“Jesus Christ Superstar” – A vzhůru do další stovky…

Psát další klasickou recenzi na muzikál “Jesus Christ Superstar” by bylo nošením vína do zahrady Getsemanské. Podívejme se spíše na jeho vývoj, klady, zápory a přínos. Autorka tohoto článku měla možnost vidět jedno z prvních představení v listopadu a tento pátek, 10. června, jeho jubilejní reprízu.

Shrňme podstatná fakta, k nimž bude odkazováno:

(listopad / červen)

Ježíš – Michal Skořepa / Kamil Střihavka
Jidáš – Jan Toužimský / Václav Noid Bárta
Máří Magdaléna – Dasha / Bára Basiková
Pilát Pontský – Pavel Polák / Pavel Polák
Héródés Antipa – Ondřej Brzobohatý / Jiří Korn

Atmosféra: tvořivá / unavená, v poslední třetině probuzená
Přídavek: nepřítomen / jeden (použit poprvé)
Celkový vývoj: Michal Skořepa nebude dále hrát Ježíše…

…jubilejní představení přineslo právě toto zjištění! Michala Skořepu by sice měl někdo pořádně vylekat, aby se mu do jeho stále neměnného obličeje dostal alespoň nějaký výraz, ale ani Kamil Střihavka není strhující. Jeho unavená tvář, časté mechanické pohyby (zvlášť oblíbená sestava rukou nahoru-dolů-do strany působila značně spartakiádně) a odpočinková recitace některých pasáží v písních není příliš nadpozemská. Nejspokojenější byl, když mohl posedávat či ležet. Fyzicky a hlasově se probudil, až když začal zpívat o své blížící se smrti… Michal Skořepa měl roli ztíženou samotným faktem, že bude hrát právě „vedle“ Střihavky. Snad i díky tomu byl jeho výraz po většinu času nezúčastněný. Jakoby tušil…

Kamila Střihavku uvidíte v nové sezóně v každé repríze muzikálu

Druhou hlavní postavou (nebo snad tou první?) je Jidáš Iškariotský. Zrádce, udavač, žárlivec. Na druhé straně, i on je tou hvězdou, která toužila po slávě a na své velké hudební číslo si musela počkat až do před-smrtelného (téměř halucinogenního) Kristova výjevu v písni Superstar. Jan Toužimský je bezpochyby skvělým rockerem, avšak chybí mu charisma a herecká přesvědčivost. Demonstrativní mávání rukama, pobíhání po lávkách ani řev nevypovídají nic o jeho motivech. Z jeho tváře i pohybů není zřejmé, proč vlastně udává Ježíše, a ani své závěrečné velké číslo, které je jeho velkou show, si neumí užít. Zde mu chybí nadhled, předtím přesvědčivost.

To Václav Noid Bárta je jiným Jidášem – nepobíhá a nesnaží se o „znakovou řeč“ jako Toužimský (aneb o kom a o čem zpívám, tam ukážu). Spíše se po scéně plíží, nebrání se kontaktu s Ježíšem a v písni „Superstar“ je jasné, kdo je onou hlavní star celé show! Po celou dobu se snaží zachovávat ironický odstup, ale vnitřní pohnutí i žárlivost dokáže zahrát přesně. Snad jen jeho násilné přechody mezi zpěvem jemným a uřvaným jsou až příliš tvrdé. Nicméně právě on je jedním z hlavních důvodů, proč vidět tento muzikál.

Václav Noid Bárta - Jidáš Iškariotský

Ale kde Karlín vyhrává s obsazením Bárty, tam selhává s obsazením Piláta (Pavel Polák) a Bára Basiková v roli Maří Magdalény. Polákova existence na jevišti je nulová. O herectví se ani nesnaží a ve zpěvu mu často není rozumět. Komentuje-li výraz v Ježíšově tváři, pro jistotu se na něj ani nedívá. Jeho vzezření hodného strýce přímo vyzývá k vnitřnímu (i vnějšímu) boji o život Ježíše! Při prvním zhlédnutí byl přesvědčivý a odhodlaný, ve sté repríze o tom ani neuvažoval. U Báry Basikové se střídají tři výrazy – malý strach, velký strach a zoufalství. Neustále nakrabacené čelo a stav „před pláčem“ se po několika písních okouká. Kam se poděl přirozený výraz? Dasha jej má. Uvědomuje si více svou pozici hlavní ženské hrdinky a dokáže své pocity vyzpívat i odehrát. Její Máří je oddaná, zamilovaná, naslouchající, zklamaná, nešťastná, zoufalá,… Ona je druhým hlavním přínosem tohoto muzikálu.

Na 100. repríze zazněl poprvé i zpívaný přídavek - zopakování písně "Psát od prvních řádků"

Jiří Korn a Ondřej Brzobohatý vystupují v jedné z nejnápaditějších a nerozpohybovanějších scén v celém karlínském muzikálu. Je to výstup funkční, vtipný, úlisný (úměrně postavě Heroda) a uzavřený právě tím, jak se odlišuje od celého kusu. Ideálně dotváří celou šílenost pop-kulturního bavičství a „rychlokvaškovství“. Sám Herodes působí jako zkrachovalá hvězda let sedmdesátých, jež závidí vzestup Ježíše, vyzývá jej k dalším číslům a zesměšňuje jeho slávu. Díky vysoce stylizovanému uchopení této „swimmingpoolové“ scény je výkon obou srovnatelný. Budeme-li hledat třetí stěžejní bod tohoto muzikálu je to tato scéna.

Jiří Korn coby Herodes

Na JCHS je třeba ocenit výborný orchestr pod vedením Jana Chalupeckého, pěvecké výkony takřka všech zúčastněných, které nedávají pochybovat o množství talentů na naší scéně, úmyslnou strohost a syrovost scény (především konstrukcí a lávek), scénické „mnoha-úrovňové“ řešení, jednoduché kostýmy company (skvěle kontrastující s blyštivými oblečky v „Superstar“), skvělou a přesnou práci se světlem (zvláště nasvícený strom v zahradě getsemanské působí magicky a nadpozemsky, dvojakost Jidáše je zdůrazněna jeho nasvícením z obou stran, naopak Ježíš je nasvícen do kříže).

Zásadním problémem karlínské inscenace je až přílišné (a snad neúmyslné) trvání na obrazovém konceptu, doslovně ukázaném hned na úvodu druhého dějství. Muzikál předvádí nádherné obrazy, vizuálně stylizované a působivé (vnímáme sílu davu, utrpení muže v popředí, nálet „supů“, toužících po Kristovu ukřižování apod.), ale příliš se mu nedaří je rozpohybovat. Herci hlavní i vedlejší stále jen posedávají, postávají či opírají svá těla o konstrukci scény. Zvláště zarážející je to u scény v zahradě Getsemanské. V duelu mezi Jidášem a Ježíšem je nejživějším objektem nasvícený strom!

Hlavní představitelé jubilejního večera

Od listopadové verze se zpřesnila (a tedy zrychlila) práce herců v technicky náročných scénách (Jidášova smrt, ukřižování, nanebevzetí) a posílilo se vědomí společné existence na jevišti (obzvlášť u hlavních postav, které nebyly schopné se při předpremiéře zkontaktovat a vytvořit mezi sebou vztahy).

Přes všechnu kritiku je opětovné uvedení tohoto muzikálu velkým přínosem pro českou muzikálovou scénu. Velké cíle režiséra Gabriela Barreho se možná ve velkém nenaplnily, ale nádherné melodie Andrew Lloyd Webbera, původní (skvělé) texty Tima Rice a kultovní překlad Michaela Prostějovského si zaslouží být uváděny na scénu tak často, jak jen je to možné. Karlínská verze se striktně nedrží „spirálovských“ hvězd a do určité míry dává prostor i novým talentům. Vyškrtnutí Michala Skořepy přinese Karlínu nejspíš plnější sály, ale inscenaci samotnou to nikam neposune.

Stá repríza měla náležitě pompézní závěr

Bára Basiková - Máří Magdalena

Jubileum se musí řádně oslavit, v tomto případě vínem, šampaňským a moc dobrým dortem, složeným z malých dortíků.

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na e-mail redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!