Recenze a reportáže

“Kladivo na čarodějnice” – dech českých dějin v muzikálovém pojetí


Dlouho očekávaný projekt nového tvůrčího týmu “Kladivo na čarodějnice” měl minulý čtvrtek svou premiéru. První český muzikál inspirovaný skutečnými dějinami českých zemí znovu otevřel prostor Divadla Milenium. Premiéroví diváci odměnili snažení tvůrců i účinkujících bouřlivým potleskem, zároveň se však rozdělili na dva tábory – nadšené a zklamané. Díky naší redakční spolupráci si opět můžete přečíst dva zcela názorově odlišné pohledy na nový muzikál.

.

Pavel Košatka: “Kladivo na čarodějnice” má především atmosféru

(viděno na druhé veřejné generální zkoušce 28.4.2009 a premiéře 30.4.2009)

V NAŠEM NOVĚJŠÍM ČLÁNKU MŮŽETE ZHLÉDNOUT VIDEO S UKÁZKAMI Z MUZIKÁLU!

Hrbáč Vladimír Marek

Hrbáč Vladimír Marek

Kladivo na čarodějnice. Překlad latinského názvu knihy Malleus maleficarum, též název knihy Václava Kaplického a jejího filmového zpracování režiséra Otakara Vávry a nyní také název nového českého muzikálu, který se jako první inspiruje skutečnými dějinami českých zemí. Inkviziční procesy v Šumperku a Velkých Losinách v 17. století jsou jedny z temných stránek naší historie. 101 upálených nevinných obětí ve jménu Boha. 101 obětí, které jsou dodnes ve spisech klamně označeny jako “čarodějnice” či “kacíři” a církev nikdy neuznala své pochybení.

Tohoto námětu se ujal nový tvůrčí tým ve složení Milan Levý (producent, hudba), Pavel Holý (hudba), Jan Krůta (texty hudebních čísel) a Marek Kožušník (libreto). Muzikál, který vznikal dva roky měl premiéru 30.4.2009 (tedy přesně na den všech čarodějnic), a to v nově otevřeném Divadle Milenium.

Hraběnka Sisa Sklovská

Hraběnka Sisa Sklovská

Začněme u již výše načatého příběhu. Osudy postav přepracoval do muzikálového libreta scénárista Marek Kožušník. Ve specifickém prostoru Milenia by se dala atmosféra představení doslova krájet a při vynesených absurdních rozsudcích smrti naskakuje husí kůže, zvláště když si uvědomíte, že toto se skutečně dělo a nikdo “Boží zákon” nemohl zastavit. Celou atmosféru poněkud kazí konec, kde nejsou uzavřeny osudy většiny postav. Nedozvíme se, jestli hraběnka zastavila procesy, nebo Boblig dále řádil nebo zda kat odmítl dále sloužit inkvizici. Po dlouhých 3 a půl hodinách na ne příliš pohodlných sedačkách divadla bychom očekávali propracovanější závěr.

Jedním z výrazných kladů představení je hudba Milana Levého a Pavla Holého. Žánrově je velmi pestrá, v první půli převládají spíše popověji laděné písně, v té druhé převládá rock a jeho odnože. Ústředním hitem představení je píseň hraběnky “Kdo ví kdo je ďábel“. Hudebně zajímavé jsou však všechny písně, hudební nahrávka je spíše komornější, ale vzhledem k tématu zcela dostačující. Hojně jsou zastoupeny duety. Na první i druhý poslech se zdají písňové texty Jana Krůty jako nadprůměrné a jsou psány s ohledem na účinkující, takže vše krásně padne do úst a o to lépe se poslouchají. Dalším milým faktem je, že sbory zpívají živě, takže již zbývá jen krůček k dokonalosti a přivést na pražská jeviště zpět živý orchestr. Na generálkách a premiéře ještě nebyl zcela doladěn zvuk, věříme však, že s každým dalším představením bude lepší a lepší.

Schmidt (Vladimír Hron), Hraběnka (Sisa Sklovska) a Boblig (Lukáš Vaculík) u soudu

Schmidt (Vladimír Hron), Hraběnka (Sisa Sklovska) a Boblig (Lukáš Vaculík)

Scénografie a nasvícení se ujal Petr Čepický, společně s režisérem Ladislavem Beranem však vytvořili na jevišti zcela scénicky nefunkční podívanou. Přestože scénu tvoří jen jakési tři průhledné brány, jedny schody a Petrovy kameny, jsou přestavby mezi scénami neúnosně dlouhé a jen kazí atmosféru představení. Právě tento fakt byl ve foyer nejvíce diváky kritizován a zrušení bran by pozitivně přispělo ke spádu představení. Nasvícení je spíše strohé, žádné přehnané světelné efekty, což je vzhledem k tématu chvályhodné. Bohužel to má také negativní stránku. Divadlo Milenium totiž nedisponuje bodovými reflektory, takže herci nejsou přímo nasvíceni a především ve scénách měšťanů nemají diváci šanci postřehnout, který z nich právě zpívá. Ladislav Beran si poměrně dobře poradil s neobvyklým jevištěm Milenia a rozehrává scény na všechny strany (doporučujeme spíše sektory 2 a 3). Přesto však někdy režie postrádá spád, a to především v začátcích první půle. Projekce, které natočil Petr Čepický jsou vkusné a opravdu jen dokreslují danou scénu. Tradičně dobré jsou kostýmy Romana Šolce. Velice efektní je závěr první půle, kdy se při reji čarodějnic na Petrových kamenech zvedne celé jeviště do svislé polohy a company po něm šplhá ke stropu divadla.

Kat (Lešek Semelka) s vyslýchanými čarodějnicemi

Kat (Lešek Semelka) s vyslýchanými čarodějnicemi

Tím se dostáváme k choreografii. Vzhledem k faktu, že Ladislav Beran je především choreograf, jsme očekávali více tanečních výstupů. To však vynahrazuje propracovanost a originálnost spíše minimalistických choreografií. Tradičně představení doprovází taneční postava, v tomto případě Smrt, která spíše démonicky “dohlíží” nad dějem, opět však platí, že by se mohla vyskytovat hojněji.

Tím nejlepším společně s hudbou jsou výkony. Do Kladiva byly obsazeny především mediálně méně známé tváře, kvalitativně jsou však až na pár výjimek skvělé. V hlavní roli inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu exceluje Radim Schwab, a to po všech stránkách. Už jen když přicházel poprvé na jeviště se svými přisluhovači, šla z něj hrůza. “Hvězdná alternace” v podání Lukáše Vaculíka byla herecky velice odlišná, přesto přesvědčivá, bohužel je pan Vaculík pěvecky i pohybově pro muzikál nepoužitelný.

Děkan Lautner je poněkud scénáristicky méně povedená postava, skvělý hlas Oldřicha Kříže v ní však skvěle vynikne a jeho obhajoba před soudem patřila k vrcholům představení, zvláště s přispěním výše zmiňovaného Radima Schwaba. Děkanova schovanka Zuzana Vogliková byla skvěle zahrána i odzpívána talentovanou Markétou Zehrerovou. K hereckému vrcholu pak patřila role hrbáče, kterého ztvárnil herecký mistr Vladimír Marek, některým divákům však mohl vadit jeho činoherní zpěv, který však pro snadnější písně postavy zcela dostačuje a Marek tak ze sebe může vydat vše.

Zuzana (Markéta Zehrerová) a Lízl (Knoflíčková)

Zuzana (Markéta Zehrerová) a Lízl (Alena Knoflíčková)

Jednou z pěvecky nejtěžších postav je hraběnka, která prakticky nemá prostor pro herectví. Finalistka pěvecké soutěže X Factor Martina Pártlová pěvecký part zvládla s přehledem, těch pár vět mluveného slova však zněl velice nejistě a uměle. Bylo to však její první divadelní vystoupení vůbec, lze tedy očekávat pokrok s dalšími odehranými reprízami. Sisa Sklovská v téže roli nezklamala a předvedla suverénní pěvecký i herecký výkon, až zamrzelo, že se jí nedostalo více prostoru. Přítel hraběnky farář Schmidt je již herecky náročnější a pěvecky také vyžaduje značný talent, který projevil jak Jan Kříž, kterého považuji za jednoho z největších mladých talentů hudebního divadla, tak také Vladimír Hron, který pěveckým výkonem opravdu překvapil.

Kat Lešek Semelka nenadchne ani neurazí, bohužel však má jedny z nejhezčích písní a spíše vidím jeho alternany jako lepší volbu. Lízl Alena Knoflíčková na malém prostoru, který jí scénář přidělil, předvádí velice slušný výkon. Sólové výkony měšťanů jsou skvělé, z mužů vynikali David Bouša, Petr Kutheil a Petr Šudoma. Dámy byly skvělé komplexně, stejně jako zbytek měšťanstva. Taneční role Smrti nepatří k nejnáročnějším, Glorie Fricová jí tedy zvládla skvěle. Jak jsem psal již výše, taneční company příliš prostoru nedostala, zároveň se však nedá říci, že by byla špatná, spíše naopak.

Závěrečné upálení (Oldřich Kříž, Markéta Zehrerová a Vladimír Marek)

Závěrečné upálení (Oldřich Kříž, Markéta Zehrerová a Vladimír Marek)

Divadlo Milenium, které Kladivo znovu otevřelo, je v sálu velice zajímavým prostorem, připomínající arénu, velice nepohodlné jsou však sedadla a ostatní prostory divadla nejsou také příliš divácky příznivé, aneb “mačkejme se všude, kam přijdeme”. Nedořešená je také kavárna a současně divadelní bar o přestávce. Cena za brožurku k představení je velice nadprůměrná, a to 130 korun. Obsahuje však kompletní texty písní a synopsi (doprovázené návrhy kostýmů), pár historických faktů, medailonky všech tvůrců a účinkujících a několik stránek barevných fotografií. K programu je přikládán také umělohmotný přívěsek ve tvaru kříže. Tento fakt je sice originální, ale za cenu zvýšení ceny mi to přijde zcela zbytečné.

Kladivo na čarodějnice má své chybičky, mezi ty nejvýraznější patří dramaturgie a scénické nastudování. Na druhou stranu disponuje silnou atmosférou, originální hudbou a skvělými výkony. Kladivo tedy rozhodně stojí za návštěvu, pokud se vám navíc sejde skvělé obsazení, odnesete si hluboký umělecký zážitek s nádechem českých dějin.

.

Ondřej Doubrava: Úvaha z premiéry aneb Vzkřísí „Kladivo na čarodějnice“ konečně Divadlo Milenium?

(viděno na premiéře 30. 4. 2009)

Zahalené ženy u soudu

Zahalené ženy u soudu

Dovolte mi na předchozí odstavce rovnou navázat. Předem bych rád upozornil, že můj pohled protentokrát asi nebude recenzí, ale spíše takovou úvahou. Po zhlédnutí se mě totiž zmocnila jistá skepse. I na „Kladivu na čarodějnice“ je totiž jasně vidět, jak moc se liší pojetí muzikálového žánru v Praze a ve zbytku republiky. Následující text je možná kritický, ale snad poskytne dobrou reflexi.

Samozřejmě nelze vstoupit do hlavy jednotlivých tvůrců muzikálu a číst jim myšlenky, dá se ale, doufejme, předpokládat, že si  v prvé řadě chtějí splnit svůj sen a jistě chtějí udělat představení podle svých představ. I ambice mají nemalé. Ale bohužel se jim pravidlům žánru občas podaří dost zpronevěřit, hlavně, co se zapojení všech tří syntetických složek týče. Ale hezky postupně.

Bobligův trimfuální pochod Šumperkem (Lukáš Vaculík, Vladimír Hron)

Bobligův trimfuální pochod Šumperkem (Lukáš Vaculík, Vladimír Hron)

Na počátku ohlášení projektu se hodně řešila otázka, zdali se půjde cestou knižní předlohy, či ve stopách slavného (a geniálního) filmu. Odpověď je nasnadě, z druhé varianty je toho v představení k dispozici opravdu mnoho. Od takřka přesných textových citací, až po inspirované projekce. Až se chce poprosit, zdali by autoři filmového scénáře, společně se jménem režiséra Otakara Vávry, nemohli být uvedeni mezi autory. Nicméně Marek Kožušník uměl ta správná místa z filmového pásu do libreta vybrat dobře.

Nedostatky se dají vysledovat v náčrtu postav (a v nepříliš jasném zakončení jejich osudů, které je naznačeno nikoli tečkou, ale drobnou tečičkou, viz. hrdina Hrbáč, kde sice jeho závěrečný čin pochopíme, ale motivace nám díky náhlosti zůstane utajena). Někdy chybí ukončení vývoje úplně. Ale v tomto scénárista zdaleka není sám a dostaneme se k tomu níže. Chtělo by to mít po ruce nějakého šikovného dramaturga – spojku mezi režisérem a funkčností představení na diváka (hodil by se i na proškrtání textu). Obrovskou pochvalu ale udělujeme za to, že se podařilo zanechat základní myšlenku – paralelu s hrůznými politickými procesy z padesátých let a strašlivé zjištění, že touha po moci je věčná a praktiky vlastně také. Paralela je sice jen naznačena, ale mladé generaci by to mohlo stačit a je dobře, že znalejším lidem po hřbetě „husina“ přeběhne, ač i tady by byla lepší důslednější dramaturgie a výraznější podání.

Děkan Lautner (Oldřich Kříž) s měšťany

Děkan Lautner (Oldřich Kříž) s měšťany

Dovolte oslovit pány autory:  Drazí tvůrci, tu inspiraci filmovou verzí jste mohli výrazněji přiznat od začátku, není se přece zač stydět.

Výhrady nemusíme příliš mít k písňovým textům Jana Krůty. Vulgarismy od vznešených pánů znějí sice poněkud násilně, ale lze to brát jako uměleckou licenci.

Malinko schizofrenní je přístup k hudbě. Tato složka je poměrně náročná a těžko se v ní hledá hit. Na tom není vůbec nic špatného, muzikály bez hitu existují a například americký skladatel a textař Steven Sondheim si na tomto přístupu postavil celou kariéru, jelikož on svou hudbu přizpůsobuje výhradně dramatické situaci. „Sondheimovský“ muzikál by potřebovalo české publikum poznat jako sůl, jedná se o nesmírně poutavý přístup k hudebnímu divadlu. Tady však určitý posluchačský červíček v toku melodií rozhlodá dojem, že některé postupy nasvědčují o určité ambici hit v díle mít. Proč se to nedaří a proč se možná nepodaří odnést si nějakou píseň „domů“? (To je samozřejmě relativní.)

Smrt (Glorie Fricová)

Smrt (Glorie Fricová)

Určitou část viny na tom mají aranže. Milan Levý a Pavel Holý se spolehli převážně na elektronické nástroje. Ok, proč ne. Ale při nápodobě dobových postupů nefungují, stejně tak při popových písních znějí použité zvuky a samply příliš lacině a v dnešní době již nemoderně. Proto ucho oblaží jen občasný vpád rockové kytary a techno prvků v tanečních scénách, tam už samply samozřejmě svou práci zastanou znamenitě. Co pro příště moderní prvky promíchat s trochou původních středověkých nástrojů, s malou špetičkou symfonického orchestru? Smyčce zaslechneme jen v „přestavbovém motivu “ (hrozný výraz, ale jiný není). Navíc, do Milenia vždy patřil živý orchestr, nyní ho zde ale nenajdeme.

Co to je vlastně ten „přestavbový motiv“? Inu, představení není zatím příliš dobře zvládnuté technicky. Přes prakticky nulovou scénografii (pracuje i s pilířem původně zde uváděných “CATS”), kde se hýbe jen s několika málo objekty (schody suplující kameny, kovové brány), přestavby trvají nekonečně dlouho a tak je alespoň, aby se divák nenudil, dokresluje hudba. Moc se přimlouváme za vyřazení kovových bran, jsou naprosto zbytečné, i ve scénách, kde se využívají. Inscenace tím rozhodně získá na tempu. Sound-design měl na premiéře dokonce vážné trhliny, kde interpretům nebylo často při zpěvu rozumět a hlasitost jednotlivých skladeb byla zase dosti nevyvážená. I na světla by se našlo pár připomínek. Přitom se tomu dalo zabránit.

Soud s děkanem Lautnerem a Zuzanou

Soud s děkanem Lautnerem a Zuzanou

Už dlouho si zde v diskusích hrajeme s myšlenkou, že by se u nových, nevyzkoušených děl mohl zavést maraton například deseti až patnácti předpremiér po americkém a britském způsobu, kdy se dílo hraje několik týdnů předem a vezme se do hry i divák, který tvůrcům pomůže vychytat drobné chybičky. Slovo „generálka“ by totiž nemělo být jen o kontrole technické složky, ale dají se na nich skvěle poznat i první reakce diváků, bohužel se s nimi u nás příliš nepracuje a v několika málo vysloveně finálních generálkách s okamžitě nadcházející premiérou už se toho moc nespraví. Snad nás s tímto nápadem někdy někdo vyslyší. Přejme tedy „Kladivu“, ať se brzy kvalitně usadí, alespoň v rámci repríz.

Hrbáček (Vladimír Marek) se svým pánem Bobligem (Lukáš Vaculík)

Hrbáček (Vladimír Marek) se svým pánem Bobligem (Lukáš Vaculík)

Snad největší slabinou inscenace je ovšem příliš statická režie Ladislava Berana. Až se nechce věřit, že by se umělec, povoláním choreograf, něčeho takového mohl dopustit. Dochází tu totiž přímo k řetězové reakci. Soubor komplexně dobře zpívá s mírnými odchylkami (tomu se tedy v rámci úvahy nemá cenu věnovat šířeji), je s hudební složkou sžitý, ale nemá co hrát.

Jediná herecká akce je totiž: přijít, stát, případně obejít arénovité jeviště, na někoho ukázat a v nejlepším případě vyjít na schody. U měšťanů a bohužel i hlavních aktérů hlavně ze začátku představení, věc velmi markantní. U postavy Hraběnky se veškerá akce “obohacuje” ještě u držení si sukně od šatů (ano, kostýmy Romana Šolce jsou opět bezvadné, o tom už také není třeba diskutovat). Ale zpívá to Sise Sklovské pěkně, to je pravda.

Stejně tak Lukáš Vaculík byl snad obsazen také proto, aby ukázal trochu “činohernějšího” inkvizitora Bobliga, když už zpívaný text jen rytmicky recituje. Místo toho  hraje pouze obličejem (ten ale často není vidět) a postavu charakterizuje celou dobu zvýšený hlas. Vypadal, že ho role velmi baví, ale nemá možnost ukázat jinou polohu, než hysterického záporáka.

Aby zde nebyla jen kritika: existují čestné výjimky a s tím souvisí další problém.  Uchopení postavy a práce s ní, jak bylo poukázáno už na začátku článku. Pokud se tato věc zanedbá, na diváka nemají šanci dolehnout ty správné emoce. Na premiéře opravdu hrál a žil svou postavou pouze jeden jediný aktér. Tím je Vladimír Marek v roli Hrbáče. A proto se nemůžete divit, že pro mou osobu byl právě on hlavní postavou celého muzikálu, nikoliv hlavní hrdinka Zuzana, nikoliv Lautner a už vůbec ne Boblig. Hrbáč jasně směřuje od bodu A k bodu B, sledovat jeho „kariérní vzestup“ od chudáka na funkci úlisného Bobligova asistenta, je nadmíru zábavné. Bravo!

Farář Schmidt (Vladimír Hron)

Farář Schmidt (Vladimír Hron)

Velmi milým překvapením je výkon Vladimíra Hrona v roli faráře Schmidta, rozhodně zde není bavičem, ba naopak, je taktéž zlým mužem, jde z něho dokonce strach a bylo vidět, že v této poloze našel určité zalíbení, i jeho zpěv byl na poslech příjemný. Jiskřičky naděje dokázali vykřesat ještě Oldřich Kříž a v závěru díky emočně vypjatým momentům i Markéta Zehrerová, coby zmínění hlavní “viníci”: kněz Lautner a dívka Zuzana. Na poli v rámci prokreslení charakterů zde ale celkově vážně pšenka nekvete.

Jako zjevení pak  přijde efektní „skřetí“ choreografie na konci prvního jednání a pokud by se měl vybrat jeden moment, proč inscenaci určitě zhlédnout, byl by to právě tento. Alespoň si v něm prohlédnete dance company (která občas dokonce kooperuje s divákem). Jasný kontrast je zkrátka najednou poměrně vražedný. Přitom polovinu efektu v této pasáži udělá pouze zvedající se jeviště. Jistě, je to trochu laciná hra, nicméně účinná a alespoň na chvíli vám zasvítí očička, bohužel společně s otázkou „Proč to dílo takto nevypadá celou dobu?“ Ve druhé polovině už podobný vrchol prakticky nepřijde, vše zase spadne do známých kolejí statiky a vydrží zarputile téměř až do poslední vteřiny, kde ale naštěstí dostanete opět husí kůži…

Zuzana (Markéta Zehrerová)

Zuzana (Markéta Zehrerová)

Je pravdou, že premiérové obsazení nebylo asi vybráno zrovna nejlépe a jistě bude zajímavé porovnat některé méně známé, ale z jiných projektů osvědčené alternace, kteří si možná hereckou oživovací cestičku našli snáze. (Jan Kříž, Zbyněk Fric, Zuza Ďurdinová, Lukáš Kumpricht, Jan Urban) Tak snad příště…

Celkově je „Kladivo na čarodějnice“ spíše velkým zklamáním, než převratným titulem a dá se předpokládat, že nebude vyhledáván nějak masově. Mohlo to být přesně naopak, jen by to chtělo v pár složkách ubrat a v některých zase přidat a hlavně nešetřit, zkrátka jako v životě. Určité kouzlo zde ale díky jedinečnému prostoru Milenia je, takže pokud jste vysloveně pouze fandy hudebního divadla a podlehnete atmosféře, může se vám nový počin dost líbit (viz. hodnocení kolegy Pavla), ale režijní a technické chyby inscenace jsou tentokrát často z řádu neomluvitelných, možná díky absenci dramaturgie (v programech pražských inscenací vůbec tato položka schází, přitom mimo Prahu je mají a daří se jim velmi dobře), možná z důvodů časových. Od takto ambiciózního muzikálu a zvláště od zpracování takto závažného tématu se zkrátka automaticky očekává mnohem více. I přesto, (díky osobním sympatiím k tomuto místu) lze vyjádřit radost nad tím, že Divadlo Milenium opět žije. Snad se v něm všem projektům bude dařit, tato scéna už si to jednou provždy zaslouží. Bude však záležet na diváckém úspěchu.  Zatím věta z nadpisu zůstane  zahalena tajemstvím, ale zároveň i zvědavostí.

Premiérová děkovačka

Premiérová děkovačka

Autorem fotografií z premiéry “Kladiva na čarodějnice” je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!


Recenze a reportáže
RECENZE: KvětiNOVÉ děti přináší legendární VLASY v moderním kabátu (+ video sestřih)
Recenze a reportáže
Pan Kaplan má třídu rád (a to i v takřka muzikálovém hávu)
Recenze a reportáže
Sunset Boulevard – vybroušený diamant Andrewa Lloyd Webbera září v Ostravě (Recenze)
  • Ondřej Doubrava

    Jan Krůta:My jsme moc a moc vděční, že jste sem tu cestu našli, žádný kalkul za tím nehledáme, naopak doufáme, že lidí z branže sem bude přispívat po vašem vzoru více. Myslím, že si můžeme pomoci svým způsobem vzájemně. A jsme rádi, že zpětnou vazbu od fanoušků či běžných diváků vyhledáváte a přijímáte. My se Musical snažíme dělat, jak jen nejlépe to jde, také často po nocích. Stejně tak vy jste svým přístupem nesmírně sympatičtí. Ač má Kladivo podle mé osoby docela dost chyb, jsem přesvědčen o tom, že jsou napravitelné a ten projekt je mi také svým způsobem sympatický, už jen proto, že je tu tak trochu potřeba a pokud můžou naše názory dílu a Mileniu vůbec nějak do budoucna prospět, tak jsme plně k dispozici. :-) My rádi pomáháme lidem, co to mají v hlavě srovnané a to tým Kladiva bezesporu je.


  • danah

    Díky za milé oživení a reakce autorů a aktérů muzikálu. Je to snad opravdu díky poctivé práci Pavla a Ondry.
    Kladivo jsem viděla na premiéře a poté přesně za týden 7.5. Bohužel, kromě dvou změn v alternacích nemám místo pro srovnání. Takže tam kde můžu srovnat – farář Vl. Hron – J. Kříž – vítězí Kříž. Hraběnka – Sisa a M. Pártlová – tam nejen zpěvem, ale zatím i hereckými nezkušenostmi jasně M. Pártlová zaostává. Ale zase u Sisy je příliš znát slovenština. Hrbáček – 2x Vl. Marek – zpěvák není (snad se nebude zlobit ), ale herecky to dožene tak, že mu to promíjím :-).
    Pěvecky zase překvapili zatím ne moc známí pánové Šudoma a Bouša.


  • Zdeněk

    Kladivo je fakt mazec viděl sem ho 7 a v pátek a sobotu jdu znovu a uš se zase těším a cd bych taky bral a jaká bude ta písnička pro rádio?


  • Romča

    Šmankote, babičko… Konečně jsem si přečetl tu Hrdinovou z Práva a chce se mi zvracet… Na to, jak jste tu nenechali nit suchou na tý holčině z idnesu (přitom to zas taková tragedie nebyla – kromě dvou tří trapnejch poznámek vcelku solidní, srozumitelný a místy i pozitivní), tak recenzi Hrdinový necháte skoro bez komentu? Jen proto, že má jméno? A jen proto, že ta druhá teprve začíná s recenzemi, tak ještě neví úplně co a jak, tak se do ní obujete? Je to úplně fér? Dyť právě z Hrdinový čiší neuvěřitelná prvoplánovost a zášť. Nechtěl jsem se původně k tomu idnesu vyjadřovat, ale tváří v tvář recenzi Hrdinový se tamtý holčiny musim zastat! R.


  • L.end.a

    Sem to četla už v sobotu, když to vyšlo a taky mi bylo divný, že nikdo nic!!!! Tohle si přečíst a nečíst předtím Romčovu a Pavlovu chválu na Kladivo, tak nevim, jestli by mě to neodradilo rovnou…. Tak jako plno lidí, si myslim. Opravdu mi to Romčo přijde, jak kdyby jí někdo přikázal, aby na Kladivu nenechala nit suchou!!!!


  • Marek Kožušník

    Romčo, naprosto slouhlasím. Jenže já už tak nějak ztratil sílu cokoliv vysvětlovat… Ještě horší, než srážka s blbcem, je srážka se zlobou malých lidí.

    Minulý čtvrtek jsem viděl Kladivo s kolegou z týdeníku MF Plus Ondrou Mrázkem (jeho recenze vyjde tento pátek, doporučuju sehnat – na internetu nebude). Ondra je divadelník tělem i duší, teoretik i praktik, na muzikálu byl ale poprvé. Většina jeho připomínek po představení vycházela z toho, že na muzikál jako fenomén nebyl připraven (a pak taky samozřejmě odkryl většinu z těch řemeslných chyb a nedostatků, o kterých sami víme). Takže vlastně hodnotil muzikál Kladivo na čarodějnice činoherní optikou – a přesto, nebo právě proto, z recenze vyzařuje to hlavní.
    Láska recenzenta k divadlu.
    A tu jsem zatím v recenzích na internetu zaregistroval asi jen tady na musical.cz a u Michala Škvora na musicalnetu. V ostatních příspěvcích jde o koncentrovanou nepochopitelnou zášť- a s tou já se, zvláště na internetu, potýkat neumím.
    Hrdinová je pravděpodobně přesvědčená, že jsme Kladivo dělali pro prachy. Ze všeho nejdřív ji vždy napadne ta negativní varianta, o ostatních ani nepřemýšlí. Neumí to. Z toho důvodu se k sobe nikdy nemůžeme názorově (a hlavně lidsky) ani přiblížit.
    Právě se přistihuju, že přemýšlím, jestli mi víc vadí bulvár nebo tyhle zakomplexované dámy v “seriózních” médiích…


  • Romča

    No, to mně asi vadí obojí:) A hlavně ta zakomplexovanost – to je přesný termín – bohužel! Zítra jdu na Kladivo podruhé a už teď se nemůžu dočkat. Doufám, že se trefím do avizované ZUZY, jsem zvědav i na Zbyňďu Frice a na Lenku Bílkovou… Prej nuda, jaká nuda? Dyť to je strhující od začátku do konce a jen jsem se na konci divil, že to bylo tak dlouhý, uteklo mi to jako voda – naopak bych ještě zvládl nášup hned ten večer…
    Jinak jsem si přečetl ještě recenzi na musical-opereta.cz kolegy Sladkého a musím říct, že je taky psaná hezky, pozitivně, srozumitelně – tj. pro široký vrstvy, jen se tam usmívám nad jedním, a to je právě pohled očima průměrného diváka – tj. obava z toho, že celý ten pochmurný příběh prý bez gradace a prý bez nějakého odlehčení a zpestření (hospodská scéna, bál) nezvládne. No už chci vidět, kdyby do tak vážného tématu podle skutečné události tvůrci něco podobného vložili, jak by to bylo to první, co by jim nejen zakomplexované kritičky otřískaly o hlavu. A tentokrát asi právem. Mně by to tam přišlo jako pěst na oko… Jistěže bez takových veselých scén je to riziko, ale svědčí právě o páně Kožušníkových slovech – tj. že to nedělali pro prachy, ale z lásky k divadlu! Díky R.


  • Katka

    Přeju krásný večer,
    včera jsem byla potřetí na Kladivech…. Musím říci, že pár chybek, přestože jsem laik,vidím. Jednak jsou to hrozně dlouhé prodlevy při přemisťování rekvizit, ale to by mi až tak nevadilo. Co mi vadí, ale opravdu hodně, je špatné ozvučení. Místy je hudba tak hlasitá, že i ten nejzdatnější zpěvák jí nepřezpívá. Mrzí mě to, protože písničky jsou hezké, mají svůj spád, ale tohle bych skutečně viděla jako největší problém. Jinak je muzikál celkem povedený. Oceňuji to, že autoři sázeli na poměrně neznámé tváře, vyjma některých, myslím, že se risk vydařil.
    K obsazení:
    Měla jsem možnost vidět Sklovskou a Zemánkovou v roli hraběnky a můžu zkonstatovat, že Sklovské sedla daleko lépe, v kostýmu byla elegantní, narozdíl od Zemánkové, která na mě působila spíše hruběji, totéž platí o zpěvu.

    Moc se těším na Schwaba v roli Bobliga, jinak je velmi dobrý Spilka, je úžasně záporný a velmi výrazný.

    V roli faráře Schmidta je pro mě jednoznačně nejlepším obsazením Honza Urban. Při jeho projevu mám husí kůži.
    A Hrbáč? To je kapitola sama pro sebe. Naprosto nejlepším výkonem u mě zabodoval Lukáš Kumpricht. Znám ho i z jiných divadel a skutečně má krásně zabarvený hlas, se kterým umí pracovat, jak ve zpěvu, tak i v mluveném projevu.

    Trochu mě mrzela včerejší nepatrná účast, protože když jsme si všichni sesedli k sobě, byl vlastně z části obsazen pouze sektor 2. Vzhledem k tomu, že se muzikál od premiéry hraje asi 15 dní, působilo to na mě dost zvláštně a včera jsem z toho neměla moc dobrý pocit.

    Každopádně mě Kladiva nadchla, možná právě proto, že se tolik odlišují od muzikálů ostatních. Děkuji za ně.

    Také chci poděkovat za prostor pro můj názor. Katka


  • Ondřej Doubrava

    To s tou nepatrnou účastí mou osobu trochu děsí, opravdu se ještě počítá s tím, že se bude hrát i o letních prázdninách? A cosi mi to připomíná. Nechtělo by to trochu zabojovat s propagací? Nicméně skoronaplněný sektor 2 skoro tři týdny po premiéře, + neutuchající hlasy, že zvuk je stále nevyladěný, zní opravdu strašidelně….


  • Ed

    EdEd

    Autor Odpovědět

    Včera jsem již podruhé navštívil představení muzikálu, abych ho viděl i v jiném obsazení. Opět byli všichni skvělí – Lukáš Kumprycht jako hrbáč, Zuza Ďurdinová jako Zuzana, Ladislav Spilka jako Boblig atd… Na představení je vidět, že se s ním pracuje. Je mnohem plynulejší, zvuk byl dobrý, rozuměl jsem všem textům, jen se mi zdál příliš nahlas. Byl naplněný celý sektor 2 + několik řad v dalších sektorech, což čítá dle mého odhadu přibližně 250 diváků. To je plné menší divadlo, např. Švandovo… a to si myslím, že vůbec není málo. Pro mě i pro drtivou většinu diváků v sále bylo představení natolik strhující, že výkony všech účinkujících ocenili POTLESKEM VE STOJE! Super zážitek…


  • Vladimír Marek

    Milý Ede, kapacita hlediště v Miléniu je 800 míst. Pokud je naplněn prostřední sektor a ještě i několik řad v sektorech postranních, znamená to, že je přítomno asi 400 – 500 diváků. Což je srovnatelné např. s kapacitou Fantastiky nebo Kalichu. Arénové řešení hlediště Milénia vyvolává optický klam, že pokud je zaplněno ze dvou třetin tak je poloprázdné:))) Ze zkušenosti vím, že uváděných 400 – 500 diváků stačí aby představení nebylo prodělečné:)


  • Romča

    No Ondro, jestli je pravda, že se má hrát i o prázdninách, tak tos mě moc potěšil. To naopak považuju za velmi dobrý nápad – originální šance se ukázat i v době, kdy konkurence tzv. spí (odpočívá). Jinak jsem byl podruhé v pátek a ZUZA, Zbyněk i Spilka úžas. Naopak mě velmi zklamal mladý Strenáčik. Jednak mu vůbec nebylo rozumět a ani herecky se to s mistrem Markem vůbec nedá srovnávat. Prostě Brňákům nějak nemůžu přijít na chuť – je mi líto…
    Ale s tím zvukem – že by mohli trochu ubrat, to asi bude fakt, protože tu a tam s tím bojoval i hlasově jinak velmi disponovaný Zbyněk, což už je co říct.
    Opět jsem si potvrdil, že největším zážitkem pro mě je Smrt + ďáblovi skřeti, naprosté využití prostor divadla á la Cats je prostě úchvatný krok a pro mě pozvánka na další představení. Jen škoda těch doslova pár diváků (v pátek byla situace stejná, jako popisuje Katka – už to tak halt bývá, že ta nejkvalitnější představení dělaná srdíčkem si prostě diváky kvůli nedostatečné propagaci a ne nejlepší produkci nenajdou, no… Jak jinak vysvětlit propad Cats po 3/4 roce. Přitom lepší muzikál tu po listopadu 89 nebyl. Možná Jesus (nevím, neviděl jsem), ale i tam bych asi pochyboval. Je to zvláštní – proč tak úžasný divadlo není s to se prosadit… R.


  • Osk@r

    Zdravím,
    tak v pátek se opět chystám na Kladivo. Doufám, že mi tohle představení opět nebude kazit příšernej Vaculík v roli Bobliga!


  • Pavel Košatka

    Oskare, měl by hrát Radim ;).


  • HUGO

    a kdyz me nekdo prozradi obsazo na ctvrtek, nebudu se vubec zlobit ;)


  • Ondřej Doubrava

    Romča: Však já na jednu stranu tomu nápadu tleskám, byť je to jen pár repríz, v Londýně a New Yorku žádné divadelní prázdniny též nemají a u nás by se mohly zavést aspoň hrací víkendy (ať máme na co brát kamarády ze Slovenska a Británie) a to tu je. Ale pokud na to chodí málo lidí už v plné sezóně, čím chcete přesvědčit lidi, aby šli v létě? Dokonce i já osobně vyhledávám v létě spíše bobovou dráhu u nás na Proseku a posezení s přáteli, čímž nevylučuji, že bych si nezašel, ale tipnul bych si, že náš národ zase až tak moc muzikálový není a v létě má spoustu jiných kratochvílí. Navíc si myslím, že lidi půjdou raděj do kina na nějaký ten letní blockbuster. Ano, dle mě to produkce zkusí na pár termínů a bude to VELMI sympatické a budu zvědav, ale skeptik jsem, protože titulkovací zařízení pro cizince nemají. Ale třeba písnička pro rádia pomůže….


  • Romča

    No musí to doprovodit kampaň v duchu: Hrajeme, když si ostatní válí šunky:) Písnička je málo, chtělo by to i CD – přestože zrovna u tohohle muzikálu je největší přednost divadelní prostor a choreografie těch tanečních čísel, takže bych se snažil jít na audiovizuální propagaci. R.


  • Tereza

    Dobrý den. Moc to sem nepatří, ale chtěla bych se zeptat, kdy budou prosím zveřejněni výherci lístků na Kladivo? Nedělám si naděje, že bych vyhrála, ale zvědavost je mrcha:). Děkuji


  • Vladimír Marek

    Milý Hugo, vím jen že ve čtvrtek hraju já. Máte radost?:)))))


  • Pavel Košatka

    Vyhlášeni samozřejmě budou v sekci Soutěže, vydržte… ;)


  • Pavel Košatka

    Co se týče léta – Ondro titulkovací zařízení? K čemu proboha? Kladivo mi vůbec nepříjde jako titul pro turisty, navíc to divadlo není zovna nejdostupnější a pokud vím, už tu někdo zmiňoval, že na propragaci není mnoho peněz a v dnešní době je jakákoliv reklama extrémě drahá. Minimálně muziáklový fanoušci tuto možnost využijí a podle mě je to skvělý nápad. Navíc pokud by se divadlu podařilo oslovit nějaké české cestovky, které pořádají více denní zájezdy do Prahy, určitě by čeští turisté této možnosti využili.
    A Vladimíre, doufám, že vás uvidím i v sobotu odpoledne ;).


  • Zdeněk

    Hraběnka – Sisa Sklovská
    Zuzana – Zuza Ďurdinová
    Kat -Jiří Zonyga
    Lízl – Irena Máchová
    Hrbáč – Vláďa Marek
    Lautner – Zbyněk Fric
    Schmidt – Jan Kříž
    Boblig – Ladislav Spilka
    Mydlář Přerovský – David Šír
    Radní Pešek- Jiří Urbánek
    Sattler – Petr Šudoma
    Pešková – Tereza Hálová
    Sattlerová – Míša Talašová
    Kurcová- Jana Sováková
    Smrt – Gloria Fricová
    Dance company – Monika Kubínová, Petr Staňa, Matěj Cichra, Zuzana Kvačková, Jiří Weissmann, Michaela Josífková
    To je pro Huga moc hezky obsazení škoda že du v pátek to tak uš dobry není


  • Ondřej Doubrava (na cestách)

    Pavel: Nápad je to skvělej, ale letní uvádění si mohou dovolit jen velké zaběhnuté hity a to “Kladivo” zatím není a MUSÍ se dát vědět, že se vůbec tak bude hrát (vždyť ani Romča to nevěděl). To zatím víme my a fandové . Takže jsem zvědav, kolik repríz se takto bez propagace odehraje, nicméně ta částečně londýnská cesta je sympatická a budu držet palce, když budu moci, tak si tu ojedinělou možnost půjdu užít. Ale bez propagace to nepůjde a bude se hrát pro pár “Kladivo fans”. Pro ty to je samozřejmě pecka. A titulky? Pouze konstatování, ano, je to české téma.


  • Vladimír Marek

    Pavle, doufáte naprosto správně:)))
    O té drahé propagaci jsem tu, myslím, psal také já. Milénium není bohaté divadlo a nemá na růžích ustláno. Kladivo nepatří mezi “divácké” tituly. Není to načančaná, napudrovaná prostřednost a obecnost na kterou se sjíždějí zájezdy z celých Čech a Moravy. Vzpomínám často na slova Báry Basikové po premiéře Excaliburu ve Fantastice: “Excaliburu může ublížit jenom jeho vysoká kvalita.”
    Velice výstižné, že?:)


  • Nika

    Taky se jdu v sobotu odpoledne podruhé kouknout. Kladivo je úžasné představení, i když pár výtek bych taky měla (např. ten zvuk).

    Jinak na stránkách divadla už je program jen do konce června a Ticket Art taky navazuje na červen zářím, takže jsem zvědavá, jak to nakonec bude.


  • Ondřej Doubrava (na cestách)

    Vladimír Marek: Jo, ale EXCALIBUR bude za chvíli lámat rekordy v počtu let pravidelného uvádění ;) A já ho ještě neviděl, jsem to ale ostuda. :(

    Nika: Tak to jsou zajímavé informace, byla by škoda, kdyby alespoň jeden měsíc nezkusili, mohlo to být v té naší zemičce průlomové.


  • Pavel Košatka

    On Excalibur s tím počtem let uvádění je sice rekordní, ale když se to propočítá na představení, tak jich zase tolik nebude. Už několikrát byly zprávy, že se má rušit, ale lidi ho zase návštěvností vzkřísili. A když se hraje 1-2 do měsíce, tak se to udrží déle, než když by hráli 5x týdně. Ale divadlo, které je živo z černého divadla si může dovolit hrát méně a pro fanoušky je to lepší v tom, že si dílo užijí o to déle. Když ale diváci nenaplní jeden titul ani jedinkrát za měsíc, tak se pak musí představení zrušit úplně – viz. Němcová.


  • Pavel Košatka

    A nevidím do zákulisí Milenia, ale přijde mi, že tot divadlo není postavené jen na jediný účel – výdělek. Takže na to, aby se vše zaplatilo, tak opravdu mnoho diváků nestačí.

    Vladimír Marek:
    Ovšem ona reklama příliš nesouvisí s tím, že to není “divácký titul”. Důležité je, aby o tom lidé věděli. To je první krok pro to, aby se vůbec mohli rozhodovat mezi “napudrovanými tituly” a Kladivem. Kdyby se udělala nějaká ankta mezi běžnými lidmi na ulici v Praze, kolik z nich by asi vědělo, že existuje muzikál Kladivo na čarodějnice a alespoň věděli, kde se hraje a že se stále ještě hraje? Mám bohužel takový pocit, že mnoho takových lidí by se nenašlo. Tvůrci mohou říkat, že to dělají z lásky a nadšení, ale bohužel ty peníze v tom hrají moc velkou roli, zvláště v té propagaci (když se k tomu přičtou ty zvěsti o konkurenčním boji, kde bohatší konkurence platí médiům, tak je to sakra tuhý boj).


  • Iffe

    Hugo,
    komplet obsazení do konce května najdeš na FanWebu Ládi Spilky
    (www.ladislavspilka-fanclub.eu)


  • HUGO

    Díky :-)


  • Romča

    Tak s Exem nesouhlasím. Těžko může být hyperkvalitní něco, co “hudebně” oslovuje jen menšinového – hardrockově orientovaného – diváka (menšinově tedy myšleno ASPOŇ Z HLEDISKA MUZIKÁLOVÉ OBCE). Nebo něco, kde není téměř žádná scéna, téměř nulové kostýmy atp. A ani u Kladiva si nemyslím, že by ho pohřbívala jen jeho kvalita – i když tady se o kvalitě polemizovat nedá. Viděl bych to spíš v místy dost amatérsky fungující produkci a právě téměř nulovém P.R. Bez toho se sebelepší titul dělat nedá! R.


  • Pavel Košatka

    Tak to teda nesouhlasím s Romanem (i když se zase tato diskuze stočila k jinému tématu, ale nedá mi to)! Romane, ty “menšiny” ale zase žasnou z těch popových muzikálů Michala Davida. Pokud ti vyznavači rocku připadají jako menšina, byl jsi někdy na nějakém festivalu? Nebo viděl jsi alespoň nějaké záběry z koncertů rockových skupin? Opravdu ti připadá, že tam je po podiem 5 exotů? A co mě doopravdy dokáže naštvat, když někdo kvalitu díla posuzuje podle scény a kostýmů! Kdy už sakra pochopíš, že velkovýpravný produkce není jediný správný klíč na muzikál. Viděl jsi ten záznam broadwayského Jekylla? Originální Bídníky? Nic není stavěno na výpravných kostýmech a bombový scéně. Přesto mají světově obrovský úspěch. Takže prosím, když nemáš tvrdší hudbu a potřebuješ kostýmy za miliony korun, navštěvuj produkce, které ti vyhovují. Ale posuzování kvalit jiného stylu, kterému nerozumíš nebo nechceš rozumět, nech těm, kteří o něj stojí. Klidně napiš, že se ti to nelíbí, ale netvrď, že to nemůže být kvalitní, protože je spousta lidí, kteří na Excalibur chodí už téměř 6 let.

    A ještě k hledisku muzikálové obce – Kdo myslíš, že na muzikály chodí? Běžní lidé. Ti, kteří poslouchají písničky Michala Davida a podobných popových zpěváků, tak si půjdou do Broadwaye. Ti, kteří mají rádi Pavlíčka a Bílou, půjdou do TaFa. Landovci zase “potáhnou” do Kalicha. Každý má rád něco jiného, tak se to prosím nauč respektovat. Taky nemusím třeba techno nebo hiphop, ale nikdy bych si netroufl říci, že to nemůže být kvalitní, jen proto, že mi to nic neříká.


  • HUGO

    když se vrátím opět k tématu ;)
    dnes mě velmi zamrzel zaplněný sál pouze z 1/3 :-(
    jsem zvědavý, jak to bude pokračovat dál, proč nedá produkce alepoň nějaké slevy, protože představení (i přes dnešní problémy se zvukem a nebylo jich zrovna málo) je naprosto vynikající a výkony strhující!!! čím dál více si ho užívám :-)

    btw. Vláďo Marku, když už jsi zde tak častým návštěvníkem, v prvních dvou písních druhé půle Ti vůbec, ale opravdu skoro vůbec není rozumět a nebylo to jen dnes, ale i na generálce, toť jen taková malá poznámečka, ale jinak herecký výkon jako vždy parádní.

    P.S. ještě by mě zajímalo, jak se dneska líbilo Laveře :-)
    P.S.2 nevím, jestli už se to řešilo, ale není představení zkráceno? alespoň 2 scény jsem postrádal


  • Iffe

    Souhlasím s Hugem,byla jsem včera a viděla jsem představení několikrát i na zkouškách…. ono skoro v žádné písničce Vláďovi není rozumět….:( což, je podle mě velká škoda. Navíc ta rolnička…. kterou používá jako hrbáč pouze Vláďa…. v nějakých pasážích možná ano, ale ne rozhodně vždy, když vyjde hrbáč na scénu. V některých písničkách nebo při rozsudku to OPRAVDU hrozně RUŠÍ, nemluvím o tom, že rolnička je bohužel slyšet občas i ze zákulisí!

    Jinak promlémy se zvukem tam stále jsou :( Ale je vidět, že se s představením stále pracuje, včera nás uvítal sám inkvizitor Boblig – Láďa Spilka s upozorněním, aby diváci nepoužívali audio nebo video. Navíc se zrychlily přestavby a přestávka je zkrácena, takže představení je o něco kratší. Určitě jsem nebyla naposledy ! :o)


  • Lavera

    Jak se mi to líbilo ?
    Pochmurné téma, hodně neveselá “podívaná”, ale bylo se po čase na co dívat. Konečně zase muzikál, kde se nejen zpívalo, ale také opravdu hrálo ! Žádné zbytečné “efekty”, které jinde často nahrazují “prázdnotu” a absenci hereckých výkonů, všechno mělo svůj smysl – jednoduše řečeno, “Kladivo” považuji za jeden z nemnoha opravdových českých muzikálů a ne jen “písničkálů”. ( Vím, že tím pojmem asi řadu lidí naštvu, ale mnohdy prázdné přecházení zpěváků – “neherců” po jevišti mi skutečně připadá spíše jako kostýmovaný koncert než divadlo. )
    Jen mám obavy, že značné části našeho současného muzikálového obecenstva bude zřejmě ještě nějaký čas trvat, než začne “chodit do divadla” a ne pouze na “hvězdy”. Diváků opravdu moc nebylo a pro mne to “dopadlo” jako před časem při “Kočkách” – z místa čtvrté kategorie jsem byla ( jako ostatní diváci ) uvaděčem poslána do první; ( což z finančního hlediska bylo samozřejmě výhodné, ale…)
    Ale přece jen jistou výtku mám – někdy byla hudba tak “hlučná”, že zpěvákům nebylo vůbec rozumět. Ovšem to je problém technický nikoliv umělecký.
    Hugo, stačí to ???


  • HUGO

    Lavero: naprosto :-)


  • Romča

    Nejprve jsem chtěl napsat, aby se Pavel naučil číst, protože samozřejmě vím, že hardrockové publikum je u nás nejpočetnější. Nikoli ale v rámci muzikálové obce. Kdyby bylo, tak by se Ex nehrál 1x – 2x měsíčně – jak píšeš rozumně jinde v diskusi zde na webu ve snaze relativizovat nadšení z počtu odehraných let Exu, které popisoval Ondra. Vzápětí ale právě těmi 6ti lety argumentuješ také? No pak jsi opsal tu mou segregaci muzikálové obce, tudíž číst asi umíš, ale taky si leccos překládáš/vysvětluješ, jen jak se Ti hodí, aby sis zase mohl neadekvátně ostře kopnout do rebela Romči.
    Proč myslíš, že se mi líbí Kladivo? Právě pro to všechno, co opisuje Lavera. Ani v Kladivu není scéna bůhvíjak bohatá, ale to mi neva, nějaká tam přece jen. Ale v Exu není vůbec nic – není scéna 1 židle, 1 otoman a 1 oprostěrovadlovaná odnositelná ministěna (aspoň tak to bylo před těmi 6 lety, když jsem ho viděl).
    Omlouvám se, ale stojím si za tím, že nemůže být “hyperkvalitní” něco, co osloví jen menšinového diváka. A příznivci hardrocku a metalu mezi muzikálovými fanoušky menšinu neoddiskutovatelně tvoří. Kdyby totiž Ex byl tak úžasný, tak se na něj půjdou podívat (a následně se i vracet) všechny ty tisíce a tisíce mladých křepčících nadšenců z letních festivalů a nejrůznějších klubů. A pak by se Ex nehrál těch 6 let 1x-2x měsíčně, ale minimálně 1x-2x týdně – a měl by před sebou ještě dlouhou budoucnost. A to je teď otázka, když si sám psal, že už se x-krát uvažovalo o jeho stažení a zachránili ho jeho skalní fans.
    No nic, tak se tu mějte fajn, nechci Ti zase způsobit nějaký další nervový kolaps, tak nesmím-li mít vlastní názor, nebudu mít. Aspoň tady ne. R.


  • HUGO

    “…ale no tak chlapci, běžte a dejte si skleničku i na mě…” ;)


  • Ondřej Doubrava

    Hugo: Moje řeč.Akorát, že Romča má jakousi představu jen jednoho druhu muzikálu, ale on je ten RANK skutečně nesmírně rozmanitý, takže názor jakémsi jednotném muzikálovém ranku, jen proto, že se určitá inscenace rozhodla použít jiný hudební jazyk a většina diváků ho přijala a udělala tak to představení úspěšné, zkrátka nemůže obstát.

    Ale dám sem jeden podnět k uvažování. Mertovy – Mošovy “Sny svatojánských nocí” jsou na repertoáru OSMNÁCTOU SEZÓNU, mají však za sebou pouhých 300 repríz přesně, zato po celé Evropě. Je to neúspěšný titul jen proto, že se hraje v repertoárovém divadle?

    Proto bych byl pro, kdyby se u repertoárových scén, do nichž už TaFa patří, měřil úspěch počtem let uvádění, (s tím, že ale těch repríz už má za sebou Ex taky hodně), u sériových nebo skoro sériových scén (Kalich, Broadway, Hybka) počtem repríz a k počtu let se může přihlížet..

    Jdu dosmolit Kudykam, tohle fakt nemá smysl. :-)


  • Romča

    Hugo, copak to s ním jde? Nejde… Teda jde, ale jen do té doby, pokud nemáš na něco úplně opačný názor, v tu chvíli je zle – dyť to vidíš sám.
    Ondro, repertoárové scény už jsou dneska skoro všechny, na tenhle systém pomalu přechází i Broadway a Hybernia. Kalich je repertoárový už dávno. Jinak to totiž do budoucna nepůjde. Proto s Tvým návrhem s dovolením nesouhlasím. Ale k Tvému příkladu: ano, 300 repríz už je hranice, u které se dá mluvit o úspěchu daného titulu. Nicméně já nepsal o tom, že by Ex. byl nějak ex-trémně neúspěšný. Jen tvrdím, že nebyl ani ex-trémně úspěšný, a tudíž ho těžko můžeme označovat za megakvalitní… Systém dotace na vstupenku v tomto duchu zkrátka dodnes považuji za nejrelevantnější ukazatel i kvality díla. Tolik na vysvětlenou. R.


  • Vladimír Marek

    Krucinálhimmelherrgottalelujážesenatonevyserutojevprdeli…ta srozumitelnost mě štve!
    Ale moc děkuji za upozornění. Pokusím se na výslovnost ještě přitlačit. A slibuji, že po prázdninách to bude ještě lepší. Proč? :))) Během hlavních zkoušek se mi začaly děsuplně kývati spodní řezáky. Má božská zubařka mi oznámila, že jde o stařeckou parodontózu (má geniální zubařka je přidrzlá:))) a že ty zuby jsou v háji. A tak zachránila mé účinkování v Kladivu díky “dlaze”, kterou mám za spodními řezáky. Jest vytvořena z mocného drátu a silného nánosu kompozit a ne zcela dobře se s tím mluví. Leč až o prázdninách budu mít čas asi 14 dní aby mi byly stávající vydlahované chudinky vyměněny za dokonalý můstek. Ta situace mi připomíná jeden roztomilý dialog ze hry Kdo se bojí Virginie Woolfové:

    MARTA: Jiří, ty mi jakstěživo nedáš do whisky led.
    JIŘÍ: Já ti tam ten led dávám, Martičko, ale ty ho vždycky zchroustáš. Jednou si vylámeš všechny raťafáky.
    MARTA: Jsou to moje raťafáky!!!
    JIŘÍ: Některý, Martičko, některý.


  • Ondřej Doubrava

    Ale kvalita představení se nemůže poměřovat diváckou úspěšností přece… toto jen tak nevěřícně pípám s vykulenýma očima.. Navíc Sny už byly kultem, kdy těch repríz měly za sebou třeba padesát a “Dracula” byl ještě kdesi na houbách.


  • Pavel Košatka

    Milý Romane, když přejdu všchny tvé osobní narázky a urážky (to, že tu můj názor přirovnáváš k nervovému kolapsu a sám si tu hraješ na ublíženýho, že nemůžeš mít vlastní názor, mě opravdu pobavilo), tak zpět k Excaliburu.

    Myslel jsem, že ty zrovna víš, že KVALITA nemá nic společného s NÁVŠTĚVNOSTÍ-ÚSPĚŠNOSTÍ. Vzpomeň si na Jekylla. A ne vždy se Excalibur hrál 1.-2. do měsíce, už v roce 2004 měl 300. reprízu a vidělo ho 120 000 diváků.

    Proč jsem to psal? Aby lidi nedali na tvůj názor. Názor člověka, který utekl v první půli, miluje muzikály Michala Davida a považuje je za jedny TOP muzikálů a ještě k tomu vede jejich fankluby, tudíž nemuže být 100% objektivní. A ještě jednou ti říkám, když ten styl nemáš rád, nehodnoť jeho kvalitu.


  • Ondřej Doubrava

    Ono je nejlepší, když je pro hodnocení muzikálů člověk takový hudební chameleon, nebo alespoň ten styl dokáže na těch pár hodin přijmout…


  • Romča

    Urážky? To je dobrý, Ty se tu do mě pouštíš perem nervózního profesora jak do pětiletýho caparta a já urážím…?! Aha. Tak to jsem nevěděl.
    Opakuji – i když na to Ondra kouká s vykulenýma očima – pro mě kvalita a návštěvnost jsou minimálně částečně – z určitého úhlu pohledu – spojené nádoby. Není to jediný rozhodující faktor, ale svůj význam to má. Jekyll opravdu není nejlepší příklad. Na to, že to je do značné míry operní muzikál, tak se tu hrál dost dlouho a repríz měl taky dost. Naopak nějakých 150 tisíc diváků na hardrockový (jak Ty tvrdíš) muzikál – právě vzhledem k oblíbenosti tohoto žánru (o populárním tématu nemluvě) zase tak moc není.
    Ale jinak jsi mě teď pobavil. Prý tedy smím mít vlastní názor, ale jak napíšu něco subjektivního – s čím samozřejmě nikdo nemusí souhlasit – tak hned vyjedeš a ještě to obhajuješ tvrzením, žes to napsal proto, aby lidi nedali na můj názor. Pokud je to tak out, co jsem napsal, tak by to ti čtenáři určitě nebrali vážně i bez Tvých opakuji podrážděných reakcí. Nejde o to, žes se mnou polemizoval, ale jak jsi polemizoval.
    A že jsem 100% objektivní, to je logické. To jsem nikdy nikde netvrdil. To ostatně není nikdo z nás. Pokud si to o sobě snad myslíš, pak je mi Tě líto.
    R.
    PS: Muzikály Michala Davida nemiluju. Mám je rád. Některé více, některé méně, ale mám je rád. To ano. Slovo milovat je však příliš silné. Tak mi to nevkládej do mého “bia”, aniž bys to se mnou konzultoval. Díky


  • Romča

    Oprava: Mělo tam být, že nejsem 100% objektivní, je logické. Samozřejmě nejsem a nikdy jsem si to nemyslel, natož abych to tvrdil.
    R.
    PS: Co se týče mistra Marka, tak já mu na premiéře rozuměl všechno – slovo od slova. Asi to bude tím, že nechodím 24 hodin denně se sluchátky na uších (jak je teď hypermoderní), takže je nemám tak opotřebované:)


  • kubabar

    Nezlobte se na mě, ale už nějakou dobu se věnuji jevištnímu výtvarnictví. Můj subjektivní pohled na výpravu Kladiva na čarodějnice je prostý.
    To co jsem mohl vidět, bylo pro mě velkým zklamáním. Myslím si, že téma je to velké a inspirativní, alespoň pro mne. Jak ve scéně tak i v kostýmování by se dalo daleko více “čarovat”… A při tom i šetřit :o)…
    Nejsem zastáncem velkolepých výprav a podívaných, které nemají ducha a už vůbec nenabízejí dramatičnost situací. Možná i proto se musím postavit na stranu zde propírané scény Excaliburu. Jiné představení (z toho našeho českého muzikálového rance), které by bylo výtvarně čistší, bohužel neznám. (Ona samotná, mně sympatická, režie Vladimíra Morávka, plná metafor a podtextů, které nejsou jen na povrchu, je velmi kvalitním přístupem při vytváření dramatického díla.)

    Umění (jakékoli) se dá posuzovat velmi těžko. Každý ho může soudit jen podle vlastních pocitů. Subjektivní názor.


  • HUGO

    Prosím, “chlapci”, co si třeba založit na fóru nebo i klidně zde, své vlastné téma, neb si myslím, že toto vše, se už týká pouze je vás dvou. KLADIVO, si tuto “rozmanitou” diskuzi, dle mě, nezaslouží.

    A Vláďo, díky za vysvětlení, snad se “BOŽIÍÍÍÍÍÍÍÍ ZUBAŘCE” ;) “dílo” nakonec podaří dotáhnout do zdárného konce.


  • Osk@r

    Zdravím,
    měl jsem to štěstí být včera mezi cca 170 lidma, co byli na včerejším Kladivu.
    K obsazení:
    mile překvapil Kat v podání P. Dopity.
    Hraběnka M. Zemánková byla skvělá, ikdyž hlasově mi k tý postavě víc sedí M. Páralová.
    Hrbáč P. Strenáčik byl dobrej a proti V. Markovi aspoň umí zpívat. Takže nemůžu souhlasit s názorem Romči. Romčo tvrdíš, že se s hereckým podáním srovnávat nedá, to je fakt, ale zkus se zamysled nad tím, zda herecký podání v muzikálu je to hlavní, co od muzikálu čekáš?

    Zklamáním pro měl byl Lautner v podání K. Csina, takže zlatej O. Kříž.

    Jinak zvuk byl opět příšernej. Hercům nebylo rozumět. Vážně by mě zajímalo, co za “hluchoně” sedí za pultem.
    Bohužel :o((


  • Romča

    Ano, Oscare, pro mě herecký projev je z těch tří muzikálových složek asi to nejdůležitější. Jen o fous před zpěvem a tancem, ale tak to mam.
    A musim říct, že to, co Strenáčik předváděl minulý pátek, to mi ani jako zpěv opravdu nepřipadalo. Jsem zvědav na L. Kumprichta, ptz vím, že to je velký borec, ale zatím u mě jasně vede mistr Marek.
    R.
    PS: A podtrhuji Kubabarův závěr. Vše je jen subjektivní. Objektivem je fakt, že se tehdy a tehdy uskutečnilo to a to představení. Ale jakmile ho začneme hodnotit – ať už tvůrci, herci, kritici, diváci, nebo fanoušci, vždycky budeme v jakémkoli tom hodnocení samozřejmě subjektivní!


« Starší komentáře Novější komentáře »