“Casanova” v Divadle Broadway je čistým průměrem (+ videosestřih)

Ve čtvrtek 23. května 2013 měl v Divadle Broadway slavnostní pražskou premiéru muzikál Zdeňka Bartáka a Petra Markova „Casanova“ v režii Filipa Renče. Každý další titul tohoto pražského kulturního stánku je u nás očekáván zároveň s obavami i neskromnou nadějí na zlepšení dosti umělecky podprůměrné pověsti divadla. Jak dopadl nejnovější titul „Casanova“?

Kriticky hodnotit muzikály Divadla Broadway je asi jako ve filmovém světě recenzovat filmy Zdeňka Trošky. Tato díla nejsou určena pro odbornou kritiku a nemají žádné ambice, aby o nich filmoví/divadelní vědci nadšeně rokovali desítky let po premiéře. “Casanova” je typickým příkladem takového titulu “pro diváky”, ale pojďme to vzít od začátku…

Úvodní souboj

„Casanova“ měl světovou premiéru loňské léto na zámku Hluboká nad Vltavou v oblíbené letní open-air produkci Zdeňka Pikla. Autoři Zdeněk Barták a Petr Markov tak navázali na spolupráci při projektech „Romeo & Julie“ a „Jedna noc na Karlštejně“. Osobně jsem toto premiérové uvedení neměl příležitost navštívit [fotoreportáž Kristýny Junkové z Hluboké], takže jsem se s muzikálem poprvé setkal při pražském uvedení, které v režii Filipa Renče údajně doznalo mnohých změn.

Muzikál není prvoplánově biografií slavného svůdníka, soustředí se na jeho pozdější léta na zámku Duchcov a vše se točí kolem návštěvy hraběnky Karolíny z Dubna a jedné sázky. Děj je laděný velice komediálně, některé scény působí až parodickým dojmem. Libreto Petra Markova se také několikrát uchýlí k dramatičtějším pasážím, které v tom všem divácky vděčném humoru působí jako pěst na oko. Postavy jsou přehnaně karikaturistické, máme tu sexuchtivou hraběnku, německého vlasteneckého komořího nebo téměř senilního hraběte. Objevné repliky jako „Gon Dovany“ jsou zřejmě tak vtipné, že se dokonce musejí několikrát zopakovat. Retrospektivní způsob vyprávění u stolu pak silně evokuje „Barona Prášila“ stejných autorů.

Filip Antonio

Také hudba Zdeňka Bartáka často připomínala předchozí díla stejného autora, ale to se ostatně stává i takovým velikánům jako je např. Andrew Lloyd Webber. Po nadějné předehře bohužel přišlo spíše hudební zklamání. Hudba celkovým dojmem působí ploše a nevýrazně, sice se snaží navodit zámeckou atmosféru a podpořit hravými melodiemi komické ladění díla, ale výsledek vyznívá průměrně. V paměti mi uvízly jen dvě písně, a to „Hleď vzhůru k výšinám“ a „Ameriko má“. K lepším hudebním momentům ještě patřily árie o otci komtesy Adély, markýzova píseň o cti a dopsaná píseň hraběte Josefa Emanuela Valdštejna na konci druhé půle představení. Vyloženě vtíravým dojmem působila Bednářova píseň „Pan důležitý“ a k zastaralé operetce sklouzávala píseň hraběnky „Kavalír“.

Eliška Ochmanová a Josef Vojtek

Nejslabším článkem inscenace je režie Filipa Renče, která využívá ta největší muzikálová klišé (vyjíždění na jevištních stolech při refrénech, nevhodné tančení v pozadí při sólových písních) i tradiční komerční kýče (projekce na LED panelech). Vše je velice názorné a doslovné, pokud komtesa zpívá o smrti svého otce, samozřejmě se na jevišti odehrává vzpomínková sekvence se zabitím otce, atd. Vedení herců pak spočívalo pravděpodobně v co největším přehrávání, protože to je jediný prostředek k vytvoření komické situace. Když k tomu připočítáme tristní, špatně secvičené, šermířské scény (úvodní souboj), fádní choreografie Petry Parvoničové a několik trapně estrádních scén (“Fracek”), je jasné, že výsledný inscenační dojem nebyl zrovna nejlepší. Celé představení bylo bez šťávy, energie a nápadu. Zkrátka zlatý průměr, který nenadchne a neurazí.

Pozitivně lze hodnotit scénografii Martina Černého, tentokrát se neexperimentovalo s pokusy o modernizaci, takže se jedná o klasicky historickou výpravu. Ve stejném duchu jsou i krásné dobové kostýmy Romana Šolce. Scéna umožňuje rychlé změny prostředí, zatmívaček je minimální množství. Celkový výtvarný dojem ruší jen tradiční LED panely, na které jsou promítána kýčovitá prostředí, mečíky, klavír nebo i neurčité vizualizace. Jedná se o pátý muzikál, ve kterém jsou panely umístěné a již nyní uzavíráme sázky, zda se s nimi opět shledáme i v září na “Mata Hari”.

Videosetřih z premiéry muzikálu “Casanova”

Titulní roli Casanovy na premiéře ztvárnil Josef Vojtek. Paradoxně má tato role docela nevýrazný prostor, zastiňují ji svými kreacemi jiné postavy. Ani přirozené charisma Josefa Vojtka nepomohlo k oslňujícímu výkonu, nebyl znát ani Vojtkův obvyklý zápal a energie, zkrátka nás nepřesvědčil, že je rafinovaným svůdníkem žen, galantním milovníkem ani vzdělaným autorem knih. Bohužel neměl možnost využít ani svůj charakteristický chraplák. Jako mladý Giacomo vystoupil Filip Antonio, který opět přesvědčil, že je ve své generaci skvělým hercem a opět se stal miláčkem publika.

Marian Vojtko se představil v komediální roli hraběte Josefa Emanuela Valdštejna, která je převážně činoherního charakteru. Jen díky připsané písni k závěru muzikálu využije Vojtko svůj silný hlas, kterým si získal přízeň tolika fanoušků, do té doby však jeviště plní čistě přehráváním a rádoby komediálním pitvořením.

Josef Vojtek a Marian Vojtko

Největší komediální talent projevila Dita Hořínková jako vášnivá hraběnka Karolína z Dubna, bohužel její postava nezaznamenává žádný vývoj, a tak neustálé snahy dostat Casanovu do postele už v závěru působí násilně a nevtipně. Jak se hezky česky říká, opakovaný vtip není vtipem. Na rozdíl od většiny kolegů však nesklouzává k bezhlavému přehrávání a navíc je hlasově velice dobře vybavená.

Kdo ale zachránil čest celému souboru a postaral se o jednu z mála pozitivních věcí na muzikálu, byla Eliška Ochmanová jako drsná komtesa Adéla z Ameriky. Silný hlas i jisté herectví daly dohromady suverénní komplexní muzikálový výkon. Doufejme, že Ochmanovou brzy uvidíme v nějaké další roli, protože do muzikálu určitě patří.

Dita Hořínková a Eliška Ochmanová

Role Bednáře je natolik otravná a nevtipná, že jakékoliv snahy Jakuba Šlégra o důstojný herecký výkon byly zcela marné. Díky předepsanému německému šišlání je srozumitelnost textů jeho písní mizivá. V dané roli však pravděpodobně naplnil všechny parametry vyžadované scénářem a režií. Zbytečným dojmem pak působila role Lízy, nicméně Michaela Gemrotová alespoň oslnila skvěle zazpívanou operní árií. Na malém prostoru zaujal také Ladislav Korbel a jeho jediná píseň patřila bezesporu k tomu lepšímu z celého večera.

Pěvecko-taneční company měla docela těžkou úlohu. Celou dobu v podstatě neslezla z jeviště a byla dosti nepřirozeně stále nucena k nějakému pohybu. Obecně jsem zastáncem takového díla, kde kvalita vítězí nad kvantitou. Možná tedy bylo lepší soustředit se na 3-4 skvělá taneční čísla, než mít u každé písně zcela průměrné okoukané choreografie. Tanečně byla company relativně dobrá, na premiéře byly znát nejisté chvilky (např. zamotávání do provázků v jedné ze scén) i občasné taneční rezervy. Dámská company pak negativně zaujala zpěvem, pokusy o dvojhlasy raději nezmiňovat, stejně tak dvě malá sóla ve společném duetu.

Pan důležitý (Jakub Šlégr & company)

Muzikál „Casanova“ tedy nepřekvapil a zařadil se mezi většinu kýčovitých, divácky vděčných, muzikálů Divadla Broadway, jejichž umělecká hodnota je značně diskutabilní. Inscenace působí ve všech směrech tak průměrně, že se tomu těžko věří. Nudné libreto, nevýrazná hudba, žádná režijní invence a smíšené výkony účinkujících. Tak nějak by se dal „Casanova“ shrnout. Při letních večerech v kouzelném prostředí zámku Hluboká může fungovat daleko lépe, v Divadle Broadway se atmosféru nepodařilo vytvořit, je nám tedy líto, ale broadwayského “Casanovu” doporučit ke zhlédnutí nemůžeme.

Ladislav Korbel a Josef Vojtek

Oldřich Smysl, Jakub Šlégr a Jan Kopečný

Dita Hořínková a Marian Vojtko

Společná fotka po slavnostní premiéře

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!