Muzikál “Kat Mydlář” – obsáhlá recenze a video sestřih z představení

Premiéra očekávaného (a obávaného) muzikálu “Kat Mydlář” je za námi. “Mydlář” navazuje na dlouhou tradici komerčních muzikálů Divadla Broadway pro běžné diváky, který je plný speciálních (zbytečných) efektů, na chlup stejné hudby, na chlup stejných textů, na chlup stejných interpretů. Takže je dopředu jasné, že diváci ohromeni lasery, LED panely a celebritami, budou nadšení a budou nadávat recenzentům, kteří už ani nečekali žádné hluboké umění, ale stejně si tu kritiku napíší. Zde pro vás máme jednu z nich, viděli jsme tři představení, máme pro vás tedy ucelený pohled na dílo a samozřejmě také exkluzivní video sestřih z premiéry.

Video sestřih z premiéry muzikálu

Přinášíme vám video sestřih z premiéry muzikálu “Kat Mydlář”, ve kterém naleznete několik úryvků z muzikálu. Vidět v nich můžete Daniela Hůlku, Alžbetu Bartošovou, Josefa Vojtka, Petra Koláře, Ilonu Csákovou, Tomáše Trapla, Lucii Černíkovou nebo Tomáše Berouna. Pro Musical.cz natočil a sestříhal Radek Janda.

“Kat Mydlář” nemá na čem stavět

Jan Mydlář, pražský kat, postava zahalená tajemstvím. Mydlář se stal slavným až po popravení 27 pánů na Staroměstském náměstí, ale jeho celý život zajímá historiky dodnes. Muzikál je volně inspirován Mydlářovým životem, obsahuje několik ověřených faktů z oné doby, ale hlavní dějová linka pochází z hlavy autorů Oldřicha Lichtenberga a Libora Vaculíka (a ještě inspirováno romány Josefa Svátka). Asi nebude překvapením, že se jedná předvším o příběh lásky, v tomto případě nešťastné lásky a jejích důsledků. Nechybí ani intriky, abychom měli jasně danou záporačku.

Ve stručnosti děj pojednává o Janu Mydlářovi, který se vzdá studií medicíny a stane se katem, aby mohl být nablízku své milé Dorotky, která má být popravena za údajnou vraždu svého manžela. Tak se také stane. V druhé (delší) půli představení se potkáváme s Mydlářem znovu, nyní je nešťastném novém manželství a má dceru Mandalénku. Jeho žena z nešťastné lásky spáchá sebevraždu, dcera ho zavrhuje pro jeho řemeslo. Mydlář se mstí Žofii za intriky, díky kterým Dorotka zemřela a také popravuje 27 pánů, včetně jeho nejlepšího přítele Jessenia. Sám se pak obětuje, aby zachránil Jesseniova syna, který miluje Mandalénku. Ti pak navštěvují hřbitov a vzpomínají na Mydláře, který se v nebi potkává se svou jedinou láskou Dorotkou.

Daniel Hůlka, Alžbeta Bartošová

Ano, skutečně romantické středověké drama. Když se podíváme na dlouhý seznam tvůrčího týmu muzikálu, najdeme tam spoustu profesí, například aplikace speciálních efektů. Ale základní divadelní profese dramaturga chybí. Zvláště u nového díla je kvalifikovaný odborník potřeba, protože pak by nevzniklo to, že v muzikálu je dvakrát stejná scéna (Mydlář vzpomíná na Dorotku a zpívají spolu jakýsi duet, stejné je i scénické ztvárnění) nebo fakt, že jednotlivé scény na sebe příliš nenavazují (některé úplně postrádají smysl), nebo že o postavě Mydláře se dozvíme nejvíce z úvodních veršů, dále ho necharakterizuje nic, jen prosté romantické písně. Vypravěč je používán příliš často, navíc je ještě špatně zkombinován v dvojroli. Je toho spousta. Diskotékové lasery nebo futuristické kostýmy jsou už jen drobnosti, které by se při dobře vystavěném díle daly přehlédnout. Ale když je dílo o ničem a ještě vám do toho svítí lasery do očí a pod nimi se prochází herci v kostýmech na způsob Lady Gaga nebo Madonny, tak to už naštve.

Hudba Michala Davida je nevýrazná, stále v jedné rovině, postrádá jakoukoliv rychlejší píseň, vše jsou hudební balady nebo romantické duety. Uvědomil si to při psaní někdo? Že v druhé půli není ani jedna rychlá píseň, dynamická scéna, zkrátka něco jiného než uspávající “Davidovky”, které znějí pořád stejně a těžko rozeznáte jednu od druhé? Ani režisér, ani asistent režie, ani autor textů, ani producent, ani dalších “x” profesí, které se na díle podílely, si toho nevšimly? Jako nelze napsat muzikál, kde stále naplno jedou bubny a elektrické kytary, tak nelze téměř tři hodiny poslouchat romantické písně o klavíru a housličkách. Jediný hit představení je “Právo mám“, který zazní v různých variantách minimálně čtyřikrát. Ještě lze zmínit duety “Jít přímo rájem” a “Chvíle, které chválím“, které si po třetím živém poslechu trochu zapamatujete a možná i oblíbíte.

Josef Vojtek

Rozebírat texty Lou Fanánka Hagena nemá cenu, stále jsou to primitivní rýmovačky na úrovni základní školy a pokud mi chcete oponovat že “cestou necestou za svou nevěstou” je originální a povedený rým, tak budiž, ale nepřijde mi to jako profesionální muzikálový text. Najdete tam toho spoustu, ale jediná výhoda – pokud se budete nudit na představeních stejně jako my a zaposloucháte se do textů, tak je to záruka dobré zábavy.

Ukázka z libreta Lou Fanánka Hagena

Prádlo namočím, v peci zatopím jak to má být
Pan mlynář má rád zde řád
Vedu hospodu, k tomu dovedu mlýn čistý mít
A kamna musí vždy hřát
Jak tu tak sloužím, tak toužím
Přestat už cídit a prát
Jak tu tak sloužím, tak toužím
Jednou se zámožnou stát

Režisér a choreograf Libor Vaculík opět nezklamal a máme před sebou opět podobné dílo jako “Tři mušketýři”. Scény jsou realizovány tradičním českým stylem píseň – zatmívačka – přestavba – píseň – zatmívačka…… Choreografie jsou vloženy na nesmyslných místech, nevyjadřují žádné pocity a už jsme je viděli v jiných dílech. Herci nemají co hrát, jen chodí po režisérem určených “cestičkách” od jednoho LED panelu k druhému, předvedou desetitisícový kostým ze všech úhlů a zase odkráčí. Pár zajímavých nápadů – upalování (tedy až na červené podsvícení kostýmu, to už je zase z kategorie těch nepovedených nápadů), oběšení s pádem židle a … to je asi vše. K těm nejvtipnějším nepovedeným nápadům patří závěrečné karaoke nebo dramatická ozvěna posledních slov. Zbytečné a laciné “na efekt” jsou již zmiňované lasery, které jsou nastaveny přesně tak, aby každý divák byl jimi minimálně dvakrát v představení osvícen. Mluvil jsem během těch tří představení asi s 20 známými a nikomu to nebylo příjemné. Třeba právě vám bude, přeji tím pádem hezkou zábavu.

Daniel Hůlka, Petr Kolář

Je mi vytýkáno, že rozebírám v recenzích zbytečné detaily a podrobnosti, právě mi počítadlo ukazuje 800 slov a vše se týká základních chyb u základních složek muzikálového představení. Pokud tyto nedostatky vidí divadelně nevzdělaný fanoušek hudebního divadla, tak je mi s podivem, že vzdělaní lidé, pohybující se desítky let v branži, nedokážou vychytat ani strukturu příběhu a dramaturgii písní. Další podrobnosti tedy nebudu rozebírat, s ohledem na výše uvedené už jsou to prkotiny, které by zlepšením stejně lepší výsledek nepřinesly. Pochválit můžu zajímavý nápad s LED panely, které vypadají dobře, oproti klasickým projekcím je obraz ostrý a herci na něj nevrhají stín. Ale opět se nedotáhlo vše dokonce a promítané projekce jsou většinou odporně kýčovité (kytky, mlýn, draci…). Dobré je nazvučení sálu. Lidé také hojně diskutují o svítících mečích a kostýmech, často bývá muzikál ironicky přejmenováván na “Star Wars“.

Hodnocení alternací a výkonů

Teď již tedy výkony umělců. Za tři představení jsme viděli mnoho různých výkonů, v rámci díla jsou většinou dobré, problém je, že nemají mnohdy co hrát a zpívat. Vezmeme to tedy rychleji než obvykle.

Daniel Hůlka

Titulní úloha Kata Mydláře je spojována především s Danielem Hůlkou, kterému byla psána “na tělo”. Výšky vyzpívává velice dobře, v romantických pomalých duetech se už trochu trápí a není mu příliš rozumět. Spíš bych řekl, že úloha Mydláře je spíš pro tenorový hlas, kterým disponuje kolega Marian Vojtko. Hlasově tedy sedí do role lépe, je to slyšet právě v nižších polohách, výšky samozřejmě vyzpívá stejně dobře jako Hůlka. Herecky si oba pánové nemají co vytýkat, Hůlka nehraje, Vojtko zase přehrává. Celkově byl lepší Marian Vojtko.

V roli Dorotky překvapila Alžbeta Bartošová, nový objev divadla, která vyniká nad kolegy herectvím a má hezky položený čistý hlas. Nevkládá do něj zbytečně mnoho emocí a působí sebejistě a profesionálně. To samé se dá říci o Radce Fišarové, která je profesionálka v oboru, takže to nebylo takové překvapení. Nelze rozhodnout, která z dam byla lepší, rozhodně obě mají co nabídnout.

Alžbeta Bartošová

Jan Jessenius v podání rockerů Petra Koláře a Ladislava Spilky je taktéž vyrovnaný, oba jsou kvalitní interpreti, ale zcela subjektivně lehce upřednostňuji pana Koláře, kvůli vhodnější barvě hlasu pro písně v tomto muzikálu. Jejich synové jsou již zajímavější, každý totiž nabízí něco jiného. Komplexní profesionální výkon odvádí Tomáš Löbl, dobrý zpěv a lehce nejisté plaché herectví nabízí Josef Vágner a Tomáš Beroun je zkrátka Tomáš Beroun. Stále sledujeme jeho kontroverzní pěvecké podání, které je ale v tomto případě docela dobré, ale příliš přehnaná gesta a výrazové prostředky to místy srážejí. Löbl tedy působí nejlépe, ale v globálu ani jeden není špatnou alternací.

V roli Mandalénky se premiérově představila Lucie Černíková. Roli pojímá spíše naivně, křehce. Tomu přizpůsobuje i herectví a zpěv, který u ní příliš negraduje. Místy jí ujede nějaký ten tón, ale celkově nepodává špatný výkon. Kamila Nývltová jde na jeviště s větší energií a má o mnoho silnější a jistější hlas. Celkově tak působí výrazněji, suverénně a tím víc profesionálně. Nebudete zklamáni ani u jedné alternace, ale opět subjektivně preferuji Nývltovou. (Zajímavé bylo i rozložení premiéry, právě Nývltová by se zdála lepší volbou.)

Petr Kolář

Vypravěč / Mistr Eduard Kelly je na jevišti velice často, komentuje děj a vlastně díky němu jsou scény docela srozumitelné. Tady je dost odlišné podání Bohouše Josefa a Josefa Vojtka. Josef s přehledem písně odzpívá, ale chybí nám tam nějaká větší jiskra, navíc ještě místy nebylo rozumět mluvenému slovu. “Pepe” zase přichází se svou energií a zápalem, což nás skutečně na pražských muzikálových prknech těší. Pěvecky to je zase o něco horší, především v první půlce nezvládá některé výšky.

Žofie mají těžký úděl zcela nezajímavých písní, ve kterých si příliš nezazpívají. Viděli jsme Ilonu Csákovou a Kateřinu Brožovou, moc se k tomu napsat nedá, ale obě byly zhruba na stejné úrovni, každá měla lepší i horší místa. Jejich partner Vaňura není také výraznou rolí, ovšem jakákoliv role v podání Tomáše Trapla se stává výraznou, takže jemu určitě patří pochvala. Kolegové Martin Pošta a Vilém Čok zpívají part každý po svém, rozhodně ne špatně. Herecky vyniká Trapl, ale jinak opět vyrovnané alternace.

Petr Kolář, Daniel Hůlka

Pak tu ještě máme malinkou roličku Bětušky, která i přesto dokáže pěkně zatahat za uši. Řeč je seriálové hvězdě Ivaně Jirešové, která pěvecky opravdu nevyniká a je asi jediným interpretem, který se nám vyloženě nelíbil. Naopak velice dobrá je Markéta Procházková (už žádné překvapení, snad s jejím talentem dostane konečně nějakou větší roli) a někde mezi špatným a dobrým stojí třetí alternace Luďka Kuralová. V taneční (ale i okrajově pěvecké) roli se objevují Gloria Fricová a Kristina Kloubková, obě bez výhrad.

Company zde spíše slouží místo kulisáků, jejich častou náplní je pohybování, překlápění a další manipulace s mřížemi, jinak ve svých číslech nemají příliš prostoru vyniknout. Je vidět, že si choreografie musí ještě zažít a lépe sjednotit. Zvláště když jim v ruce červeně svítí meče, tak je moc dobře vidět, kdo dělá něco jiného než ostatní. A výjimkou to skutečně nebylo. Sólové party mají pánové Radek Hub a Jan Tenkrát, jejich krátké pěvecké pasáže jsou na velice dobré úrovni.

Premiérové obsazení

Hypermoderní závěr recenze

Sám producent Oldřich Lichtenberg láká v programu na představení slovy: “…používáme nové jevištní technologie, velmi stylizované kostýmy a hypermoderní rekvizity“. Preferuji, stejně jako každý skutečný milovník muzikálů, spíše hyperdobrý děj, hypermelodickou hudbu, hyperoriginální texty, hyperprofesionální režii a hyperexcelentní výkony. Toto dílo nemá ani jedno, ale jak to tak bývá, českému běžnému divákovi to stačí. Po všech představeních následoval standing ovation a na Facebooku se to hemží pochvalami a doporučeními. Dokážu to pochopit, ne každý byl v zahraničí, viděl nějaký skutečný muzikál, slyšel stovky zahraničních titulů a může srovnávat. Jen je smutné, že z této neznalosti autoři těží a pod pojmem muzikál prezentují písničkovou efektní show (která tentokrát nemá ani ty dobré písně). A raději ani nezmiňovat, že dobrý muzikál by se měl psát minimálně dva roky, nechtějte vědět, jak dlouho autoři tvrdí, že psali tuto “profesionální show”. Za tak krátkou dobu to prostě nelze, aniž by to bylo vidět na výsledku.

Závěrečné hodnocení je jasné, prakticky kopíruje začátek recenze. Milovníci muzikálů, kritici a nároční diváci budou opět velice rozladění, fanoušci Divadla Broadway, Michala Davida a vůbec nenároční běžní diváci pravděpodobně budou ohromeni hypermoderními kulisami. Z našeho pohledu neshledáváme na muzikálu NIC, co bychom vám mohli doporučit.

Psáno z předpremiér 22. a 23.2.2011, obě od 15 hodin a z premiéry 24.2.2011.

Fotografie pochází z premiéry muzikálu a jejich autory jsou pro Divadlo Broadway Martin J. Polák a
Jiří Herman. Děkujeme produkci za jejich laskavé poskytnutí.