“Oidipus Tyranus” úspěch “Antigony” nezopakoval. Zatím. (+ video)
14. prosince 2009 se v Divadle Milenium konala premiéra koncertní verze nové rockové opery “Oidipus Tyranus” od autorů poměrně úspěšné “Antigony”, kterou vyznávají především příznivci tvrdého rocku. Jak dopadl další “hard” experiment? To se dozvíte v naší reportáži doplněné o originální fotografie a také video sestřih z koncertu.
“Antigona” byla první českým projektem, který odvážně na divadelní prkna přivedl tvrdý rock, který podle názoru mnoha lidí patří spíše na letní rockové festivaly. I tam “Antigona” slavila úspěchy. Naposled se “Antigona” hrála v Divadle V Dlouhé, kde se představila již jako plnohodnotné představení. Originální byly například i ohňové choreografie nebo akrobacie ve vzduchu. “Oidipus Tyranus” jde po stejné, již jednou vyšlapané cestičce. Hudebně zůstává ve stejném stylu, pro náhodného diváka jsou písně z “Antigony” a “Oidipa” snadno zaměnitelné, to samé platí o choreografii a akrobacii. Angažováním stejných interpretů pak vzniká celkem věrohodná kopie již jednou viděného. Ale vezmeme to popořádku.
Divadlo Milenium se po dlouhé době téměř zaplnilo. Nejednalo se přímo o plnohodnotnou divadelní premiéru, nýbrž premiéru koncertního nastudování v plné výpravě. Rozdíl mezitím zase tak velký není, ale zpěváci například ještě neuměli texty, a tak museli použít papíry. Celý večer byl koncipován spíše jako koncert, bez jakéhokoliv hlubšího divadelního smyslu.
Na “Antigoně” byl nejvíce kritizovaný zvuk, který v jakýchkoliv prostorách nebyl vůbec ideální a až na výjimky nebylo zpěvu vůbec rozumět. V případě Divadla V Dlouhé se tomu nemůžeme tak moc divit, protože se nejedná o hudební divadlo, ale mnozí doufali, že v akustických prostorách hudebního Divadla Milenium to bude lepší. Názory se liší, protože někteří diváci v nižších řadách rozuměli dobře, ale většina diváků byla opět o text ochuzena. Za to hudba zněla skutečně skvěle a pro příznivce tvrdšího rocku to byl neoddiskutovatelně silný zážitek, navíc se hrálo živě. Milan Steigerwald umí skvěle kombinovat bubny a elektrické kytary se symfonickými částmi orchestru i staršími nástroji.
Video sestřih z koncertní premiéry
Dlouho jsme váhali, zda máme publikovat sestřih z této zcela jistě zajímavé, ale zvukově ne nejlepší akce. Nakonec se nám podařilo vybrat několik záběrů, které vystihují atmosféru premiéry a snad tedy omluvíte horší srozumitelnost záznamu.
Pro Musical.cz exkluzivně natočil a sestříhal Radek Janda.
Doporučujeme zhlédnout v HQ kvalitě (tlačítko HQ na spodní liště videa)!
Co se týče režie Pavly Forest, tak v případě koncertního provedení neměla moc co na práci. Dokázala alespoň naplno využít technické možnosti Milenia, včetně jedinečné hydrauliky jeviště, ale i sesuvných schodů až ke stropu divadla, o kterých jsem například vůbec nevěděl. Plně využíván byl též světelný park, takže toto představení by mohlo být takovou hezkou prezentací toho, co vše lze v Mileniu realizovat. Pavla Forest napsala k “Oidipovi” také písňové texty, z některých úryvků nevyzněly vůbec špatně, takže předpokládejme, že jsou tak kvalitní, jako v “Antigoně”.
Pěvecké výkony byly vesměs dobré, ale stále dominovala hudba, která “přeřvala” i skvělé zpěváky Viktora Dyka a Jana Toužimského. Mimochodem bylo zajímavé, že tyto dvě hlavní role zase tolik prostoru neměli, protože díky velkému množství postav se nikdo na jevišti moc dlouho neohřál. Pokud jsme z písní měli pochopit nějaký děj, tak se to bohužel alespoň u mě minulo účinkem. Během večera kromě výše jmenovaných zpěváků zazpívali Žántí, Petr Opava, Josef Šutara, Linda Faitová, Daniela Langerová, Lešek Semelka a další. Zapomenout nesmíme na krásný operní zpěv Miroslavy Časarové.
Stáhněte si u nás singl “Zpráva z hvězd”
Viktor Dyk a Jan Toužimský – Zpráva z hvězd (singl)
Hudba: Milan Steigerwald; Text: Pavla Forest
Ohňová akrobacie byla opět efektní, ale jak jsem psal již výše, většina prvků už byla viděna v “Antigoně”. Přesto tyto nebezpečné vsuvky dokázaly scénu vždy oživit. Mnohdy se nad hrátky s ohněm tajil dech a na pár chvil to vypadalo, že divadlo skončí v plamenech, ale naštěstí vše dopadlo dobře.
Závěr pak patřil dvou písním z “Antigony”, které skutečně byly správně umístěny na konec, jako pomyslný vrchol. Následovala nekonečná děkovačka, při které probíhalo představování zpěváků a tvůrčího týmu. Úsměvné bylo, že nebylo rozumět ani tomuto mluvenému slovu bez hudby. Poslední přídavek však mnoho diváků nevydrželo a dralo se ven, aneb když se příliš přetahuje…
“Antigona” po své úplně první premiéře měla podobné ohlasy, ale vypracovala se postupně v jedinečnou hudebně-divadelní záležitost nejen pro vyznavače tvrdšího rocku. “Oidipus Tyranus” na tento post také dosahuje, ale čeká ho také ještě dlouhá cesta. Zajímavé by bylo vidět obě rockové opery jako dvojprogram s přestávkou, třeba se toho také jednou dočkáme. Přeji tedy “Oidipovi” mnoho spokojených diváků (kterých se po premiéře našlo mnoho), rád se na něj přijdu znovu podívat a těším se na postupně vyladěné verze. Pro vyznavače rockové hudby nařizuji jako povinnost! A pokud se vám nelíbila “Antigona”, neočekávejte nic jiného a radši peníze za vstupenku ušetřete.
Autorem fotografií z koncertní premiéry je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!
14. prosince se v Divadle Milenium konala premiéra koncertní verze nové rockové opery “Oidipus Tyranus” od autorů poměrně úspěšné “Antigony”, kterou vyznávají především příznivci tvrdého rocku. Jak dopadl další “hard” experiment? To se dozvíte v naší reportáži doplněné o originální fotografie a také video sestřih z koncertu.“Antigona” byla první českým projektem, který odvážně na divadelní prkna přivedl tvrdý rock, který podle názoru mnoha lidí patří spíše na letní rockové festivaly. I tam “Antigona” slavila úspěchy. Naposled se “Antigona” hrála v Divadle V Dlouhé, kde se představila již jako plnohodnotné představení. Originální byly například i ohňové choreografie nebo akrobacie ve vzduchu. “Oidipus Tyranus” jde po stejné, již jednou vyšlapané cestičce. Hudebně zůstává ve stejném stylu, pro náhodného diváka jsou písně z “Antigony” a “Oidipa” snadno zaměnitelné, to samé platí o choreografii a akrobacii. Angažováním stejných interpretů pak vzniká celkem věrohodná kopie již jednou viděného. Ale vezmeme to popořádku.
Divadlo Milenium se po dlouhé době téměř zaplnilo. Nejednalo se přímo o plnohodnotnou divadelní premiéru, nýbrž premiéru koncertního nastudování v plné výpravě. Rozdíl mezitím zase tak velký není, ale zpěváci například ještě neuměli texty, a tak museli použít papíry. Celý večer byl koncipován spíše jako koncert, bez jakéhkoliv hlubšího divadleního smyslu.
Na “Antigoně” byl nejvíce kritizovaný zvuk, který v jakýchkoliv prostorách nebyl vůbec ideální a až na výjimky nebylo zpěvu vůbec rozumět. V případě Divadla V Dlouhé se tomu nemůžeme tak moc divit, protože se nejedná o hudební divadlo, ale mnozí doufali, že v akustických prostorách hudebního Divadla Milenium to bude lepší. Názory se liší, protože někteří diváci v nižších řadách rozuměli dobře, ale většina diváků byla opět o text ochuzena. Za to hudba zněla skutečně skvěle a pro příznivce tvrdšího rocku to byl neoddiskutovatelně silný zážitek, navíc se hrálo živě. Steigerwald umí skvěle kombinovat bubny a elektrické kytary se symfonickými částmi orchestru i staršími nástroji.
Co se týče režie Pavly Forest, tak v případě koncertního provedení neměla moc co na práci. Dokázala alespoň naplno využít technické možnosti Milenia, včetně jedinečné hydrauliky jeviště, ale i sesuvných schodů až ke stropu divadla, o kterých jsem například vůbec nevěděl. Plně využíván byl též světelný park, takže toto představení by mohlo být takovou hezkou preznetací toho, co v Mileniu vše lze realizovat.
Pěvecké výkony byly vesměs dobré, ale stále dominovala hudba, která “přeřvala” i skvělé zpěváky Viktora Dyka a Jana Toužimského. Mimochodem bylo zajímavé, že tyto dvě hlavní role zase tolik prostoru neměli, protože díky velkému množství postav se nikdo na jevišti moc dlouho neohřál. Pokud jsme z písní měli pochopit nějaký děj, tak se to bohužel alespoň u mě minulo účinkem. Během večera kromě výše jmenovaných zpěváků zazpívali Žántí, Petr Opava, Josef Šutara, Daniela Langerová, Lešek Semelka a další.
Ohňová akrobacie byla opět efektní, ale jak jsem psal již výše, většina prvků už byla viděna v “Antigoně”. Přesto tyto nebezpečné vsuvky dokázaly scénu vždy oživit. Mnohdy se nad hrátky s ohněm tajil dech a na pár chvil to vypadalo, že divadlo skončí v plamenech, ale naštěstí vše dopadlo dobře.
Závěr pak patřil dvou písním z “Antigony”, které skutečně byly správně umístěny na konec, jako pomyslný vrchol. Následovala nekonečná děkovačka, při které probíhalo představování zpěváků a tvůrčího týmu. Úsměvné bylo, že nebylo rozumět ani tomuto mluvenému slovu bez hudby. Poslední přídavek však mnoho diváků nevydrželo a dralo se ven, aneb když se příliš přetahuje.
“Antigona” po své úplně první premiéře měla podobné ohlasy, ale vypracovala se postupně v jedinečnou huebně-divadelní záležitost nejen pro vyznavače tvrdšího rocku. “Oidipus Tyranus” na tento post také dosahuje, ale čeká ho také ještě dlouhá cesta. Zajímavé by bylo vidět obě rockové opery jako dvojprogram s přestávkou, třeba se toho také jednou dočkáme. Přeji tedy “Oidipovi” mnoho spokojených diváků (kterých se po premiéře našlo mnoho), rád se na něj příjdu znovu podívat a těším se na postupně vyladěné verze. Pro vyznavače rockové hudby nařizuji jako povinnost! A pokud se vám nelíbila “Antigona”, neočekávejte nic jiného a radši peníze za vstupenku ušetřete.
Komentáře
Lenka
AutorProstor divadla v dlouhé původně byl – coby velká opereta – určen hudebnímu divadlu… zvládli to i bez portů… a domnívám se, že to, co zde předvádí pan Borna, se ani za jiné, než-li hudební divadlo, onačit nedá… to, jak je prostor ozvučen, záleží na schopnostech zvukaře, nikoli divadla…
tarantule
Autortextum je takrka vsude rozumet i ve videoukazce, ktera ma samozrejme horsi kvalitu… jak je mozne, ze jste je neslysel v divadle? :D
Ondřej Doubrava
Autortarantule: Musím se Pavla zastat, náš kameraman Radek byl zhruba v místech, kde údajně bylo slyšet dobře a i tak prý ten záznam není zvukově nejlepší a tohle je hodně pečlivý výběr. Já sám jsem byl na premiéře v sektoru 1 (levý postranní) v horních řadách a rozuměl jsem zhruba každému dvacátému slovu a nebyl jsem sám + nebyla vůbec slyšet ta symfonická sekce, jen bicí (ty hlavně, kdyby byly tišší, troufám si říct, že je rozumět v pohodě!!), kytary, klávesy a bonga, symfonické nástroje byly slyšet, jen když hrály sólo. I proto jsem nechal recenzi na Pavlovi, kdybych rozuměl, přidal bych se. Ale jako hudební nářez to bylo fajn, efekty taky dobrý. :-) Snad to v řádném uvádění vyladí….
Luboš
AutorTak žebřík byl už v Cats (lezla tudy Grizabella do kočičího nebe) a jen pro doplnění mi v recenzi chybí jméno Petra Dopity a jeho zajímavé vložky – hry na pilu do Předehry k celému představení…
Jenda
AutorLuboši,zcela s Vámi souhlasím…
baterka
AutorOidipus byl skvělej, fakt nářez. Je dobrý, že člověk tak trochu nahlídne do kuchyně autorů – že nejdřív se představí v koncertní verzi (V klasický muzice je to běžný, když koncertně se hraje i zpívá z not, dokonce sólista často sedí a čeká na svůj výstup. To mi vždycky přišlo legrační, nicméně je to běžný. Co se týče uchopení děje – i to je zcela pochopitelný, že v koncertní verzi nemůžete očekávat a vyžadovat dějovou linku. Z právního hlediska například je přesně toto jedním z charakteristických znaků koncertní verze, která ji odlišuje od verze hudebně dramatický a tím pádem spadá i pod jiný autorskoprávní kolonky…)
Těším se na divadelní provedení Oidipa Tyrana, který se snad připravuje na jaro. Podle mě by mohla být divadelní verze možná i větším rockovým hukotem – měli by posílit PA systém, aby to bylo to správný rockový maso. Nesnáším ty playbackový chrastítka, na který se pouštěj muzikály. Na Oidipovi i Antigoně je vynikající právě ten fyzickej dotyk muziky… Co se týče zvuku nahranýho z mikrofonu kamery – to snad někdo nemůže myslet vážně, že může tímhle způsobem slušně sejmout zvuk rockový kapely :-))) ( tím pádem tam jsou v záznamu slušný jen tichý pasáže, jinak to ve forte a tutti musí kreslit).
Na živo to ale bylo super, fakt!! A vyzdvihuju i skvělý akrobatický čísla, třeba Linda Mikolášková na chůdách – to se ani v Antigoně nevidělo. A navíc prostor arény rockový opeře dost slušel.