Jak se zkouší “Antoinetta – královna Francie”

Muzikál Jiřího Škorpíka, Jiřího Hubače a Pavla Vrby “Antoinetta – královna Francie” po mnoha letech odkladů a střídání autorů hudby se konečně dostal na profesionální prkna. konkrétně do pražského Divadla Hybernia, byť zatím jen na poslední fázi zkoušení, předtím, než se 9. dubna 2014 odehraje slavnostní premiéra. V pondělí 17. března  se odehrála plnohodnotná zkouška muzikálu přístupná zcela mimořádně i laické veřejnosti. Pokud jste odolali naší pozvánce, či jen zkrátka neměli čas, přijměte nyní drobné textové shrnutí a bohatou fotogalerii.
Přítomní diváci (a sešel se jich k tomu to “experimentu” překvapivě velký počet, všechna čest!) byli skutečně svědky regulérní fázi zkoušení, které se říká aranžování (slangově se jí říká “aranžovačka”) bez kostýmů a zatím jen se základním náznakem scénografie.

Z pozice člověka, který si na dvou profesionálních muzikálových projektech vyzkoušel pozici dramaturga, jsem měl trochu obavy, zdali tato fáze nebude pro laické oko příliš monotónní a zdlouhavá, ačkoli je ve chvíli, kdy zjistíte, že vše klaplo do sebe, vlastně ta nejmagičtější. Velice poutavé průvodní slovo režiséra Radka Balaše, které diváky hravě uvádělo do jednotlivých dějových a historických kontextů, ze mě tento pocit velmi brzy setřáslo a ačkoli otevřená zkouška trvala celé dvě hodiny, bylo v ní jen velmi málo hlušších míst, neboť se Radek Balaš účelně vyvaroval i větších časových prostojů. Což je jediná standardní součást divadelních zkoušek, o níž diváci takřka přišli, zato se dozvěděli spoustu zajímavých momentů ze zákulisí, které “divadelníka – praktika” sice už tolik nepřekvapí, ale pokud milujete vůni divadla, vlastně nad nimi nikdy nepřestanete žasnout.

Režisér Radek Balaš zahajuje zkoušku.

Byly jsme svědky přípravy hned tří obrazů z muzikálu. Na všech bylo vidět, že již základním aranžováním prošly a je u nich jasná a velmi hezká základní představa, jak bude za necelý měsíc vypadat výsledek (což v mnoha chvílích Radek Balaš opět se zájmem dovysvětloval). V dynamickém desátém obrazu první poloviny s několika krásnými textovými obraty – nástupu vojenské gardy – dostal hlavní prostor bodydrumming britské choreografky Carli Jefferson. Zároveň jsme se seznámili s osobním napětím mezi králem Ludvíkem XVI. (Michal Novotný) a vojákem Alexem Fersenem (Peter Strenáčik), je jasné, že jsou rivalové v lásce. V pohybové části zaujali i tři představitelé malého Ludvíka, což měl být účelný můstek k další části zkoušky. V průběhu se zvukař Petr Ackermann seznamoval se správným timingem této scény, aby pouštěl hudební podklad na správné narážky, zároveň se udílely připomínky k choreografii.  Nakonec jsme byli svědky nesmírně vtipné situace, kdy si na konci scény chce malý Ludvík hrát s míčem se svým tatínkem – králem a trefí ho do obličeje. No jo, ale jakou silou, v jakém úhlu a z jaké vzdálenosti by to pro jednotlivé alternace bylo nejlepší? Dá se taková situace alespoň částečně zafixovat? Kolikrát asi míč během repríz spadne mezi diváky? To všechno uvidíme až na představení…

Královská garda

Bodydrumming královské gardy

Peter Strenáčik pochoduje a Michal Novotný hlídá poslušnost.

Michal Novotný a Peter Strenáčik

V tomto případě se při aranžování hrátek s míčem povedla naprosto přesná trefa!

Každý alternant malého Ludvíka si ale musí najít tu svou správnou vzdálenost.

Před přesunem do druhé půle představení si company vyzkoušela ještě čerstvě dodělaný hromadnější bodydrumming do jiné části představení, čímž se z diváckého pohledu předešlo již zmiňované značné časové prodlevě.

Zkouška čerstvě postaveného bodydrummingu pod dozorem Carli Jefferson.

Následovalo téměř kabaretní číslo “Nenechte nad ní slzu skanout” dozorce ve věznici Héberta (Oldřich Kříž), který za pár mincí rád ukazuje coby atrakci odsouzenou královnu  a další pikanterie ze života právě padlých monarchů. Zde se ukázalo, že je Oldřich Kříž také režisér, neboť měl několik věcných prostorových připomínek, které mu Radek Balaš rád a s úsměvem schválil. Toto číslo bude možná jedno z těch, které si po představení odnesete na rtech domů, ačkoli jeho kontext nebude právě nejveselejší.

Oldřich Kříž

Oldřich Kříž a zájemci o prohlídku vězení

Hébert s bývalou královnou zachází jako s exponátem.

Okamžitě po tomto obraze následoval moment nejdojemnější. Malý Ludvík, poslaný na převýchovu, pozná ve zubožené vězenkyni (zuboženost dodá až správný kostým) svou maminku a jde se s ní rozloučit, švec Simon ale tento moment záhy přeruší. Scénu doprovází píseň “Co zbývá nám”, kterou si návštěvníci zkoušky odnesli na CD domů. Jelikož tato scéna proběhla s oběma alternantkami hlavní role (Monika Absolonová, Iva Marešová) a všemi třemi Ludvíky a s Martinem Šemíkem, prý v poněkud záporné roli, můžeme svěme prohlásit, že jakožto “doják” při němž vás zároveň mohlo pořádně zamrazit v zádech, fungovala tahle scéna už teď, je navíc nesmírně citově náročná i pro účinkující,  a to zdaleka nebyla finální verze.

Loučení

"Konec návštěvy!"

Monika Absolonová a "Co zbývá nám"

Emocionálně nelehkou scénu si vyzkoušela i alternantka Iva Marešová.

Iva Marešová

Choreografka Carli Jefferson, režisér Radek Balaš, autorka pěveckého nastudování Jana Balašová - Trčková a asistentka režie Monika Kobrová

Odvážný pohled pod pokličku tedy nakonec hodnotím velmi kladně. Přizvané publikum, složené z příznivců muzikálu, mohlo vidět opravdu plnohodnotnou zkoušku s téměř všemi reálnými aspekty, přesto pro ně ve velice zajímavém kabátku. Tu a tam padla připomínka, někde se nejprve udělala lehká korepetice, posléze začal vznikat náznak budoucího light-designu, někde je potřeba vychytat nástup, tu a tam by se hodilo více taktů v nahrávce (half-playback je na správné načasování situací a emocí tak trochu prevít). Jako lákadlo posloužilo milé odpoledne víc než dost, protože jak hudební složka, tak texty písní v ukázkách rozhodně příjemně zaujaly. Takže v dubnu v Hybernii na finálním tvaru na shledanou. A osobně jsem zvědavý, zdali si některý z laických diváků bude chtít také časem trochu více zakoketovat s divadlem.

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.