Muzikál “Johanka z Arku” má po obnovené premiéře – Obsáhlá recenze

Muzikál Ondřeje Soukupa, Gabriely Osvaldové a Jiřího Hubače “Johanka z Arku” si 14. 9. 2009 odbyl svou obnovenou premiéru v Divadle Kalich. Nadšený aplaus publika vypovídá sám za sebe, ale jak se líbil muzikál nám? Už teď vám můžeme prozradit, že dle očekávání dopadl dobře, i když samozřejmě nějaké chybičky se však najdou. Srovnání dvou alternací a ucelený pohled na představení naleznete v naší recenzi.

Lucia Šoralová

“Johanka z Arku” měla světovou premiéru v Divadle Ta Fantastika 31. března 2000. Muzikál se tam udržel dlouhé tři roky s 825 reprízami a 350 000 uspokojenými diváky se zařadil mezi nejúspěšnější české kusy. Svůj triumf pak zopakoval na Slovensku a při exkluzivním turné po španělských a portugalských městech. Nyní se slavnostně vrací na česká jeviště, konkrétně do Divadla Kalich.

Hudbu k Johance napsal známý český skladatel Ondřej Soukup. Ta až na jedinou výjimku vznikala na již hotové texty Gabriely Osvaldové. Tou výjimkou byl největší hit “Most přes minulost“, který se v roce 2001 v podání Lucie Bílé (která mimochodem dostala za hlavní roli Johanky cenu Thálie) stal nejhranějším songem českých rádií. Celkově pak spojení výjimečné hudby a originálních textů (i když například u “Elixíru života” se Gabriela Osvaldová kreativně vyřádila více) působí opravdu brilantně a Johanka je tak jedno z hudebně a textově nejpovedenějších a hlavně nejoriginálnějších děl. Jmenovat výrazný hudební moment je opravdu těžké, protože každá píseň má něco “do sebe”. Nejslabší bych vybral celkem snadno, a to první píseň “Johanka“, která na úvod není příliš dynamická a mohla by v divácích evokovat nudu. Naštěstí to hned ta následující spraví a o nudě se rozhodně mluvit nedá (i dle reakcí publika). Kladem také je, že hudba navozuje historickou atmosféru, narozdíl od jiných muzikálů, kde současný popík nemá s dějem pranic společného.

Bára Basiková

Opomenout nesmíme práci scénáristy Jiřího Hubače, který tento muzikál na žádost Lucie Bílé před 10 lety napsal. Příběh o známé francouzské hrdince pojal trochu jinak a vykreslil Johanku jako ženu, čímž se více zvýraznila milostná linie Johanka – La Hire a Johanka – Raimond. Muzikál mapuje celý život Johanky, od prvního zaslechnutí hlasů, které jí předurčily osud vojevůdkyně a “Svaté panny” až po její smrt (a vlastně jde ještě o trochu dál). Po příběhu provází “Operátor”, který se v jednotlivých scénách objevuje v mnoha různých rolích.

Než se dostaneme za druhou půlku recenze, kde budeme hodnotit obsazení, porovnáme obě inscenace, tedy spíše vyzdvihneme nové prvky a zavzpomínáme, co z původního konceptu zůstalo. Když se ještě zastavíme u hudby, tak nejvýraznější změnou a posunem k lepšímu je čtyřčlenný živý orchestr, který je kombinovaný s předtočenými nástroji. Výsledek je pak velice dobrý. Úprav se dočkaly i hudební aranže (které taktéž vytvořil Ondřej Soukup), v některých písních není rozdíl téměř poznat, jindy je znatelnější. Především se jedná o bubny, které jsou hrány živě a v hudbě právem vynikají. Ale i miniaturní změny fanoušky díla jistě potěší a poskytují o to zajímavější zážitek.

Když smrt je... (Antonín Moravec, Kamil Střihavka)

Hned po vstupu do sálu si všimnete zřejmě vizuálně nejzásadnější změny, a to kompletního přepracování scény (až na zachování několika prvků). Byl opuštěn divácky ne příliš kladně přijatý koncept s obrazovkami a různými technickými věcmi a nahrazen klasickou “iluzorní” historickou formou kulis. Jejich výtvarníkem je Martin Hruška, scéna je funkční, jen se nesplnil předpremiérový slib a na strop rotundy není promítáno. Samotné projekce pak doplňují představení po celou dobu trvání, ale nejsou nikterak rušivé, někdy se jen za zpěváky promítají mraky, ale třeba při bojových scénách už tvoří důležitou součást, která dotváří atmosféru. Výpravnější jsou také kostýmy Romana Šolce, který vycházel z původní práce Ludmily Várossové. Malou výtku bych měl místy na nasvícení, které bylo moc barevné (ve scéně upálení na hranici míří snad všechny barvy, které reflektory zvládnou), ale jindy zase bez problémů.

Videoukázky z “Johanky z Arku”

Na našem serveru nově publikujeme ukázky z představení, koncertů a křtů. Novou video rubriku otevřelo právě sedm exkluzivních videí z muzikálu. Uvidíte na nich Báru Basikovou, Lucii Šoralovou, Kamila Střihavku, Jiřího Zonygu, Viléma Čoka, Vladimíra Marka nebo Ondřeje Rumla.

Více informací a samotná videa…

Vilém Čok, Vladimír Marek & company

Samotná režie pak také vychází z originálního představení. Úkolem Ĺubomira Fritze bylo původní koncepci Jozefa Bednárika vzít a vložit ji do nových kulis a vést nové interprety. Povedlo se mu to slušně, jen jsme vzhledem k inovacím ve všech ostatních složkách očekávali větší míru invence a nových nápadů. Některé by mohlo nudit, že 80% představení je na krok stejné, jak původní inscenace. Podobné zůstaly i taneční scény, choreografie se ujal našim čtenářům jistě dobře známý Martin Pešek (nejvýraznější člen company muzikálu “Touha“). Vzhledem k propagování nových šermířských scén bychom také očekávali jejich větší využití, protože nakonec se opravdového boje dočkáme jen v druhé půli při hádce La Hira a Raimonda (ale zase je nutné podotknout, že boj je zpracovaný velice povedeně). V první půlce jen krátce zkříží meče La Hire a velitel Trémuille.

Kamil Střihavka

Když vezmeme jednotlivé scény bez ohledu na obsazení, tak těmi nejvýraznějšími a nejpovedenějšími jsou bitva o Orleans (“Ať žije král“) a poté scéna procesu a upálení, včetně vložené písně “Ty jsi ten déšť“. Úplným vrcholem je pro mě závěrečná sólová píseň Johanky “Spáso duše mé“. Malou zajímavostí je, že byla prohozena s písní kata a opravdu tedy dělá skvělou tečku za představením.

Pojďme teď přímo na obsazení, které Vás zajímá nejvíce, budeme se mu tedy opět věnovat podrobněji než jiné servery. Abych předešel hádkám, upozorňuji, že hodnocení je čistě subjektivní a každému se může líbit jiný výkon. Začněme samozřejmě u hlavní role Johanky. Na premiéře se představila Bára Basiková, o den později Lucia Šoralová. Hodnotit právě tyto dva výkony je nejtěžší. Každá roli podala trochu po svém, jak herecky, tak i pěvecky. A obě zmíněné složky zvládají obě skvěle. Osobně se mi více zamlouval výkon Báry Basikové, jejíž barva hlasu a podání písní mi připadalo zajímavější a barvitější. I přes svůj věk se mi do role hodila i více typově. Tím ale opravdu nechci říci, že Lucia Šoralová je špatná! V této roli si jsou opravdu obě rovnocenné a koho budete preferovat vy, je jen a jen na vás.

Vilém Čok

Podobně složité je hodnotit i výkony kapitánů La Hirů. Kamil Střihavka již tuto roli má tzv. “pod kůží” a dalo se očekávat, že předvede lepší výkon než nováček Jiří Zonyga, jehož největším nepřítelem bylo herectví. Ale i to nedopadlo tak špatně, jak jsme od řidiče kamionu očekávali. Pěvecky byl ovšem skvělý a jeho “Ty jsi ten déšť” patřil k vrcholům večera. O pěveckých dispozicí Kamila Střihavky asi není třeba mluvit, jen už to není co to bývalo a takové krásné výšky jako v “Jesus Christ Superstar” se již asi v Johance nedočkáme. Přesto je jeho pěvecký i herecký výkon na velmi vysoké úrovni a na jevišti působí mnohem jistěji, což je vzhledem k jeho zkušenostem pochopitelné.

Stěžejní je také role Operátora. Premiéru si zcela zaslouženě zahrál Vladimír Marek, který ohromil diváky již před devíti lety a stále má co nabídnout. Jako jeden z mála vložil do role i nové prvky a jen nekopíruje svůj starý výkon. Nevím, zda to tak tehdy bylo, ale tato role je pro něj přímo “na tělo”, i díky pěveckému partu, který skvěle zvládá i činoherním zpěvem. I díky této “předurčenosti” by jako alternace vyhořel kdokoliv. Hodnotit tedy Dalibora Gondíka je opravdu těžké, zvláště když ho vidíte den po Markovi. I přesto mile překvapil a chopil se role po svém, čehož si doopravdy cením. Překvapil také pěvecky, i když žádná sláva to není. Herecky zvládá všechny roličky v rámci Operátora, jen šašek mi v jeho podání přišel příliš vážný.

Vladimír Marek

V roli krále jsem bohužel viděl jen Viléma Čoka. Po malé anketě mezi známými v publiku jsem dostal smíšené reakce. Někomu se líbil, jiným zase ne. Musím se jednoznačně přidat mezi první skupinu, protože mi jeho výkon připadal originální, nápaditý, vtipný… Zkrátka takový, jaký se od této role očekává a směle bude alternovat geniálnímu Janu Apolenářovi z původní inscenace. Stejně rozporuplné bylo i hodnocení Ondřeje Rumla v roli Raimonda. O pěveckém talentu nelze pochybovat, někomu by mohlo vadit, že si písně zpívá “po svém”. Herecky to však mohlo být mnohem lepší. Jan Kříž ve mě po písni “Proklínám” zanechal mírné rozpaky, ve druhé půli to ale pěvecky vytáhl a společně s výborným herectvím zanechal dobrý dojem.

Rozhovory Lucií Šoralovou a Bárou Basikovou

U příležitosti press show k Johance z Arku, která se konala týden před premiérou jsme pro vás pořídili exkluzivní rozhovor s Johankou Lucií Šoralovou a přetiskli oficiální rozhovor s Bárou Basikovou od PR muzikálu.

Odkaz přímo na rozhovory…

Richard Tesařík a Kamil Střihavka

Premiérový Beaudricourt Petr Dopita zklamal v první písni “Francii čert vzal“, kde nepochopitelně místo svého silného hlasu používal chraplák, který nezněl příliš dobře. Naštěstí si poté jako velitel Trémuille spravil reputaci a jeho sytý hlas se na jevišti skvěle vyjímal. Ale na konci se mu příliš nepovedla píseň kata, která byla v jeho podání nudná. Oproti tomu, co přišlo následující den, byl však jeho výkon skvostný. Richard Tesařík opravdu nezvládá žádnou složku představení, jeho výstupy jsou nejen nudné, ale také k uzoufání špatné. Z celého obsazení Johanky tedy pomyslnou “černou kartu” za nejhorší výkon uděluji jemu. Když jsme u té nudy, musím zmínit statický výkon Petra Opavy, jehož hluboký hlas má jistě skvělý potenciál, ale už v původní Johance jsem jeho výkonem nebyl nadšený. Sice technicky vše zvládá, ale tváří se stále stejně, chodí stále stejně, zkrátka je jeho výkon neměnný, a to nejen po celou dobu trvání představení, ale nezměnil se ani za 9 let od původní premiéry.

Petr Opava

Hlavní role máme za sebou, teď již jen spíše rychleji. V roli Faráře díky tanečním kreacím působí komicky Michal Pleskot, za to Antonín Moravec předvedl velice slušný výkon. Všichni svatí, jmenovitě František Pytloun, Ladislav Hudec, Radka Špáňová, Ivana Korolová a Renáta Podlipská předvedli taktéž skvělé výkony. U Františka Pytlouna bychom byli zvědaví i na roli La Hira, kterou hraje jako swing. To samé u Radky Špáňové, ke které se ale ještě vrátím. Taneční role bez chyby, alespoň jsem během dvou představení nezahlédl nic, co by se mi nelíbilo, uděluji tedy pochvalu.

Jaký je tedy celkový dojem z obnovené Johanky? Muzikál nabídne vše, co se dá od muzikálu očekávat – skvělou hudbu, nápadité texty, známé tváře (a většinou dobré výkony) a zajímavé vizuální zpracování. Velkým pozitivem je živá hudba a nové aranže. Fanoušci však mohou být mírně zklamaní, že tvůrci nepřišli s nějakými většími originálními nápady na oživení (přece jen by to po devíti letech od premiéry chtělo nějak režijně poupravit a ne jen vyměnit scénu). Hudba Ondřeje Soukupa je skvělá, jen upozorňuji, že se zřejmě nebude zamlouvat každému, protože se snaží více o určitou alternativu než zaběhnutý popový (či poprockový) kabátek.

Jiří Zonyga

Diváci přijali Johanku velice kladně, na druhé premiéře o trochu lépe, dokonce se konala i standing ovation (i když by si to první představení zasloužilo více). Na premiérách byl při děkovačce i malý bonus – duet dvou Johanek, který již jistě znáte. Upravená verze hitu “Most přes minulost” pro dva hlasy a v novém aranžmá je k poslechnutí na internetu nebo k vidění na našem video kanálu. Na první premiéře ho zazpívaly Bára Basiková a Lucia Šoralová, ale mnohem zajímavější byl včerejší duet Lucie Šoralové a Radky Špáňové, která je novým objevem divadla a kromě role Sv. Markéty hraje i swing Johanky. A po skvělém pěveckém výkonu v duetu nelze konstatovat nic jiného, než že je opravdový talent.

Očekávaná obnovená premiéra je tedy za námi a my vám Johanku doporučujeme. Hraje se v Divadle Kalich v týdenních blocích, ceny vstupenek jsou od 199 do 699 korun, zakoupit je můžete v síti Ticket Art. Brzy by mělo vyjít nové CD, o kterém Vás zamozřejmě budeme informovat.

Vladimír Marek a Vilém Čok

Smrt Ivana Beranová

Bára Basiková a Jiří Zonyga

Lucia Šoralová a Antonín Moravec

Kamil Střihavka

Kamil Střihavka, Antonín Moravec a Bára Basiková

Lucia Šoralová, Vilém Čok a Vladimír Marek

Bára Basiková

Lucia Šoralová a Kamil Střihavka

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!