“Jsme tým”: Hudebně-činoherní experiment v divadle Semafor

Jiřímu Štědroňovi už delší dobu ležel v šuplíku příběh, jehož podtitul zní “Jednou jsi dole, jednou nahoře aneb jak těžké je být umělcem”. Sám byl autorem námětu, dialogů, hudby a textů. Trpělivě čekal, až mu padnou do oka ideální představitelé hlavních rolí, dřív svoji hru uvést nechtěl. Pak je našel a stal se režisérem a zároveň si také zahrál jednu z postav.

V jeho týmu se tak ocitly tváře, které velmi dobře známe z muzikálů, jako je Daniela Kroftová (alt. Michaela Nosková), Markéta Zehrerová a Jiří Zonyga. Ne náhodou zvolil zpěváky, protože v tomto týmu se hodně zpívá, možná tolik, že se nedá hovořit o činohře, ale o hudební komedii. Jak tento experiment dopadl?

Netradičně začneme právě u představitelů hlavních rolí. Jsme tým by mohl mít klidně podtitul Jak byl Zonyga jednou dole, jednou nahoře. Celý příběh stojí právě na postavě Viktora Rybáře, kterého Jiří Zonyga svým charismatem, silným hlasem i herectvím pozvedá z přímočarého dobráka ve středních letech, toužícího po kariéře herce na postavu, která na sebe absolutně strhne veškerou pozornost.

Jiří Zonyga v roli pěvecké, která mu nejvíc sluší

Ač jsme tomu zpočátku nevěřili, Zonyga se porval s množstvím mluveného slova výborně, a i když sem tam objevíte začátečnické chyby typu “nevím, co s rukama, tak je dám do kapsy”, dokázal zpěvák z talentové soutěže v muzikálové branži dosáhnout vysoké mety. Pryč je mohutný medvěd, který se v Johance z Arku trochu bezradně bloudil po jevišti. Dnes je na něm jako doma a pomáhá mu v tom také jeho nezaměnitelný a sytý hlas. Takže rozhodně nenuťte Zonygu tancovat a dál obrušujte tento herecký a pěvecký démant. Má na to.

Jeho ženu Věru hraje Daniela Kroftová. Ta je víceméně v první a dějově méně výraznější půlce v Zonygově stínu, v druhé půlce má ovšem silný nástup. Její herectví je přirozené, typově do role sedí,  hlas má příjemný.

Při zpívání se vždy kulisy otočily (Daniela Kroftová)

V herectví i zpěvu ji ale válcuje Markéta Zehrerová jako elegantní Saša. Její hlas ve vás zanechá větší stopu, ale podle nás je to zřejmě charakterem postavy. Zatímco Věra je spíše usedlá manželka, Saša je nezávislá a vůdčí osobnost. Jelikož je ale takto hned identifikujete, je jasné, že obě se na jevišti neztrácí. Kroftová má navíc trochu těžkou pozici, když musí reagovat na plyšovou krysu režiséra Kavana v podání Jiří Štědroně. Postava pana režiséra má totiž podle scénáře “divné zvyky”. Nejprve ovšem divák nepochopí, jestli je ten divný zvyk to, že si dospělý chlap nosí plyšovou hračku a považuje ji za živou, ale podle dobře zahrané vyděšené reakce Věry pochopíte, že plyšová krysa supluje živou. Kavan je postava matná od začátku, ovšem těžko říci, zda je to kvůli podání Jiří Štědroně, nebo kvůli scénáři. Každopádně pokud bychom měli sestavit imaginární žebříček výkonů, tak ze čtyř postav by se herecký i pěvecký výkon Jiřího Štědroně zařadil na poslední místo. Byť mu typově režisér s divnými zvyky  a touhami sedí.

Saša a chlupatá židle (Markéta Zehrerová)

Kavan a jeho krysa (Jiří Štědroň)

A o čem to vlastně je? Samozřejmě vás jako první napadne, zda hra nese nějaké autobiografické rysy. Jak řekl dramatik “napsal jsem jednoduchý příběh, spíše jen anekdotu, abych příliš nerušil.”

Jednoduchý příběh to skutečně je. Viktor se touží stát hercem, jeho manželka ho v tom vytrvale podporuje. Jenže červené složenky se kupí a žádná pořádná šance nepřichází. Viktor to zkouší do muzikálu Othello (nadčasové téma) , protože jak se vtipně poznamená, muzikály teď jedou. Muzikálový fanoušek jistě ocení narážky, že když máte talent a nejste známí, tak si v muzikálu nezahrajete a když nehrajete, tak se o vašem talentu samozřejmě nikdo nedozví.

Zkouška na muzikál Othello (Jiří Zonyga a Daniela Kroftová)

Věra tedy povolá svého starého nápadníka režiséra Kavana, aby Viktorovi trochu “pomohl” a ten s sebou náhodou má kreativní Sašu, asistentku castingu. Čtyři osudy se protnou v jednom bytě a rozjíždí se příběh o snech, ambicích, lásce, ale také o lidské závisti a podrazech. Druhá půlka, značně překvapivější a svižnější než půlka první, nás pak překvapí mnoha zvraty, včetně toho závěrečného.

Párkrát se zasmějete, ale humor není zrovna nejsilnější stránkou inscenace. Navíc autor se nedržel hesla “opakovaný vtip přestává být vtipem”, a když už po několikáté Kavan osloví Rybáře jiným jménem, budete se tomu jen těžko smát. V prvním dějství vás spíš bude bavit Jiří Zonyga, který hraje, že hraje. Více se zasmějete ve druhé části představení, kde nastává stejná situace – Viktor alias Zonyga se připravuje na roli Jana Husa za škodolibé pomoci Kavana. I tam se herecky lépe projeví i sám Štědroň, když pánové hrají spolu, je to přece jen o fous lepší, než když Kavan žmoulá plyšovou krysu.

Mučení Jana Husa (Jiří Štědroň a Jiří Zonyga)

Jiří Štědroň skladatel a textař prohlásil, že písně nenechal korespondovat s dějem, kromě závěrečné. Písně děj ani neposunují, dokonce do něj ani nezapadají. Bude Vám chvíli trvat, než si zvyknete, že postava zničehonic uchopí mikrofon a začne zpívat. Hudební čísla ovšem vystihují charakter postav nebo situace, která se na jevišti odehrává. Uslyšíte různou škálu hudebních stylů, včetně tanga, většinou ale pomalé balady. Nejvíc nás zaujala hned první píseň Jsem jenom herec v podání Jiřího Zonygy. Rýmy jsou sice jednoduché, ale myšlenku texty nepostrádají.

“Ptali se pravý nebo levý
ptali se kruh anebo čtverec
řekl jsem promiňte já nevím
věřte mi nevím jsem jen herec
….
Řekl jsem herec a ne striptér
tělo vám nedám duši ano
jenom mi za ni prosím slibte
že bude večer vyprodáno”

Velkým plusem jsou právě hlasy všech účinkujících, nad kterými ční už zmiňovaný Jiří Zonyga.

Tango! (Markéta Zehrerová a Jiří Štědroň)

Režisér a zároveň autor si svoje přátele-herce dobře ukočíroval, co nám však dodnes není jasné, je manipulace s kulisami. Vše se odehrává v jednom bytě, kde je stůl a designové židle a zbytek nábytku a jiné místnosti obstarávají kreslené kulisy. Před každým pěveckým výstupem je herci otočili, čímž oddělili pěveckou část od činoherní. Jiný smysl jsme v tom nenašli, ale časem tu působilo dost stereotypně. Navíc při jedné písni obě dámy za kulisami postávaly a předváděly záhadné pohyby, které se opakovaly v každém refrénu a působily dost směšně.

Jak jsme již napsali, autor sám uvedl, že nechtěl svoji anekdotou nikoho rušit. To je pravda, nikoho hříčka Jsme tým rozhodně neruší, ale také nijak výrazně nevzruší. Z inscenace čiší nadšení, kterou do ní herci i tvůrci investovali a společně si na jevišti užívají. Za pozornost stojí rozhodně pěvecké a herecké výkony a děj, i když se sem tam objeví hluché místo. Jako divák jste zkrátka jednou dole, jednou nahoře.

Láska versus kariéra - nemůžete mít všechno (Daniela Kroftová a Jiří Zonyga)

Saša testuje Viktorovo herecké nadání (Markéta Zehrerová a Jiří Zonyga)

Jsme tým aneb závěrečná děkovačka

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!