Muzikál v Plzni vzkvétá a svléká se DONAHA!

Plzeňský muzikálový soubor šel Donaha! A je se na co dívat… Předposlední muzikálová premiéra sezóny Divadla J.K.Tyla se uskutečnila v sobotu 19. května 2018 a my jsme u toho nemohli chybět.

Americký muzikál Donaha skladatele Davida Yazbeka a libretisty Terrence McNallyho, který vznikl podle slavného stejnojmenného britského filmu z roku 1997, měl světovou premiéru v Old Globe Theatre v San Diegu v roce 2000. Ještě téhož roku byl uveden i na Broadwayi, kde dosáhl více než 770 repríz. Získal devět nominací na prestižní cenu Tony a Cenu Drama Desk Award za nejlepší hudbu. Na londýnském West Endu se muzikál představil o dva roky později.

Donaha v Plzni

Velkou oblibu se získal muzikál také v Čechách, dle slov dramaturga Pavla Bára je plzeňská inscenace již 13. nastudováním u nás. A nutno hned v úvodu říci, že jedno z těch nejpovedenějších.

Kdo průběžně sleduje práci muzikálového souboru pod vedením Lumíra Olšovského, jistě mi dá za pravdu, že muzikál v Plzni jen vzkvétá. A Donaha je toho jasným důkazem. Tvůrci společně se souborem na jevišti Nového divadla vytvořili divadelně poctivou hudební komedii, která se jistě stane diváckým hitem.

Velký podíl na tom má režie debutujícího Dalibora Gondíka, který skvěle pracoval s herci v souboru i několika hosty, a především zužitkoval své zkušenosti herce a baviče, protože právě humor a jeho časování vychází naprosto přesně. Gondík zapracoval několik milých nápadů, např. zapojení dirigenta do děje nebo vtažení divačky do striptýzu přímo na jevišti. Hrát se začíná již při příchodu diváků ve foyer, kdy nespokojení oceláři sbírají podpisy na svou podporu.

Pavel Režný se tentokrát převtělil do role profesionálního striptéra

Ocenit musím také civilní přitom precizní herectví a přirozenost, se kterou celý děj plyne. Jako každá inscenace Donaha, i v Plzni trochu druhá půlka představení trpí na přílišnou délku a více vážných než komických situací, ale velké finále to vynahradí a dá na pár delších momentů zapomenout.

Scénografie Daniela Dvořáka je velice jednoduchá a díky využití principu točny také nesmírně praktická. Orchestr se přesunul na jeviště do horního patra, čímž vznikl prostor pro prodlouženou forbínu přímo k divákům. I v tak velkém divadle se tedy podařilo vytvořit příjemně intimní atmosféru. Vypustil bych pouze zcela zbytečné doplňující projekce, případně jejich použití omezil na krátký film o vztahu Jerryho a jeho syna.

Prostor oživuje skvělá choreografie Ivany Hannichové, které se podařilo vytvořit přirozené, a přitom nápadité choreografie pro horníky i striptéry. A roztančila i Richarda Tesaříka!

Richard Tesařík se vrátil do muzikálového žánru

Ačkoliv hudba Davida Yazbeka není vyloženě nabitá hity a Donaha vždy bylo spíše o humoru než o písničkové show, tak v hudebním nastudování a podání orchestru pod vedením Pavla Kantoříka zní naprosto skvěle. Také zvuk se daří v Novém divadle ladit téměř k dokonalosti. Zajímavostí je, že v orchestru při premiéře zasedl výjimečně také režisér Dalibor Gondík, který na poslední chvíli zaskočil za bicími. Klobouk dolů!

V čem ale měli plzeňští inscenátoři opravdu šťastnou ruku, tak to je herecké obsazení, ve kterém těžko hledáme nějaký slabší článek. Všichni byli již na premiéře dokonale sehraní i sezpívaní a typově do role všichni sedli.

Představení táhne především duo nezaměstnaných ocelářů Jozef Hruškoci a hostující Tomáš Savka. Oba na sebe herecky slyšeli, každý vynikl pěvecky svou specifickou barvou hlasu a jejich přátelství jakoby bylo skutečné. Hruškoci si po Sweeney Toddovi připsal další výraznou hlavní roli a stává se pomalu ale jistě jednou z hvězd souboru.

Jozef Hruškoci

Striptérskou šestici doplňuje dále hostující Richard Tesařík, který se na muzikálová prkna vrátil v plné síle a jeho sólový výstup patří k jednomu z těch pamětihodných. Adam Rezner skvěle ztvárnil nešťastného sebevražedného Malcolma, stejně tak Roman Krebs tak dozorce Harolda. Posledním „striptérem ze zoufalství“ se stal Pavel Klimenda, jehož destruktivní Ethan je velice výraznou rolí a Klimenda se vypracovává ke špičce současné mladé muzikálové generace.

Z ženských rolí vyniká živelná Venuše Zaoralová Dvořáková, kterou si nelze nezamilovat. Herecky i pěvecky skvělá byla manželka Davea Eva Staškovičová, stejně tak zhýralá utrácející Stanislava Topinková Fořtová. Na plzeňská prkna se po delší době vrátila Petra Vraspírová, která však neměla příliš prostoru k vyniknutí.

Eva Staškovičová a Tomáš Savka

Za zmínku a především obří pochvalu ještě stojí Miloslav Frýdl, který hraje syna Nathana. Jeho přirozené herectví i humor by mu mohl závidět kdekterý dospělý herecký kolega a jsem si jistý, že se koukáme na novou vycházející hereckou hvězdu.

Ještě jednou také chválíme dirigenta Pavla Kantoříka, jehož striptýzový výstup na konkurzu patří k vrcholům představení.

A na závěr si necháváme hvězdu plzeňského souboru, Pavla Režného, který se představil zase v úplně jiné roli, a to jako profesionální striptér. Roli zvládl bravurně a s velkým hereckým komediálním nadhledem. Dřina v posilovně se určitě vyplatila, při pohledu na jeho tělo jistě zaplesá nejedna divačka či divák. Těžko uvěřit, že je Režný jen „hercem striptérem“ a ne opravdovým zástupcem této profese.

Podrtženo sečteno, muzikálu v Plzni se daří a soubor má na kontě další povedenou inscenaci, která funguje po všech stránkách. Režijní debut Dalibora Gondíka se povedl na jedničku a z Donaha se jistě stane jeden z největších repertoárových hitů.