RockOperní glosa

Jelikož se v holešovickém divadelním prostoru zvaném RockOpera Praha chystá 18. dubna 2013 premiéra uvedení divadelní verze metalové opery Milana Steigerwalda a Pavly Forest „7 proti Thébám“ – příběh zasazený mezi dva předchozí opusy „Oidipa Tyrana“ a „Antigonu“, pojďme si o posledních počinech dnes zauvažovat v krátké glose.

Logo RockOpery Praha

Předem předesílám, že na projekty RockOpery chodím celkem rád, ač rozhodně nejsem cílová skupina a beru tento projekt čistě jako odreagování. Všímám si pravidelného dělení na jakoby koncertní verzi a plnohodnotnou divadelní verzi. Leč mé vnímání divadla bere jako plnohodnotný, trochu vylepšený a kostýmovaný koncert často i to druhé provedení, ale zase lze s obdivem pozorovat, jak důmyslnou skulinu na trhu tento projekt vyplňuje.

Nejdřív se vrátím k oficiálně druhé premiéře projektu „Bardo Thödol“ 11. 10. 2012 s podtitulem NewOpera na motivy tibetské knihy mrtvých na rozdíl od první premiéry (kterou jsem neměl možnost vidět), kdy si hlavní roli horolezce zahrál Viktor Dyk, tentokrát byla chytře rozdělena přímo mezi autora hudby Milana Steigerwalda, který si zahrál horolzecovo starší (fyzické) období, jeho němou duši si pak zahrál mladý šikovný tanečník Matěj Kohout.

Jestli se „Bardo Thödol“ něčím liší od rockové antické trilogie, tak tím, že je celý projekt poklidný, nese se na téměř ambientních nepříliš hitových vlnách, i když mnoho situací vyžaduje i jejich trochu temnější náladu. Konejšivý hlas průvodkyně dějem vnímat pozorně můžete, ale nemusíte, v tom případě vám zapadne jako složka do relaxačního celku. Pranic nevadilo, že smyčcová sekce orchestru tentokrát zněla jen z half-playbacku, ta celková konejšivost byla velmi příjemná (a není to zásluha jen tibetských mnichů v New Opeře vystupujících), navíc zde nebyl žádný problém s porozuměním textů. Jako milý bonus byl bylo fajn zjištění, že je zde pokus o regulérní divadelní tvar, byť základní dramatická situace je velmi jednoduchá. Tým za to rozhodně vděčí spolupráci s loutkovým Divadlem Kvelb z Českých Budějovic, které se působivě postraralo o některé vrcholné momenty večera. A když už si naivně myslíte, že nic lepšího, než obří démonické alter-ego Petra Opavy nepřijde, hráči s Kvelbu nasadí kalibr ve hře  se zapálenými loutkami, což značně zvyšuje pyrotechnický level, než dosavadní, na který jsme byli v Holešovicích zvyklí.  Bardo Thödol“ je subjektivně na špici dosud uvedených projektů, i když rockeři jej vyhledávat nejspíš nebudou.

Od “Bardo Thödol” teď skočme do žhavé současnosti, na koncertní verzi metalového opusu „7 proti Thébám“ (19. 12. 2012), která už se držela zavedených standardů. A nutno říci, že řízným, přesto značně melodickým skladbám s možnýmn hitovým potenciálem, zcela koncertní verze,  opět jsme byli ve starém známém prostředí slušela. Vtípky – dobré i ty méně zdařilé – Milana Steigerwalda, mohutné roztleskávání publika Honzou Toužimským, Kamilem Střihavkou, Vlastou Horváthem, no prostě všemi účinkujícími. Nechybí další známé atributy (tanečníci, pyrotechnika), ani obrovské nadšení. A je to nefalšovaná metalová jízda!

I když se zvukový design arénovitého prostoru zlepšuje a má nádhernou dynamiku (však muzikanti hrají v RockOpeře vždy skvěle), stejně z libreta chytáte každé třetí slovo, zejména když se jedná o novinku. A ačkoliv se autorka libreta Pavla Forest jako průvodkyně dějem v mezipromluvách snaží a pečlivě rozebírá jednotlivé situace, napadne vás docela zásadní otázka, zdali je pro cílové publikum vůbec antický příběh prioritní, zda vážili cestu kvůli němu, či si jen diváci přišli trochu alternativně „zapařit“ a poslechnout si kvalitně odvedenou muziku v rámci žánru. Atmosféru totiž umí udělat více než slušnou, zejména při přídavcích. Nebýt míst na sezení, vytvořil by se nejspíš regulérní “kotel”.

Pro ty, které by příběh zajímal blíže, by RockOpera asi přece jen potřebovala určitou formu titulkovacího zařízení, ale naštěstí je zde alternativa v podobě YouTube kanálu, či oficiálních stránek například s ukázkami z minulých (a třeba i budoucích) konceptních alb svých počinů. Na jevišti se spíše jen rozdává velká energie, než důležitá poselství. A dá se očekávat, že tradičně „koncertně divadelní“ bude i ve čtvrtek poprvé uvedená verze což by ale nebylo na škodu, trilogie by se úspěšně uzavřela. Což lze RockOpeře ze srdce popřát, neboť takhle suverénně najít a důrazně oslovovat svou cílovou skupinu se v dnešní době daří jen málokterému divadelnímu projektu, i když forma RockOpery s divadlem ve většině spíše jen lehce koketuje, což jí ale rozhodně neupírá osobitost.