Recenze: MAMMA MIA! v Brně. Hvězdou představení je Křížová

Muzikálová Mamma Mia! se zabydlela na prknech Městského divadla Brno. Jak se jí daří?

Psáno z premiér 19. a 20. října 2019 a repríz 10. ledna 2020.

Mamma Mia! vzhledem ke své popularitě nepotřebuje velké představování.

Málokterý muzikálový titul způsobil doslova celosvětový poprask. Patří do skupiny tzv. jukebox muzikálů, kde se již pro existující písně vymyslí nový, originální děj, do nějž se povětšinou známé hity zasadí.

Příběh situovaný na fiktivní řecký ostrov a vyprávějící příběh majitelky taverny Donny, která chystá svatbu pro svou dceru Sophie, napsala britská dramatička Catherine Johnsonová a nazvala ho podle hitu z roku 1975 – Mamma Mia!

Mamma Mia! – Městské divadlo Brno

Muzikál měl premiéru v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi na scéně Winter Garden Theatre. V roce 2008 vtrhla do kin filmová verze Mamma Mia!, ve které zazářili Meryl Streep, Amanda Syefried, Pierce Brosnan, Colin Firth či Stellan Skarsgård a z muzikálu se stal doslova fenomén. Není divu, že se v roce 2018 dočkal film pokračování. Nový film Mamma Mia! Here We Go Again vypráví o tom, co prvnímu dílu předcházelo.

Mamma Mia! je osmá nejdéle uváděná show na Broadwayi. Muzikál vidělo 60 milionů diváků ve více než 440 městech po celém světě. A to pouze jeho jevištní podobu. Kdybychom k tomuto číslu přičetli ještě diváky filmové verze, několikanásobně by se zvětšilo.

Česká verze měla premiéru 12. prosince 2014 v pražském Kongresovém centru v režii Antonína Procházky.

Mamma Mia! – Městské divadlo Brno

Mamma Mia! v Brně má několik „proč“.

Proč jsem s hodnocením začal až nyní a ne hned po premiéře?
Původně to záměr byl, avšak po zhlédnutí jednoho výkonu v hlavní roli jsem si říkal, že se muselo jednat o nějakou velkou indispozici, a že výjimečně dám tomuto výkonu ještě šanci na některé z repríz a s hodnocením posečkám. O tom ale až později.

Další „proč“ zřejmě padají na vrub režiséra Petra Gazdíka.

Prvním z nich je nápad přetvořit Mamma Miu do nových aranží. Na tiskové konferenci před premiérou Petr Gazdík zmiňoval, že Abba zní v dnešní době až moc synteticky. A já se ptám, proč je třeba zasahovat do originálu něčeho, co funguje po celém světě? Nové aranže se skutečně nepovedly a celou Mama Miu ubíjí. Jsou slabé, nevýrazné, znějí „akademicky“, lidově řečeno jsou „uťápnuté“. A je to slyšet hned od předehry. Nechtěl jsem srovnávat (ne zrovna vydařenou) pražskou a brněnskou verzi, ale v té pražské byla alespoň předehra to, co vás správně nakoplo. V Brně je zvuková složka nevýrazná během celého představení. Kde by písně měly pořádně gradovat, tam negradují, toto chybí zvláště ve finále první poloviny při závěrečné Voulez-Vous. Je to docela s podivem, protože v Brně to rozbalit umí, při závěrečných přídavcích je zvukový stud odhozen stranou a burácí celý sál. Proč tomu není i během představení mi zůstává záhadou.

Druhým „proč“ je myšlenka nechat znít Sophie v úvodním čísle z playbacku, přestože je přítomna na jevišti. Ano, můžeme namítat, že má být jasné, co se Sophie zrovna honí hlavou při psaní dopisů svým potenciálním tatínkům, ale je to škoda.

Třetím „proč“ je přehršel až lokálních vtípků během premiér, které by v představení neměly co pohledávat a spíše byste je očekávali na derniéře. Během repríz se tento neduh z velké části vytratil, ale proč jím musely být „obšťastněny“ premiéry mi není zcela jasné.

Mamma Mia! – Městské divadlo Brno

Čtvrtým „proč“ přejdu rovnou ke scéně Emila Konečného. Ta naprosto přesně vzbuzuje dojem malebné atmosféry řeckého ostrova, ale nemohu se zbavit dojmu, že pozadí scenérie ve mně silně evokuje reklamní leták jednoho diskontního řetězce během jeho řeckých týdnů (ale asi to je tak správně). Dále mi uniká smysl funkce jakéhosi pískoviště (či písečné duny) na scéně. To je sice použito hlavně pro vtipný příjezd Tanyi s kufrem a několik malých scén, ale bez něj bych se bez okolků obešel. Možná k tomuto účelu realizovali tvůrci nasvícení scény převážně do žlutých barev, ovšem spíše než přímořské letovisko působí scéna jako když se zrovna ocitnete v Sahaře na poušti. Jinak funkčně vyřešená scéna v podobě řeckých domků a taveren působí realisticky. Trochu ji ovšem brzdí delší přestavby ve druhé půlce.

O choreografickou stránku se postarala Hana Kratochvilová a té není v podstatě co vytknout. Choreografie působí energicky a náležitě roztančí celou scénu.

Kostýmy jsou z dílny Elišky Ondráčkové Lupačové a daly by se nazvat pro Mamma Miu takové standardními. Tedy až na tatínky a dále na barvy kostýmů při závěrečných přídavcích.

Překlad má, stejně jako v Praze, na svědomí Adam Novák, zde byl ještě trochu upraven. Některé věci jsou, dalo by se říci, úsměvné, ale vzhledem k tomu, že ho mám dávno naposlouchaný z pražské verze, zásadní problém s ním nemám.

Mamma Mia! – Městské divadlo Brno

HVĚZDOU PŘEDSTAVENÍ JE KŘÍŽOVÁ

Hodnocením obsazení začnu netradičně rolí Sophie.

Tu s velkým přehledem a naprostou elegancí ztvárnila Dagmar Křížová. Bezchybný, uchu lahodící zpěv, dokonalé a bezprostřední herectví z ní učinilo hvězdu brněnské Mamma Mii a v mých očích ji naprosto ovládla.

Alternující Barbora Remišová je taktéž skvělá Sophie a její více než roztomilé, až diblíkovské pojetí, vás zaujme.

V roli se dále střídá Petra Šimberová.

Dagmar Křížová

Barbora Remišová

V hlavní roli Donny se představila Alena Antalová, která si ji zahrála již v Praze. Po ne zrovna přesvědčivém pražském výkonu jsem byl zvědav, kam se téměř po pěti letech umělecky posune. Bohužel musím konstatovat, že se neposunula nikam a její výkon byl zvláště po pěvecké stránce ještě horší, než ten před lety. Během premiéry nezazpívala ani jedinou píseň čistě, opravdu ani jedinou, proto jsem bych ochoten jí dát druhou šanci na některé z repríz a říkal si, že se musí jednat o nějakou momentální indispozici. Ovšem ani druhou šanci Antalová nevyužila. Její zpěv byl sice o krapet lepší než na premiéře, ale pořád bylo tři čtvrtiny písní zazpíváno falešně. Co nezvládá Antalová zpěvem, snaží se dohnat herecky. V této poloze je přesvědčivá Donna, ale i zde to není na sto procent. Chápu, že Antalová vyhrává ankety popularity brněnského publika, ale její obsazení sráží uměleckou hodnotu díla notně dolů.

Pravým opakem je Donna Markéty Sedláčkové, která vás upoutá již od prvních vteřin na jevišti. Pěvecky i herecky naprosto přesvědčivá, tak by měl výkon vypadat.

Třetí Donnou je Ivana Vaňková. O té by se dalo říci, že se „rozjíždí“ postupně a Donnu hraje trochu umírněněji, aby nakonec oslnila v klíčové písni The Winner Takes It All, kde její výkon graduje.

Alena Antalová

Markéta Sedláčková

Ivana Vaňková

Na scénu přichází kamarádky Donny Rosie a Tanya.

Všechny představitelky, ať už Radka Coufalová (Rosie), Lucie Bergerová (Rosie), Johana Gazdíková (Tanya), Jana Musilová (Tanya) či Pavla Vítázková (Tanya) jsou zábavné a své role si užívají každá po svém. Činoherně jsou asi více přesvědčivější než pěvecky, kdy při nesprávné kombinaci nejsou Tanya a Rosie úplně pěvecky sladěné, ale to bych nedával za vinu jednotlivým interpretkám. Nejvíce z této pětice na mě zapůsobily Jana Musilová a Lucie Bergerová, ale ani ostatní dámy nejsou vůbec špatné.

V roli Rosie se dále střídá Zuzana Skálová.

Lucie Bergerová a Jana Musilová

Pavla Vítázková a Radka Coufalová

Dále tu máme tři potencionální tatínky Sophie, bývalé lásky Donny.

Sama odehrál Igor Ondříček, který má sice kvalitní zpěv, ale jeho pojetí bych zařadil do škatulky „nemastné – neslané“. Oproti tomu Viktor Skála má notnou dávku charisma a herecky je výraznější, a i přes to, že se zpěvem v sólových partech občas zápasí se mi jeho ztvárnění zamlouvalo více.

V roli se dále střídá Martin Havelka.

Dobrodruha Billa si střihli Tomáš Sagher a Jakub Przebinda. Oba dva ani nenadchnou ani neurazí a předvádí standardní výkon.

V roli se dále střídá Oldřich Smysl.

Jediným tatínkem, který mě skutečně zaujal, byl Robert Jícha jako Harry. Charismatický, přirozený, bezchybný. Další Harry, Alan Novotný musí být v civilu bodrý člověk a svou energii přenáší i na jeviště. Rád si vždy přidá něco navíc oproti scénáři, ale ne vždy je to k užitku, zvláště, má-li po jeho bonmotech následovat vážnější scéna. Jinak předvádí kvalitní výkon.

V roli se dále střídá Milan Němec.

Alan Novotný, Igor Ondříček, Tomáš Sagher

Robert Jícha

Jakub Przebinda

Kamarádky Sophie Ali a Lisu alternují Diana Velčická (Ali), Alžbeta Trembecká (Ali), Marta Matějová (Lisa) a Viktória Matušovová (Lisa). I zde platí, co v případě Rosie a Tanyi, že při nesprávné kombinaci alternací nejsou vždy úplně pěvecky sladěné, role jim ale sedí. Za nejlepší možnou kombinaci bych označil Dianu Velčickou s Viktórií Matušovovou. Jediným, tak trochu rušivým elementem, byl pro mě až silný slovenský akcent Alžbety Trembecké.

Diana Velčická, Barbora Remišová, Marta Matějová

Alžbeta Trembecká, Viktória Matušovová, Petra Šimberová

Skye, snoubence Sophie, hrají Jonáš Florián, Marco Salvadori a Robin Schenk. Z této trojice nejvíce zaujali Salvadori se Shenkem, a to jak svým pěveckým, tak i hereckým projevem. Oproti nim je Sky v podání Floriána tak trochu mdlý.

Marco Salvadori a Barbora Remišová

Dagmar Křížová a Robin Schenk

Jedním z kamarádů Skye je Pepper. V něm si v dobrém smyslu doslova libuje Libor Matouš. Jeho výstupy jsou vždy „peprné“ a dokáží pobavit. Kristian Pekar je rovněž dobrý Pepper, avšak jeho „dredové“ vzezření na jevišti ho svádí až k přílišným „cool“ gestům. Zde by chtělo trochu ubrat. Jediné, co u Peppera zamrzí, je absence tanečního „tríčku“ během písně Does Your Mother Know, který je součástí téměř všech zahraničních produkcí. I v té Praze byl.

Jana Musilová a Libor Matouš

Kristian Pekar a Pavla Vítázková

V malé roličce Eddieho, dalšího kamaráda Skye, se objevuje Ondřej Halámek, který odvádí sympatický výkon. V roli se střídá s Danielem Rymešem.

Ondřej Halámek a Jana Musilová

Brněnská Mamma Mia! nezklamala, ale dalo se z ní vytěžit daleko více. Za největší mínusy považuji nové aranže a obsazení Aleny Antalové do role Donny. Oproti tomu brilantní výkon Dagmary Křížové v roli Sophie a také výkon Markéty Sedláčkové jako Donny, vrací Mamma Miu zpátky do hry.