“Mona Lisa” – hudebně pestrý obraz

Hned ve čtyřech generálních zkouškách a třech plnohodnotných premiérách se na jevišti v současnosti zřejmě nejpopulárnější specializované pražské scény – Divadla Broadway –  divákům představil zbrusu nový původní český muzikál “Mona Lisa”. Krom stálých osvědčených autorů v něm coby tvůrce muzikálové hudby debutuje Bohouš Josef. Jak se muzikál líbil naší redakci, se můžete dočíst v dnešní dvojrecenzi.

Pavel Košatka: “Mona Lisa vyniká především výkony, jinak nepřekvapí”

(psáno z veřejných generálek 2. a 3.3.2009 od 15 hodin)

Bohouš Josef a Tomáš Savka

Mona Lisa – jeden z nejslavnějších obrazů od známého malíře a vynálezce Leonarda da Vinciho. Nyní však v Praze poznáváme úplně novou Monu Lisu, a to muzikálovou. V Divadle Broadway ožívá muzikálový příběh podle románové předlohy Dietera Sinna “La Gioconda“, který poodhaluje tajemný příběh Lisy del Giocondo.

Mnoho diváků slyší na název “Divadlo Broadway“. Jedna část z nich okamžitě kupuje vstupenky a ta druhá se zděsí hrůzou. Jak psala kritička na portálu iDnes.cz – Divadlo Broadway má na svá představení stále stejný recept, kterým okoření každé téma, aby tak vzniklo podobné dílo. Rozhodně s tím nelze nesouhlasit, přesto je “Mona Lisa” zatím nejkvalitnějším komerčním počinem Broadwaye (nezahrnuji Adéla ještě nevečeřela, která je trochu z jiného soudku).

Bohouš Josef, Kristina Bastienová a Petr Poláček

Co zůstává? Popová hitová hudba, honosné kostýmy, mediálně známé tváře, kýč, divácky líbivé prvky na efekt, projekce, délka představení, barevné osvětlení. Jedna z mála odlišností je právě téma – poprvé produkce sáhla po tématu, které není všeobecně divácky známé. Ale rozeberme si to jednotlivě.

“Mona Lisa” je hudební prvotina Bohouše Josefa, která se však dá přirovnat k muzikálové tvorbě Michala Davida, který s Josefem na hudbě spolupracoval. Na rozdíl od Davida však přináší nové hudební nápady, míchá více stylů a dílo tak působí svěže i přes celkem těžké a ne příliš veselé téma. Bohužel však lze slyšet i rukopis Michala Davida, takže některé části písní vám budou připadat, že jste je už určitě někdy slyšeli. Druhou negativní stránkou hudby je její nahrávka. Netuším, kolik hudebníků se na jejím záznamu podílelo, bohužel zní jak kdyby si to Josef a David nahrávali ve dvou. Samozřejmě s trochou nadsázky, ale více nástrojů by rozhodně neuškodilo.

Marta Jandová

Nejvýraznějším hudebním motivem je už všeobecně známá píseň “Jako Fénix“, která zazní v různých variantách třikrát, jednou dokonce jako duet. Hudebně zajímavý je také závěr první půle, který je opět sólovkou hlavní hrdinky (jak “netypické” pro Divadlo Broadway). Zajímavých písní je však v díle více, pro představu můžete zakoupit skvělé CD, které vřele doporučuji.

Komentovat texty Lou Fanánka Hagena už snad ani není třeba. Žádný posun od předchozích pokusů se nekoná a osobně pochybuji, že se někdy dočkáme lepších rýmů než: “Jistě má svůj časový plán, má zvláštní kouzlo tento pán.”

Bez komentáře by se obešly kostýmy Romana Šolce, které jsou opět skvělé a evokují danou historickou dobu (jejich věrnost nechám posoudit historiky). Martin Černý na jevišti Divadla Broadway vytvořil opravdu velice funkční a pohlednou scénografii. Technicky sice ničím nepřekvapí, pozitivem je minimální využití propadel. Trochu rušivě mohou působit delší přestavby mezi scénami, které se dějí ve tmě, často i bez hudební mezihry. Celkově se pak muzikál ocitá v poněkud klipovité rovině – píseň, tma, píseň, tma…

Monika Absolonová a Petr Kolář

Celkem zbytečné jsou projekce Jarka Voborného, na kterých většinou uvidíme díla da Vinciho a Michelangela, nikterak však nepomáhají dokreslit dění na jevišti (kromě jedné scény při konci představení) a zrovna tam, kde by byly užitečné (ohňostroj), tak chybí.

Výše jsem zmínil také divácky líbivé prvky, které dílo zbytečně ještě více sráží do té komerční sféry. Od Draculy se zdá nesmírně populární umělý sníh, dočkáme se také kýčovitých “zlatých dešťů”. Co ale je zbytečné nejvíce, je “lyžovací scéna”, kdy dva tanečníci z company pobíhají na jevišti ve velkých plyšových kostýmech sněhuláků. Samozřejmě nadšení diváci tleskají a smějí se, inu, každý má svůj druh humoru. Poněkud na efekt je také létání nad hlavami diváků.

"Sněhuláková scéna" - Bohouš Josef a Jan Fiala

Problémem při prvních generálkách (možná se to již podařilo vyladit) byl zvuk. Hudba totiž mnohokrát “přeřvala” zpěv a nebylo tak často rozumět textům (sice se o nic moc nepřichází, ale jde hlavně o jejich obsah).

Prozrazovat děj by byla škoda, vzhledem k faktu, že většina muzikálů v Praze má všeobecně známé téma, a tak alespoň jedinkrát se můžete těšit na originální děj. Ve stručnosti se jedná o příběh Lisy del Giocindo, která je svou matkou donucena ke sňatku s Francescem. Stále však miluje Giuliana de’ Medici, kterého považuje za mrtvého až do chvíle, kdy jí napíše dopis a žádá jí, aby se nechala portrétovat u Leonarda da Vinciho. Dočkáme se také sporu mezi Leonardem a Michelangelem,  zkorumpované městské rady nebo mateřských výčitek. V příběhu tak nechybí nic, na co by divák neslyšel – láska, zklamání, zrada, smrt…

Markéta Procházková, Martin Skala a company

Jak si s tématem na jevišti poradil režisér a zároveň také choreograf představení Libor Vaculík? Režijně nijak nevybočuje z průměru, choreografie je celkem slušná.

Na druhé generálce se v hlavní roli představila Marta Jandová, která roli převzala od Ivety Bartošové. A byla by veliká škoda, kdyby jí tato role unikla, protože byla doslova famózní. Nejen pěvecky, ale také herecky. Moc rád píši, že herci postavu nehráli, ale skutečně se jí na to představení stali. A jsem ještě radši, že to samé mohu říci o Jandové. O den později si Lisu zahrála Dasha. Pěvecky opět suverénní, herecky se také předvedla v nejlepším světle, ale stále tomu “něco” chybělo. Lepší dojem tady udělala Marta Jandová.

Tomáš Trapl

V představení také exceluje autor Bohouš Josef, který hraje Michelangela i da Vinciho. Měl jsem štěstí ho vidět v obou rolích, které zvládl bravurně, a to především pěvecky. Více mu však sedl Michelangelo, ve kterém předčil Alana Bastiena, který vynikal pouze ve výškách, jinak jeho výkon nebyl příliš zajímavý a výrazný. A jako Leonardo da Vinci exceloval Petr Muk, který opravdu mile překvapil.

Josef Vojtek, který hraje manžela Lisy Francesca, se za prvé od svého prvního muzikálového působení velice zlepšil a za druhé dostává role, které mu opravdu sedí.  Jeho chraplák však stále zůstan pro mnohé diváky problémem. V roli milence Lisy Giuliana se představili dva rockeři – Jan Toužimský a Petr Kolář. Ani k jednomu nemám žádné výhrady, jen jsem zvědavý, jak se v této konkurenci s rolí popere Tomáš Beroun.

Josef Vojtek a company

Matku Lisy si zahrála Hana Zagorová, o které musím konstatovat, že byla nejslabším článkem obou generálek a vlastně i jediným. Její pěvecké i herecké výkony byly opravdu podprůměrné, Zagorová se tedy už podruhé neprojevila jako vhodný muzikálový typ, byť v Jacku Rozparovači podávala lepší výkony. Sestru Lisy ztvárnily Marta Jandová a Zdenka Trvalcová, každá roli pojala trochu odlišněji, více však sedí Trvalcové, s Jandovou jako Lisou jsou pak ideální dvojice.

Překvapením byl Vlasta Horváth (Rafael Santi), který alternuje s taktéž skvělým Tomášem Savkou. Podobně vyrovnanou rolí je i Pietro Soderini, která vyžaduje i výrazné herecké schopnosti. Tomáš Trapl i Vilém Čok dokázali, že je mají a v této menší roličce ze sebe “vymáčkli” to nejlepší. Další skvěle alternovanou rolí je hrbáč Bernardo – Jan Fiala i Jan Maxián si opravdu nezaslouží kritiku. Posledním překvapením byla malinkatá rolička Giacoma, žáka da Vinciho. Toho hrál Roman Tomeš, kterého jsem dosud nikde neviděl, a hned na poprvé mě přesvědčil o svých hereckých i pěveckých schopnostech.

Gloria Fricová a Marián Vojtko

V oblibě jsou také taneční role, které němě doprovází celé představení. V Moně Lise je to Smrt, kterou skvěle zatančily Kristina Bastienová a Johana Hájková.

Nesmím zapomenout na zmínku o company, která je v Divadle Broadway stále stejně kvalitní, bohužel opět pouze tančí a sbory jsou hrány z nahrávky. Držím palce, aby se konečně tento nedostatek odstranil v budoucích inscenacích.

Udělat závěr u Mony Lisy je těžké. V rámci tvorby Divadla Broadway jde o nadprůměrný kus, v porovnání se světovou tvorbou nemá příliš šancí. Kladem jsou skvělé výkony (výjimky lze samozřejmě najít) a hudba. Stále se však jedná o komerční zátah na diváky, který však není tak nesnesitelný, jako některá předchozí díla stejné produkce.

.

Ondřej Doubrava: “Mona Lisa překvapuje hudbou, jinak ale sází na inscenační jistoty pro většinu diváků”

(psáno z druhé premiéry 5. 3. 2009)

Bohouš Josef a Marián Vojtko

Hned ve čtyřech generálních zkouškách a třech plnohodnotných premiérách se na jevišti v současnosti zřejmě nejpopulárnější specializované pražské scény – Divadla Broadway –  divákům představil zbrusu nový původní český muzikál “Mona Lisa”. Krom stálých osvědčených autorů v něm coby tvůrce muzikálové hudby debutuje Bohouš Josef.

Nový počin pokračuje v dramaturgické linii velkých romantických příběhů cílenějších na široké publikum. K tomu posloužil i román Dietera Sinna “La Gioconda” a tvůrci nám tak předložili jednu z fiktivních verzí vzniku jednoho z nejslavnějších obrazů historie. A jelikož se opět jedná o naprosto záměrně vybranou “sladkou limonádu” nemůže být součástí hlavní zápletky nic jiného, než vynucený sňatek, spor dvou rodů a zejména šťastně nešťastná láska. A ač se dočkáme třeba i uměleckých sporů mezi Leonardem da Vincim a Michelangelem Buonarottim, či politických sporů,vedlejší linky jsou skutečně pouze rozvíjející, nijak nepřispívají k vyvrcholení a podstatě příběhu, ale o vystavení děje si ještě něco málo povíme níže… To vše nese jasný režisérský rukopis Libora Vaculíka a nechybí ani projekce Jaroslava Voborného (tentokrát pouze vhodně dokreslující děj) a tradičně honosné kostýmy nejpopulárnějšího divadelního návrháře kostýmů Romana Šolce.

Hana Zagorová a Dasha

Jednoznačně musíme vyzdvihnout pestrost hudby Bohouše Josefa (s přátelskou supervizí a spoluautorstvím Michala Davida) . Ten ani trochu nepromarnil příležitost a rozhodl se namíchat hodně pestrou paletu (když už jsme u toho tématu malířství) hudebních stylů, kde zúročuje jak své bohaté pop-rockové zkušenosti ze skupiny “Burma Jones”, tak nabídne i trochu ambientní nálady (velmi hezky “předehrový” motiv taneční postavy Smrti – Glorie Fricové, mimochodem, tak trochu je právě ona vypravěčem celého příběhu),  prolínají se  rytmy jazzu a funky muziky, nechybí ani retro čtyřicátých let v písni hrbáče Bernanda. Díky tomu se podařilo vystavět pár povedených čísel, melodie i vcelku hezky souzní s jednoduchou dramatickou linkou.  Jen je škoda, že občas se v aranžmá místo živých nástrojů objeví použití zvuků syntetizátoru (viz. některé chóry).Texty Lou Fanánka Hagena, které budou asi opět předmětem četných diskusí, sice obsahují problematická místa (a správně na ně upozorňují i příznivci divadla, přitom by pro lepší souzvuk občas stačilo jen pozměnit veršosled), ale v rámci celku zase tak neobratně nepůsobí.

Juraj Bernáth a company

Bohužel je první třetina díla nepříliš výrazná, bez potřebného spádu. Jedná se vlastně o sérii samostatných obrazů, kde se seznamujeme s postavami a jsme svědky jejich charakterových načrtnutí. Někdy je dobré a rychlé (matka Lisy si v rámci působivých árií uvědomí závažnost svého chybného rozhodnutí), naopak těžko asi můžeme oplakávat smrt Leonardova milence, když se v jednom z předchozích obrazů projevil jako darebák a tak si melodicky poměrně silnou Leonardovu píseň “Prokletí spánku” lze vykládat spíše jako nářek osoby, která o tomto prohřešku milované osoby neví.  Skladby z této části nejsou zdaleka tak zábavné jako ve zbytku představení, roztaženosti navíc přidává i fakt, že dekorace Martina Černého je sice díky segmentovému řešení variabilní a funkční, ale její průběžné přestavby jsou delší, než snese divákova pozornost (pokud zrovna neanalyzuje hudební motivy). Stejně tak choreografie jsou občas až přehnaně využívané, v milostném duetu „Jednou lásko přísahám“ dvojice tanečníků udělá dohromady jen několik figur a pak zase zmizí, čistěji by vyzněla jen se zpěváky. Je nutno podotknout, že ukázky nám prezentované na poslední tiskové konferenci, byly právě z této části a pokud se rozhodujete „Monu Lisu“ navštívit, neměli byste soudit tak úplně podle nich.

Monika Absolonová,Helena Vondráčková a Josef Vojtek

Zhruba od písně pojednávající o prezentaci sochy Davida “Na Davida jdem”, jako by se mírně mávlo kouzelným proutkem a divák je přítomen přehlídce efektních nápadů, aranžérských (přibyde rockovější sound a dechová sekce),  i scénických (hezkým nápadem je akrobatická prezentace létajícího člověka, naopak nad přítomností sněhuláků při testování lyží asi mnoho z vás zakroutí hlavou…).

Tvůrci navíc už mají kmenové účinkující na Broadwayi pečlivě naposlouchané, proto se dočkáme i kvalitních interpretací. Ať už budeme mluvit o pěvecky suverénních Monice Absolonové a Heleně Vondráčkové coby hlavních ženských rolích Mony Lisy a její matky  či Mariánu Vojtkovi coby Leonardu Da Vincim.  Pěvecký charakter Michelangela Buonarrotiho Bohouš Josef jasně přizpůsobil svým hlasivkám.  Část diváků by mohl překvapit Tomáš Beroun, role milence hlavni hrdinky Giuliana mu alespoň po pěvecké stránce poměrně slušně sedí. V roli Lisina věčně podnapilého manžela Francesca se představil Josef Vojtek a paradoxně je v této roli více zlý a jedovatý, než coby kníže Dracula ve vedlejší Hybernii.

Zdenka Trvalcová a Monika Absolonová

Zásadní roli má pro osudy postav nevlastní sestra Margherita ve zdařilém podání Zdenky Trvalcové. Martin Pošta se sice s horami textu v prakticky činoherní roli popral skvěle, ale jeho role politika Pietra Soderiniho asi ve vzpomínkách nezůstane moc dlouho. Naopak velmi výrazný je Juraj Bernáth, ukrajující si coby Rafael Santi mnoho prostoru. Hrbáč Bernardo Jan Fiala zase přinese jak trochu záporáctví, tak humoru. O problematice postavy Giacoma Salaie, Da Vinciho důvěrného přítele, jsme si už napsali výše, výkon Daniela Bartáka je ale jinak velmi slušný, i když jeho účast v ději je minimální. Celkově se tedy v rámci obsazení nevyskytly větší přehmaty.

Závěrečné resumé: “Mona Lisa” hlavně díky barevnosti melodií hravě překonává předchozí “Angeliku”, pro někoho jistě i “Tři mušketýry”, v oblasti využívání dějové linky ale tak nějak zůstalo vše při starém, jako by se produkce bála nabídnout divákům něco závažnějšího,  hlubšího a raději vsadila na „oddechovkovou“ jistotu pro diváky. Příznivci předchozích děl budou novinku milovat. Vyložení odpůrci na ni budou nadávat tak jako tak, diváky nezaujaté může v mnohém pozitivně překvapit, je na ní totiž znatelný určitý vývoj k malinko náročnějším dílům, uvidíme, jak to bude v budoucnu.

Marta Jandová

Bohouš Josef

Premiérová děkovačka

Po 2. premiéře

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!

Více fotografií budete moci zhlédnout v nově připravované části našeho serveru, a to v kompletních galeriích, kde naleznete takové fotografie, které se k recenzím nevešly.