“Chicago” – Veselé vražedkyně již řádí na Palmovce (recenze)

V pražském divadle Pod Palmovkou se zabydlely zpívající vražedkyně, které jsme si jednou návštěvou nenechali ujít ani my. Světový muzikálový hit “Chicago” v režii Stanislava Moši potvrdil i v Praze své inscenační kvality a potrhl je ještě výbornými hereckými výkony.

“Chicago” Freda Ebba, Boba Fosse a Johna Kandera se po celém světě proslavilo především Oscarovou filmovou adaptací Roba Marshalla a samotná jeho jevištní podoba není v České republice žádným nováčkem. Nejnovějším uvedením byla dosud verze Městského divadla Brno, která měla premiéru 25. března 2011. Právě z ní vychází inscenace divadla Pod Palmovkou, neboť se jedná o koprodukci. Inscenace jsou v podstatě totožné, čili platí většina věcí uvedených v recenzi brněnské verze, přesto popořádku popíšeme celou pražskou verzi.

Vražedkyně na Palmovce

Divadlo Pod Palmovkou je známé pražské činoherní divadlo, které vyniká skvělým hereckým souborem (soudě podle mnou viděných inscenací, především vynikajícího “Přeletu nad kukaččím hnízdem”, který je skutečným hereckým koncertem). Muzikály tvoří jen nepatrnou část jeho repertoáru, o to překvapivější je, s jakou vervou se divadlo jejich realizace pouští.

Velkým hnacím motorem je nepochybně režisér Stanislav Moša, který si s “Chicagem” skutečně pohrál. Přináší mnoho režijních nápadů, které podtrhují komickou linku představení a posouvají ji až do grotesky. Stejně jako v Brně, i zde je pomyslným vrcholem klíčová scéna soudu, která je vtipná, energická a nápaditá. Pokud něco “Chicagu” vytknout tak fakt, že je spíš komedií a na vážnější části se klade menší důraz. Není jich mnoho, ale své místo a určitou zprávu pro diváky mají. Zamrazí, když si uvědomíte, že veselé vražedkyně si pobyt ve vězení téměř užívají, kdežto jediná nevinná Maďarka je popravena. Bohužel nám Mošova inscenace nedává příliš prostoru tato sdělení plně vnímat. Druhou výtkou je fakt, že “Chicago” bylo vždy považováno za “nejvíce sexy muzikál”. Spoře oděné vražedkyně v podvazkách sice návrhářka kostýmů Andrea Kučerová ztvárnila dobře, hůře už na tom jsou choreografie Anety Majerové, které postrádají jiskru i nápaditost. Například celá závěrečná scéna, která má být epickým vystoupením dvou nejznámějších ex-vražedkyň, vyznívá zcela do prázdna, oproti předcházejícímu, bravurně zvládnutému soudu.

Ondřej Kavan, Radek Zima a Ivan Jiřík

Velice povedená je výprava Jaroslava Milfajta, značně podpořená skvělým light designem. Samozřejmě je celá scéna oproti Městskému divadlu Brna zmenšená, aby se vešla na jeviště Palmovky. Menší prostor i finanční prostředky však donutil tým k mnohem závažnějšímu škrtu, a to živého orchestru. Ten zkrátka k takovému světovému trháku, jakým “Chicago” zaručeně je, neodmyslitelně patří. Nahrávka brněnského orchestru není nejkvalitnější a v kombinaci s průměrným zvukovým systémem činoherního divadla tak hudba Johna Kandera nevyzní tak, jak by měla. Otázkou zůstává, zda je vůbec v silách divadla toto nějak změnit. Na trochu “jiný zvuk” si však po dvou písních zvyknete a začnete se naplno soustředit na inscenaci.

Hudební složka je jinak excelentní. Klasická jazzová až kabaretní hudba z představení dýchá již v prvním čísle “All That Jazz” a směle se line celým představení. Nejslavnější scénou je veselá sexy píseň vražedkyň “Cell Block Tango“. Skvělou hudbní etudou je “My Funny Honey” a krásnou estrádní atmosféru nepostrádají písně “We Both Reached For The Gun” a “Razzle Dazzle“. Z mého pohledu nejpovedější písní je lyrická “Class” (“Styl“) Velmy a Mámy, která má nádhernou melodii i český text Ivo T. Havlů, jehož překlad je celkově velice povedený a zpěvný.

Radek Valenta

Slušné by bylo zmínit, o čem vlastně muzikál je (v případě, že by se našel někdo, komu filmový hit unikl). Děj se odehrává (překvapivě) v Chicagu v době prohibice (20. léta 20. století) a je satirickým pohledem na tehdejší soudní a vězeňskou situaci. Všudy přítomná byla korupce a vražda byla něco jako zábava. Právě v této době se do vězení dostává mladá blondýnka Roxie Hartová, která ve záchvatu milostné žárlivosti zastřelila svého milence. Hrozí ji “provaz”, ale ve vězení se seznamuje s tím, jak to chodí, a že s dobrým advokátem dokáže zázraky. A Roxie si za pomocí svého naivního manžela Amose najme toho nejlepšího, Billyho Flyna. Ten z ní nejen udělá hvězdu, ale také ji z vězení dostane.

Inscenaci vévodí výkon Petry Doležalové právě v hlavní roli Roxie. Krásná, vypočítavá i naivní vražedkyně je v jejím podání skvělá herecky, pěvecky i tanečně a zaručeně to byl nejmuzikálovější výkon z celého obsazení. Smekáme před Petrou, že zvládla vzhledem k svému věku i dosavadním zkušenostem hlavní roli takového rozsahu! Velice dobře ji sekundovala Velma Petra Jungmanová, která je technicky skvělá, ale diváky tak úplně nestrhne a zůstává lehce ve stínu Roxie. Tak je to sice ve scénáři, ale minimálně ve dvou scénách má tanečně i pěvecky zářit, což se nestalo. Ale celkově předvádí stabilní dobrý muzikálový výkon, který diváky rozhodně neurazí.

Petra Doležalová a Petra Jungmanová

Důležitá pánská postava v podobě advokáta Billyho Flynna je v podání Radka Valenty značně specifická, stejně jako většina ostatních rolí. Valenta je především činoherec, takže se setkáváme s hereckým zpíváním i těžkopádnými tanečními kreacemi. Herecky mu skutečně nelze nic vytknout, v ostatních složkách se viditelně snaží, ale stále zůstane tím zpívajícím činohercem. Druhá hlavní pánská role Amose Harta je na tom naprosto stejně, Radek Zima je skvělý herec, byl opravdový pan Celofán, jehož jediné hudební číslo v nás nezanechalo vůbec žádný dojem, a to ani pozitivní ani negativní.

V roli Mámy Mortonové exceluje Hana Seidlová, od které jsme ani nic jiného nečekali. Skvělé a netradiční pojetí této divácky vděčné role! Pozornost diváků dokázal také velice dobře strhnout Konferenciér Ivan Jiřík a operními výškami okouzlila Dita Hořínková jako Mary Sunshineová. Společně s Petrou Doležalovou byl nejlepším účinkujícím Jan Konečný v několika menších rolích, především pak v karikaturním Fredu Caselym, se kterým exceloval u soudu. Bravurní herecký výkon, kvůli kterému stojí představení za zhlédnutí!

Petra Doležalová a Hana Seidlová

Pražské “Chicago” tedy vyniká skvělou režií Stanislava Moši a výbornými hereckými výkony, kterým kraluje Roxie Petra Doležalová. “Chicago” je velice kvalitním světovým titulem, který rozhodně stojí za návštěvu, zvláště při tak nízké ceně vstupenek (350 a 250 korun) je téměř povinností každého muzikálového příznivce. Škoda jen horšího zvuku a nevýrazného hereckého zpěvu, které jsou hlavními zápory inscenace. Důležité je, že klady nad nimi jednoznačně přebývají a pražskou scénu oživil další světový titul, které se díky četné české tvorbě dostaly do pozadí...

Autorem fotografií je Jef Kratochvil pro divadlo Pod Palmovkou.