15. února 2020 se uskutečnila na plzeňské Malé scéně Divadla J. K. Tyla s napětím očekávaná česká premiéra světového muzikálu American Idiot.
American Idiot je punk rockový muzikál z roku 2009 založený na stejnojmenném koncepčním albu slavné kapely Green Day. Sleduje příběh Johnnyho, který se se svými dvěma kamarády Willem a Tunnym snaží uniknout ubíjejícímu stereotypu života na americkém předměstí, kritizují politickou situaci ve Spojených státech a celkově americký konzumní způsob života. Každý z nich hledá cestu, jak v této společnosti přežít a snad i nalézt smysl života. Johnny pod vlivem St. Jimmyho podléhá drogám, Will řeší neplánované těhotenství své přítelkyně a Tunny se nechává naverbovat do Iráku.
Americkou skupinu Green Day, na jejíž hudbě vyrůstala celá generace teenagerů po celém světě a jejíž popularita trvá dodnes, zřejmě není potřeba představovat.
Green Day jsou považováni za jednu z nejvlivnějších kapel své generace a spolu s kapelami jako jsou The Offspring nebo Bad Religion pomohli zasadit punk rock do historie americké populární hudby. Obdrželi 4 ocenění Grammy a v roce 2015 byli uvedeni do Rock’n’rollové síně slávy. Jejich neutuchající popularitu i u nás dokazuje historicky první vyprodaný festival Rock for People, který se bude konat letos v červnu v Hradci Králové a právě Green Day budou jeho headlinery.
Billie Joe Armstrong, frontman a zakládající člen kapely Green Day, již při vydání desky American Idiot doufal, že se koncepční album dočká filmové či divadelní podoby. Když si jej poslechl režisér Michael Mayer, projevil zájem o jeho adaptaci pro divadelní prkna. Oslovil kapelu a ta se, zčásti i díky předchozímu projektu Michaela Mayera, kterým byl muzikál Spring Awakening, rozhodla spolupráci přijmout a v roce 2006 Green Day oznámili chystanou premiéru muzikálu American Idiot. Do finální podoby díla bylo ke skladbám z alba American Idiot přidáno několik dalších písní Green Day a dopsáno v podstatě jen minimum dialogů a monologů. Michael Mayer dle svých slov cítil, že hudba a texty písní jsou pro příběh dostatečně vypovídající. Režisér si ke spolupráci přizval další členy týmu, jež se podíleli na muzikálu Spring Awakening, scénografku Christine Jones a Kevina Adamse, který připravil světelnou režii. Steven Hoggett se chopil choreografie a kostýmy vytvořila Andrea Lauer. O hudební nastudování se postaral oceňovaný muzikant Tom Kitt, který je autorem například mimořádného muzikálu Next to Normal, muzikálu High Fidelity či If/Then.
American Idiot měl oficiální premiéru 15. září 2009 v Berkeley Repertoary Theatre. Původní krátká série představení, jež měla předcházet uvedení na Broadwayi se pro mimořádný divácký zájem dvakrát prodlužovala a v Berkeley se hrálo až do 15. listopadu 2009.
24. března 2010 započalo předpremiérami broadwayské uvádění v St. James Theatre, oficiální premiéra pak připadla na 20. dubna 2010. Hlavní roli Johnnyho tehdy ztvárnil John Gallagher Jr., originální představitel role Moritze v již zmiňovaném Spring Awakening, za kterou obdržel cenu Tony. V dalších rolích se objevili Tony Vincent jako St. Jimmy, Rebecca Naomi Jones jako Whatsername, Stark Sands jako Tunny nebo Michael Esper jako Will. V představení se v několika blocích objevil v roli St. Jimmyho i frontman kapely Green Day Billie Joe Armstrong, což pochopitelně vzbudilo u fanoušků mimořádný zájem a přineslo i významný vzrůst tržeb.
American Idiot obdržel dvě ceny Tony a to za světelný design a scénografii, nominován byl rovněž na nejlepší muzikál, originální nahrávka pak v roce 2011 získala cenu Grammy.
Poslední představení v St. James Theatre na Broadwayi se po téměř pěti stovkách odehraných představeních uskutečnilo 24. dubna 2011. Následovala americká a mezinárodní turné, uvádění na londýnském West Endu a mnoho dalších produkcí takřka po celém světě. V loňském roce mohli diváci muzikál vidět během turné po Velké Británii pořádaného k desátému výročí od premiéry.
Díky progresivnímu přístupu vedení muzikálového souboru DJKT se i čeští diváci mohou konečně s tímto originálním divadelním kusem seznámit.
American Idiot „po plzeňsku”
Za úspěchem původní inscenace kromě skvělé hudby a silného příběhu stála bezpochyby i specifická syrovost představení, ať už se to týkalo zvuku, choreografií, kostýmů, scény či samotných pěveckých výkonů. Byl to zkrátka punk rockový nářez na divadelních prknech. A já hned na úvod musím bohužel konstatovat, že ani jednu z těchto složek se v Plzni nepodařilo úplně naplnit, přestože minimálně na punk rockový nářez a silný zvuk DJKT lákalo již od oznámení premiéry.
Na premiéře sice každý divák při vstupu do sálu obdržel stylové špunty do uší, ale nedovedu si představit, že by je potřeboval, zvláště přichází-li na tento druh muzikálu. První tóny skladby American Idiot, jíž muzikál začíná, by vás měly takříkajíc zarazit do sedačky, a to se bohužel v Plzni nekoná a hudba i zpěv by zasloužily hodně přidat na hlasitosti. Na mnou viděných představeních se zvuk v průběhu produkce trošku zlepšil, přesto ale ne dostatečně, navíc se zdá, že záleží i na tom, v jaké části hlediště sedíte.
American Idiot se v Plzni uvádí na Malé scéně, jejíž hlediště je rozděleno na dva bloky k sezení na klasických židlích a alternativní místa na podsedácích přímo v prostoru jeviště.
Základ scény, kterou vytvořil Aleš Valášek, je tvořen několika kovovými konstrukcemi, které jsou doplněny pojízdnými židlemi a stolky, jejichž využití se mění dle potřeby a velkou matrací uprostřed jeviště. Hraje se tedy jak na zemi, tak na různých žebřících a plošinách zmíněných konstrukcí a prostor Malé scény je využit prakticky do posledního místa, zároveň se vyhneme zdlouhavým přestavbám, které by tomuto představení jedině uškodily. Nápad by to byl sympatický a efektní, kdyby celá konstrukce a všechny prvky scény nebyly čistě bílé. I originální broadwayská produkce obsahovala podobné konstrukce, byly však tmavé, stěny byly polepené různými plakáty, výstřižky a nápisy a scéna tak působila skutečně „punkově”, ta plzeňská působí spíše sterilně, nemocničně. Dá se předpokládat, že to byl záměr, mně to k tomuto představení však nesedí.
K vizuální stránce patří také kostýmy Andrey Pavlovičové, které z části ctí punk rockového ducha a líbí se mi například kostýmy, které obléká St. Jimmy, řetězy, nápisy, „conversky” a také divoké účesy. Kvituji i využití nášivek log fast food řetězců a tím poukázání na konzumní společnost, stejně tak log sociálních sítí, které dnešní době vládnou. Nápaditost kostýmům nechybí, přesto mi jich většina do punkového stylu nesedla, byly překombinované, některé až vyloženě nevkusné a neslušivé, příliš barevné či opět bílé, což sice ladí s bílou scénou, méně už s American Idiotem či Green Day.
Režie a choreografie tohoto ojedinělého díla se chopil americký režisér Steve Josephson, který má na kontě například úspěšné pražské uvedení kultovního muzikálu RENT či světovou premiéru sci-fi muzikálu Raye Bradburyho 2116.
V jeho práci však narážím na největší úskalí plzeňské inscenace. Josephsonova režie je roztříštěná, zmatečná a příběh se díky ní téměř ztrácí. Příběhu, jenž je v American Idiotovi tak zajímavý a silný, se tu v podstatě nedočkáme a v mnoha okamžicích si ho musíme domýšlet. Troufám si tvrdit, že pro diváky původního představení neznalé se může inscenace stát z části pouze sledem hudebních obrazů bez většího významu. Případně přijdou o ty nejzajímavější části vyprávění. Odchylky od originálu jsou nedotažené a nejasné. Ve finále jsem si vlastně nebyla jista, zda příběh zůstal nedotčen a pouze se ztratil ve vyprávění, či byl změněn.
To se týká například postavy St. Jimmyho, který představuje alter ego hlavní postavy Johnnyho a právě jeho totožnost je pro diváka vždy velmi atraktivní. Zde se však St. Jimmy stává snad pouze jakýmsi zlým kamarádem / dealerem svádějícím Johnnyho k drogám. V každé verzi American Idiota, kterou jsem měla možnost vidět, byla právě identita St. Jimmyho jedním z nejzajímavějších částí příběhu. Byla ukázána četnými synchronními pohyby obou postav, jako tomu bylo např. v originální broadwayské produkci, takže bylo jasné, že Johnny a St. Jimmy jsou vlastně stejnou osobou. V jiných produkcích byla St. Jimmyho identita odhalena v podstatě až v závěru retrospektivním převyprávěním stěžejních částí příběhu, kdy ve stejných situacích místo Johnnyho vidíme právě St. Jimmyho a vše se najednou propojí a dává ten správný smysl, o kterém však bude divák ještě několik dní přemýšlet. A to mi v Plzni chybělo. I zde se sice dočkáme náznaku synchronních pohybů St. Jimmyho a Johnnyho, ale je jich minimum a nejsem si úplně jistá, zda si divák při jednom zhlédnutí bude schopen těchto detailů všimnout a správně si je spojit.
Upravená je i postava Extraordinary Girl, zdravotní sestry, která ošetřuje Tunnyho poté, co je zraněn ve válečné zóně. Tunny leží v armádní nemocnici, propadá bezmoci a zoufalství pod vlivem událostí, jež v bojích zažil a začíná blouznit. V halucinaci se mu zjevuje Extraordinary girl ve snovém tanci a Tunny se do ní velmi rychle zamiluje. V mnoha produkcích se Extraordinary girl vznáší nad jevištěm nebo je oblečená do extravagantního kostýmu a celá scéna je opravdu jasnou halucinací. Tunny se poté probouzí ze snu, Extraordinary Girl mizí, on se ocitá zpět v beznadějné realitě mezi dalšími zraněnými vojáky a Extraordinary Girl je znovu „obyčejnou” zdravotní sestrou. V plzeňské verzi mi přišla tato scéna velmi ochuzená a taktéž ne zcela jasná. Tunny se v podstatě pouze zamiluje do své zdravotní sestry a sen je téměř k nerozeznání od reality.
Matoucí je taktéž situace, v níž se Johnny rozhodne skoncovat s drogami, potažmo se St. Jimmym a rozhodne se začít vést „spořádaný” život. Najde si práci v kanceláři a velmi rychle zjišťuje, že tento styl života ho ubíjí a nemůže v něm pokračovat. Kdybych nevěděla, že v muzikálu taková scéna je, asi bych ji pouze z toho, že se Johnny převlékne do saka, nepochopila. Pokud ji očekáváte, samozřejmě ji najdete, pokud ale děj neznáte, dost možná tomuto momentu nebudete větší smysl ani přikládat.
Josephson přišel i s nápady, které fungují a jsou například sympatickým přiblížením příběhu současné generaci. Jedním z nich je používání mobilních telefonů, kdy divák může na velkých obrazovkách sledovat displeje telefonů jednotlivých postav. Tento nápad mi nepřijde vůbec špatný a moc se mi líbil například při prvním setkání Johnnyho a Whatsername, kdy se vlastně potkávají skrze obrazovky svých telefonů, což je skutečně znakem dnešní doby. Stejně tak ve scéně, v níž se St. Jimmymu podaří přesvědčit Johnnyho, aby mu dal přednost před Whatsername, nezanechá jí Johnny dopis, ale pošle zprávu.
Nemám vůbec nic proti úpravám a modernizaci děl, pokud poslouží věci, plzeňský Idiot přináší několik zajímavých nápadů, většina změn však dílu spíše uškodila. Navíc nevidím důvod měnit něco, co očividně funguje, zvláště v případě díla, které u nás nikdy nebylo uvedeno.
I choreografie by zasloužily trošku více invence, příběhu příliš nepomáhají a v několika scénách způsobují spíše zmatek na jevišti, navíc jim pro punk rockový muzikál chybí dostatečná dynamika a energie.
Velkou devizou díla je pak jednoznačně ponechání textů notoricky známých písní a také všech činoher v původním anglickém znění. Aby rozuměli všichni diváci, je představení provázeno českými titulky, které přeložil Pavel Bár. Stejně tak je skutečnou nutností využití živého orchestru a i toho se v Plzni divák dočká, bohužel mu ubližuje nedostatečný zvuk.
Plzeňští „Idioti”
Pavel Klimenda ztvárňující hlavní postavu Johnyho předvádí svůj standardně kvalitní výkon jak po stránce herecké, tak po té pěvecké. Přesvědčivější je v pomalejších baladách, které mu vyloženě sedí. K úplné dokonalosti by potřeboval větší dávku syrovosti ve zpěvu i výrazu.
Ve své roli vyniká Lukáš Ondruš jako Tunny. Dokáže vystihnout ztraceného znuděného rebela, jenž hledá východisko ze stereotypního způsobu života a stejně tak dojmout jako zdrcený voják podléhající totální beznaději i jako zamilovaný kluk, který našel smíření a lásku. To vše podtrženo jistým pěveckým výkonem a velmi dobrou angličtinou.
To stejné se však nedá říci o výkonu Adama Reznera v roli třetího z kamarádů, Willa. Na roli nestačí pěvecky, stejně tak je slabý i herecky, navíc bojuje i s anglickou výslovností. Jeho obsazení považuji za krok vedle.
V hlavní ženské roli Whatsername, dívky, do níž se Johnny zamiluje, se bohužel úplně stoprocentně nevede ani Evě Staškovičové. V jejím výkonu jsou pěkné herecké i pěvecké momenty, ale pak i takové, v nichž jí chybí zejména v pěveckém projevu potřebná síla a jistota a s některými tóny si neporadí.
Jozef Hruškoci ztvárňuje jednu z nejvýraznějších a divácky nejvděčnějších rolí St. Jimmyho a celkem se mu daří. Energií nabitou postavu zvládá bez větších problémů a dokáže si získat divákovu pozornost. Jen bych si dala větší pozor na patřičnou výslovnost a artikulaci.
Charlotte Režná dokáže po všech stránkách zaujmout i v menší roli Heather, Willovy přítelkyně. Stejně tak výborně se své role Extraordinary Girl ujala Karolína Jägerová. Obě dámy zazářily zejména pěvecky, ale ani po herecké stránce nijak nezaostávají.
Pavel Režný se s přehledem předvede jako sexy televizní hvězda a svým hlasem zaujme i ve zpívající company.
V té svou energií a projevem zaujal taktéž Martin Holec, až je možná škoda, že nebyl obsazen do jedné z hlavních rolí. Podobný pocit jsem měla i u Jakuba Gabriela Rajnocha, kterého jsem si hned představila jako St. Jimmyho. Sympatický výkon v company podává také Dušan Kraus, dále se objevují Tereza Koželuhová, Lucie Zvoníková a Nikola Kubešová.
Plzeňský American Idiot není špatným muzikálem, pro diváky neznalé originálu bude možná dokonce skvělým, ostatně čeká je výborná hudba, živá kapela, až na výjimky kvalitní pěvecké a herecké výkony a snad i ten příběh si v něm dokáží najít. Milujete-li originál, zahoďte veškerá očekávání a připravte se na úplně jiné představení, potom si plzeňského Idiota můžete také užít. Nicméně onen silný příběh, který vám v hlavě doznívá ještě několik dní a energickou punk rockovou smršť trhající ušní bubínky v Plzni bohužel nečekejte.
Komentáře