RECENZE: LAZARUS. Mimořádný muzikálový počin, který vybočuje z českého průměru

Muzikál Lazarus, poslední dílo z pera hudební ikony Davida Bowieho, představila v české premiéře Městská divadla pražská v Divadle Komedie pod taktovkou režiséra Mariána Amslera.

David Bowie

Britský skladatel, zpěvák, producent, výtvarník, příležitostný herec a mim. Tajemný, provokující, šílený, geniální, ale především originální – to byl David Bowie, hudební chameleon, jak mu svět začal přezdívat, vlastním jménem David Robert Jones. Již od 70. let uchvacoval svými neotřelými hudebními nápady, střídáním stylů a dokonce vytvářením stylů nových a samozřejmě i svou extravagantní vizáží.

Muzikál Lazarus

Muzikálem Lazarus, který vytvořil spolu s dramatikem Endou Walshem, si na samém sklonku života splnil svůj celoživotní sen vytvořit muzikál pro Broadway.

Lazarus měl premiéru v New Yorku 7. prosince 2015.  Měsíc na to, 8. ledna 2016 Bowie oslavil 69. narozeniny a vydal své poslední album Blackstar, které obsahuje i ústřední píseň muzikálu Lazarus. Bohužel o dva dny později svět obletěla zpráva o zpěvákově úmrtí. Premiéra muzikálu byla tedy posledním Bowieho vystoupením na veřejnosti.

Dílo sestavené z Bowieho písní navazuje na příběh Thomase Jeroma Newtona z novely Waltera Tevise Muž, který spadl na Zemi, kterého si Bowie zahrál ve stejnojmenném filmu. Bowie muzikál píše s vědomím blížící se smrti (umírá na rakovinu jater) a je tedy minimálně částečně vyjádřením jeho skutečných traumat, obav a strachů, ale také touhy po naději a spáse.

Ve filmu je Newton mimozemšťanem, který přistává na planetě Zemi, aby se pokusil zachránit lidstvo před sebezničením a zjistil možnost přesídlení obyvatel jeho domovské planety umírající horkem a suchem. V důsledku dramatických událostí, kdy je lidmi zrazen, mučen a zraněn, však zůstává na Zemi uvězněn bez možnosti návratu a končí jako zničený alkoholik bez naděje.

A zde se začíná odehrávat příběh muzikálu Lazarus. Ocitáme se v New Yorku, v bytě Thomase Newtona, “uvězněného” ve svém pokoji, který tráví veškerý čas obsesivním sledováním televize, hledáním sušenek po bytě a pitím ginu. Na pomezí života a smrti, pronásledován vzpomínkami na ztracenou minulost, bez možnosti zemřít, ale bez vůle žít.

Newton zpívá titulní píseň Lazarus z posledního alba Blackstar a ve ztvárnění celé scény, včetně Bowieho specifických trhavých pohybů vidíme přiznanou inspiraci zpěvákovým videoklipem, který vydal ještě před vydáním posledního alba. Dírou v pokoji poté Newton prolézá na jeviště a my se společně s ním vydáváme na cestu “zpátky ke hvězdám”.

Igor Orozovič

Zda je to cesta skutečná, zda je Newton opravdovým mimozemšťanem, který se setkává s reálnými postavami, či se noříme do hlubin podvědomí vyhořelého alkoholika v nichž se mísí vzpomínky, halucinace a bizarní představy, to už si každý divák může rozhodnout sám. Mnohoznačnosti děje nahrává i způsob podání příběhu, nejedná se o typické vyprávění, ale jde v podstatě o sled hudebních obrazů.

Na první premiéře se rozervané postavy Newtona zhostil Igor Orozovič a nutno říci, že lepšího představitele si autoři mohli vybrat jen stěží. Orozovič je právem jedním z nejobsazovanějších činoherních herců nové generace a postavě propůjčil potřebnou škálu hlubokých emocí. Propracovaným a do nejmenšího detailu promyšleným herectvím naplnil osamělého Newtona sžírající bolestí, smutkem, rezignací, ale i jiskrou naděje. Svůj strhující výkon pak podtrhl jistým, výrazově pojatým a procítěným zpěvem.

Igor Orozovič

Igor Orozovič, Pavol Smolárik

Ondřej Ruml, který se představil divákům druhé premiéry, však za Orozovičem absolutně v ničem nezaostává. Pyšní se intonačně suverénním pěveckým projevem, který může v Bowieho písních naplno využít a to se mu daří znamenitě. Jeho naléhavé pojetí Newtona je herecky maličko jiné, působí jako psychicky nemocný člověk, jenž je pronásledován běsy před kterými není úniku. I on však přidal do svého ztvárnění milé záblesky světla a svou postavu okořenil i dávkou humoru. Sledovat jej na jevišti je skutečně radost, dá-li se to v případě takovéto postavy říci.

Erika Stárková, Ondřej Ruml

Ondřej Ruml

Seznamujeme se s asistentkou Elly, kterou skvělým způsobem hraje a zpívá Nina Horáková. Stejně jako Newton je i Elly uvězněná, ona v nespokojeném manželství. Rychle propadá kouzlu tajemného charismatického muže a zamilovává se do něj. Ve snaze zalíbit se mu se dokonce na určitý čas vzdává vlastní identity a převléká se za Newtonovu dávnou modrovlasou lásku Mary-Lou. Frustrovanou Elly i sebevědomou Mary-Lou ztělesňuje Horáková dokonale. Svůj výkon poté korunuje v nespoutaném a elektrizujícím podání písně Changes. Obsazení Horákové byl jednoznačně skvělý tah.

Michal Bednář, Nina Horáková

Nina Horáková, Tomáš Bareš, František Červenka

Osudovým setkáním je pak to se snovou Dívkou, která byla poslána neznámo odkud, aby Newtonovi pomohla. Neví odkud je, nezná své jméno ani minulost, ale zná Newtonův osud a slibuje mu pomoci. Společně začínají stavět raketu, aby mohl odletět zpátky domů na svou planetu. Dívka v něm zažehává jiskru naděje na spásu.. 

V Komedii se role Dívky bravurně zhostila Erika Stárková. Její snová postava je bezprostřední, tajemná, dětsky naivní a upřímně bezelstná. Stárková kraluje nejen herecky, ale přidává i vyzrálý pěvecký projev za nějž na obou premiérách sklízela zasloužené ovace. Její interpretace písně Life on Mars? se pak stává pro mnoho diváků vrcholem celého představení.

Igor Orozovič, Erika Stárková

Erika Stárková

Mluvíme-li o vrcholu představení, bude jím určitě finále první poloviny představení a píseň Absolute Beginners začínající zpěvem Lazara, ke kterému se postupně přidávají všichni ostatní účinkující. Vizuálně i hudebně velmi silný moment. 

Postavou, která do příběhu významně zasahuje je temný anděl či ďábel Valentine zabíjející lásku, o jehož identitě se divák dozvídá pouhé střípky. Valentina ztvárňuje Pavol Smolárik a jeho karikaturní podání až démonické postavy je taktéž výborné, propůjčuje jí potřebné charisma i humor. Pěvecky si s Bowieho písněmi poradil výtečně.

Pavol Smolárik, Ondřej Ruml

Ve vedlejších rolích se pak setkáváme s Newtonovým dávným přítelem Michaelem v povedeném podání Michaela Vykuse, který se objevuje také v roli Bena. Jeho přítelkyni Maemi ztvárňuje Huyen Vi Tranová, u níž mne bohužel úplně nepřesvědčil pěvecký projev. 

Ellyna jednoduššího manžela Zacha pak velmi vtipně hraje Michal Bednář.

Muzikál Lazarus

Celé představení provází dvě převážně pohybové postavy Stínů. Chválím jak nápad tyto postavy v inscenaci použít, tak jejich choreografické pojetí. Tomáš Bareš a Martin Klapil (v alternaci František Červenka) zaujali perfektními tanečními výkony, včetně “šílených” sugestivních výrazů, které chvílemi způsobují až mrazivé pocity, zvláště sedíte-li v předních řadách.

Vše se odehrává na strohé potemnělé scéně z dílny Juraje Kuchárka obsahující spleť chodeb, buněk, tunelů a žebříků. Postavy se v ní pohybují, pozorují děj na jevišti, vynořují se z děr, prolézají chodbami a znovu mizí. Můžeme v ní vidět paralelu k Newtonově bloudící ztracené mysli. Protkání prostoru těžko prostupnou sítí v druhé polovině představení je také výborným nápadem. Scéna geniálním způsobem podtrhuje tíživou atmosféru celého díla a působí velice efektně. Každý obraz je pak sám o sobě uměleckým dílem u kterého se divákovi tají dech a svírá hruď. Z toho,  co mohu posoudit pro mne scénografie předčí i tu z originálního nastudování muzikálu v New Yorku a Londýně. Zvláště bych vyzdvihla skvěle promyšlené zinscenování písně Life on Mars?, kdy jsem měla chuť jen vykřiknout “bravo”.

Muzikál Lazarus

Igor Orozovič

Muzikál obsahuje na dvě desítky Bowieho písní v hudebním nastudování Jana Aleše, které se autoři rozhodli ponechat v původní anglické verzi, což bylo opravdu šťastnou volbou. Herci si navíc s anglickou výslovností poradili více než dobře. Český překlad písní si divák může číst na zadní stěně jeviště. Stejně tak jako veškeré české dialogy jsou pro případné zahraniční publikum překládány do angličtiny. Tento model bych, a to zejména u jukebox muzikálů, uvítala v našich končinách mnohem častěji.

Stěžejní devizou inscenace je na obou viděných premiérách perfektně šlapající šestičlenná živá kapela přímo na jevišti, podpořená navíc skvělým zvukem.

Zpěváky v písních doplňují ještě dvě vokalistky, v alternaci Josefína Horníčková, Michaela Jonczyová, Veronika Vítová.

Lazarus není klasickým jukebox muzikálem sestávajícím z písní Davida Bowieho, které jsou poskládány do příběhu. Je to silný a unikátní příběh, vize o zoufalství, lásce, ale především o naději, která je schopna obstát sama o sobě a v níž písně pomáhají nastolit správnou atmosféru a především předat hluboké emoce. 

V rámci české muzikálové scény se jedná o odvážný a výjimečný muzikálový počin, jenž potěší zejména náročnější diváky, kteří se v divadle nechtějí jen bavit. Zdobí ho především kvalitní herecké a pěvecké výkony, nápaditá scéna a skvělá Bowieho hudba.

Foto: Patrik Borecký

Muzikál Lazarus – 1. premiéra – děkovačka (foto: Radek Janda)

Muzikál Lazarus – 2. premiéra – děkovačka (foto: Radek Janda)