RECENZE: Limonádový Joe zavítal do Městského divadla Brno

Bezvadný pistolník Limonádový Joe, okouzlující kráska Winnifred, její starý otec, ďábelský Hogofogo Horác, majitel saloonu Doug Badman, hrubián Grimpo a vášnivá pěnice Tornádo Lou – sotva se najde někdo, kdo by tyto postavy nejznámější české westernové parodie neznal, či o nich nikdy neslyšel. Za více než padesát let od premiéry slavného filmu Limonádový Joe (1964) hlášky z něj dokonale zlidověly, hity jako „Whiskey to je moje gusto“ již zaslechl snad každý a stejně tak každý někdy alespoň postřehl existenci výše jmenovaných postav. Tato „Koňská opera“ se zkrátka stala stálicí televizního programu a nezřídka se Limonádový Joe v podobě muzikálu objevuje i na divadelních prknech, na která nyní zavítal i v Brně, v Městském divadle.

Film Limonádový Joe zná téměř každý, poprvé se však tento absolutně dokonalý kouboj bez jakékoli vady na kráse, skvělý pistolník s širokým úsměvem pijící pouze nealkoholickou limonádu objevil již více než dvacet let před premiérou filmu, a to v roce 1939 v týdeníku Ahoj na neděli, kam Jiří Brdečka, jeho duchovní otec a tvůrce pravidelně přispíval, a to v seriálu krátkých povídek. Na jejich základě vznikla v roce 1944 divadelní hra.  Limonádový Joe s podtitulem Zabijácká suita měl tehdy premiéru v divadle Větrník v režii Josefa Šmídy. Jednalo se o kabaretní verzi a v roli Limonádového Joea se představil Zdeněk Řehoř. Krátce poté, v roce 1946, došlo k dalšímu přepracování příběhu, tentokrát do románu.

V roce 1955 se pak v Divadle estrády a satiry (pozdější divadlo ABC) v Praze uskutečnila premiéra další verze Limonádového Joea, tentokrát v kabaretně muzikálové podobě, jejímž režisérem už byl Oldřich Lipský, v roli Horáce se představil Miloš Kopecký a v roli Grimpa Josef Hlinomaz, kteří si tyto role později zopakovali i ve filmu. Do této verze již byly připsány písně, které se následně objevily ve filmové podobě, do níž příběh Limonádového Joea opět převedl Oldřich Lipský.

Filmem však obliba Limonádového Joea rozhodně neskončila, muzikál Jiřího Brdečky, Jana Rychlíka a Vlastimila Hály se pravidelně vrací i na divadelní prkna. V posledních letech se objevil např. na scéně Hudebního divadla Karlín (2007 – 2010), Komorního divadla v Plzni (2007 – 2012) či Moravského divadla v Olomouci (2011 – 2013), stále se hraje v Opavě ve Slezském divadle či ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Ivana Vaňková, Kristian Pekar a Ivana Odehnalová

Na Hudební scéně Městského divadla Brno se slavnostní premiéra uskutečnila v sobotu 22. 10. 2016. Limonádový Joe se představil v režii Petra Gazdíka, který se postaral i o úpravu muzikálu. Jak již bylo uvedeno, Limonádový Joe je v podstatě legendou. Filmový příběh se však v Městském divadle v Brně nehraje. Brněnské uvedení vychází z divadelního scénáře z padesátých let, objevují se všechny známé postavy, zazní známé hlášky a samozřejmě i slavné hity jako Sou fár, Když v baru houstne dým, Whiskey to je moje gusto či Arizona. Limonádový Joe si objednává kolaloku a zavrhuje pití alkoholických nápojů, bojuje se zlotřilým Hogofogo Horácem a miluje krásnou Winnifred – to vše však v trochu jiném příběhu.

Zatímco hlavním motivem filmu je kromě boje o krásnou Winnifred mezi Limonádovým Joem a Hogofogo Horácem i boj mezi whiskey a kolalokou a hledání kakaové skvrny velikosti mexického dolaru, v muzikálu nesvár mezi příznivci alkoholických nápojů a abstinenty zastoupenými Limonádovým Joem samotným a jejich saloony nefiguruje, objevuje se pouze na pozadí příběhu. Je nahrazen sporem mezi Limonádovým Joem a Hogofogo Horácem táhnoucím se zpět do minulosti, v níž už se tito dva potkali a kvůli níž nyní Limonádový Joe Horáce pronásleduje, aby se pomstil za smrt svého přítele Windy Billa. Setkávají se právě v arizonském městečku, do nějž se za svým otcem, bohatým rančerem Abem Honestym, vrací ze studií krásná Winnifred, a v němž se v malém baru setkávají i s Horácovým bratrem Dougem a muži obletovanou Tornádo Lou.

Ladislav Kolář a Viktor Skála

Před diváky Městského divadla v Brně se tak odehrává trochu jiná story inscenovaná v podobě velké muzikálové revue. Proti filmové verzi přibylo kromě jiného i několik písní, co však zůstává, je hravá parodie klasických westernů a kromě nich i dalších muzikálových představení. Petr Gazdík se nebojí dotknout osvědčených titulů, které se v Městském divadle s úspěchy uvádějí či uváděly, a romantické scény Limonádového Joea a Winnifred tak jednou probíhají na pozadí známého duetu z West Side Story, jindy se potkávají v kuželu světla jako Sam a Molly v Duchovi. Využívá ale i odkazů na další popkulturu, diváci tak mohou zaslechnout i dnes již rovněž legendární The Imperial March, Baladu pro Adélku Petra Maláska či například spatřit Jacksonovu měsíční chůzi v podání Hogofogo Horáce. Všechny narážky přitom dobře fungují, nepůsobí rušivým dojmem a do celého kontextu muzikálu skvěle zapadají.

Zejména v první polovině je inscenaci radost sledovat, příběh plynule probíhá, neobjevují se žádné prostoje, ani hluchá místa, jednotlivé vtipy skvěle rezonují. Tempo zpomaluje až po přestávce, v druhé polovině by některé scény přeci jen zrychlení snesly. Vystoupení Buffalo Billa objevujícího se hned se začátkem druhé poloviny jsou sice divácky vděčná, vtipná, představují další odkaz na původní revuální podobu divadelní hry, ovšem tempo příběhu se i vzhledem k nim v druhé polovině poněkud rozmělňuje a ztrácí. V některých místech by zkrácení či úplné vynechání neškodilo, v několika momentech revue na scéně připomíná až guláš. Případně by snad neškodilo místo nahodilých dalších postav právě typu Buffalo Billa do příběhu o něco víc zapojit jiné původní postavy, jako třeba Horácova bratra Douga, jenž sám o sobě příliš prostoru nemá.

Ivana Vaňková, Lukáš Vlček a company

O hudební nastudování muzikálu se postarali Ema Mikešková a Dan Kalousek, kteří se společně střídají i za dirigentským pultem. Na hudebním aranžmá pracoval Daniel Kyzlink a pod zvukovou režií je podepsán Milan Vorlíček. Z Městského divadla v Brně jsme, zvlášť po loňské modernizaci zvukové techniky, zvyklí na v podstatě dokonalý zvuk, kdy bývá bez problémů rozumět všem sólistům i celé company a divák si přitom ještě dokonale vychutná hudbu samou. Tentokrát (při první premiéře) se však tohoto komfortu nedostávalo. Zejména ve sborových scénách company přes všechnu snahu leckdy nebylo rozumět, což zejména v přidaných písních, které pro diváka nejsou tak známé, skutečně zamrzí. Nezbývá než doufat že s dalšími reprízami se to zlepší.

O scénu inscenace se postaral Petr Hloušek, který společně s Daliborem Černákem vytvořil pro muzikál i projekce. Většina příběhu se odehrává v saloonu a ten, z něhož se dvojitým schodištěm vychází nahoru do budoáru Tornádo Lou, tedy tvoří základ scény. V případě potřeby z něj prostě mizí stoly, židle i barový pult a saloon se pohotově mění např. ve hřbitov a zpět. V okamžicích, kdy Limonádový Joe líčí Tornádo Lou svůj pohnutý osud, pak scénu vkusně a vtipně doplňují kreslené projekce a tklivý příběh o ztrátě sourozenců se tak skutečně odehrává v pusté prérii, kde z jedoucího dostavníku cestující s matkou a sestrou Limonádový Joe ještě jako ubohé robě vypadává a je zachráněn oddílem texaských jezdců.

Jan Apolenář a company

V parodickém vyznění hry a jednotlivých momentů pomáhá i výborná světelná režie, o niž se postaral David Kachlíř. Světla vyznívají zejména v momentech, kdy režie dává prostor vnitřním monologům, či spíše poznámkám, jednotlivých postav, které odlišuje barevným (modrým) nasvícením scény a štronzem ostatních.

Kostýmy brněnské inscenaci vytvořila Eliška Ondráčková. Ani ta se nedržela filmového vzoru a kostýmům dodala vlastní jiskru. Ve většině případů můžeme hovořit o velmi zdařilé práci, kostýmy barových kankánových tanečnic jsou efektní a hravé, byť zůstávají černobílé, a značná hravost se projevuje i v případě detailů na dalších kostýmech, například Limonádového Joea. Jediné výtky po této stránce se tak objevují v případě kostýmů Tornádo Lou v první polovině, když ta nejprve vystupuje v jakýchsi zvláštních plesovkách posetých hvězdami a následně se ve svém budoáru halí jen do body, krátkého župánku, síťovaných punčoch a kozaček. Ačkoli všechny kostýmy jsou pojaté moderněji a netradičně, ve skrze všechny ostatní s výjimkou těchto dvou do westernové parodie tematicky sedí, stejně jako kostýmy, které Tornádo Lou obléká později. Těžko tedy říct z jakého důvodu se její první kostýmy tolik odlišují.

Ivana Vaňková a Viktor Skála

Poslední dosud nezmíněnou tvůrčí složkou jsou choreografie, které jsou dílem Lucie Holánkové. V Limonádovém Joeovi si tance užije dost hlavně ženská část company, která představuje dívky a ženy v saloonu, ale funguje i jako taneční doprovod Horáce při jeho sólu v druhé polovině muzikálu. Lucie Holánková odvedla skvělou práci a její choreografie můžeme jen ocenit.

K řádnému provedení muzikálové parodie je potřeba kromě správně vypointovaného příběhu a precizní režie i skvělých výkonů představitelů jednotlivých rolí. Herci se musí pohybovat přesně na hraně tak, aby jejich výkony nesklouzávaly k lacinému humoru a současně nepůsobily příliš vážně. Jak snad vyplývá z předchozího textu, první dvě složky Limonádový Joe v Brně v podstatě splňuje. Teď se podívejme na herecké obsazení. Z časových důvodů jsem stihla pouze jednu premiéru, a tedy v následujícím textu budu hodnotit pouze zhlédnuté obsazení. Kompletní výpis rolí a alternací najdete na konci článku.

V roli Limonádového Joea se při sobotní premiéře představil Lukáš Janota, jeho milou Winnifred si zahrála Ivana Odehnalová a roli jeho protivníka Horáce pak Viktor Skála. Začínám záměrně právě těmito třemi postavami, protože v jejich případě nabízí jednak muzikál největší prostor a jednak tito tři i dokonale splňují výše uvedené. Kromě velmi dobrého pěveckého projevu mají perfektně propracované i herecké podání svých postav.

Viktor Skála a Ivana Odehnalová

Limonádový Joe Lukáše Janoty je absolutně mravně nezávadný, kladný hrdina každým coulem, dokonalý tak, až je vlastně zabedněný a jak dokonalost, tak zabedněnost a jistou neohrabanost míchá v tak skvělém koktejlu, jak je to jen možné. Ivana Odehnalová mu v roli Winnifred výborně sekunduje. I její „čistá arizonská růže“ je postavou skrz na skrz kladnou. Na rozdíl od jiných zpracování se však nejedná o dívku naivní až hloupou, aktuální brněnská Winnifred je o něco ráznější a ženštější, než byly mnohé jiné. Ivana Odehnalová navíc na premiéře jednoznačně působila jako ta, která si parodii, v níž se právě pohybuje, absolutně nejvíc užívá.

Právě ona a Horác Viktor Skály byli při premiéře nejvýraznějšími postavami na jevišti. Viktor Skála proti některým svým kolegům sice není takový zpěvák, ovšem postava Horáce dokonalý pěvecký projev nevyžaduje. Vyžaduje dokonalý herecký projev. Je výrazná, v režii Petra Gazdíka má vypíchnutých několik scén, které mají patřit k nejvtipnějším momentům večera (například Horácovo sólo v druhé polovině, kdy očekává příchod Winnifred), a je jistě velmi snadné v jejím případě sklouznout k přehrávání a přílišnému „tlačení na pilu“. Viktoru Skálovi se to nestalo, stejně jako Winnifred Ivany Odehnalové i on se bravurně pohyboval na jemné hraně parodie a právě tito tři tak premiérový večer skvěle odtáhli.

Ivana Vaňková, Lukáš Vlček

Jako Tornádo Lou se představila Ivana Vaňková, která pro mě osobně byla v podstatě jediným mírným zklamáním. Pěvecky byla skvělá, herecky se také nejednalo o špatný výkon, jen čistě subjektivně bych od Tornádo Lou očekávala větší šmrnc, větší neodolatelnost a živočišnost, kterých se mi nedostalo. Bohužel z mého pohledu pak jejímu podání chyběla i komediálnost, kterou jsem ocenila u předchozích tří hodnocených.

Další postavy už mají v muzikálu prostor značně menší, ať je to Abe Honesty, bohatý rančer, otec Winnifred, kterého si zahrál Martin Havelka, Doug, bratr Horáce, v němž se představil Lukáš Vlček, či postavy obou Kidů, Grimpa a Buffalo Billa.

Abe Honesty má prostor převážně herecký a Martin Havelka jej výborně využil. Dougovi proti tomu scénář nabízí i pěvecký výstup, obecně však tato postava je mnohem méně výrazná, než by divák očekával, a je to skutečně škoda. Scéna v první polovině, kdy se v budoáru Tornádo Lou potkávají Limonádový Joe, Doug a ukrytý Horác patřila k těm nejvybroušenějším a to v podání všech čtyř herců, podobně jako Dougovo sólo s kytarou v druhé půlce. V jejím průběhu se však Doug v podstatě vytrácí.

Daniel Rymeš, Robert Rozsochatecký, Jakub Zedníček a Tomáš Sagher

O něco víc možností měli v druhé polovině Dakota Kid v podání Ondřeje Studénky, Grimpo v podání Tomáše Saghera a Buffalo Bill, v němž se představil Lukáš Kantor. Výkonům všech tří v podstatě není co vytknout, mě nejvíc zaujal Dakota Kid, v první polovině vytrvale hledající Buffalo Billa. Právě jeho postava v podání Lukáše Kantora pak patří k těm nejvděčnějším, v jeho revuálních výstupech Lukáš Kantor exceloval a nebylo mu v podstatě co vytknout, až na samotnou existenci této postavy, která jak už bylo zmíněno výše, v druhé polovině děj brzdila. Mexico Kidem byl při první premiéře Robert Rozsochatecký, i jeho výkon v rámci poměrně úzkých mezí, jaké má, můžu jen pochválit. Stejně jako výkon company, z níž nejvíc zaujmou jednoznačně tanečnice ve svých kankánových vstupech.

Co tedy o Limonádovém Joeovi říci na závěr? Že se opět jedná o kvalitní muzikál, který zavítal na prkna Městského divadla v Brně; příběh, jehož filmovou podobu všichni známe, a který se této sice poněkud vzdaluje, ale nebude-li divák trvat na přesné citaci a doslovném opisování, najde i v této divadelní verzi všechno známé a oblíbené. Jediné, co tomuto kvalitnímu kousku ubližuje, je přílišná rozmělněnost a zpomalení v druhé polovině. Těm, kterým je humor Limonádového Joea blízký, ale můžeme představení jedině doporučit, jedná se o kvalitní, pohodový kousek, který si lehce hraje s původní předlohou a vkusně ji kombinuje s novými narážkami, vtipy a dalším humorem.

Zdůraznit je pak třeba, že již před premiérou tvůrci hovořili o tom, že Limonádový Joe se bude hrát pouze v omezeném období, a sice asi měsíc, od premiéry do 17. 11. 2016. O jeho dalším uvádění by případně rozhodl velký divácký zájem, díky němuž by se Joe na Hudební scénu mohl ještě vrátit, jinak se s ním však dále nepočítá. Všem, kteří jsou na příběh dokonale mravného pistolníka zvědaví, tedy doporučujeme vypravit se na něj co nejdříve.

Ivana Odehnalová

Kompletní obsazení muzikálu Limonádový Joe

(obsazení první premiéry, z níž je psána recenze, je zvýrazněné)

Limonádový Joe: Lukáš Janota, Kristian Pekar
Horác: Jan Apolenář, Alan Novotný, Viktor Skála
Doug: Lukáš Vlček, Jakub Zedníček
Abe Honesty: Martin Havelka, Ladislav Kolář
Winnifred: Sára Milfajtová, Ivana Odehnalová, Petra Šimberová (understudy)
Tornádo Lou: Jana Musilová, Ivana Vaňková
Grimpo: Zdeněk Bureš, Tomáš Sagher
Dakota Kid: Daniel Rymeš, Ondřej Studénka
Mexiko Kid: Radek Novotný, Robert Rozsochatecký
Barman: Lukáš Kučera
Buffalo Bill: Ondřej Bábor, Lukáš Kantor

Další fotografie z muzikálu

Autorkou fotografií je pro Musical.cz Lucie Baziková. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.