Recenze: Brněnský “Jekyll & Hyde” je promarněnou příležitostí

Městské divadlo Brno v sobotu 19. listopadu 2011 uvedlo slavnostní premiéru nejslavnějšího muzikálu amerického skladatele Franka Wildhorna “Jekyll & Hyde” v režii Petra Gazdíka. Zcela nové uvedení s novým překladem a vysokými ambicemi je hlavním “trhákem” letošní sezóny brněnského divadla. Podařilo se však dílo nastudovat tak, aby se tím “trhákem” skutečně stalo?

“Jekyll & Hyde” autorské dvojice Frank Wildhorn & Leslie Bricusse měl premiéru již v roce 1990 v Houstonu a až o sedm let později v přepracované verzi na Broadwayi, kde se dočkal více než 1.500 repríz a dalo by se říci, že to je jediný čistě hororový muzikál, který slavil (a slaví) úspěchy po celém světě. V České republice ho mohli diváci vidět již v jednom nastudování, a to v letech 2005-2007 v pražském Hudením divadle Karlín, kde v hlavních rolích účinkovali Daniel Hůlka a Marian Vojtko. Skončil však pro nízký zájem diváků.

Dušan Vitázek

Muzikál je adaptací slavné novely Roberta Luise Stevensona “Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda” z roku 1886. Autoři dramatizace Frank Wildhorn a Steve Cuden přistoupili k látce úplně jiným směrem a v podstatě se nechali pouze inspirovat samotnou postavou Jekylla a Hyda. Děj muzikálu se točí kolem lékaře a kontroverzního vědce Henry Jekylla, který věří, že pomocí svého preparátu dokáže v lidské duši oddělit dobro od zla, a tím zlo eliminovat. Po smrti svého otce je přesvědčen, že musí své výzkumy dokončit a preparát vyzkouší na sobě. To však přínáší nečekané výsledky a doktor se mění v zlého násilnického Edwarda Hyda. Sledujeme tedy netradiční boj dobra a zla v jednom člověku. Důležitou roli v příběhu hrají také snoubenka Jekylla Emma Carewová a prostituka Lucy Harrisová.

Hlavní předností muzikálu je vynikající hudba Franka Wildhorna, ve které nechybí komornější temné pasáže ani velké árie. Tou nejznámější je samozřejmě hit “This Is The Moment/To je ta chvíle“, který znají lidé po celém světě, nezávisle na muzikálu. Hudbu podtrhuje také skvělé hudební nastudování Caspara Richtera, které je precizní, v některých pasážích však příliš komplikované. Někdy opravdu platí, že v jednoduchosti je síla. Městské divadlo Brno sáhlo po vídeňské verzi muzikálu, která má značně jiný scénosled a vlastně místy i děj, než broadwayská, potažmo karlínská verze. V určitém ohledu je lepší, v jiném zase ne. Přidaná píseň “Girls of the Night” je sice nádherná a velice zpěvná, ale zcela vytržená z kontextu a brzdící celý děj představení. V ten nejvypjatější okamžik první půle, tj. přeměny Jekylla na Hyda, je najednou vložena intimní zpověď prostitutek. Naopak další přidaná píseň “World Has Gone Insane” je skvělým dynamickým zpestřením představení, jinou věcí je její špatné scénické zpracování pomocí laserů a projekcí.

Co se však Brnu tentokrát nepovedlo je překlad hned od tří pánů – Petra Gazdíka, Jana Šotkovského a Karla Škarky, který zcela pohřbívá původní krásné a jednoduché texty Leslie Bricusse. Již se u nás dosti diskutovalo o tom, že jedno české přebásnění existuje, a to vcelku povedené (až na některé fráze typu “kdo vraždí jako on, musí být šampion”). Brněnský tým byl však přesvědčen, že jejich Jekyllovi bude slušet nový, lepší překlad. Bohužel se nepovedl, obsahuje mnoho nekonkrétních vyjádření, krkolomné pořadí slov a místy i obrovské klišé v rýmech typu “mít-žít” nebo “sám-mám” apod. O nevhodnosti výrazů jako “mohutná erekce”, “po tom je ti hovno”, “pokrytecká svině” ap. je zbytečné se bavit, atmosféra na jevišti se dá tvořit i jinými způsoby než zbytečnými vulgaritami.

Ivana Vaňková

Samotné nastudování inscenace je bezchybné. Petr Gazdík, vedoucí celého projektu a režisér, dokázal poskládat všechny složky tak, aby odpovídaly světovým standardům. Vkusné jsou kostýmy Andrey Kučerové, neurazí ani scéna Christophera Weyerse (i když výhrady ke kresleným mozečkům u správní rady či miniaturní laboratoři by se našly), práce s prostorem i vedení herců se zdá být v pořádku. Pěkně vypadá i light design Davida Kachlíře. Vytknout musím jen tři “drobnosti”, které mi z představení utkvěly – Jekyll/Hyde zpívá značnou část “Konfrontace” zády k divákům, zpracování písně “World Has Gone Insane” je jednoduše příliš “insane” a jeden ze signifikantních prvků muzikálu, hořící biskup na konci první půle, chyběl. Jinak je nastudování v pořádku.

Příliš v pořádku. Režisér Petr Gazdík se totiž soustředil tolik na sestavení všech složek představení v celkem krátkém čase (uvažme, že se jedná o vcelku náročný světový projekt), že zapomněl na své hlavní poslání, a to samotnou režii. Chyběla mi v představení jakákoliv špetka originality, něčeho, čím by se představení odlišilo od svých zahraničních konkurentů. V Praze se transformace Jekylla v Hyda odehrávala na efektně nasvícené zavěšené síti, Hyde se poprvé objevil v děsivém zvětšovacím sklu a ve scéně “Hra s ohněm” si Hyde skutečně hrál s ohněm. V německém Magdenburku se celá závěrečná scéna prvního aktu odehrávala v lázních, Hyde biskupa utopil v jednom z bazénů, poté roztrhl elektrické osvětlení lázní a vhodil jiskřící konec do bazénu, čímž způsobil zkrat celého osvětlení scény a oslnivý “výbuch”, který efektivně ukončil biskupův život i první půli. Můžeme se přít, zda je to lepší či horší konec, ale je jiný, originální. Skutečně zoufale se snažím přijít na nějaký významný nápad, kterým by Gazdík využil volnou licenci, ale obávám se, že kromě prostorového ztvárnění se nic světoborného nevymyslelo. A to mi připadá jako obrovská škoda.

Hvězdou premiéry a v podstatě i tahounem celého představení byl Dušan Vitázek v titulní dvojroli. I přes mé prvotní rozpaky v písni “I Need to Know” se se ctí zhostil náročné úlohy a hlavní písně své role zvládl bezchybně. Z jeho výkonu byla cítit maximální snaha a nasazení, díky kterému se dají odpustit i nějaké intonační chyby a některé nevyzpívané nejvyšší tóny. Když ještě lehce zapracuje na svém zlém já v roli Hyda, bude opravdu excelentním představitelem této dvojrole. “Konfrontace” byla vynikající a závěrečný potlesk si opravdu zasloužil!

Jana Gazdíková a Dušan Vitázek

Kéž by se podobná slova chvály dala napsat i o dvou hlavních ženských představitelkách. Především Emma v podání Johany Gazdíkové byla zcela špatnou volbou do role s téměř operním rozsahem. Pěvecky na ni nestačila a v kombinaci s průměrným hereckým výrazem premiérové obecenstvo příliš neuchvátila. Ivana Vaňková v roli prostitutky Lucy byla vynikající herecky a její výšky byly skutečně pěkné, ale nižší polohy nezněly nejlépe a intonačních chyb se objevilo celkem dost. Ale stejně jako u Vitázka oceňujeme její nasazení a sžití s rolí, kterou jsme jí věřili. Snad její pěvecká nejistota byla způsobena jen premiérovou nervozitou.

Kdo zná tento muzikál, tak ví, že hlavní role byly tímto hodnocením vyčerpány a zbytek tvoří jen epizodní role či company. Epizodní sólové výstupy byly spíše průměrné, ničím nevynikající. Za zmínku stojí snad jen Spider Aleš Slanina, který místy budil větší hrůzu než Hyde. A za opravdu velkou zmínku stojí velice špatný výkon Jany Gazdíkové v roli lady Beaconsfildové, která se na jevišti ocitla pravděpodobně nějakým velkým omylem.

Jaký je tedy závěr naší recenze? “Jekyll & Hyde” patří k jedněm z nejpovedenějších světových titulů, který stojí za návštěvu už jen kvůli hudbě Franka Wildhorna. Městské divadlo Brno však tentokrát nenaplnilo svou pověst nejlepšího muzikálového divadla v ČR a díky špatnému překladu i nulové režijní invenci se inscenačně jedná o spíše průměrnou záležitost s jediným pamětihodným výkonem, a to Dušanem Vitázkem v titulní dvojroli. Pokud tento muzikál neznáte, rozhodně se do brněnského divadla vydejte, pravděpodobně nebudete zklamáni. Definitivní závěr: Šlo to udělat lépe, ale šlo to udělat i značně hůře. 50%

Milan Němec a Dušan Vitázek

Autorem fotografií je Tino Kratochvil, MDB.cz