“Lucrezia Borgia” opustila palácové komnaty Hybernie

V pátek, 27. září 2013 se v Divadle Hybernia uskutečnila derniéra tanečního muzikálu Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty „Lucrezia Borgia“. O tom, jaké byly dojmy z tohoto posledního představení, kdo z umělců se loučil s diváky, ale i s trochou historie a porovnání muzikálové verze „Lucrezie“ s její předchůdkyní, uváděnou před deseti lety na scéně Národního divadla, vás seznámíme v dnešní vzpomínkové recenzi.

Ema Krahulíková Libor Vaculík děkují…

Bylo po šesté hodině večer, když se se na pódiu Divadla Hybernia objevil duchovní otec muzikálu „Lucrezia Borgia“ Libor Vaculík s producentkou Emou Krahulíkovou, aby společně pozdravili diváky před začátkem derniérového představení. Oba si vzájemně poděkovali za to, že mohli na zdejší scéně uvést tento taneční muzikál a dojatý Libor Vaculík omluvil z důvodu pracovních povinností nepřítomnost dalších dvou tvůrců „Lucrezie“ – Petra Maláska a Václava Koptu. Zároveň prozradil, že nás na závěr čeká přídavek v podání Báry Basikové, zatímco dnešní Lucrezii odehraje Iva Marešová. Diváci oběma poděkovali svým potleskem a pak už se zvedla opona, za níž začal příběh nechvalně proslulého rodu Borgiů.

Naposledy jsme tak mohli nahlédnout do rozmařilého života na papežském dvoře Alexandra VI., plného bujarých slavností, politických čachrů a vražd, a prožít společný příběh Lucrezie – ženy s pověstí vražedkyně, plné lásky i nenávisti, a jejích dvou bratrů – Juana a staršího Césara, který se v touze po moci neštítil ničeho. A znovu jsme si užívali obdivuhodný výsledek spolupráce osvědčené trojice autorů, kterým se podařilo vytvořit dílo plné emocí, úžasné hudby a textů, tance, baletu i vizuálních efektů.

Nechceme o život věčně se bát… (Zuzana Pokorná a company)

Autor libreta, choreografie, světelného designu a režisér v jedné osobě Libor Vaculík vymyslel představení, které nás vtáhlo do děje od prvních okamžiků, kdy prostor jeviště ovládlo Zlo, doprovázené hlasem býka – symbolem rodu Borgiů. A stejně jako u předchozího tanečního muzikálu „Edith, vrabčák z předměstí“ zde bylo využito střídání muzikálových zpěváků a baletních sólistů, efektů vytvořených pomocí látkových pruhů a světel i jediné výrazné dominanty scény – v „Lucrezii“ to jsou obrovská vrata, která otvírají příběh plný dramatických scén, ale i krásných lyrických pasáží. Libor Vaculík nás v „Lucrezii“ znovu přesvědčil o svých všestranných schopnostech, které si zaslouží velkého obdivu.

Hudební skladatel Petr Malásek tvořil svou scénickou hudbu k představení nejen na Vaculíkovo libreto, ale i předem napsané písňové texty Václava Kopty. Měl tedy nelehkou pozici hudebně ztvárnit atmosféru příběhu a dát velkému množství veršů písňovou podobu.  Výsledkem jsou doslova hudební lahůdky, které dokonale umocňují děj. „Píseň o manželství“ nebo „Píseň o jméně“, patří k těm nejkrásnějším, zatímco třeba z „Písně o blížícím se konci“ nebo „o smíření “ doslova běhá mráz po zádech. Maláskova hudba nás s přibývajícími tóny strhává a prostupuje až do konce představení i ještě dlouho poté.

Na věrnou lásku nás neužije! (Kateřina Rejmanová-Benešová, Zuzana Pokorná, Tomáš Beroun, Zbyněk Fric, Vladimír Marek)

Autor písňových textů Václav Kopta nebyl tedy svázán předem napsanými hudebními motivy a tvůrčí svoboda i dostatek fantazie mu umožnily pohrát si s každým slovem. Jeho rýmy jsou nápadité a po technické stránce dokonalé, přitom verše znějí z úst jednotlivých aktérů naprosto přirozeně, navíc z některých zaznívá i skryté poselství. A tak názor jednoho z aktérů představení, že Václav Kopta „svými verši maluje obrazy“, je myslím víc než výstižný.

Muzikál „Lucrezia Borgia“ se tak po všech stránkách odlišoval od současné muzikálové produkce (s výjimkou stále ještě uváděné „Edith“) a za svůj krátký život si dokázal získat stálý okruh diváků, u nichž nebylo výjimkou i několikanásobné zhlédnutí. Derniérová „Lucrezia“ byla v pořadí 34. představením (nepočítám-li dvě předpremiérová), což není mnoho. Proto mě napadlo zjistit, jak si „Lucrezia“ z Hybernie stála v porovnání s její starší, více baletní verzí, uváděnou v Národním divadle v letech 2003 – 2005. Zapátrala jsem proto v archivu ND a zjistila zajímavé informace.

My chceme pro tebe zemřít i žít! (Zuzana Pokorná, Zbyněk Fric, company)

Původně nabídl Libor Vaculík „Lucrezii“ plzeňskému Divadlu J. K. Tyla, kde už měl výborné zkušenosti s „Edith“, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků ji zdejší scéna musela odmítnout. Na půdě naší „zlaté kapličky“ se dočkala přijetí šéfem baletu Petrem Zuskou a ředitelem Danielem Dvořákem, kteří se rozhodli zariskovat a uvést na scénu něco zcela odlišného od tradičního baletního repertoáru. Už samotné obsazení bylo velmi netypické – k baletním profesionálům, jako byli Zuzana Susová nebo Pavla Hrubešová v hlavní taneční roli Lucrezie, Zuzana Pokorná, Klára Kutilová a Tereza Podařilová jako Zlo rodu Borgiů, nebo Jiří Žalud bez alternace v taneční roli papeže a k dalším tanečníkům, byli do hlavních rolí obsazeni muzikáloví a popoví zpěváci: Bára Basiková a Radka Fišarová jako Lucrezia, Zbyněk Fric jako César (Cesare), alternující se s Igorem Ondříčkem a Tomáš Beroun v roli Juana, který neměl alternaci žádnou. Představení provázel hlas býka – symbol rodu Borgiů, v podání Michaela Kocába, a tato nahrávka pak byla použita i v novém nastudování. Nutno podotknout, že ačkoliv zní Kocábův hlas velmi zajímavě, tak díky jeho špatné dikci je mnohdy na hranici srozumitelnosti.

Jseš jenom lump a zbabělec! (Tomáš Beroun, Zuzana Pokorná, Zbyněk Fric)

Premiéra se s velkou slávou uskutečnila pod záštitou velvyslance Italské republiky dne 20. 11. 2003 a většina tehdejších kritik i bulvárních článků se stejně jako u nové verze více zaměřovala na hlavní lákadlo představení – Báru Basikovou. Na jedné straně v tisku zazněla slova jako „odvážný projekt, hudební lahůdka, originální prvky a hvězdné obsazení“, na straně druhé „moderna, která sotva přiláká klasické baletní publikum“ či „představení za hranicí kýče a bez fantazie“. A diváci? Převážně nadšeni uměleckými výkony, hudbou a choreografií. Nakonec nechám v této vzpomínkové vsuvce promluvit čísla k oběma verzím „Lucrezie“, díky nimž co do počtu představení i diváků vítězí překvapivě Divadlo Hybernia:

Národní divadlo:

Premiéra 20. 11. 2003, derniéra 5. 9. 2005, počet představení od premiéry (včetně) – 28, včetně 1 zájezdu, celkem diváků 18.811 (info ročenky ND)

Divadlo Hybernia:

Premiéra 10. 3. 2012, derniéra 27. 9. 2013, počet představení od premiéry (včetně) – 34, celkem diváků 27.000 (info E. Krahulíková) + cca 800 na derniéře (odhad).

Pojďte se tedy s námi podívat, jak vypadala derniéra muzikálu „Lucrezia Borgia“, představení, které provázel smutek skalních příznivců, ale i samotných umělců, pro něž se  také stalo srdeční záležitostí.

V hlavní pěvecké roli Lucrezie se představila Iva Marešová, jejíž výkon byl opět obdivuhodný. Měla jsem možnost ji v této roli vidět několikrát, a přestože mě vždy nadchla, tak musím konstatovat, že s každým představením získávala na jistotě a přesvědčivosti jak po stránce pěvecké, tak i herecké.  Iva díky svému věku i postavě neměla problém s pohybovou stránkou role a její střídání s tanečnicí tak působilo přirozeně, čímž zastínila jinak skvělou Báru Basikovou, jíž se pěvecky dokázala vyrovnat. A tak jsme si v podání Ivy Marešové mohli některé písně, jako třeba „o manželství“ vychutnat i s husí kůží po těle.

Role taneční Lucrezie se v derniérový večer ujala Kateřina Rejmanová – Benešová, k jejímuž tanečnímu výkonu dodám jen jedno – jedním slovem byla úžasná. Těžko bych se ale rozhodovala, jestli právě ona, nebo alternující Zuzana Susová, byla lepší.

Máme na co vzpomínat… (Kateřina Rejmanová-Benešová, Tomáš Beroun)

V roli Césara, který je pro získání papežského trůnu schopen naprosto všeho, se představil Zbyněk Fric, který nás znovu přesvědčil o svém všestranném talentu, díky němuž zvládl zpívané i dramaticko činoherní pasáže stejně tak skvěle, jako taneční výstupy. Jeho César, to byl herecký koncert, při kterém diváka mrazilo v zádech. A Zbyněk ho nehrál, on jím doslova byl. Zlo z něho prýštilo ve všech podobách a divák mu jeho nenávist, krutost, ale i zoufalství naprosto uvěřil. Škoda jen, že za svůj neuvěřitelný výkon nezískal  zasloužené herecké ocenění, protože taková role se rodí jen jednou za život.

Csongora Kassaie jsem viděla až na letošním červnovém představení a musím říct, že mě příjemně překvapil. Českou výslovnost od dob „Kudykama“ přeci jen vylepšil, pěvecky mu nebylo co vytknout, a i když se celkově nevyrovnal svému zkušenějšímu kolegovi, tak i jeho výkon zasloužil obdivu.

Já chci jen to, na co mám právo! (Kateřina Rejmanová-Benešová, Martin Šemík)

V derniérovém obsazení nechyběl ani Tomáš Beroun v roli Juana, kterého v této roli osobně preferuji před Tomášem Savkou, ačkoliv toho naopak považuji za lepšího zpěváka. Tomáš Beroun má přeci jen výhodu ve své fysiognomii, a tak především lyrické taneční pasáže působily v jeho podání lehce a přesvědčivě něžně.

Jako svatého otce Alexandra VI., nebo-li Rodriga Borgiu, jsme mohli vidět Vladimíra Marka, který svému neřestí a intrikami poznamenanému papežovi vtiskl osobitý výraz s nádechem démoničnosti a ačkoliv pěvecky nad jeho hereckým zpěvem vždy vítězil Ladislav Županič, tak Vladimír Marek dokázal svým pojetím zaujmout mnohem víc.

Všem Borgiům se stanu oporou! (Iva Marešová)

Martin Šemík byl jako Sforza v muzikálu pro mnohé neznámým nováčkem, ale také velikým překvapením. Skvěle zvládl herectví, zpěv i taneční výstupy a alternujícího Jiřího Zonygu předčil po všech stránkách.

Roman Tomeš byl opět jako Pietro přesvědčivým zamilovaným mladíkem i zoufalým milencem své vlastní matky a pěvecky i tanečně byl přeci jen o něco jistější než druhý Pietro  Štěpána Kloučka. Ten zas dokázal mnohem věrohodněji zvládnout závěrečnou scénu umírání.

Radost, ať nikomu neschází! (Martin Šemík, Kateřina Rejmanová-Benešová, Tomáš Beroun, Vladimír Marek)

V menších rolích se na derniéře představili Přemysl Pálek jako Nicolo (alternace Roman Tomeš) a Tomáš Hundža (alternace Radim Pátek) jako Domenico a oběma nebylo, co vytknout, včetně jejich alternujících kolegů. Maličkého Pietra hrála Eliška Benešová, která si v dojemné scéně loučení s matkou opět získala srdce diváků, aniž by promluvila jediné slovo.

Z tanečních rolí si zasloužila velkou pozornost a uznání Zuzana Pokorná, alternující se s rovněž výbornou Ivonou Jeličovou jako Zlo rodu Borgiů. Tato postava byla na scéně přítomna téměř po celou dobu představení a svými pohyby a výrazy dokonale dotvářela atmosféru příběhu.

…prý dítě patří k lásce… (Kateřina Rejmanová-Benešová, Tomáš Beroun)

Na derniéře se v další taneční roli představil Míla Šturc, který byl pro mne asi nejlepším Alfonsem – jeho sólový výstup byla skvělá taneční podívaná, i když oba jeho kolegové – Matěj Cichra a Jakub Šimůnek byli v předchozích představeních taktéž výborní.

Pedro Jiřího Flekače opět odtančil milence Lucrezie přesvědčivě a s citem, ale totéž se vždy dalo říci i o Danielu Bičovi nebo Janu Čížkovi.

Platím tu nejvyšší z cen! (Martin Šemík, Zuzana Pokorná, Zbyněk Fric)

Taneční company tvořila v muzikálu „Lucrezia Borgia“ nezbytnou složku, přičemž k nejpůsobivějším scénám patřilo závěrečné odcházení Lucrezie, kdy osminásobné Zlo svými pohyby a pomocí masek i pruhů rudé látky dotvářelo scénu k efektní podívané. A tak mi dovolte, abych v této recenzi uvedla všechna jména tanečníků company, jimž i přes občasnou nesynchronnost v hromadných scénách přesto patří náš dík. Někteří z těchto tanečníků se zde objevili i v sólových rolích:

Lenka Bílková, Veronika Blažejovská, Gloria Fricová, Johana Hájková, Zuzana Herényiová, Tereza Jankovská, Klaudie Klesnilová, Denisa Kubášová, Šárka Isabela Lafková, Karolína Míková, Ivana Sikorová, Barbora Sobotková, Jana Sochůrková, Lucie Šimůnková, Lucie Šturcová, Matěj Cichra, Jan Čížek, Radek Fišer, Jiří Flekač, Michal Kolda, Jiří Minařík, Václav Procházka, Jakub Sedláček, Ivan Svyatkin, Jakub Šimůnek, Miloslav Šturc, Lukáš Vilt.

Až poznáš kouzlo Malagy… (Tomáš Beroun, Vladimír Marek)

V derniérových představeních bývá zvykem nějaký ten humor, který si účinkující i diváci s vděčností užijí. V „Lucrezii“ se ale jaksi nehodil, a tak například snaha Přemka Pálka o humor pohybem ve stylu „Pomády“ se moc nepovedl. Zato se v představení objevilo pár smolných míst, například když Martin Šemík při vběhnutí na pódium uklouzl po kusu látky ležící na zemi – naštěstí se to obešlo bez úrazu. Po skončení muzikálu odměnil všechny účinkující nadšený potlesk diváků i standing ovation a nakonec se s diváky přišla rozloučit i nejslavnější představitelka Lucrezie Bára Basiková, kterou i v požehnaném stavu doprovodila druhá taneční Lucrezia – Zuzana Susová. Skvělou tečkou pak byla „Píseň o manželství“ ve společném podání Báry Basikové a Ivy Marešové a opět se opakoval potlesk, jaký „Lucrezia Borgia“ v Hybernii ještě nezažila. Další standing ovation už patřil všem umělcům, kteří se s Liborem Vaculíkem s dojetím loučili s publikem, snažícím se svým nekonečným potleskem nepustit účinkující ze scény.

Dnes opouští mě vlastní syn… (Iva Marešová, Eliška Benešová)

Co říci na závěr? Taneční muzikál „Lucrezia Borgia“ bylo natolik ojedinělé a kvalitní představení, že si i s absolutním nedostatkem propagace a mediální publicity dokázalo najít svůj nemalý okruh skalních fanoušků. A zatímco historická Lucrezia Borgia už dávno po právu zmizela na smetišti dějin, ta muzikálová odešla spíše nezaslouženě na svůj umělecký odpočinek. Takový už je život na tuzemských muzikálových scénách, kterým vládne častá změna repertoáru i potřeba plných sálů s návratností investic. A tak mi nezbývá, než závěrem popřát „Lucrezii“, která nás dokázala umělecky obohatit, aby jí osud znovu dopřál šanci k návratu a diváci mohli uslyšet z úst Lucrezie i tuto krásnou píseň, skrývající v sobě symbolická slova na rozloučenou:

Přijmu svůj úděl s tichou pokorou
v prohrané bitvě o svou čest.
Všem Borgiům se stanu oporou
bez výkřiků a planých gest…

I papež má se zpovídat? (Vladimír Marek)

Míla Šturc, Roman Tomeš, Iva Marešová

Kdo tohle spáchal? (Iva Marešová, Zbyněk Fric)

Ať je to kdokoliv, chci jeho smrt! (Iva Marešová, Zbyněk Fric)

To ty jsi má víra… (Zbyněk Fric, Iva Marešová)

Lucrezia Borgia se loučí…

Kateřina Rejmanová-Benešová, Eliška Benešová, Iva Marešová

Bára Basiková, Iva Marešová, Kateřina Rejmanová-Benešová, Zuzana Susová

Přísahám věrnost Borgiům… (Iva Marešová, Bára Basiková)

Autorem fotografií z derniéry je Martin J. Polák. Děkujeme za jejich poskytnutí!