyho má ve výsledku docela malý prostor, ale zato zpívá největší sólovou „pecku“ Tragedy. Tu naprosto s přehledem dává Roman Tomeš, který je zde obsazen proti svému běžnému typu hrdinů. Herecky je vidět, že se musí více snažit, aby vypadal jako nevýrazný outsider. Proto je v roli Bobbyho pocitově lepší Jan Tenkrát, pro kterého sice je Tragedy na hraně pěveckých možností, ale skvěle to dokáže vyrovnat emotivním hereckým výkonem (podobně dobrým, jakým na sebe dokázal upozornit v Hamletovi v malé roli Horacia).

Jan Tenkrát

Roman Tomeš

Ani role Annette nemá mnoho prostoru, ale jak se ho chopila Marie Blahynková, je dechberoucí. Písnička If I Can’t Have You (Když tě nesmím mít) zní, jakoby byla napsaná přímo pro ni. Herecky také přesně vystihla typ „chci být další vdaná sestra“. Michaela Doubravová již několikrát v hlavních rolích předvedla svůj talent, zde ji však v porovnání s Marií „něco“ chybí. Pěvecky nezpívá s takovou lehkostí a používá feelingy jako zbytečné berličky. Jinak dobrý herecký výkon místy sráží přílišné tlačení na pilu, civilnější pojetí Marie je pro diváky emočně přístupnější.

Marie Blahynková

Michaela Doubravová & company

Geniální komediální výkon podává Juraj Bernáth v rolích DJ a Peta (alternuje Antonín Moravec, který premiérový týden nehrál). Role kamarádů Tonyho jsou hodně upozaděné – Ladislav Korbel a Petr Šudoma (Gus) se na malém prostoru prezentují bezchybně, u Petra Novotného a Zbyňka Frice i přes umělecky dobré výkony nelze přehlédnout neodpovídající věk (obzvlášť v kontrastu s mladšími kolegy).

Juraj Bernáth jako Pete

Čistě činoherní minirole otce (Michal Pleskot), Frankieho jr. (Martin Bačkovský / Oldřich Smysl) a matky (Veronika Bošjaková / Lucie Novotná) nemá cenu nijak rozmazávat, nikdo není špatný, ale díky scénáři nemají prostor nijak vyniknout nebo působit pro děj podstatným dojmem.

Tony se svojí partou

Velice důležitou je v tanečním muzikálu samozřejmě company, která zde dostává skutečně zabrat. Jak jsem zmiňoval výše, choreografie jsou rychlé, dynamické a obtížné. Všichni členové company jedou na maximum, při pohledu na potící se čela o tom není nejmenších pochyb. Ján Ďurovčík je znám velkými nároky, proto není překvapením, že všichni jsou excelentními tanečníky a opravdu jejich výkony a nasazení obdivuji.

Jsou tu ale tři tanečníci, kteří si zaslouží samostatný prostor. Ján Ďurovčík si ze svého Slovenského divadla tanca přivedl tři sólisty, kteří jsou neskuteční a vypadají, že se pro tanec narodili. David Schimmer, Miroslav Martinovič a Jozef Anatálek.

Jan Kříž & company

Větší prostor i v mluveném slovu dostávají společně s výše jmenovaným Davidem Schimmerem Peter Dolinajec a Jiří Minařík (Joey), dále v Horečce tančí Lukáš Prokop, Radek Fišer, Matěj Cichra, Vojtěch Vlasák, Gloria Mielniková (která ve středu 1.10. odehrála poslední představení před mateřskou dovolenou, gratulujeme!), Adéla Hájková, Kristina Kohoutová, Eva Miškovič, Ivana Krutská, Eliška Mašterová, Kateřina Górnioková, Tereza Machová, Veronika Šlapanská a Pavla Harangová.

Přemysl Pálek & company

Horečce sobotní noci můžete vytknout spoustu věcí, ale při odchodu z divadla si budete pamatovat: skvělou barevnou světelnou show, energické a dynamické choreografie, excelentní výkony každičkého člena obsazení a samozřejmě také hity Bee Gees. Pokud chcete vidět dramatický promyšlený děj s propracovanými texty, nechoďte na Horečku. Ale jestli chcete vidět 100% profesionální muzikálovou show, která vás roztančí i na sedačce, neváhejte ani vteřinu.

Pozn. K premiéře vyšlo také CD se všemi písněmi z muzikálu, k zakoupení je přímo na představení, případně přes obchodní oddělení divadla.

Markéta Procházková a Přemysl Pálek (foto Richard Kocourek)

Finálová taneční scéna You Should Be Dancing

Jan Kříž a jeho famózní Immortality

Jan Kříž & company

Autorem neoznačených fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno. Děkujeme Divadlu Kalich za poskytnutí dodatečných fotografií Richarda Kocourka.