Komplexní recenze nového muzikálového hitu “Baron Prášil” (+ video)

Ve čtvrtek 25. února 2010 měl v Divadle Hybernia premiéru nový muzikál Zdeňka Bartáka a Petra Markova “Baron Prášil” v režii Filipa Renče. Titul slibující jedinečnou trikovou podívanou pro celou rodinu slavil nejen na premiéře obrovský úspěch. My jsme se v minulém týdnu na “Barona Prášila” vypravili několikrát a díky těmto návštěvám Vám jako jediní přinášíme nejen obvyklou recenzi s rozborem představení, ale také porovnání úplně všech alternací!

Kateřina Brožová a Jiří Langmajer na plese

Příběhy známého barona Prášila o velkolepé muzikálové ztvárnění přímo volaly. S nápadem na muzikálovou adaptaci známé knihy G. A. Bürgera přišel Filip Renč a po dlouhých jednáních s hudebními skladateli a scénáristy se mohl nový muzikál “Baron Prášil” 25. února 2010 premiérově představit divákům. Očekávání byla veliká, Zdeněk Barták je jedním ze světově nejúspěšnějších muzikálových skladatelů (paradoxně u nás dosud téměř neznámý), Petr Markov patří k nejznámějším českým scénáristům (z filmové tvorby například úspěšná trilogie “Slunce, seno,…” nebo je také autorem muzikálu “Zvonokosy”) a Filip Renč sliboval jedinečnou trikovou podívanou za použití dosud neviděných technologií. Vezme to ale vše hezky popořádku.

Daniel Hůlka s Kateřinou Brožovou

“Baron Prášil” začíná na plese carevny Kateřiny Veliké, který pořádá na počest Hieronyma Karla Friedricha von Münchhausen, zvaného baron Prášil. I když se zdá, že se baron nedostaví, překvapí všechny svým příletem na dělové kouli. Po úvodu na plese se ocitáme v Penzionu u Prášila, malé rozpadlé barabizně uprostřed newyorkských mrakodrapů. Tam se setkáváme s Frankem, který touží po pokojské Patricii. Za to druhá pokojská Gita touží spíše po penězích a vystupuje v příbězích jako sexuální symbol. Nechybí proradný správce Wilcox s manželkou Evelínou, kteří se snaží přimět barona, aby prodal svůj penzión a oni mohli místo něj postavit lukrativní obchodní centrum. Proto si přivolali na pomoc soudní znalce – psychiatra Nomena a notáře Omena, kteří mají z barona udělat nesvéprávného blázna. Prášil vypráví ve svém penziónu neuvěřitelné příhody ze svých minulých životů – setkání s Vulkánem v nitru Etny, lov jelena s obrovskou třešní mezi parohy, setkání se sultánem v jeho harému v Cařihradu nebo lodní dobrodružství, které skončí v břiše velryby. Všechny postavy z penziónu se v rámci příběhů Prášila mění v nejrůznější postavy, jejich charakter však zůstává nezměněn.

Jiří Langmajer, Kateřina Brožová a Daniel Hůlka v penziónu

Jak lze ze stručného shrnutí poznat, muzikál se odehrává v nejrůznějších prostředích, která se velice rychle mění. Tvůrčí tým se rozhodl využít v praxi novou technologii, tzv. mapping. Ta spočívá v promítání prostředí na 3D objekty. Veškeré kulisy jsou tak pouhé bílé obrysy a na ně se promítá interiér penziónu, sultánův harém nebo vnitřek Etny. Nejdříve jsme byli k této technologii skeptičtí, ale v kontextu představení se jedná o velice dobrý tah, protože prostředí je opravdu mnoho. Otázkou je, jestli by výroba klasických kulis nebyla levnější než placení nové drahé 3D technologie a animátorů. To už je ale otázka producenta. Projekce jsou většinou udělány kvalitně, dojem místy ruší jakési pozadí, které lze přirovnat k bateriím Windows Media Playeru (nebo jiných hudebních přehrávačů) a působí kýčovitě a prvoplánově. Někdy také projekce nesedí na objekty, pokud je technici nepřesně umístí. Celkově si ale představení bez využití projekcí nedokážeme představit a “Baron Prášil” je jedním z prvních muzikálů, který je využívá smysluplně a ne jen pro “efekt”. Ještě nutno podotknout, že projekce jsou lépe viditelné ze zadních řad hlediště, ale i z první řady se nemusíte bát, že o zážitek přijdete. Jen nebude tak sytý a ostrý.

VIDEOUKÁZKY Z MUZIKÁLU

Sestřih písní “To jsem já”, “Prachy, prachy” a “Na křídlech fantazie” z poslední předpremiérové tiskové konference nového muzikálu Zdeňka Bartáka a Petra Markova “Baron Prášil” ze dne 16. 2. 2010 v Divadle Hybernia. Zpívají: Josef Vojtek, Šárka Vaňková, Daniel Hůlka a Tomáš Savka.

Kamera a střih: Radek Janda

Pro lepší kvalitu si můžete kliknout na tlačítko HQ.

Pokojské Zdenka Trvalcová a Markéta Procházková

Filip Renč se vždy snaží na jevišti vytvořit originální podívanou, v tomto případě se mu to podařilo. Baron Prášil skutečně přiletí na dělové kouli (a na závěr zase odletí), v nitru Etny skutečně šlehají čtyři velké plameny (diváci v prvních řadách mají velice naturalistický zážitek), Prášil prolétává středem země i kráterem sopky, tanečníci i sólisté létají nad celým jevištěm. Souhrnně by se dalo říci, že předpoklady pro velkou podívanou Renč splnil a většina diváků bude odcházet s dojmem jedinečné podívané. Ale i když jsou všechny efekty na první pohled dobře provedeny, nejedná se o příliš originální nápady. Létání je provedeno dosti okatě, provazy, na kterých jsou herci zavěšeni, lze vidět i z 20. řady. Létání na kouli je prostým spouštěním se po nataženém provazu. A ohňové trysky mají na každém druhém rockovém koncertu. Pravdou je, že málokdo využil všechny tyto prvky v jednom představení, aby tam skutečně seděly a nepůsobily opět jen na efekt.

Jiří Langmajer jako Vulkán

Renčovi se podařilo vytvořit svižný muzikál. Dvě půle v délce 55  minut (včetně děkovačky) jsou pro rodiny ideální a diváci všech generací nemají možnost se ani na chvíli nudit. Pozastavit se musím nad tvrzením, že se tvůrci inspirovali světovými muzikálovými díly a “Prášila” jim přiblížili. Opět se na malém českém muzikálovém rybníčku projevilo několik zrůdností, především falešný step, který opravdu nechápeme, a těch 30 vteřin sráží muzikál opravdu hodně dolů. A stále se nepodařilo prosadit živé sbory, o živé hudbě si můžeme ve “světové” Hybernii nechat jen zdát.

Dost k režijní koncepci a podívejme se na zřejmě největší klad představení, a to hudbu Zdeňka Bartáka. Prakticky každá píseň je hit, během celého muzikálu jsou používané vhodné podkresy s motivy hlavních písní, především pak “Patricie”. “Na křídlech fantazie” je úžasná árie, stejně tak úvodní hravá píseň “To jsem já”. Po čtyřech zhlédnutí není píseň, která by nás nezaujala a nedokázali bychom vybroukat její melodii. Podobně jsou na tom i chytlavé a originální texty Petra Markova. Možná si teď produkce uvědomí, že Fanánkovy texty jsou katastrofální a začne hledat i jiné textaře. Markov navíc sklízí náš obdiv za sepsání synopse a vůbec celého scénáře, protože jak jsme psali již výše, děj je velice plynulý a zábavný po celou dobu. Dojmem “navíc” působí dětská role Fantasie, která se vyskytuje pouze krátce na začátku a na konci.

Eunuši Zdeněk Izer a Vlastimil Zavřel

O choreografii se postarala Kristina Kloubková, která rozpohybovala opravdu všechny účinkující (u některých však marná snaha, viz. níže v zhodnocení alternací). Choreografie jsou nápadité, nejvíce nás zaujala hned ta úvodní při písni “To jsem já”. Kostýmy jsou tradičně z dílny Romana Šolce a asi už je zbytečné opakovat, že vypadají skvostně. V tomto fantasy muzikálu však mohl naplno využít svou fantazii, a tak například carevna Kateřina Veliká nosí na hlavě obrovskou loď. Nemůžeme se však ubránit dojmu, že některé kostýmy jsme už viděli, nejvíce je to znatelné u eunuchů, kteří jsou na první pohled stejní, jako ti v “Angelice”.

K samotnému dílu je to již všechno a jak jsme slibovali hned v úvodu, máme pro vás díky našim pilným návštěvám porovnání všech alternací hlavních rolí. Začneme samozřejmě tou úplně nejdůležitější, a to Baronem Prášilem. A úplně se nabízí začít s nejvíce mediálně avizovaným Danielem Hůlkou, který je pro nás největším zklamáním muzikálu. Jak sám Hůlka uvádí, toto je jeho první čistě kladná role. S trochou důvtipu se musíte začít ptát, proč tomu tak je a po zhlédnutí “Barona Prášila”, je to jasné. Hůlka se na takový typ rolí nehodí. Jeho hluboký hlas a celkový projev do této rozverné role nesedí. Pěvecky sice své party s přehledem zvládne, ale připadalo nám, jak když na nás řve krvelačný hrabě Dracula a ne hodný vypravěč příběhů. Pokud bych měl zhodnotit pohybovou a činoherní složku, tak stručně podotknu jen “katastrofa”. Rocková alternace v podobě Josefa Vojtka je naopak velice milým překvapením. Oproti Hůlkovi přímo exceluje v hereckém projevu a tanečně je na tom ze všech Prášilů nejlépe. Sice nevyzpívá všechny výšky čistým hlasem, ale výrazně ubylo chrapláků a se zapojením hereckého výrazu je na Josefa Vojtka radost pohledět. Třetí alternací je slovenský tenor Marian Vojtko, kterému rozverná role sedí zřejmě nejlépe. Pěvecky suverénně přezpívá oba kolegy a herecky se může po vážných rolích náležitě “vyblbnout”. Tanečně to není žádný zázrak, ale od jeho první velké taneční zkušenosti v operetě “Čardášová princezna” se velice zlepšil. V této roli tedy vítězí opomínaný Marian Vojtko, naopak Daniel Hůlka je trefou vedle.

Daniel Hůlka a Roman Vojtek

Hlavní záporák Wilcox je z hlediska alternací velice vyrovnanou rolí. Vilém Čok vyniká svým specifickým pěveckým podáním, Jiří Langmajer si zase náležitě užívá hereckou složku a Tomáš Trapl opět exceluje! Záporné role mu sedí a v této si může naplno zazpívat a vybít všechnu hereckou energii. Je radost sledovat každý jeho výraz a pohyb. Jiří Lagmajer není zpěvákem, to všichni víme, ale roli si opravdu užívá a drobná pěvecká klopýtnutí se vzhledem k celkovému nasazení dají odpustit.

V roli Patricie jsme poprvé viděli nový talent divadla, Zuzanu Benešovou. Na veřejné generálce bylo znát, že v roli je ještě nejistá a její zvláštní pěvecké podání nás příliš nezaujalo. Sabina Laurinová patřila k nejobávanějším, přesto potvrdila, že soudit by se nemělo, dokud nevidíte. Ve zpěvu by se daly najít chyby, ale celkový dojem zůstal kladný. Nejlepší alternací této role je však Zdenka Trvalcová, která s přehledem zvládá pěvecké party i herectví a její Patricie je nejvíce uvěřitelná.

Zdenka Trvalcová a Daniel Hůlka

Její partner Frank je nejvyrovnanější rolí. Jak Daniel Barták, tak Tomáš Savka i Roman Vojtek jsou skvělí zpěváci i herci, jejich Frankové jsou uvěřitelní, tanečně dobří. Nemáme víc co dodat, snad jen “Bravo, bravo, bravo!”, pro každého jedno.

Evelína Kateřina Brožová překvapila pěveckým projevem. Tato role stojí především na písni “Jsem stále tvá”, kterou Brožová zpívá i na CD. Herecky se však do role stále ještě dostává. Marta Jandová překvapila jako “Mona Lisa”, ale bohužel musíme konstatovat, že výše zmíněná píseň jejímu rockovému hlasu příliš nesedí. Na druhou stranu je zase herecky suverénní. Opět to nejlepší nakonec a v tomto případě jde o Hanku Křížkovou, která svým famózním pěveckým i hereckým projevem strčí do kapsy obě alternace. Role jí navíc sedne úplně dokonale, působí přirozeně a v kombinaci s Tomášem Traplem jsou skvělým párem.

Daniel Hůlka a sultán Jiří Langmajer

Role Nomena a Omena jsou poněkud rozporuplné. Některým divákům jejich výstupy vadí, jiní jsou zase nadšení. Faktem je, že tyto role sklízí při děkovačce největší potlesk. Nejlepší dvojicí je Aleš Háma a Jakub Wehrenberg, kteří jsou přirozenými komiky a Aleš Háma opět odzbrojuje svým mimickým a pohybovým ztvárněním. Zdeněk Izer s Vlastimilem Zavřelem jsou taktéž dobří, především pak Zdeněk Izer překvapuje prací s hlasem. Katastrofa však přichází, pokud se na jeviště dostaví Ivo Pešák a Milan Pitkin. Nevím, jak se na divadelní prkna dostali, ale stručně řečeno tam nemají co dělat. Jak podotkl můj kolega, jejich výstupy jsou tak trapné, až je to vtipné. Špatné je úplně vše, zvláště když jste den předtím viděli vynikající komiky Hámu a Wehrenberga, kteří si s rolemi dokázali pohrát a vložit do ní něco vlastního. Pešák s Pitkinem zní jak kulisáci, kteří prostě odříkávají scénář bez jakékoliv herecké invence, jen aby to už měli za sebou.

Sexy svůdnice Markéta Procházková

Poslední rolí je pokojská Gita, která svůj prostor dostane především až v druhé půli, jako milenka sultána. Alternace jsou opět velice vyrovnané, překvapila Šárka Vaňková, které písně i role sedí a neopakuje se tak fiasko z “Draculy”. Tradičně vynikající výkon předvedla talentovaná Markéta Procházková a ohromila nás i nová mladá neokoukaná tvář Eva Burešová.

Početná company zvládá své výstupy skvěle, je sjednocená a celkově lze říci, že v Divadle Hybernia zatím nejlepší. K malé dětské roli Fantasie není co psát, prakticky se jen dvakrát projde po jevišti ve zlatém kostýmku.

“Baron Prášil” rozhodně překvapil. Je cílený na diváky, snaží se ohromit efekty, využívá pokročilé jevištní technologie a daří se mu to vcelku slušně. Velkým kladem je hitová hudba Zdeňka Bartáka a libreto Petra Markova. Většina účinkujících své role zvládá velice dobře, bohužel jen hlavní hvězda muzikálu zklamala. A pokud nenarazíte na dvojici Pešák-Pitkin, mohli byste se i slušně pobavit. “Baron Prášil” je rodinný muzikál s vším všudy, na který se budete rádi vracet. Odpůrci komerčních kusů budou opět nadávat, ale i tak si přiznejme, že z “Barona Prášila” se již teď stal nový muzikálový hit. Tak se běžte sami přesvědčit a nechte se unést na křídlech fantazie…

Kateřina Brožová

Šílený Jiří Lagmajer

Premiérová děkovačka

V zákulisí po premiéře

V zákulisí po premiéře

V zákulisí po premiéře

Karel Gott tohle opravdu nečekal!

Autorem fotografií z premiéry Baron Prášila je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!