Recenze: IAGO – Největší padouch divadelní historie na muzikálových prknech

Sedm let po jeho dopsání se ve čtvrtek 21. 9. 2017 v Divadle Hybernia uskutečnila česká premiéra muzikálu Iago. V koprodukci se slovenskou Novou scénou se tak stalo rok po jeho světové premiéře právě v Bratislavě. V pořadí již čtvrtý muzikál Janka Ledeckého, stejně jako jeho prvotina inspirovaný klasickou tragédií Williama Shakespeara, byl po již několika ohlášených a zase odvolaných premiérách víc než netrpělivě očekávaný, takže ani my jsme na premiéře nechyběli.

Shakespearova Othella snad není třeba blíže představovat, jde o jednu z klasikových největších a na divadle nejoblíbenějších tragédií, která se i v současnosti hraje na několika českých jevištích. Příběh o velké lásce zničené nemenší žárlivostí. Žárlivostí, jež vzklíčí z pouhého semínka, které do hlavy svého velitele, statečného maurského vojevůdce, zaseje jeho pobočník Iago, jeden z Shakespearových nejproslulejších a nejdůmyslnějších padouchů. Právě ten Janka Ledeckého inspiroval při psaní nového muzikálu nejvíc a podle něj své dílo pojmenoval.

Ve jménu lásky

O tom, že Janek Ledecký, autor hudby i textů Iaga, umí napsat kvalitní muzikál, nejen pro českou divadelní scénu, není třeba pochybovat. Dokázal to již prvním svým dílem na tomto poli. Jeho Hamlet slavil úspěch nejen v Čechách, ale i na Slovensku, v Japonsku a hlavně v Korei, kde se dočkal již čtyř nastudování a více než tří stovek repríz. Mezitím se v Praze rovněž s úspěchem hrály i další dva Ledeckého muzikály, nejprve na prknech divadla Kalich Galileo a následně v divadle Broadway Vánoční zázrak.

I proto byla naše očekávání velká. A již na začátku je třeba konstatovat, že bohužel tentokrát zůstala nenaplněná. I přes předchozí zkušenosti se Shakespearem jakoby se tentokrát autorům (na hudbě a její aranži se s Jankem Ledeckým podílel Michal Kovalčík a na libretu režisér Robert Johanson) nepodařilo překonat jeho stín. Zejména první polovina muzikálu je pomalá a utahaná, druhá jen o něco málo lepší.

Robert Johanson na premiérové děkovačce

Děj je tak jako v mnoha současných inscenacích Othella přenesen do dnešní doby, tentokrát ještě z Benátek a Kypru do Ženevy a na Blízký východ. Modernizaci je přizpůsobena výtvarná stránka i celkový kontext. S letmým využitím moderní technologie (u něhož zamrzí, že k němu, a tedy ke zdůraznění té modernizace, nedochází víc) se tak na scéně při úvodním popisu politické situace a při seznámení s postavami objevují tváře zahraničních politiků a dostává se na aktuální světové problémy. Opakovaně zaznívá zejména otázka vzájemné křesťansko-muslimské netolerance. Využití těchto témat však z mého pohledu působí spíš lacině. Už Shakespeare sám v Othellovi vycházel z motivu rasové nenávisti a netolerance, které dnes stále hýbou světem, ale udělal to velmi jemně, mnohem mistrněji. Tam, kde jeho předloha zlehka naznačuje, ilustruje a s rozmyslem na problém míří, tam Ledeckého muzikál neváhá s detailním rozpitváváním, ještě leckdy rádoby komickým, a následně rovnou střílí a ničí tak původní poetiku.

Přitom příběh muzikálu funguje právě v momentech, kdy se Shakespearovy poetiky věrně drží a buduje dramatickou atmosféru, bez ohledu na modernizaci. Právě v těchto momentech se projevují zkušenosti autorského týmu, který předkládá několik velmi dobrých, dobře napsaných i zrežírovaných scén. Za sebe musím vyzdvihnout jak první, tak poslední mezi Othellem a Desdemonou, v nichž zazní píseň Ve jménu lásky. Mezi nimi a několika dalšími povedenými je ale muzikál poslepován značným množstvím prázdné vaty, a to ačkoli snad žádná scéna není proti předloze navíc.

VIDEO: Ve jménu lásky

Příspěvek sdílený Musical.cz (@musicalcz), Zář 21, 2017 v 9:36 PDT

Celkovému vyznění nepomáhá ani pojetí titulní postavy. Iago má být tím hlavním a nejzajímavějším, muzikál je podle něj proto i pojmenovaný. Působí ale, jakoby si jen odskočil z jiného představení, kde mu byla svěřena pouze vedlejší role. Na rozdíl od v podstatě všech ostatních postav sám nemá žádnou zajímavou píseň, žádný vlastní sólový hit. Když už se k něčemu hudebně zajímavému dostane, buď sekunduje, nebo kopíruje. Jakoby si tvůrci právě v jeho případě nebyli jistí, zda skutečně chtějí hrát muzikál. Příběhem o lásce Othella a Desdemony proplouvá především jako vypravěč. A i v této roli selhává. Jeho výstupy jsou dlouhé, nezáživné a nudné. Představa, že by měl být současně i hlavním padouchem, nejzábavnějším, jakého kdy Shakespeare stvořil, se nesetkává s realitou. Mistrovství manipulace a intrik Shakespearovu Iagovi vlastní se do muzikálu nepodařilo plně převést.

O hudbu i texty muzikálu se postaral Janek Ledecký. Jeho hudební rukopis je naprosto nezaměnitelný, projevuje se to již v prvních dvou jeho muzikálech, Hamletovi a Galileovi, a Iago to jen potvrzuje. Již výše jsem ale naznačila, že tentokrát se nejedná jen o rukopis. Značnou část písní, které zazní, kdekterý divák bezesporu pozná z prvních dvou Ledeckého muzikálů. A díky jejich všeobecné známosti to ani nemusí být divák muzikálové scény dobře znalý. Zazní několik skladeb (jako) vystřižených z Hamleta, motivy písní hrobníka, skladby Polonia a Claudia, a dostane se i na Galilea a písně kardinálů. Iago jako postava se kromě několika duetů s Othellem k ničemu jinému než těmto opakovaným písním vlastně nedostane.

Janek Ledecký a Markéta Poulíčková po premiéře

Ne, že by muzikál celý byl prost jakékoli nové hudební složky, ty nejzajímavější skladby jsou ale již roky známé, byť z původních demo nahrávek. Patří k nim zejména již zmiňovaná Ve jménu lásky, která jako ústřední motiv prochází celým muzikálem. Stává se v podstatě symbolem lásky Othella a Desdemony a jako taková zaznívá hned několikrát, pokaždé v  jiném vyznění. Tak, jak se mění jejich vztah. V úvodu je největším vyznáním lásky, poté jí promlouvá stesk, radost i nenaplněná touha, ozývá se v hádkách, line se při jejich odcizování, aby na závěr zazněla ve snad nejlepší scéně muzikálu, Desdemonině smrti. Až se člověku dere do hlavy, že je Iago muzikálem téhle jedné písně. Právě hra s ní je ale jedním z nejlepších tvůrčích tahů.

Smrt Desdemony

Navíc tak jako se mění nálada, při níž je použitá, mění se i její slova. Jedna z hlavních deviz, které Jankovi Ledeckému nelze upřít. Když už napíše hit, napíše ho i s textem, který za to stojí. Zpravidla nejde o žádné hloupé veršovánky. Jeho texty mají hlavu a patu, nepostrádají poetiku a přitom sdělují vše, co je třeba sdělit. O to víc zamrzí, když se zničehonic objeví v průběhu muzikálu jedna z písní v angličtině. Sice jde o nejrozšířenější cizí jazyk, jehož základní znalostí oplývá značné množství diváků, ale pořád jde o jazyk cizí a ne všichni diváci jej skutečně bezpečně znají. Angličtina je navíc použitá bez, alespoň pro mě, jasně znatelných a pochopitelných důvodů a úmyslů. Kdyby už arabská pop-hvězda zpívala arabsky, bylo by to jiné a rozuměla bych použití cizího jazyka. Ovšem angličtina mi logicky nesedí. (A na rozdíl od zbytku muzikálu, který je doplněn anglickými titulky, jediná skladba v angličtině českými titulky při premiéře provázena nebyla.)

O scénografii Iaga se postaral Martin Černý. Jeho scéna je poměrně jednoduchá, vychází z modernizace muzikálu a především z prostředí, v němž se děj má odehrávat. V úvodu, ještě v Ženevě, je velmi strohá. Doplněná LED zářivkami v jedné chvíli připomíná až nasvícenou prázdnou výlohu. Po přesunu na Blízký východ se mění, objevují se prvky z islámské architektury, tedy zejména typické oblouky, klenba, sloupy; jakoby se skutečně i divák přesunul s příběhem o značný kus světa dál. Výraznější emoce ale scéna nevzbuzuje. Stručně by se dala shrnout pod známé „neurazí, nenadchne“.

Scéna ze závěrečné děkovačky

Za zlepšení by však stála práce osvětlovačů, minimálně v některých místech. Pod světelným designem jsou podepsaní společně Jiří Bráník a David Bohuňovský a zpravidla všechno klape, jak má, byť se nejedná ani zde o nic závratně nového či zajímavého. V několika momentech ale, např. když Iago na začátku postupně představuje všechny důležité i méně důležité postavy, dochází k tomu, že se kužely světla právě nepotkávají s konkrétními herci a míří o kousek stranou. Věřím, že se jedná pouze o problém prvních repríz, ale rozhodně stojí za to jej doladit.

Kostýmy jsou společným dílem návrhářky Beáty Rajské, jež se postarala o dámskou část, a kostýmního výtvarníka Romana Šolce. Stejně jako scéna i kostýmy vychází z přenesení muzikálu do dnešní doby. Za pány jsou tvořeny především vojenskými oděvy, maskáčemi, uniformami a několika modely inspirovanými arabským světem. Dámské modely jsou pochopitelně zajímavější – tvořené především různými šaty evropského typu. Každý, kdo někdy viděl modely Beáty Rajské, si je dokáže bez problémů představit.

Muzikál Iago není příliš taneční, tančí se v pouhých několika scénách, jak sám autor uvedl, pouze tam, kde to má logický význam. O choreografii se postarala Silvia Beláková. A tančí zpravidla pouze company, která k tomu ale bohužel nezpívá. A společně s ní se při tanci představí ještě postava Bahiyy a krátce Desdemona s Othellem a Cassiem.

V hlavní roli Othello

Jak je na českých jevištích zvykem, všechny postavy jsou alternovány několika herci, hodnotit však budeme pouze námi navštívené premiérové představení 21. 9. 2017.

Hlavní rolí muzikálu má být role titulní – Iago. Jak už ale bylo řečeno, Iagovi chybí charisma, které by jako titulní postava, největší zloduch a současně vypravěč, měl mít. Zvlášť má-li jít přímo o toho nejdůmyslnějšího divadelního padoucha, jak jej nazývá sám autor, který se při premiéře v této roli představil. V jeho podání je Iago úlisný, zlý a podlý, jak být má, a současně se přitom pro ostatní postavy snaží působit sympaticky, což by rovněž měl, ale tahle snaha z mého pohledu příliš nefunguje. Iago ani nejmenší známku té vědomě nesprávné sympatie nevzbuzuje a je navíc zoufale nevýrazný. Může to být ovlivněno i příliš velkým prostorem, který Janek Ledecký neuhraje, ale obávám se, že z větší části to bude již partem samým, jak si jej autor napsal. A lze tedy jen těžko odhadovat, zda si s tím alternace (Petr Vondráček) poradí lépe.

Janek Ledecký

Mnohem lépe je napsaný part Othella, a právě s ohlédnutím na něj se pojmenování celého muzikálu po Iagovi stává zajímavým paradoxem. Tak, jak v mnoha inscenacích Othella je právě Iago tou nejzajímavější postavou, tím tahounem děje, v Iagovi je jím naopak Othello. A Tomáš Novotný, který si jej zahrál při premiéře, se právem stal její hlavní hvězdou. Podal naprosto přesvědčivý výkon po stránce herecké i pěvecké. Jeho Othello je ostřílený voják, statečný a schopný velitel, který má respekt svých mužů obou vyznání. Na počátku se zcela pochopitelně těší z lásky krásné Desdemony a užívá si ji plnými doušky, zcela přesně si vědom štěstí, jehož se mu dostalo. A jak Iago šeptá, tak se z něj zvolna stává nedůvěřivý, nejprve zoufalec a posléze žárlivý pomstychtivec, který se nakonec mění v zlomeného muže. Bez nejmenších pochybností skvělý výkon.

Tomáš Novotný

V roli Desdemony se premiérovým divákům představila Dominika Richterová, která si roli zahrála již v Bratislavě. Byla velmi dobrá herecky i v taneční scéně, ve zpěvu však několikrát narazila na své limity a několikrát zejména na počátku jí pěvecký part vyšel značně falešně. Přičítala bych to nejspíš premiérové nervozitě, protože postupem večera se její projev výrazně zlepšil, o čemž svědčila i výborná balada Celý život před sebou v jejím podání.

Dominika Richterová

Právě tito tři mají v muzikálu zásadní roli, ostatní postavy již měly prostoru mnohem méně, ještě snad s výjimkou Ladislava Korbela v roli Michaela Cassia, který byl rovněž herecky velmi dobrý. Mladého vojáka, místy trochu hejska, ale věrného a čestného, oddaného jak Othellovi, tak Desdemoně, své dlouholeté přítelkyni, ztvárnil znamenitě.

Ladislav Korbel

Dita Hořínková v roli Emilie byla naprosto suverénní po všech stránkách. Její herecké podání Iagovy manželky je sice poměrně excentrické a někdy až balancuje na hranici přehrávání, ale zásadně ji nepřekračuje. Poslední part s alespoň jednou výraznou sólovou písní si pak střihla Markéta Poulíčková v roli Bahiyy, tanečnice a zpěvačky, dívky z Východu, jež se zamiluje právě do Cassia. Ve svém „civilním“ kostýmu sice spíš než arabskou pop-hvězdu připomínala potulnou kolotočářku a hereckého prostoru neměla nijak moc a zvlášť v něm neoslnila, pěvecky však byla velmi dobrá. V úvodu muzikálu se navíc představila i v roli Náčelníka, či spíše Náčelnice Rady. Jedná se o roli malou a zvládla ji bez problémů. Osobně ale musím konstatovat, že mi převedení původní postavy Dóžete benátského do ženy – náčelnice příliš nesedlo a nesedí.

Dita Hořínková

Markéta Poulíčková

Z dalších rolí již stojí za zmínku jen Roger, dědic finančního impéria, který sponzoruje celou misi. Bláznivě zamilovaný do Desdemony, jež mu byla původně přislíbena, se stává již v počátku hry Iagovou figurkou na šachovnici, s níž ten zdatně manipuluje. Poměrně snadno vzhledem k tomu, že Roger není žádný myslitel. Tím sice není ani v předloze, upřímně by mě však potěšilo a sedělo by mi víc, kdyby se nejednalo o postavu až tak prvoplánově komickou a směšnou. Jeho úlohy se na premiéře zhostil Michal Novotný. Osobně ho mám raději v charakterních rolích, ale jeho pojetí Rogera těžko cokoli vyčíst.

Michal Novotný

A poslední, jež ještě stojí za zmínku, je senátor Brady, otec Desdemony. Ten se objeví hned v první scéně, aby se následně příběhem ještě několikrát mihnul. Při premiéře se jej bez jakýchkoli problémů zhostil Jaromír Adamec.

Jaromír Adamec

Kardinál Lodovico v podání Oldřicha Kříže, Boris Petrov Patricka Plesingera a Šejk Abdul Así Zbyňka Frice již tvoří v podstatě jen výraznější členy company.

Oldřich Kříž

Co říct závěrem?

Na Iagovi toho není málo dobrého. Výkony herců v hlavních rolích, několik zajímavých písní s velmi dobrými texty, z nichž tu hlavní si budete zcela jistě zpívat ještě klidně několik dní, pár skvělých scén. Ale jako celek nefunguje. Je pomalý, utahaný, bez pořádné atmosféry, kterou spousta vaty mezi těmi výbornými scénami sráží. Je na něm vidět dost práce, ale ani to nestačí. Nedostavuje se v podstatě s výjimkou jediné scény nic výjimečného. Na úroveň prvního muzikálu Janka Ledeckého, Hamleta, rovněž vycházejícího z nesmrtelné Shakespearovi tragédie, zkrátka nedosahuje.

FOTOGALERIE

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Kristýna Junková. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.