Recenze a reportáže

“Kladivo na čarodějnice” – dech českých dějin v muzikálovém pojetí


Dlouho očekávaný projekt nového tvůrčího týmu “Kladivo na čarodějnice” měl minulý čtvrtek svou premiéru. První český muzikál inspirovaný skutečnými dějinami českých zemí znovu otevřel prostor Divadla Milenium. Premiéroví diváci odměnili snažení tvůrců i účinkujících bouřlivým potleskem, zároveň se však rozdělili na dva tábory – nadšené a zklamané. Díky naší redakční spolupráci si opět můžete přečíst dva zcela názorově odlišné pohledy na nový muzikál.

.

Pavel Košatka: “Kladivo na čarodějnice” má především atmosféru

(viděno na druhé veřejné generální zkoušce 28.4.2009 a premiéře 30.4.2009)

V NAŠEM NOVĚJŠÍM ČLÁNKU MŮŽETE ZHLÉDNOUT VIDEO S UKÁZKAMI Z MUZIKÁLU!

Hrbáč Vladimír Marek

Hrbáč Vladimír Marek

Kladivo na čarodějnice. Překlad latinského názvu knihy Malleus maleficarum, též název knihy Václava Kaplického a jejího filmového zpracování režiséra Otakara Vávry a nyní také název nového českého muzikálu, který se jako první inspiruje skutečnými dějinami českých zemí. Inkviziční procesy v Šumperku a Velkých Losinách v 17. století jsou jedny z temných stránek naší historie. 101 upálených nevinných obětí ve jménu Boha. 101 obětí, které jsou dodnes ve spisech klamně označeny jako “čarodějnice” či “kacíři” a církev nikdy neuznala své pochybení.

Tohoto námětu se ujal nový tvůrčí tým ve složení Milan Levý (producent, hudba), Pavel Holý (hudba), Jan Krůta (texty hudebních čísel) a Marek Kožušník (libreto). Muzikál, který vznikal dva roky měl premiéru 30.4.2009 (tedy přesně na den všech čarodějnic), a to v nově otevřeném Divadle Milenium.

Hraběnka Sisa Sklovská

Hraběnka Sisa Sklovská

Začněme u již výše načatého příběhu. Osudy postav přepracoval do muzikálového libreta scénárista Marek Kožušník. Ve specifickém prostoru Milenia by se dala atmosféra představení doslova krájet a při vynesených absurdních rozsudcích smrti naskakuje husí kůže, zvláště když si uvědomíte, že toto se skutečně dělo a nikdo “Boží zákon” nemohl zastavit. Celou atmosféru poněkud kazí konec, kde nejsou uzavřeny osudy většiny postav. Nedozvíme se, jestli hraběnka zastavila procesy, nebo Boblig dále řádil nebo zda kat odmítl dále sloužit inkvizici. Po dlouhých 3 a půl hodinách na ne příliš pohodlných sedačkách divadla bychom očekávali propracovanější závěr.

Jedním z výrazných kladů představení je hudba Milana Levého a Pavla Holého. Žánrově je velmi pestrá, v první půli převládají spíše popověji laděné písně, v té druhé převládá rock a jeho odnože. Ústředním hitem představení je píseň hraběnky “Kdo ví kdo je ďábel“. Hudebně zajímavé jsou však všechny písně, hudební nahrávka je spíše komornější, ale vzhledem k tématu zcela dostačující. Hojně jsou zastoupeny duety. Na první i druhý poslech se zdají písňové texty Jana Krůty jako nadprůměrné a jsou psány s ohledem na účinkující, takže vše krásně padne do úst a o to lépe se poslouchají. Dalším milým faktem je, že sbory zpívají živě, takže již zbývá jen krůček k dokonalosti a přivést na pražská jeviště zpět živý orchestr. Na generálkách a premiéře ještě nebyl zcela doladěn zvuk, věříme však, že s každým dalším představením bude lepší a lepší.

Schmidt (Vladimír Hron), Hraběnka (Sisa Sklovska) a Boblig (Lukáš Vaculík) u soudu

Schmidt (Vladimír Hron), Hraběnka (Sisa Sklovska) a Boblig (Lukáš Vaculík)

Scénografie a nasvícení se ujal Petr Čepický, společně s režisérem Ladislavem Beranem však vytvořili na jevišti zcela scénicky nefunkční podívanou. Přestože scénu tvoří jen jakési tři průhledné brány, jedny schody a Petrovy kameny, jsou přestavby mezi scénami neúnosně dlouhé a jen kazí atmosféru představení. Právě tento fakt byl ve foyer nejvíce diváky kritizován a zrušení bran by pozitivně přispělo ke spádu představení. Nasvícení je spíše strohé, žádné přehnané světelné efekty, což je vzhledem k tématu chvályhodné. Bohužel to má také negativní stránku. Divadlo Milenium totiž nedisponuje bodovými reflektory, takže herci nejsou přímo nasvíceni a především ve scénách měšťanů nemají diváci šanci postřehnout, který z nich právě zpívá. Ladislav Beran si poměrně dobře poradil s neobvyklým jevištěm Milenia a rozehrává scény na všechny strany (doporučujeme spíše sektory 2 a 3). Přesto však někdy režie postrádá spád, a to především v začátcích první půle. Projekce, které natočil Petr Čepický jsou vkusné a opravdu jen dokreslují danou scénu. Tradičně dobré jsou kostýmy Romana Šolce. Velice efektní je závěr první půle, kdy se při reji čarodějnic na Petrových kamenech zvedne celé jeviště do svislé polohy a company po něm šplhá ke stropu divadla.

Kat (Lešek Semelka) s vyslýchanými čarodějnicemi

Kat (Lešek Semelka) s vyslýchanými čarodějnicemi

Tím se dostáváme k choreografii. Vzhledem k faktu, že Ladislav Beran je především choreograf, jsme očekávali více tanečních výstupů. To však vynahrazuje propracovanost a originálnost spíše minimalistických choreografií. Tradičně představení doprovází taneční postava, v tomto případě Smrt, která spíše démonicky “dohlíží” nad dějem, opět však platí, že by se mohla vyskytovat hojněji.

Tím nejlepším společně s hudbou jsou výkony. Do Kladiva byly obsazeny především mediálně méně známé tváře, kvalitativně jsou však až na pár výjimek skvělé. V hlavní roli inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu exceluje Radim Schwab, a to po všech stránkách. Už jen když přicházel poprvé na jeviště se svými přisluhovači, šla z něj hrůza. “Hvězdná alternace” v podání Lukáše Vaculíka byla herecky velice odlišná, přesto přesvědčivá, bohužel je pan Vaculík pěvecky i pohybově pro muzikál nepoužitelný.

Děkan Lautner je poněkud scénáristicky méně povedená postava, skvělý hlas Oldřicha Kříže v ní však skvěle vynikne a jeho obhajoba před soudem patřila k vrcholům představení, zvláště s přispěním výše zmiňovaného Radima Schwaba. Děkanova schovanka Zuzana Vogliková byla skvěle zahrána i odzpívána talentovanou Markétou Zehrerovou. K hereckému vrcholu pak patřila role hrbáče, kterého ztvárnil herecký mistr Vladimír Marek, některým divákům však mohl vadit jeho činoherní zpěv, který však pro snadnější písně postavy zcela dostačuje a Marek tak ze sebe může vydat vše.

Zuzana (Markéta Zehrerová) a Lízl (Knoflíčková)

Zuzana (Markéta Zehrerová) a Lízl (Alena Knoflíčková)

Jednou z pěvecky nejtěžších postav je hraběnka, která prakticky nemá prostor pro herectví. Finalistka pěvecké soutěže X Factor Martina Pártlová pěvecký part zvládla s přehledem, těch pár vět mluveného slova však zněl velice nejistě a uměle. Bylo to však její první divadelní vystoupení vůbec, lze tedy očekávat pokrok s dalšími odehranými reprízami. Sisa Sklovská v téže roli nezklamala a předvedla suverénní pěvecký i herecký výkon, až zamrzelo, že se jí nedostalo více prostoru. Přítel hraběnky farář Schmidt je již herecky náročnější a pěvecky také vyžaduje značný talent, který projevil jak Jan Kříž, kterého považuji za jednoho z největších mladých talentů hudebního divadla, tak také Vladimír Hron, který pěveckým výkonem opravdu překvapil.

Kat Lešek Semelka nenadchne ani neurazí, bohužel však má jedny z nejhezčích písní a spíše vidím jeho alternany jako lepší volbu. Lízl Alena Knoflíčková na malém prostoru, který jí scénář přidělil, předvádí velice slušný výkon. Sólové výkony měšťanů jsou skvělé, z mužů vynikali David Bouša, Petr Kutheil a Petr Šudoma. Dámy byly skvělé komplexně, stejně jako zbytek měšťanstva. Taneční role Smrti nepatří k nejnáročnějším, Glorie Fricová jí tedy zvládla skvěle. Jak jsem psal již výše, taneční company příliš prostoru nedostala, zároveň se však nedá říci, že by byla špatná, spíše naopak.

Závěrečné upálení (Oldřich Kříž, Markéta Zehrerová a Vladimír Marek)

Závěrečné upálení (Oldřich Kříž, Markéta Zehrerová a Vladimír Marek)

Divadlo Milenium, které Kladivo znovu otevřelo, je v sálu velice zajímavým prostorem, připomínající arénu, velice nepohodlné jsou však sedadla a ostatní prostory divadla nejsou také příliš divácky příznivé, aneb “mačkejme se všude, kam přijdeme”. Nedořešená je také kavárna a současně divadelní bar o přestávce. Cena za brožurku k představení je velice nadprůměrná, a to 130 korun. Obsahuje však kompletní texty písní a synopsi (doprovázené návrhy kostýmů), pár historických faktů, medailonky všech tvůrců a účinkujících a několik stránek barevných fotografií. K programu je přikládán také umělohmotný přívěsek ve tvaru kříže. Tento fakt je sice originální, ale za cenu zvýšení ceny mi to přijde zcela zbytečné.

Kladivo na čarodějnice má své chybičky, mezi ty nejvýraznější patří dramaturgie a scénické nastudování. Na druhou stranu disponuje silnou atmosférou, originální hudbou a skvělými výkony. Kladivo tedy rozhodně stojí za návštěvu, pokud se vám navíc sejde skvělé obsazení, odnesete si hluboký umělecký zážitek s nádechem českých dějin.

.

Ondřej Doubrava: Úvaha z premiéry aneb Vzkřísí „Kladivo na čarodějnice“ konečně Divadlo Milenium?

(viděno na premiéře 30. 4. 2009)

Zahalené ženy u soudu

Zahalené ženy u soudu

Dovolte mi na předchozí odstavce rovnou navázat. Předem bych rád upozornil, že můj pohled protentokrát asi nebude recenzí, ale spíše takovou úvahou. Po zhlédnutí se mě totiž zmocnila jistá skepse. I na „Kladivu na čarodějnice“ je totiž jasně vidět, jak moc se liší pojetí muzikálového žánru v Praze a ve zbytku republiky. Následující text je možná kritický, ale snad poskytne dobrou reflexi.

Samozřejmě nelze vstoupit do hlavy jednotlivých tvůrců muzikálu a číst jim myšlenky, dá se ale, doufejme, předpokládat, že si  v prvé řadě chtějí splnit svůj sen a jistě chtějí udělat představení podle svých představ. I ambice mají nemalé. Ale bohužel se jim pravidlům žánru občas podaří dost zpronevěřit, hlavně, co se zapojení všech tří syntetických složek týče. Ale hezky postupně.

Bobligův trimfuální pochod Šumperkem (Lukáš Vaculík, Vladimír Hron)

Bobligův trimfuální pochod Šumperkem (Lukáš Vaculík, Vladimír Hron)

Na počátku ohlášení projektu se hodně řešila otázka, zdali se půjde cestou knižní předlohy, či ve stopách slavného (a geniálního) filmu. Odpověď je nasnadě, z druhé varianty je toho v představení k dispozici opravdu mnoho. Od takřka přesných textových citací, až po inspirované projekce. Až se chce poprosit, zdali by autoři filmového scénáře, společně se jménem režiséra Otakara Vávry, nemohli být uvedeni mezi autory. Nicméně Marek Kožušník uměl ta správná místa z filmového pásu do libreta vybrat dobře.

Nedostatky se dají vysledovat v náčrtu postav (a v nepříliš jasném zakončení jejich osudů, které je naznačeno nikoli tečkou, ale drobnou tečičkou, viz. hrdina Hrbáč, kde sice jeho závěrečný čin pochopíme, ale motivace nám díky náhlosti zůstane utajena). Někdy chybí ukončení vývoje úplně. Ale v tomto scénárista zdaleka není sám a dostaneme se k tomu níže. Chtělo by to mít po ruce nějakého šikovného dramaturga – spojku mezi režisérem a funkčností představení na diváka (hodil by se i na proškrtání textu). Obrovskou pochvalu ale udělujeme za to, že se podařilo zanechat základní myšlenku – paralelu s hrůznými politickými procesy z padesátých let a strašlivé zjištění, že touha po moci je věčná a praktiky vlastně také. Paralela je sice jen naznačena, ale mladé generaci by to mohlo stačit a je dobře, že znalejším lidem po hřbetě „husina“ přeběhne, ač i tady by byla lepší důslednější dramaturgie a výraznější podání.

Děkan Lautner (Oldřich Kříž) s měšťany

Děkan Lautner (Oldřich Kříž) s měšťany

Dovolte oslovit pány autory:  Drazí tvůrci, tu inspiraci filmovou verzí jste mohli výrazněji přiznat od začátku, není se přece zač stydět.

Výhrady nemusíme příliš mít k písňovým textům Jana Krůty. Vulgarismy od vznešených pánů znějí sice poněkud násilně, ale lze to brát jako uměleckou licenci.

Malinko schizofrenní je přístup k hudbě. Tato složka je poměrně náročná a těžko se v ní hledá hit. Na tom není vůbec nic špatného, muzikály bez hitu existují a například americký skladatel a textař Steven Sondheim si na tomto přístupu postavil celou kariéru, jelikož on svou hudbu přizpůsobuje výhradně dramatické situaci. „Sondheimovský“ muzikál by potřebovalo české publikum poznat jako sůl, jedná se o nesmírně poutavý přístup k hudebnímu divadlu. Tady však určitý posluchačský červíček v toku melodií rozhlodá dojem, že některé postupy nasvědčují o určité ambici hit v díle mít. Proč se to nedaří a proč se možná nepodaří odnést si nějakou píseň „domů“? (To je samozřejmě relativní.)

Smrt (Glorie Fricová)

Smrt (Glorie Fricová)

Určitou část viny na tom mají aranže. Milan Levý a Pavel Holý se spolehli převážně na elektronické nástroje. Ok, proč ne. Ale při nápodobě dobových postupů nefungují, stejně tak při popových písních znějí použité zvuky a samply příliš lacině a v dnešní době již nemoderně. Proto ucho oblaží jen občasný vpád rockové kytary a techno prvků v tanečních scénách, tam už samply samozřejmě svou práci zastanou znamenitě. Co pro příště moderní prvky promíchat s trochou původních středověkých nástrojů, s malou špetičkou symfonického orchestru? Smyčce zaslechneme jen v „přestavbovém motivu “ (hrozný výraz, ale jiný není). Navíc, do Milenia vždy patřil živý orchestr, nyní ho zde ale nenajdeme.

Co to je vlastně ten „přestavbový motiv“? Inu, představení není zatím příliš dobře zvládnuté technicky. Přes prakticky nulovou scénografii (pracuje i s pilířem původně zde uváděných “CATS”), kde se hýbe jen s několika málo objekty (schody suplující kameny, kovové brány), přestavby trvají nekonečně dlouho a tak je alespoň, aby se divák nenudil, dokresluje hudba. Moc se přimlouváme za vyřazení kovových bran, jsou naprosto zbytečné, i ve scénách, kde se využívají. Inscenace tím rozhodně získá na tempu. Sound-design měl na premiéře dokonce vážné trhliny, kde interpretům nebylo často při zpěvu rozumět a hlasitost jednotlivých skladeb byla zase dosti nevyvážená. I na světla by se našlo pár připomínek. Přitom se tomu dalo zabránit.

Soud s děkanem Lautnerem a Zuzanou

Soud s děkanem Lautnerem a Zuzanou

Už dlouho si zde v diskusích hrajeme s myšlenkou, že by se u nových, nevyzkoušených děl mohl zavést maraton například deseti až patnácti předpremiér po americkém a britském způsobu, kdy se dílo hraje několik týdnů předem a vezme se do hry i divák, který tvůrcům pomůže vychytat drobné chybičky. Slovo „generálka“ by totiž nemělo být jen o kontrole technické složky, ale dají se na nich skvěle poznat i první reakce diváků, bohužel se s nimi u nás příliš nepracuje a v několika málo vysloveně finálních generálkách s okamžitě nadcházející premiérou už se toho moc nespraví. Snad nás s tímto nápadem někdy někdo vyslyší. Přejme tedy „Kladivu“, ať se brzy kvalitně usadí, alespoň v rámci repríz.

Hrbáček (Vladimír Marek) se svým pánem Bobligem (Lukáš Vaculík)

Hrbáček (Vladimír Marek) se svým pánem Bobligem (Lukáš Vaculík)

Snad největší slabinou inscenace je ovšem příliš statická režie Ladislava Berana. Až se nechce věřit, že by se umělec, povoláním choreograf, něčeho takového mohl dopustit. Dochází tu totiž přímo k řetězové reakci. Soubor komplexně dobře zpívá s mírnými odchylkami (tomu se tedy v rámci úvahy nemá cenu věnovat šířeji), je s hudební složkou sžitý, ale nemá co hrát.

Jediná herecká akce je totiž: přijít, stát, případně obejít arénovité jeviště, na někoho ukázat a v nejlepším případě vyjít na schody. U měšťanů a bohužel i hlavních aktérů hlavně ze začátku představení, věc velmi markantní. U postavy Hraběnky se veškerá akce “obohacuje” ještě u držení si sukně od šatů (ano, kostýmy Romana Šolce jsou opět bezvadné, o tom už také není třeba diskutovat). Ale zpívá to Sise Sklovské pěkně, to je pravda.

Stejně tak Lukáš Vaculík byl snad obsazen také proto, aby ukázal trochu “činohernějšího” inkvizitora Bobliga, když už zpívaný text jen rytmicky recituje. Místo toho  hraje pouze obličejem (ten ale často není vidět) a postavu charakterizuje celou dobu zvýšený hlas. Vypadal, že ho role velmi baví, ale nemá možnost ukázat jinou polohu, než hysterického záporáka.

Aby zde nebyla jen kritika: existují čestné výjimky a s tím souvisí další problém.  Uchopení postavy a práce s ní, jak bylo poukázáno už na začátku článku. Pokud se tato věc zanedbá, na diváka nemají šanci dolehnout ty správné emoce. Na premiéře opravdu hrál a žil svou postavou pouze jeden jediný aktér. Tím je Vladimír Marek v roli Hrbáče. A proto se nemůžete divit, že pro mou osobu byl právě on hlavní postavou celého muzikálu, nikoliv hlavní hrdinka Zuzana, nikoliv Lautner a už vůbec ne Boblig. Hrbáč jasně směřuje od bodu A k bodu B, sledovat jeho „kariérní vzestup“ od chudáka na funkci úlisného Bobligova asistenta, je nadmíru zábavné. Bravo!

Farář Schmidt (Vladimír Hron)

Farář Schmidt (Vladimír Hron)

Velmi milým překvapením je výkon Vladimíra Hrona v roli faráře Schmidta, rozhodně zde není bavičem, ba naopak, je taktéž zlým mužem, jde z něho dokonce strach a bylo vidět, že v této poloze našel určité zalíbení, i jeho zpěv byl na poslech příjemný. Jiskřičky naděje dokázali vykřesat ještě Oldřich Kříž a v závěru díky emočně vypjatým momentům i Markéta Zehrerová, coby zmínění hlavní “viníci”: kněz Lautner a dívka Zuzana. Na poli v rámci prokreslení charakterů zde ale celkově vážně pšenka nekvete.

Jako zjevení pak  přijde efektní „skřetí“ choreografie na konci prvního jednání a pokud by se měl vybrat jeden moment, proč inscenaci určitě zhlédnout, byl by to právě tento. Alespoň si v něm prohlédnete dance company (která občas dokonce kooperuje s divákem). Jasný kontrast je zkrátka najednou poměrně vražedný. Přitom polovinu efektu v této pasáži udělá pouze zvedající se jeviště. Jistě, je to trochu laciná hra, nicméně účinná a alespoň na chvíli vám zasvítí očička, bohužel společně s otázkou „Proč to dílo takto nevypadá celou dobu?“ Ve druhé polovině už podobný vrchol prakticky nepřijde, vše zase spadne do známých kolejí statiky a vydrží zarputile téměř až do poslední vteřiny, kde ale naštěstí dostanete opět husí kůži…

Zuzana (Markéta Zehrerová)

Zuzana (Markéta Zehrerová)

Je pravdou, že premiérové obsazení nebylo asi vybráno zrovna nejlépe a jistě bude zajímavé porovnat některé méně známé, ale z jiných projektů osvědčené alternace, kteří si možná hereckou oživovací cestičku našli snáze. (Jan Kříž, Zbyněk Fric, Zuza Ďurdinová, Lukáš Kumpricht, Jan Urban) Tak snad příště…

Celkově je „Kladivo na čarodějnice“ spíše velkým zklamáním, než převratným titulem a dá se předpokládat, že nebude vyhledáván nějak masově. Mohlo to být přesně naopak, jen by to chtělo v pár složkách ubrat a v některých zase přidat a hlavně nešetřit, zkrátka jako v životě. Určité kouzlo zde ale díky jedinečnému prostoru Milenia je, takže pokud jste vysloveně pouze fandy hudebního divadla a podlehnete atmosféře, může se vám nový počin dost líbit (viz. hodnocení kolegy Pavla), ale režijní a technické chyby inscenace jsou tentokrát často z řádu neomluvitelných, možná díky absenci dramaturgie (v programech pražských inscenací vůbec tato položka schází, přitom mimo Prahu je mají a daří se jim velmi dobře), možná z důvodů časových. Od takto ambiciózního muzikálu a zvláště od zpracování takto závažného tématu se zkrátka automaticky očekává mnohem více. I přesto, (díky osobním sympatiím k tomuto místu) lze vyjádřit radost nad tím, že Divadlo Milenium opět žije. Snad se v něm všem projektům bude dařit, tato scéna už si to jednou provždy zaslouží. Bude však záležet na diváckém úspěchu.  Zatím věta z nadpisu zůstane  zahalena tajemstvím, ale zároveň i zvědavostí.

Premiérová děkovačka

Premiérová děkovačka

Autorem fotografií z premiéry “Kladiva na čarodějnice” je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!


Recenze a reportáže
„Ptákoviny podle Aristofana“ aneb lidová taškařice o tom, kterak snadno a rychle vychytralostí ovládnout masy
Praha
RECENZE: Muzikál Galileo – návrat v retro stylu
Recenze a reportáže
RECENZE: Muzikál ATLANTIDA nedosáhl na vysoce nastavenou laťku Divadla Kalich (+ videa)
  • Zdeněk

    Moc děkuju za názory já sem z Kladiva uplně nadšenej viděl sem ho uš 5 a v sobotu du znova viděl sem skoro všechny alternace kromě Markety Zehrerový a Oldřicha Kříže, ale vubec my to nevadí pač sem si uš našel oblíbené alternace Zuzany a Lautnera a tím sou Míša zemánková,Petra Janková a Zbynek Fric hudba se mi moc líbí a ty duety sou moc pěkný zato Vladimír Marek je pro mě největší zklamání zato Petr Strenáčik je uplně suprovej.Nejvíc se mi líbí duet Láska nad zázraky myslím že se tak jmenuje a ten konec se my ze začátku moc nelíbyl ale ted ho mám rád moc se my líbí že skřeti znázornují ohen a jak se pak skřeti omotají kolem Schmida a Bobliga takže shrnuto Kladivo je fajn muzikál i když né pro každého


  • DK

    DKDK

    Autor Odpovědět

    Mno, tak já mám Kladivo taky za sebou – jsem v rozpacích. Příjde mi to spíše jako mediální než umělecký počin….
    Nechápu, proč je hraběnka všude uváděna jako hl. postava s tím minimem prostoru, který má. Mně ,,hrála” M. Pártlová – odzpívala solidně,ale herecky říkám jedno velké NE!
    Bobling L. Vaculíka je mediální tah. Vaculík je v činohře skvělý, ale tady je tak mdlá režie, že neměl právo vyniknout – těch pár odříkaných vět alá píseň mu klidně odpustím, ale herecky to byl pokles taky.
    Hrbáč byl skvělý – Marek v tomhle hnledisku nemá konkurenci.
    Zuzana ( M. Zeherová) bravurně odzpívaná, ale zahraná?!? nemít tak vypjaté okamžiky, tak by to byl propadák – radím, vrať se prosím aspoň na rok ještě na konzervatoř, ano?
    Atmosféa – naprosto shodná jako ve filmu – to mě moc nepřekvapilo….
    Myslím, že aktéři nemohou za ,, neherecký koncert”…spíše vyměňte tvůrčí tým………..


  • Romča

    Ondro, díky. I Pavlova recenze je už psaná vyloženě profesionálně, no a věcně? Kdybych měl reagovat na všechno, co zde bylo napsáno (pomíjím politickou rovinu, o které jsem slíbil nepsat na tomto prostoru), tak by to bylo na neučtitelný román. Jen se naopak přimluvím za kovové brány, které mi naopak velmi zpestřují scénu a smysl jejich nasazení jsem pochopil – bez nich by to bylo prázdné, no a samozřejmě musím nahlas nesouhlasit s přestavbami. Jejich hudební podložení je vkusné, a tudíž mi těch 10 vteřin sem, 10 vteřin tam opravdu nevadí – naopak mě zatahuje víc do děje a zvyšuje napětí směrem k tomu, co asi bude následovat. Také nesouhlasím s tím, že herci nemají co hrát. A sakra že mají. A taky to většina z nich dělá. Nejvíc samozřejmě mistr Marek (poznámku Zdeňka opravdu nechápu). No, asi jsem celkově méně náročnej aneb jak napsal Ondra – podlehl jsem atmosféře (+ v mém případě hraje roli nadšení z onoho arénovitého interiéru Milénia). Na Kladivo se proto budu vracet, je pro mě po Moně Lise (původní nekrácené verzi) dalším letošním velmi milým pražským muzikálovým překvapením a dokladem toho, že i bezmála 3,5 hodiny trvající muzikálové představení – má-li náplň a výkony – se dá v pohodě vydržet!
    Pěkný večer R.


  • Vladimír Marek

    Bravo!
    Toto už je recenze na téměř profesionální úrovni. Respective dvojitá recenze. Dva odlišné úhly pohledu je skvělá volba!
    Díky za tu spoustu práce, kterou pro příznivce muzikálů, ale i těch, kteří se na nich podílejí, děláte.
    Jste opravdu čím dál lepší:)))
    Vladimír Marek


  • Ondřej Doubrava

    Vladimír Marek: Děkujeme za pochvalu, myslím, že Pavel potom také rád poděkuje osobně. Tentokrát se oba dva texty docela dost povedly, hlavně já jsem se to snažil pojmout trochu jinak, rád hledám nové formy článku a tahle mi vyhovuje tím, že jsem se uvolnil. Je mi docela dost líto, že jsem nemohl více chválit, ale jak říkám, na jiné alternace se ještě chystám (možná u přiležitosti úpravy hlediště pro vozíčkáře, ale já naštěstí těch pár kroků udělám) a nakonec to snad vyzní spíše jako dobrá reflexe pro projekty do budoucna, doufám v to. Ty dva různé úhly pohledu se teď opravdu podařily mimořádně, ale je to jak kdy, někdy sem dáme dvě do nebes vynášející pochvaly, však nás už taky znáte. :-) j´Já si na “Kladivu” uvědomil, že ano, miluju divadlo, obzvláště to hudební, ale už nejsem poblázněný fanda, co se na dílo těší jen díky oblíbenci v obsazení. Já jsem opravdu za ta léta zvyklý se primárně těšit na dílo a jeho kvalitu (ostatně v zahraničí běžná věc), když tam hraje můj oblíbenec, tím líp. A asi už umím i ledasco odmítnout (ale to je tím, že asi chodím na přednášky o historii a workshopy o muzikálech). Když jsme s Pavlem na premiéru šli, tak on už nadšenej byl po generálce, já jsem se mu pak svěřil se svým názorem, pochopili jsme se (ano, skutečně vím, proč se “Kladivo” Pavlovi líbí a nemám s tím problém) a už jsem se začal těšit na opravdovou konfrontaci názorů a nakonec z toho vyšlo to, že mínusy inscenace vidíme jakžtakž stejně, ale opravdu fanouška to do sebe vtáhne, člověka, co se o žánr zajímá celkem hluboko, už méně. A to je na tom, to hrozně důležité. Však pan Michael Prostějovský mi to v rozhovoru říkal dobře: “Fanoušek víc odpustí…” Já zjistil, že už jsem spíš ten nadšenec s kritickým pohledem, co do toho dává spoustu srdce (to je asi nejlepší varianta, co může být a jsem rád, že znám pár takových dalších lidí) ale neplivu a chyb v “Kladivu” je mi upřímně líto a narozdíl od jiných kritiků tady nabízím možnost nápravy pro příště, to mi v těch recenzích také dost chybí.

    Vladimíre, Vám díky za to, že jste z Hrbáče udělal opravdu plnohodnotnou postavu z masa a kostí, s příběhem a emocemi, je možná i trochu vidět, že jste si do toho moc nenechal “kecat” (nebo jo?), ono to je pro ten žánr nesmírně důležité, a mě opravdu neskutečně bavilo vás sledovat. Vážně díky, těším se na příští shledání.

    A máte pravdu, na Musicalu je spousty práce, máme stíženou pozici i tím, že si vymýšlíme věci na první pohled nadšenci nezrealizovatelné, (já se vždycky Pavla pro jistotu ptám “jdeš do toho se mnou?”), pár jich zase brzy přijde a mělo by to Musical dost posunout někam dál. Jsem na to sám zvědav, ten zrod nové věci je často hektický a nebo druhý extrém zdlouhavý a myslím, že dost lidem by se to dělat nechtělo, nám ano, i když občas nejíme a nespíme a nervujeme se. :-D Ale pak přijde nějaký hezký podnět nebo pochvala a víme, že jsme udělali správně. Moc si tedy ceníme i Vaší pochvaly a žene nás kupředu, snad čtenáře nezklameme.


  • Vladimír Marek

    Věřím, Ondřeji, že Milénium se určitě pokusí udělat vše co je nutné k tomu aby vozíčkáři měli dobrá a důstojná místa a nedostávali se na ně za útrap svých i pomocníků.
    1/ Nezmýlil jste se, nenechal jsem si do toho příliš kecat:))) Hrbáč prošel během zkoušek mnoha proměnami a konzultoval jsem mnohé i s psychiatry a učil se v psychiatrických léčebnách některé vnější projevy duševních poruch. Bylo to krásné dobrodružství.
    2/ Je jen dobře, že máte jiný (a třebe méně lichotivý) názor na představení. Pouze z protikladných úhlů pohledu může vzniknoput diskuze. My sami víme, kde jsou v Kladivu rezervy a na čem je ještě třeba máknout:))) Láďa Beran je opravdu “beran” a jeho fyzická i psychická výdrž mě denně na zkouškách uváděla v úžas. Jistě se do toho pustí až nabere síly.
    3/ Otázku absence dramaturga jsem zde již kdysi (ještě jako Mystery Train) nadhodil. Jsem přesvědčen, že právě toto je kámen úrazu českých muzikálů. Na scénu se dostávají jazykové potvornosti, nelogické zvraty … ten výčet by byl předlouhý. Snad to už někdy někomu dojde:)))
    Á propos! Četli jste recenzi Kladiva na idnes.cz? Autorka Vladimíra Šumberová se rozhodla, že psát jen do víkendových příloh a magazínů jí nepřináší to pravé novinářské naplnění. i pojala podezření, že by se mohla státi recenzentkou muzikálů. Bylo to klamné podezření. Je jedno zda je její recenze pochvalná nebo hanlivá. Ona je prostě blbá. Honza Krůta, Mára Kožušník a já jsme neodolali a napsali několik glos na diskuzní fórum. Snad si dáma uvědomí, kde je její parketa a nebude se prdeliti tam kam nepatří. Zde link na onen recenzentský klenot >>> http://kultura.idnes.cz/kladivo-na-carodejnice-se-rozjizdi-pomalu-nejvic-vynika-zaporny-inkvizitor-1vk-/divadlo.asp?c=A090504_074340_divadlo_jaz <<<
    Na shledanou!
    Vladimír Marek


  • Ondřej Doubrava

    Vladimíre, ano, je to skutečně “klenot”, četl jsem ho už před pár dny, ale opáčko v tomto případě nikdy nezaškodí. Nesnáším schizofrenní recenze, ze kterých si pak nelze nic odnést a tudíž se ke čtenáři nedostane ani doporučení. Souhlas s tím, že generálky by se správně asi hodnotit neměly a opravdoví novináři by si měli počkat (bude přece rautík, ne? :-) ) Nám nadšencům ale občas nic jiného nezbývá a pro divadla je to i výhodnější (“Premiéru vám dát nemůžeme, nechcete generálku?”) Zde je rozdíl, že my toto uvedeme a drobné chybky odpouštíme, na zpravodajském serveru nikoliv. Ale naštěstí už nás na ty premiéry celkem automaticky zvou, jsem rád, že se to daří.

    Opravdu mi přijde, že tato paní hodnotila muzikál poprvé a nevěděla si s tím rady a skutečně jsem se zasmál, jelikož ten článek navíc vypadá, jakoby ho psala adolescentka, zkoušející štěstí v branži. Já vím, tohle je dost tvrdý, ale tak to zkrátka je, ta poslední věta je naprosto geniální.:-D Ale to je tím, že já mám rád články, kde je vidět zápal pro věc, jasný názor a neříkají se tam “odborné” nesmysly, ale tím, že je říká odborník, přece musejí být pravdivé.

    Pokud chcete na “Kladivu” vychytat mušky, jen do toho, pokud by jste nepohrdli našimi názory, či pomocí, tak budeme rádi prospěšní a já se pak opravdu přijdu velmi rád podívat (doufám, že mě tedy po mé nepříliš pozitivní části ještě do Milénia pozvou :-) ). Jsem přesvědčen o tom, že ty chyby napravitelné jsou a i pro diváka bude dobré, když se napraví. V tomhle by byl právě dobrý ten systém více generálek (třeba 10), kdyby se to spojilo s využitím diváckých připomínek, jsem přesvědčen, že lidi to bude bavit, říkat tvůrcům názor, a ohlasy v novinách by po premiéře pak byly nadšenější a procenta by stoupla tak o 20 procent :-) Krom toho, v Americe a Británii se celkem dodržuje to, že oficiální média v rámci “previews” nic moc nepíšou, zatímco lidi na Internetu na fórech píší své dojmy “jak vzteklí”, toho by se dalo třeba zde přece krásně využít. A plus teda pražský muzikál potřebuje ty dramaturgy… asi si tu školu fakt udělám, aby tu byl aspoň jeden a mohl nabízet své služby. :-)

    A krom toho se rád nabídnu i jako tester možného bezbariérového přístupu v hledišti (vozík mám vlastní :-) ) a určitě ho hned i nafotíme, pokud bude. Jednou jsem byl na CATS s kamarádkou, která je ležák, tak si s ní na ty schody docela tenkrát mákli, s chudinkou, ale moc toho neviděla :-)


  • Osk@r

    Zdravím,
    tak jsem měl včera to štěstí nebo smůlu (záleží na úhlu pohledu) být na včerejším představení.
    O excelentním hrbáčkovi Vl. Markovi již byla řeč v mnulých příspěvcích a plně souhlasím.

    Největší zklamání pro mě byl Boblig v podání Lukáše Vaculíka. Bože, to fakt není schopná produkce obsadit někoho, kdo je schopnej víc než jen recitovat do hudby? Něco tak ubohýho jsem v muzikálech dlouho neviděl. Začínám litovat, že jsem pochyboval o zpěvu Langoše v jiných muzikálech.
    Milým překvapením byl pro mě Mydlář Přerovský (David Bouša).

    Chtěl bych říci, že Kladivo na čarodějnice mě zklamalo. Je škoda, že po cca třech hodinách sezení v divadle si z něj člověk neodnese nic, co by si mohl pobrukovat a zpívat cestou domů :o(


  • Vladimír Marek

    Milý Osc@re, dovolím si jen podotknout, že Luky Vaculík není jediným představitelem Boblika. Je možno shlédnout i Láďu Spilku a Radima Schwaba. Oba jsou excelentní zpěváci.
    A s tím pobrukováním a zpíváním si cestou domů … já nevím zda by se mi po shlédnutí představení, které vychází z jedné z nejčernějších skvrn v české historii chtělo pobrukovat i kdyby byly melodie sebechytlavější. Leč to je můj úhel pohledu:)
    A děkuji za chválu. My herci jsme ješitní a kdo tvrdí, že není, je ješitný dvojnásob:))))
    Vladimír Marek


  • Vladimír Marek

    Jsem idiot, Osc@are!
    Nikoliv BOBLIKA, leč BOBLIGA! (nějak se mi to spojuje s “Booobikaa” :))))


  • Jana

    Včera jsme s mojí kamarádkou navštívíly představení muzikálu Kladivo na čarodejnice v divadle Milenium. Přesto, že jsme odcházely po tříhodinovém představení s dřevěnými zadky, odnášely jsme si úžasný zážitek. Představení je tak silné, že nám pěkně dlouho nebylo do řeči a jen jsme posmrkávaly do kapesníků a trochu se styděly za vlhké oči, jsme fanynky muzikálů a viděli jsme skoro vše, co je u nás v tomto žánru k vidění, ale tohle je něco úplně jiného. Atmosféra, emoce, krásná hudba, texty, taneční čísla… Nechci tady rozvádět odbornou debatu, od toho jsou tu jiní, jen sděluji svůj pocit, který budu mít v sobě asi dlouho. Tenhle muzikál je fakt síla!


  • Osk@r

    to: Vladimír Marek
    Plně souhlasím, že Radim i Láďa jsou výborní zpeváci.
    Já měl bohužel tu smůlu, že jsem chytl zrovna Vaculíka. Otom, že je výborný herec není nejmenší pochyb. Jen nechápu, proč se “sere” do muzikálu.
    Chci se zeptat, Vaculík opravdu vyhrál konkurz na Bobliga? Nebo ho tam nacpali jen pro to, aby dotázl diváky?


  • Vladimír Marek

    To Osc@ar
    Neřekl bych, že se někam sere. Byl osloven produkcí a šel do toho. Já rovněž neabsolvoval žádný konkurz. Mimochodem, na žádný muzikál:)))


  • Pavel Košatka

    Pane Marek, herci jsou ješitní stejně tak jako mi “pisálci”. Jsme rádi, když vidíme, že nás lidi čtou a na články reagují i ti, kteří jsou v nich zmiňovaní a máme tak zase zpětnou odezvu. A myslím, že to je opravdu povzbuzující, že ten náš “odborně-kritický” názor si přečte a vezme v úvahu někdo povolaný a může si z něj vzít poučení do příště. Takže za sebe děkuji nejen za výkon, ale i za čas zde strávený.

    Oskare, s tím “sraním se do muzikálu”. Kdyby mi někdo nabídl roli v muzikálu, i když vím, že pěvecky na tom nejsem nejlíp, tak bych jí přijal a snažil bych se jí pojmout tak, abych lidi trápil co možná nejvíce. U pana Vaculíka oceňuji to, že se nesnažil zpívat a alespoň to dobře zahrál. Ale vzhledem k tomu, že jsem pár dní před ním viděl Radima Schwaba, tak jsem nadšený být nemohl.


  • Osk@r

    to: Pavel Košatka.

    Ahoj Pavle,
    tak já nevím, zda bys tu roli vzal, když bys věděl, že na ni nemáš. Ano je to trápení lidu.
    A s názorem pana Marka nemůžu souhlasit viz:
    “dovolím si jen podotknout, že Luky Vaculík není jediným představitelem Bobliga. Je možno shlédnout i Láďu Spilku a Radima Schwaba. Oba jsou excelentní zpěváci”

    Tak to máme štěstí, že produkce neoslovila Brouka Pytlíka. Nemyslím si, že by tu roli vzládl hůř než pan Vaculík!!!
    Ale co, jak říká pan Marek, ti zbylí dva představitelé jsou excelentní, tak zaplaťpánbu za ně :o)


  • Vladimír Marek

    Osc@re, vzhledem k faktu, že divadlo Milénium má v plánu uvedení dětského muzikálu Ferda Mravenec, bude zajisté osloven i Brouk Pytlík:)))


  • Ondřej Doubrava

    Tak to doufám, že to s Ferdou Mravencem nedopadne stejně, jako s “Ať žijí duchové”. Co vím, tak byl zatím Ferda v hudebním divadle adaptován coby docela roztomilý balet, tak bych byl zvědav, navíc jsem na střední škole napsal pár scénářů pro jednu počítačovou firmu, která měla licenci na PC hry právě s Ferdou a udělali jsme jich přes desítku. Takže muzikálová adaptace mě bude taktéž velmi zajímat…


  • Vladimír Marek

    Doufáme oba stejně, milý Ondřeji. Koul jsem jen tak bajočko na net a našel jsem muzikálové zpracování Ferdy Mravence v Těšínském divadle. Sekorův Ferda Mravenec je součástí mého krásného dětství (navzdory tomu, že probíhalo v děsivých 50. letech) a dodnes mám tuto ohmatanou knížku na čestném místě v knihovně. A spoustu dalších. Já pohádky rád:)))


  • veny

    v dnešním Právu je opravdu dost negativní kritika na tohle představení….


  • Ondřej Doubrava

    No jo, ten článek v Právu je ve velké míře jen negativistické plácání nenabízející žádné řešení, aspoň že v té herecké stránce se shodneme… ale zkrátka je to článek typu “já to musím za hodinu odevzdat”. To musí to řešení opravdu nabízet nadšenci?? :-) Z tohoto si fakt lidi pronést akorát tak větu: “Tý jo, mámo, tak prej je to blbý…” :-D

    Vladimíre, já pohádky taky rád, Ferdu obzvlášť, samozřejmě jsem jich díky tehdejší “práci (dá se tak koníčku říkat)?” i pár přečetl a v knihovně je taky mám a Ferdu mám dokonce coby plyšáka na monitoru a polštářek na posteli. A na ten Těšín už se koukám, vypadá to zajímavě. Snad tedy nebudou problémy s licencí, ale snad ne. Navíc muzikály pro děti jsou taková moje záliba veliká, až “profesní úchylka”, snad to bude mít nějaký dramaturg podobně. A musí mít rád Ferdu, to je jasný ;-)


  • Vladimír Marek

    Inu, lichotivá recenze to není. Ale kolik nadšených recenzí na české muzikály jsme četli? Máááálo, velice máááálo. Radka Hrdinová je přitom velmi dobrá i když přísná recenzentka. Bezpochyby byla tímto zaúkolována a úkol naplnila. Jen nevidím důvod současné “módy” recenzí z veřejných generálek a náhodných repriz. Na premiéry jsou přec zvaní všichni novináři. To je zase amatérismus a lajdáctví recenzentů.
    Leč pro muzikálové produkce už dlouhá léta není podstatné JAK se píše, ale ŽE se píše:)))


  • Ondřej Doubrava

    Težko říct, proč tomu tak u těch novin je, u nadšeneckých serverů je to zřejmé, buď je pro divadla snažší nabídnout nám generálku, neb na premiéru přijde moc a moc celebrit, takže nejsou lístky (to se občas stane nám, v tom případě tu generálku samozřejmě vezmeme) nebo občas u mimopražských představení je lepší dopolední/odpolední generálka pro nás, neb dopravní autobusové společnosti na divadelní kritiky nemyslí a výlety “na otočku” nejsou moc možné a vlaky pro mou osobu jsou moc bariérové. ;-) Ale novináři by si ten čas na premiéru udělat měli, to je pravda a měl by ty články psát někdo, kdo má v žánru alespoň zásadní přehled a má ho alespoň nějakým způsobem rád.

    Ano, o muzikálech se píše hodně a proto se pořádají také tiskovky už v předpřípravných fázích, kde se člověk nic moc nedozví, ale novinář si může udělat rozhovor s někým známým. Ale o čem se s nimi mám bavit já, když se chci bavit o díle a vidím, že účinkující toho sami moc nevědí? Navíc když v rozhovorech téměř zásadně improvizuju a jsem schopen udělat tak jeden velkej za sezónu (letos už ho mám za sebou, právě ho přepisuju).

    Radmila Hrdinová naznačila zajímavou věc, tu, že už je v Miléniu zase poloprázdno, (nebo poloplno)… Že by opět nedostatečná propagace, nebo snad opravdové přesycení?


  • Pavel Košatka

    Nemyslím, že jde o přesycení, jen se naplňuje to, o co jsem se bál už od prvního momentu, kdy jsem dostal informace o tomto projektu. Minimum známých tváří + divácky ne příliš lákavé téma = koupíme si radši lístek na Vondráčkovou a Koláře v zaručené love story. Kdysi se muzikálové projekty prezentovaly (a oslovovaly tak široký záběr lidí) v televizních estrádách, které už vymizely a muzikálový trh v Praze mi již přijde natolik rozjetý, že jen těžko se Mileniu bude hledat cestička, jak přetáhnout lidi dalším divadlům. Každý už má to své oblíbené, někoho uspokojuje komornější Kalich, někdo rád komerční líbivé Broadway+Hybernia, milovníci vážnějšího prostředí a živého orchestru HDK, zcela alternativní scéna pro náročné diváky je zase TaFantastika. A Milenium zase s ničím novým nepřichází. Držím mu palce, ale jak jsem psal v komentářích k předchozím článkům z Milenia, jsem v tomto případě spíše realista.


  • Blanka

    Chtěla bych se zeptat DK (příspěvek ze 6.5), kdy byl na představení? Já viděla premiéru s Markétou Zehrerovou a byla skvělá jak pěvecky tak i herecky.


  • Vladimír Marek

    Z přesycení to nebude. Propagace není příliš bombastická protože na ní nejsou peníze. A divadlům, která peníze (a hodně) mají, se vyplatí je investovat i do bulvárního tisku, aby o nové konkurenci nepsal. Hloupé čecháčkovstřví … soused má dobrou kozu, ať mu chcípne. Je to pitomé a krátkozraké. Být podnikatelem, konkurenci si hýčkám a uvažuji o možném spojení se s touto. To však těžko žádati od humpoláckých českých magnátů, kteří si (podobně jako TV Nova) vychovali své publikum a ustanovili tak určitý kánon toho co muzikál je a co není. Nemá to s kumštem nic společného. Dokonce ani z vkusem:)))


  • Ondřej Doubrava

    Pavel: Dřív (v úplných prvopočátcích) právě to nestálo ani na těch estrádách, ale dělalo se to tím podle mně nejlepším způsobem. Nasadil se nějaký slušný pilotní singl do rádií (ano, některé šlágry na to asi trochu doplatily, takový “Most přes minulost” z Johanky se hrál až přespříliš, i když třeba “Spáso duše mé” je naprosto geniální píseň), udělal se “making of” dokument, který většinou sloužil jako skvělá ochutnávka a hlavně, CDčka vycházela hned kolem premiéry a pak teprv přišly ty plakáty a estrády. Dneska už ti dokument nikdo neudělá a u CDček u většiny scén doufáme, že vůbec budou (a jestli vyjde v MdB ta Zahrada divů, tak to bude menší raritka, protože tu zderniérovali před Sněhurkou). Možná to takhle vnímám jen já, který už jako malé dítě hltal tenkrát všechno kolem muzikálu, ale takhle to přece dělaly projekty se skvělou návštěvností, tak to nemohlo být špatně.

    Jinak, jestli bude CDčko z Kladiva, tak ho do Radia Musical samozřejmě rád dám, aspoň si to naposlouchám, vidím, že fandů to bude tady mít taky dost, otázka je, co ten “běžný divák”, protože tu “šuškandu” teď musí rozpoutat hlavně on.


  • Monika

    Minulý týden jsem navštívila toto představení a nemohu se ubránit zklamání a to hlavně z ozvučení. Moc jsem si přála, aby zrovna v tomto představení vystupoval pan Marek, bohužel z jeho tuším dvou písniček, které zpíval, jsem mu nerozuměla vpodstatě ani slovo a ani u ostatních účinkujících to nebylo lepší. Martina Pártlová zpívá naprosto fantasticky, ale její mluvený projev nebyl zrovna přesvědčivý. O zpěvu Lukáše Vaculíka asi nemá cenu diskutovat, je to prostě pan herec :)
    Teď jen čekám na CD, protože muzika (když v tom podivném řevu šla poznat melodie) se mi opravdu moc líbila. Doufám, že časem divadlo vyslechne názory diváků a se zvukem se pokusí něco udělat. Pak velmi ráda navštívím muzikál znovu.


  • Romča

    No já si myslím, že špatné recenze v ofiko masmédiích jsou spíš plusem pro každé představení, protože většinou to je tak, že co se nelíbí (nebo nesmí líbit) kritikům, to se líbí o to víc divákům. A o ty jde přece především, ne…?
    Jinak mistr Marek má pravdu, když píše o tom čecháčkovství – moc hezky oproti tomu v našem rozhovoru naopak reagoval ing. Paulů (vlastník práv na Draculu), když naopak zdůraznil, že je rád za úspěch každého muzikálového představení i u konkurence, neboť jedině spokojený divák (ať tam či onde) je zárukou toho, že se do divadla zase bude vracet (a to tam či onam).
    Že Lukáš Vaculík (pro mě zatím největší slabina jinak skvělého díla) nezpívá, to mi ani tolik nevadí – mně ale docela nevalný (ve smyslu fádně jednostranný, příliš ukřičený a bez potřebných dejme tomu Markovských gest a výraziv) přišel i jeho herecký výkon. A teď mě strhejte, ale líp to napsat neumím:)
    Jinak jestli na Ferdu mravence bude konkurz, jdu se ucházet o Brouka Pytlíka (pokud nebude muset umět zpívat:))
    R.


  • Pavel Košatka

  • Vladimír Marek

    Milá Moniko.
    Jsem smutný z Vašeho zklamání. Ale zde, na diskuzním fóru, s tím asi nepohneme. Nejlépe bude, když se juknete na stránky divadla Milénium http://www.divadlomilenium.cz v menu kliknete na Umělecký soubor. Jsou tam kontakty na všechny z divadla včetně šéfa. Jsou tam maily i telefony a mobily. Zkuste problém urgovat tam a snad se vše pohne kupředu ještě rychleji.
    P.S. Sólové písničky tam mám tři:)))


  • Monika

    Konečně jsem to viděla. Shrnuto, další muzikál, který kdyby nevnikl, tak se vůbec nic nestane. Škoda pěkných výkonů v tak špatném příběhu a režii.
    Bylo poloprázdno a kdyby se uzavíraly sázky, dávám tomu do prázdnin /letošních:)/


  • KathrynB

    Ráda bych se připojila ke kladným hodnocením muzikálu Kladivo na čarodějnice. Viděla jsem jednu z prvních repríz a chystám se Milénium navštívit znovu, protože to stojí za to. Jak zde již bylo řečeno, není to téma zcela pro každého, ale historii bohužel nelze změnit. Navzdory drobným nedostatkům se mi představení moc líbilo. Pevně věřím, že diváci (i recenzenti) nakonec předsudky překonají, tvůrci dílo doupraví a bude to hit sezóny. Nejen té letošní! :))
    Držím palce!


  • Monika

    Milý Vladimíre,
    smutný být nemusíte :) Vidět Vás z druhé řady byl i přes zvukové nedostatky tak velký zážitek, že mi vynahradil vše negativní, co jsem na představení našla :)
    P.S. Až představení navštívím podruhé, určitě si ty písničky přepočítám :))


  • Romča

    V tak špatném příběhu? Ten příběh je realita a navíc je uchopen velmi dobře. A špatná režie? Já nevím, neumím to posoudit – stačí mi, že Láďa Beran je skvělej choreograf, režie mi občas přijde jen stejný nadstandard jako třeba dirigent u orchestru. Klíčový je umět rozvinout téma – a jestli někdo porád jen přichází a odchází po stejnejch schůdkách (navíc Kladivo využívá prostor pro originální příchody na jeviště dokonale), nebo má sekundu sekeru za světlem a naopak – to jsou opravdu jen drobné nedostatky, jak napsala KathrynB. A platí to pro všechny muzikály. 0č mi jde, když jdu na muzikál?
    1) hudba – aby se mi líbila jako celek, byla melodická, rytmická, dobově inklinovala k příběhu. Množství hitů rozhodující není.
    2) herecká složka – vážím si každého herce, který se soustředí vedle kvalitní výslovnosti i na mimiku obličeje, u kterého vidíte, že rolí opravdu žije, že by (nejlépe) na jevišti vypustil i duši, kdyby musel.
    3) taneční výkony – choreografie je poměrně důležitá, ale zase je to hlavně o chtíči těch lidí na jevišti. Mám rád, když u hromadných scén jsou tanečníci za sebou perfektně vyrovnaní, vedle sebe když mají stejné mezery, prostě ta sladěnost, no a pohyby končetin až na hranici únosnosti – ale na druhou stranu, když se někdy nepovede, nedělám z toho drama.
    4) texty – záleží jak u kterého kusu. U převzatých světových děl je překlad hodně důležitý, zvlášť když lze srovnávat s knižní či jinou předlohou. U domácích muzikálů – kde vznikají libreto a texty písní souběžně se skládáním hudby – dávám přednost spíš pohotovým rýmům než nějakým rádobyintelektuálním moderním variacím. Samozřejmě, že je fajn, když ty rýmy mají obsah a poselství.
    5) odkaz – a právě poselství, odkaz díla, to je pro mě základ. Aby si člověk kromě odpočinku a jakéhosi potěšení pro své smysly, taky z toho divadla něco odnesl. Aby odešel moudřejší, než tam přišel. A tohle Kladivo má, takže proto mu dávám shrnuto vzato 1-
    Pěkný den, R.


  • Sam

    Naprosto souhlasím s Romčou. Pár vychytávek, jinak je muzikál po všech stránkách hodně dobrej. Nejvíc mě zaujala postava “Smrti”. Byla nesmírně sexy :-).


  • Ed

    EdEd

    Autor Odpovědět

    Představení se mi zdálo velmi pěkně zpracované. Líbila se mi i do příběhu pěkně zasazená moderně zpracovaná hudba. Hrbáč v podání Vladimíra Marka je opravdu skvělý zážitek a postava Bobliga je od všech interpretů ztvárněna “opravdově a věrohodně”. Zkrátka jde o netradiční projekt na naší muzikálové scéně, který velmi podařil.


  • kubabar

    Režie je u muzikálu nadstandart??? Ajajaj… Tak to už potom chápu, že v českých luzích a hájích se kvalitním představením příliš nedaří! :o)


  • Jan Krůta

    Dobrý večer, je příjemné číst i tvrdou kritiku od příznivců muzikálu. Velmi dobře se na článku (neodvažuji se použít slovo pro tyto případy označení recenze) pozná, když redaktor jde na představení a už u vchodu zvrací. Vzhledem k tomu, že jsem autorem textů hudebních čísel Kladiva, chtěl bych jen připomenout Romčovi, že texty písní v muzikálu vznikají skoro výhradně na hotovou hudbu, což je pochopitelně pro textaře nevýhoda a píše do předem daných rytmických schémat a dané formy. Vzhledem k tomu, že píseň v muzikálu hodně často nese a pohání dějovou linku, je psaní dobrých textů do muzikálu podstatně náročnější než v popině. Ale tím nechci z textařů dělat chudáky. Je to prostě pravidlo žánru a každý se s tím pereme podle vlastního svědomí…

    Nedávno jsem si na portálu Žena-in přečetl jakousi recenzi( http://zena-in.cz/clanek/muzikal-bez-happy-endu-to-je-kladivo-na-carodejnice/rubrika/bulvar) na kterou jsem odepsal s tím, že prosím autora o vysvětlení jeho nevysvětlených výtek. Snažil jsem se následující článek poslat na onen portál, ale asi je to moc dlouhé, prostě to nešlo. Jestli mi nevynadáte, okopíruji to sem. Berte to, prosím, jen jako příspěvek k diskusi nad Kladivem.

    ***
    Na portálu Žena-in jsem si přečetl recenzi na muzikál Kladivo na čarodějnice pana J.Kočího. Vytkl mně jako autorovi textů hudebních čísel jazyková zaškobrtnutí. Zeptal jsem se ho v komentáři, zda by mi mohl ta zaškobrtnutí konkretizovat. Odpověděl mi osobním mailem. Vzhledem k tomu, že neobsahuje žádné osobní informace, otiskuji ho spolu se svou odpovědí, protože jsme tyto odpovědi čtenářům portálu dlužni.

    Pan Kočí z redakce mi píše:

    Zdravím Vás!
    Pro psychické zdraví většinou nečtu komentáře pod svými články, proto reaguji až
    nyní. Ptal jste se na jazyková škobrtnutí. Rozhodně to nepovažuji za uraženou reakci.
    Mě samotného by zajímalo, kdyby někdo napsal o mých textech, že jsou místy
    nevychytané, o jaká místa se jedná. Problém je ten, že někdy člověk musí udělat kompromis, mám s tím své zkušenosti a vím, jak je někdy těžké udělat ústupek.
    A teď pár konkrétních věcí. Jestli chcete ale kompletní rozbor všech textů, tak
    rovnou říkám, že na to určitě nemám moc času, čili jen několik impresí z
    poslechu…

    nejít / ne jít – dávat předložky před slova, která ve tvaru spojeném s předložku
    dávají smysl, je ošemetné, zvlášť, není-li zde nějaký větší hudební předěl. Může
    docela snadno dojít k obrácení významu textu a zmatení posluchače.

    soudem usvědčit – řekl bych nelze. Usvědčit musí před soudem důkazy, soud vyřkne
    rozsudek (potvrdí nebo zprostí), moc výkonná je pak v tuto dobu v rukou
    světských a vykonává ji kat, což bylo trochu v příběhu nevyřešené, když Biblig
    (církevní hodnostář – inkvizitor je kněz) nepředával obžalované světské moci
    (kněžně), ale rovnou je nechal upálit, ale to není problém textaře.

    kol šlo všechno zlé – “kol šlo” zní jako klokotání, bylo by to jistě zajímavé v
    nějaké zvukomalebné básni, ale proč zde není prosté “kolem”?

    inventura – to slovo trochu dobově nesedí, ne? Lépe “přezkoumání” nebo něco
    podobného, co by samozřejmě vycházelo do hudby… (Ale možná se pletu, jen mě to
    přišlo prostě příliš moderní).

    ať se zas život nadýchá – možná je to překlep, ale rozhodně život nemůže dýchat.
    Nemá tam být “života”?

    lotryně, tortura a další – krásná slova, ale příliš se nepoužívají. Divák je buď
    vůbec nepochopí nebo nad nimi bude přemýšlet a uteče mu další text, potažmo děj.
    Podobně jsem si sám oblíbil slovo “rýna”, které je ještě k tomu nářeční – každý
    si myslí, že je to nějaký překlep…

    Jen pár konkrétních (podle mě) laciných rýmů, kterési vybavím bez prohrabávání
    se textem:

    holčičku / hvězdičku – nejde jen o to, že to od vzdělance, kterým by Lautner měl
    být, působí hodně dětinsky a jednoduše, ale zároveň je to v refrénu příběhově
    silné písně, takže si to každý vybaví. Navíc rým tvořený zdrobňováním bude
    působit vždycky neuměle, jako by křičel: “Tady autor vážně nevěděl, co napsat.”
    Kočičku, ručičku, babičku, pánvičku… zdrobnit se dá cokoli a působí to opravdu
    neuměle, pokud nejde o jazykový vtip (viz básně Emanuela Frynty – vřele
    dopručuji:-).

    stát / plát – strašně, ale strašně patetické. Navíc v kombinaci s předchozím
    jako celek opravdu špatné.

    Kdybych to měl shrnout:

    Někdy příliš laciné, jindy příliš komplikované. Zkrátka by to chtělo víc vyvážit
    pro běžného konzumenta, mě samotnému se komplikovanost líbila, ale zase v
    kontrastu s nevychytanými místy působila trochu divně. Líbila Hodně se mi líbily
    texty inkvizitora, které měly správnou dávku vulgarity a přišlo mi, že vystihují
    dobře charakter postavy. Jinak patos k tématu patří, takže s tím asi nešlo nic
    dělat, přesto si cením každého ďábla nahrazeného ďasem atp…

    Pokud byste chtěl něco podrobnějšího, určitě se můžeme domluvit, ale v tuhle
    chvíli je to už trochu kontraproduktivní – mě to zabere čas a na muzikálu to
    stejně nic nezmění. Když ale budete potřebovat nějakou konzultaci při psaní
    nových textů, rád je podrobím své tvrdé kritice.

    Pěkný den,

    Jakub D. Kočí

    http://www.zena-in.cz

    Moje odpověď panu Kočímu:

    Dobrý večer, pane redaktore!

    Já na rozdíl od Vás komentáře pod svými články na Aktuálně.cz, na mém webu i různě jinde čtu rád. Ono to léčí samolibost. Ale je to pochopitelně individuální. Řadu let jsem se živil recenzováním, takže jednoduchosti i složitosti tohoto specifika znám docela dobře. A vždycky mě zajímala otázka odpovědnosti recenzenta. Váš článek pochopitelně byl jen velmi letmou „impresí“ a ničím víc být asi ani nechtěl. Nechci ho nazývat dojmologií, ona i takováto povrchnější hodnocení jsou v pořádku a mají na stránkách médií své místo. Vzhledem ke své recenzentské praxi samozřejmě od Vás nežádám žádnou podrobnou analýzu, nevím, k čemu by byla. Jen mě zajímalo to nadhozené, ale nezdůvodněné ve Vašem článku.

    Proberu Vaše výtky:

    1. kompromisy:
    Textař, který je odsouzen k psaní na hotovou muziku, musí s kompromisy bohužel počítat, protože čeština není pro zpívání až tak benevolentní jazyk jako třeba angličtina. Ale je věcí cti, vzdělání a schopností autora se specifiky češtiny se vyrovnat. Posouzení toho všeho je pochopitelně individuální.

    2. Nejít, ne-jít…
    „…Respekt vynutit, ne jít k hotovému.“ Obecně máte pravdu. Nevím, jestli jste činil své poznámky, aniž jste si koupil program se všemi texty. V tom případě jste mohl pochopitelně leccos přeslechnout… Oba výrazy „ne jít“ i „nejít“ mají v tomto případě stejný význam, takže jakýkoliv z obou výkladů je totožný a ke zmatení nemohlo dojít!

    3. „Soudem usvědčit“.
    Tady bychom se mohli dohadovat. Máte i nemáte pravdu. Normálně pochopitelně důkazy sbírá vyšetřovatel, státní zástupce se pokouší obviněného usvědčit a soudce posoudit jeho vinu. V případě procesu inkvizičního soudce Bobliga (nebyl církevní hodnostář, ale nedostudovaný právník a provozoval v Olomouci hospodu) byly ale v jeho jedné osobě soustředěny prakticky všechny funkce, čekalo se jen na schválení rozsudku (což umělecká licence v libretu přešla).

    4. „Kol šlo všechno zlé“ …
    Píšete, že to zní jako klokotání. A radíte, že by bylo daleko lepší použít prosté „kolem“. Ale ono tam „kolem“ prostě být nemůže, protože v něm je o jednu slabiku víc než not! Navíc tvar „kol“ odpovídá jazykové vrstvě minulých století, jíž se v náznacích přiblížit bylo pochopitelně mojí snahou.

    5. Slovo „inventura“
    Příliš moderní Vám mohlo přijít, ale pochází z latinského inventurus a znamená „ten, který má být nalezen“. V době vzniku textu jsem o tomto slově sám pochyboval, a použil ho až v momentě, kdy jsem si jím byl jistý.

    6. „…ať se zas života nadýchá“
    V programové knížce je skutečně tato korektorská chyba. V představení ji neuslyšíte.

    7. Slova lotryně a tortura…
    Slovo „lotryně“ je sice archaické, nicméně na první poslech jasné přechýlení slova lotr, které je užívané běžně. Slovo „tortura“ se v představení objevuje pochopitelně vícekrát i v mluveném textu a v souznění s viděným, nemůže být nejasné ani tomu, kdo tento pojem z historie, z literatury nebo z aspoň z pouličních nápisů jako Muzeum tortury atd., nezná.

    8. Rým holčičku – hvězdičku:
    Nevím, zda jste při řeči se svým dítětem někdy nezdrobňoval nebo se k tomu nechystáte. Já nevím, jak Vy, ale já jsem už zažil několik velkých vzdělanců, kteří se při hovoru se svým potomkem, případně milou dívkou či ženou, snížili klidně i ke zdrobnělinám. Nechci se přirovnávat ke vzdělancům, ale já zdrobněliny v takovýchto případech hojně využívám, dokonce i při hovoru se svým malinkým psem. Vzdělanec děkan Lautner inkriminované verše zpívá v muzikálu v okamžiku, když vzpomíná, jak se malé Zuzany ujal, když ji opuštěnou našel před svými vraty. Zpívá to velice vroucně a se zdrobnělinami, protože má o svou holčičku (která v době konání procesů už ve skutečnosti byla i jeho milenkou) strach.

    9. Rým „stát/plát“
    Opravdu nic moc vynalézavý. Nezval nejsem, ale i u takového velikána vytrhnete z kontextu neobjevné rýmy. A to nepsal na hotovou muziku! Čeština je na dlouhá jednoslabičná slova hodně chudá a vy musíte do tří slabik, z nichž první a poslední musí být kvůli muzice dlouhé, vecpat i potřebný děj. A to je oříšek.

    10.Nahradit ďábla ďasem
    Jde v případě, že máte v hudbě jednu slabiku a nikoliv dvě!

    Vážený pane Kočí, neznám Vás a netuším, kolik novinářské, případně literární práce máte za sebou a vůbec se Vás nechci dotknout. Nicméně až budu potřebovat konzultaci, rád přijdu za Vámi pod podmínkou, že Vaše připomínky k mým „jazykovým škobrtnutím“ budou zasvěceně vyargumentované a ne jen onou pouhou impresí, o níž se zmiňujete.

    S pozdravem

    Jan Krůta
    http://www.jan-kruta.cz
    http://www.aktualne.cz


  • Romča

    Já nevím, kubabare, možná jsem to vyjádřil až příliš expresivně, jako chápu, že někdo, kdo se tomu snaží dát finální tvář, tam být musí, ale myslím, že ten správnej divadelní chtíč jednotlivých aktérů stejně žádnej diretooro nenahradí. Mám prostě ten pocit, že kdyby si umělci spolu sedli, zvolili si mezi sebou hrajícího trenéra a dohodli se, jak to udělaj, aby to bylo co nejlepší, tak by rejžu fakt možná ani nepotřebovali…
    A co se týče Smrti, no comment. Jak v Moně Lise, tak v Kladivu zcela dokonalá bytost s dokonalým outfitem Romana Šolce, no a zatímco v Moně si víc zatancuje, tady zase je právě vystavena víc niterně. Prostě bombis. R.


  • HUGO

    Romčo, je sice možná vystavena víc niterně, ale vzhledem k tomu jsem jí občas ani neristroval, že je vůbec na jevišti, čekal jsem od této role více, zvláště, má-li představení pod palcem Láďa Beran.


  • kubabar

    Romčo, takovým způsobem se divadlo dělalo například za Josefa Kajetána Tyla. Dodnes se dělá maximálně u některých ochotnických souborů. Bez vůdčích osobností projektu by nevzniklo nic jiného než guláš, to mi věř.
    Režisér by neměl dávat jen definitivní tvář, v tom je velká pravda. Měl by stavět úplně od základů a plně spolupracovat s dalšími tvůrčími kolegy, aby společně využili co možná nejlépe potenciálu, který do projektu můžou vnést herci. Alespoň takové jsou moje zkušenosti. V opačném případě by to vážně moc dobře nešlo.


  • Romča

    Jo, kdyby to fungovalo, jak to popisuješ, Kubabare, tak by to asi bylo ideální. Proto ale já mluvím o jakémsi hrajícím trenérovi – přijde mi to lepší varianta, než někdo, kdo jen diriguje, vnáší do toho své zažité představy, ale o výsledném díle s herci moc nejedná. Já chci jen říct, že bych víc tvůrčího potenciálu dal těm aktérům, pak by jistě hráli s větším nadšením. Čím dál tím víc se v posledních měsících (pár letech) setkávám s tím, že cca polovina castu už do těch divadel chodí jen jako do fabriky – odpíchnout si příchod, odchod, mezitím rutinně předvést, za co jsem docela slušně placen a papalala. A to mi vadí. Myslím, že kdyby od začátku se ten tvůrčí štáb snažil je do příprav projektu – jako za toho Tyla:) – zapojit, bylo by to lepší. Právě to ochotničení, to nadšení podle mě dává divadlu nejvíc! I muzikálovýmu!
    HUGO, nevím. Já Smrt registroval od začátku i v Kladivu. Možná díky tomu úchvatnýmu kostýmu jsem z ní nemohl spustit oči od momentu, kdy se objevila na scéně. Takže jsem se právě na výkon Glorči soustředil velmi pečlivě a neušel mi ten prostor pro výraz, pro vykreslení postavy. Nejvíc se mi líbí, jak na hranici svazuje tou látkou (či co to je) Lautnera a Zuzanu.
    R.


  • Ondřej Doubrava

    Jan Krůta: Výborný příspěvek, děkujeme moc i za připomínku. Bohužel příspěvek filtr redakčního systému možná díky častým odkazům hůře vyhodnotil a do diskuse se nepřipojil automaticky, objevil jsem ho před chvílí a ručně schválil, takže je vše v pořádku a velmi dobře jsem si početl.

    Tímto chci všechny poprosit, pokud možno, zkuste se zde v příspěvcích opravdu odkazům spíše vyhnout (kratší nevadí, ale například specifický odkaz YouTube se tu zkrátka neobjeví), ať nemusíme komentáře schvalovat ručně, může to trvat pár dní, než si jej všimneme, není to ve WordPressu dvakrát výrazné.


  • Romča

    Mistru Krůtovi: Přijde mi obdivuhodné, že jste se jako tvůrci rozhodli reagovat (nejen zde) na recenze jednotlivých pisálků, kteří jsou placeni často opravdu za to, aby kritizovali za každou cenu. Není to zbytečná ztráta energie a házení perel sviním? Na druhou stranu máte-li na to čas a chuť, proč byste si nebránili svou práci, za kterou si stojíte?
    K Vaší připomínce. Nevím, jestli vznikají “skoro výhradně” na hotovou hudbu, vycházím z konkrétní zkušenosti při psaní libreta a textů právě na tu “popinu” mistra z největších – Karla Svobody, resp. i Michala Davida a nově i Bohouše Josefa (kdysi jsem výrobu muzikálu řešil ve velkém rozhovoru i se Zdeňkem Bartákem) a pokud si dobře pamatuju, tito autoři se svými dvorními textaři většinou naopak spolupracovali/spolupracují už od začátku, tedy od chvíle, kdy hudba teprve vzniká. Ale o situaci, kterou popisujete Vy, samozřejmě vím – já pouze ve svém bodovém seznamu líčil onu situaci opačnou. Musím říci, že Vaši práci na Kladivu hodnotím velmi pozitivně!
    R. Janouch


  • Romča

    Jen pro upřesnění. Onou konkrétní zkušeností mám samozřejmě na mysli příjem infomrací o daných postupech (sám bych na to psát texty k hudbě kohokoli, natožpak mistra Svobody, rozhodně neměl:)) – aby to někdo nepochopil jinak. S Karlem Svobodou jsem měl tu čest prodebatovat asi osm hodin jeho života (takový jeden malý pracovní den – v součtu) a i to mi přijde jako zázrak. Velmi mi tu chybí – byl to fenomén nejen jako skladatel, ale i jako vzdělaný a velmi moudrý chápavý člověk! R.


  • Bídník

    Ahoj, můžu se zeptat, jak dobře je vidět z míst, který stojej těch necelejch 200, -?:-) dekuju:-)


  • Pavel Košatka

    Kromě poslední scény první půle tam vidíš myslím dostatečně. Brzy to otestuju ;). A co se týče odkazů komentářů, přenastavil jsem systém tak, aby jich nechával projít větší množství, pokud toho budou zneužívat spamy, atd… tak se to zase vrátí.


  • Pavel Košatka

    Když je to tu tak hojně navštěvované lidmi z divadla, chtěl bych se zeptat, jestli chystáte CD nahrávku?


  • Ondřej Doubrava

    Ano, nahrávku poté rád umístím do dramaturgie v Radiu Musical.


  • Jan Krůta

    Přátelé, určitě tu naše návštěvy nejsou předem vykalkulované. Prostě tohle je portál, kde se vážně zaobíráte žánrem, kterým se momentálně zaobíráme i my z Kladiva. A vzhledem k tomu, že tu navzájem nejsme hrubí, ani servilní, cítíme se tu dobře. Jinak si pochopitelně chvilku na komentáře a blogy každý utrhujeme ze spánku,protože na bezcílné bloumání po netu čas asi nikdo z nás ve dne nemá!
    Ještě jednou díky za snahu po fundovanosti a objektivitě. Na CD se lidi hodně ptají i v pokladně divadla, pokud vím, zatím se chystá píseň pro rádia a o osudu CD Vás budeme co nejdříve informovat.


Novější komentáře »