RECENZE: ROCKY aneb velká muzikálová show v Praze

Po napjatém očekávání se ve dnech 3. a 4. března 2017 v pražském Kongresovém centru odehrály slavnostní premiéry dalšího světového titulu na českých jevištích, muzikálu Rocky inspirovaného slavným, oscarovým filmem. V režii Christopha Drewitze se jedná o teprve čtvrté uvádění tohoto muzikálového titulu na světě. A produkce i celý tvůrčí tým již dlouho dopředu avizovali, že se bude jednat o velkolepou výpravnou show. Jak se jim podařilo tyto cíle vyplnit a jak se s muzikálem nejen tvůrčí tým, ale i účinkující poprali, jsme se byli přesvědčit na obou slavnostních premiérách a vy se to můžete dozvědět v naší recenzi.

Rocky – dnes již legendární film o nepříliš úspěšném filadelfském boxerovi, který se živí jako vymahač dluhů pro místního lichváře, boxuje jen s místními nijak zářnými protivníky a usilovně se snaží získat přízeň a lásku plaché Adriany, prodavačky ve zverimexu, měl svou premiéru již v roce 1976. Natočil jej John G. Avildsen podle scénáře Sylvestera Stallona, z nějž film udělal hvězdu světového formátu. S minimálním rozpočtem slavil Rocky obrovské úspěchy, jak po stránce komerční, tak po té akademické. Získal nejprve Zlatý Globus za nejlepší film v kategorii drama a poté dokonce tři ceny Oscar, včetně té za nejlepší film. Dočkal se několika pokračování a zatím poslední díl z filmové série o Rockym měl premiéru v roce 2015. Mezitím však Rocky dostal i muzikálovou podobu.

Jan Kříž jako Rocky Balboa

18. prosince 2012 se v Hamburgu po osmi letech příprav odehrála světová premiéra muzikálu inspirovaného tímto filmem, pojmenovaného stejně jako on, Rocky. A stejně jako filmový Rocky, i ten muzikálový se okamžitě setkal s velkým úspěchem. V Hamburgu se hrál tři roky a odehrál přes tisíc představení. V roce 2014 měl sice méně úspěšnou premiéru (pouhých 188 repríz) na Broadwayi, ovšem ověnčenou čtyřmi nominacemi na cenu Tony, z nichž jednu, za scénický design, nakonec proměnil. Před pražskou premiérou pak stihl ještě třetí zastávku, v německém Stuttgartu, kde se s ním diváci mohli setkat po celých čtrnáct měsíců od listopadu 2015 do ledna letošního roku.

Vzhledem k tomu, že se jedná teprve o jeho čtvrté uvádění a muzikál Rocky tedy zatím nepatří k dílům všeobecně známým, a to jak ve světě, tak i u nás, začneme nejprve obecným zhodnocením toho, jaký vlastně muzikál Rocky je.

Jak již bylo uvedeno, vychází z legendárního filmu Rocky, scénář k němu napsal Thomas Meehan, autor hitů jako Producenti nebo Hairspray. Filmový příběh přenesl na divadelní scénu velmi věrně, drží se jak základního děje, tak i mnoha detailů, které milovníky a fanoušky Rockyho velmi potěší.

Muzikál není jen o boxu, ale také o lásce (Markéta Procházková & Peter Pecha)

Věrný přepis pro divadelní jeviště však s sebou kromě kladů spojených se znalostí příběhu přináší i jednu značnou nevýhodu, která právě vychází již z původního díla, a kterou se muzikálu nepodařilo překonat. Tou je pomalý rozjezd. Seznámení s Rockym, jeho životem, jenž se zdaleka nedaří tak, jak si představoval a vysnil, chabou kariérou boxera, prací i zájmem o Adrianu trvá významnou část první poloviny, je proložené jen několika písněmi, které však děj významně neposouvají, a je prostě dlouhé. Až v okamžiku, kdy Rocky vyráží na večeři k Díkůvzdání ke svému kamarádovi Pauliemu a jeho sestře Adrianě a s ní pak na brusle, se příběh začíná pomalu hýbat.

Finále první poloviny následující po přijetí nabídky stát se soupeřem v boji o titul mistra světa proti Apollo Creedovi teprve přináší pořádný rozjezd. Ten pokračuje v druhé polovině, v níž rapidně vzrůstá tempo, gradující při závěrečném boxerském zápase, který už je skutečně dokonalou show, pro divadelní muzikál až s neuvěřitelnou atmosférou. Jak bylo zvykem v zahraničních verzích, i v té pražské se totiž jeviště v závěru druhé poloviny, při zápase mezi Rockym a Apollo Creedem mění v boxerský ring a arénu Spectrum, což samo o sobě atmosféře značně pomáhá. Skvělým tahem pak bylo rovněž obsazení reálných sportovních reportérů, kteří zápas komentují. Ten se tak stává jednoznačným vrcholem představení, který při obou premiérách dokonce zvedl diváky ze sedaček.

Peter Pecha hledá po finálovém zápasu svou životní lásku

Hudbu k muzikálu složil a pod jeho vokální režií je podepsán Stephen Flaherty, držitel mnoha divadelních cen a autor hudby četných broadwayských muzikálů, mezi nimiž jmenujme např. Ragtime, Seussical, či Once on This Island. Orchestrace je dílem Stephena Traska a Douga Bestermana. O hudební nastudování se v Praze postaral Dalibor Kapras, který je rovněž prvním dirigentem představení, jež je v Kongresovém centru samozřejmě hráno s živou hudbou. Na dirigentské pozici se s ním přitom střídají ještě Jakub Urban a František Krtička.

Libreto Rockyho pochází z pera Flahertyho dlouholeté spolupracovnice a mnohonásobné držitelky cen Tony, Drama Desk či Outer Critics Circle Awards Lynn Ahrensové, překlad a české texty, které tentokrát můžeme jen pochválit, od Michaela Prostějovského.

Nechybí ani scéna na bruslích (Hana Holišová a Jan Kříž)

Muzikál Rocky nepatří k plně zpívaným muzikálům, kde by nepadlo jediné mluvené slovo. Naopak jedná se zejména v první polovině o představení spíš činoherní. Nachází se v něm samozřejmě, v obou částech, několik zajímavých původních písní, které se vesměs drží žánru klasického muzikálového popu, ať už jde o jednotlivá sóla či duety Rockyho s Adrianou. Mezi nejzajímavější z nich možná trochu paradoxně patří (alespoň z mého pohledu) Adrianina sóla, zejména I’m Done z druhé poloviny. Všechny původní skladby však trpí tím, že sice zaujmou, ale až na několikátý poslech, žádný jednoznačný hit mezi nimi není.

Naprosto nejvýraznější tak po hudební stránce zůstávají dvě legendární písně dávno patřící k Rockymu, a sice titulní píseň právě prvního dílu filmové série Gonna Fly Now, Billa Contiho s textem Carol Connors a Ayn Robbins, a Eye of The Tiger od skupiny Survivor, která se stala titulním songem třetího filmu o Rockym. Obě v muzikálu zazní, vzhledem k jejich známosti a ikoničnosti zaznívají obě i v české verzi bez překladu, v původní angličtině, a právě je si budete po skončení Rockyho spolehlivě notovat.

Rocky (Peter Pecha) se fotí s fanoušky

Na scéně Kongresového centra v Praze Rockyho nastudoval tým pod režijním vedením Christopha Drewitze, který se jako asistent režie podílel již na všech třech předchozích uvedeních, v Hamburgu, New Yorku i ve Stuttgartu a s muzikálem Rocky tak má již bohaté zkušenosti, jež mohl při pražském uvedení naplno využít. Přivezl si s sebou některé inscenační nápady, které se tak objevují v Praze, stejně jako v předchozích verzích, jako například dvojníci Rockyho, pomáhající působivě vytvořit a sehrát dennodenní trénink před zápasem, plný běhu, posilování i boxu. V jejich případě zamrzí, že jejich sehranost není dokonalá a čas od času se jich na scéně, i těsně vedle sebe, objevuje víc najednou.

Jistě se však ani s počátečními zkušenostmi z předchozích uvádění nejednalo při přípravě českého Rockyho o právě snadnou záležitost. Kongresové centrum nabízí velkou scénu, větší než standardní divadelní prostory, kterou je třeba plně využít a současně udržet v mezích, aby se v ní příběh a herci neztratili. Tvůrčímu týmu se to úspěšně podařilo.

Peter Pecha s trenérem Milanem Šteindlerem

Scénografie pražské verze je dílem Martina Černého a jedná se rozhodně o jednu z nejvelkolepějších scén v České republice v posledních letech. Na rozlehlém jevišti Kongresového centra na pozadí se siluetou celé Philadelphie vytvořil Martin Černý jednu z jejích chudých čtvrtí, v níž se příběh odehrává. Vystačil si přitom s objekty, které z valné většiny scénu vůbec neopouští a pouze mění své umístění a polohu, aby se podle potřeby staly slavnými filadelfskými schody, po nichž Rocky při tréninku běhá, tělocvičnou, v níž trénuje, byty Rockyho i Adriany, zverimexem, či nakonec velkolepou arénou Spectrum. Jak už jsem zmiňovala výše, i pražské uvedení se drží původního scénického řešení a na konci druhé poloviny se jeviště mění v ring. Diváci z části prodávané jako Golden Circle se stávají součástí děje, když se stěhují ze svých míst přímo do hlediště Spectra, které na jevišti vzniká.

Finálová scéna zápasu s diváky přesazenými na tribunu na jevišti

Slibům o nejvelkolepější scéně, tak tvůrci dostáli a dokázali ji i plně využít. A nejen ji. Hraje se i v hledišti, v přízemí i na balkoně. Prostor hlediště Kongresového centra je naštěstí v tomto ohledu velmi vděčný. Rocky i Apollo tak ke svému zápasu přichází každý z jiné uličky v hledišti, Adriana se v průběhu zápasu nejprve objevuje nervózní mezi diváky na balkoně, aby se následně mezi těmi v přízemí drala za Rockym. Speciální prostor mají i dvě velkoformátová plátna po stranách jeviště, z nichž promlouvají při zpravodajských relacích reportéři, a na něž jsou přenášeny i záběry z finálového zápasu. Divák tak může až nabýt dojmu, že neví, kam se podívat dřív.

Jediný závažný nedostatek, jejž ve scénickém řešení spatřujeme, tak jsou technici, kteří přemísťují, otáčí a upravují jednotlivé složky scénografie, a kteří při největší snaze zapadnout do děje, prostě na jevišti ruší.

Jedna z ikonických scén Rockyho na schodech

O kostýmy se postaral matador českých scén v této oblasti, Roman Šolc. Ten vycházel věrně z historických reálií a kostýmy tak uzpůsobil sedmdesátým létům v Americe.

Muzikál Rocky na rozdíl od mnoha jiných rozhodně není taneční. Jediné minimální taneční výstupy, které se v něm objevují, má Apollo Creed při svých partech a zejména při nástupech. Neznamená to však, že by herci na jevišti stáli, nebo prostě jen občas odněkud někam přešli. Co chybí v tanci, vynahrazuje box. Box a s ním běh a další složky Rockyho tréninku. Kromě choreografky Ivany Hannichové, je tak pod představením podepsaný i choreograf boxu Vladimír Hub, jehož práci musíme plně ocenit. Diváci v předních řadách možná budou schopni rozlišit, nakolik se herci, zejména představitelé Apolla a Rockyho při zápase skutečně mlátí a nakolik jde o pouhou dokonalou iluzi, pro všechny ostatní však platí, že uvidí velmi reálně a uvěřitelně předvedený boxerský zápas, alespoň tak, jak se dá na divadelním jevišti při nejlepších představách očekávat. Je jasné, že herci odvedli pod jeho vedením obrovský kus práce.

Choreografie boxu je v závěrečném zápasu opravdu efektní

Měli jsme tu možnost zúčastnit se obou premiér, jak první slavnostní premiéry v pátek 3. 3. 2017, tak i druhé, v sobotu večer 4. 3. 2017 a můžeme vám tak, co se týče obsazení, nabídnout i zhodnocení jednotlivých alternací. Předem tohoto hodnocení je však třeba uvést jednu zásadní věc. Produkce a tvůrčí tým českého uvedení měli až neskutečně šťastnou ruku a podařilo se jim sehnat výborné obsazení a to ve všech alternacích, které jsme viděli. Složitější to jistě bylo i z toho pohledu, že muzikál Rocky díky své významné činoherní složce klade na všechny účinkující, v hlavních i vedlejších rolích, značné nároky jak po stránce pohybové a pěvecké, tak právě i po stránce činoherní. Tvůrci české verze tedy nemohli spoléhat jen na jejich pohybový a pěvecký projev museli najít i skvělé herce.

Jan Kříž se připravuje na svůj životní zápas

První premiéře z tohoto pohledu jednoznačně vládli Jan Kříž v roli Rockyho a Hana Holišová v roli Adriany. Oba se mohli opřít o četné zkušenosti z mnoha předchozích divadelních představení, muzikálů, v případě Hany Holišové pak i činoher, a oba podali skvělé výkony. Jan Kříž se na roli Rockyho připravil skutečně vzorně, a to i skvělým nastudováním projevu Sylvestera Stalonna. Jednotlivá gesta, pohyby i držení těla, všechno diváci filmu znalí jednoznačně poznají. Poznají Rockyho, jakého vždy vídali ve filmu. Přitom se ovšem nejedná o parodii. Janu Křížovi se podařilo výborně nakombinovat Sylvestera Stallona se sebou samým a jeho projev tak zůstává naprosto přirozeným a uvěřitelným. Po pěvecké stránce mu rovněž není co vytknout a nezbývá než konstatovat, že si jej tato role našla skutečně v nejlepší čas.

Peter Pecha, který Jana Kříže v roli Rockyho alternuje, se představil v sobotní premiéře. Na rozdíl od Honzy Kříže, který svého Rockyho přiblížil filmovému podání, Peter Pecha k němu přistupuje zcela po svém a velmi úspěšně. Jedná se rovněž o naprosto uvěřitelný herecký výkon, jediné, co mu chybí, je trocha víc suverenity, ovšem i jeho Rocky je „klukem“, který „nebyl nejchytřejší, nejrychlejší, nejlepší,“ ale když se mu dostalo příležitosti, dokázal jí využít. Co musím osobně dodat, že se mi pěvecky líbil o něco víc než Honza Kříž při první premiéře.

Peter Pecha jako Rocky

Při té se vedle něj představila Hana Holišová, které muzikál Rocky nabídl velkou zejména hereckou příležitost. Její postava, Adriana, začíná jako nenápadná, stydlivá, až ušlápnutá dívka ze sousedství, jež díky Rockymu a lásce k němu pomalu získává jistotu a alespoň trochu sebevědomí, aby se pak ve finále dokázala vzepřít svému věčně opilému bratrovi, stát Rockyho oporou, a když ne přímo sebevědomou mladou ženou, tak alespoň výrazně sebevědomější. Jak už jsem rovněž uváděla, dostává se jí navíc v Rockym i dvou skvělých sólových písniček, vedle I’m Done ještě Raining, které v jejím podání byly při premiéře po hudební a zejména pěvecké stránce největšími zážitky.

Hanu Holišovou v roli Adriany alternuje Markéta Procházková. A v jejím případě platí v podstatě totéž, co v případě Petera Pechy. Její výkon je po herecké i pěvecké stránce moc dobrý, jediné, co mu snad chybí, je větší množství zkušeností, kterými oplývá Hana Holišová, a které tak její výkon dělají o něco výraznějším, v tom nejlepším slova smyslu.

Markéta Procházková

Hana Holišová

Zatímco Rocky i Adriana se střídají a hrají v alternacích, představitel Apollo Creeda, je jediným z celého obsazení, který hraje bez alternace. Luther Raphael Simon, Američan pocházející z Miami, ztvárnil postavu Apolla již v německé verzi (stuttgartské) a nyní roli nastudoval i v češtině. Právě jeho obsazení nabízí snad jedinou pochybnost v celém seznamu účinkujících. Platí o něm sice totéž, co o představitelích Rockyho a Adriany, odvádí skvělý herecký výkon, skvěle se hýbe, což je u něj možné ocenit jak při boxu, tak i v několika málo krocích taneční choreografie, kterou jako jediný má. Jediné, co trochu kulhá, je čeština. Na jednu stranu je nezbytné ocenit, jakým způsobem si s ní dokázal poradit. Samozřejmě je u něj znát silný přízvuk, ovšem v mluveném projevu je to jeho jediná chyba. I přesto, že mluví zcela cizím jazykem, je mu velmi dobře rozumět, poradil si obstojně s výslovností i intonací. Horší situace přichází v případě zpěvu. Apollo Creed toho nenazpívá hodně, Luther Raphael Simon je však jednoznačně nejlepší v Eye of The Tiger, která se zpívá v angličtině, kde jeho zpěv zcela vynikne. V češtině mu je při zpěvu rozumět podstatně hůř, nepomáhá tomu navíc ani to, že většinou zpívá společně s company, či dalšími účinkujícími, ani zvuk. Ten se sice v Kongresovém centru podařilo proti některým předchozím muzikálům významně vylepšit, ovšem stále to ani zdaleka není ideální. Projevuje se to hlavně při některých sborových scénách a poté právě při pěveckých scénách Apollo Creeda.

Luther Raphael Simon jako Apollo Creed

Další postavy, které se v muzikálu Rocky objevují, mají již značně menší prostor. Jsou to zejména Rockyho trenér Mickey, kamarád Paulie, a jeho přítelkyně Gloria, boss a místní lichvář Gazzo, nebo Apollův tým, zástupce Jergens a manažer.

Trenéra Mickeyho, který je na začátku tím, kdo nad Rockym dávno zlomil hůl, považuje ho za ztracený případ a rozhodně mu doporučuje jen s boxem skončit, aby se následně stal jeho osobním trenérem a velkou podporou, alternují Milan Šteindler a L. W. Frenk. Přístup každého z nich k roli Rockyho trenéra je trochu jiný. Zatímco v případě L. W. Frenka skutečně vyniká drsný a tvrdý chlap, jakého v případě bývalého boxera všichni očekávají, který prostě nemá zájem pro Rockyho cokoli dělat, Mickey Milana Šteindlera působí spíš jako člověk, kterého jeho neúspěch neuvěřitelně frustruje, a proto ho shazuje a neustále se do něj opírá, snad ve snaze něco pořádně změnit. Pěvecká scéna, kterou v představení mají, je naštěstí pouze krátká. Naštěstí, protože zpívající trenér, zvlášť jde-li o postavu takhle napsanou, je prostě zvláštní.

Milan Šteindler (Mickey)

V roli Paulieho jsme měli možnost zhlédnout jak Henricha Šišku (Heňa), tak Romana Vojtka. Oba jsou výborní, po pěvecké stránce nemají sólový prostor, herecké oba plně využívají. Henrich Šiška je typově přesnější, je víc podobný filmovému originálu, Roman Vojtek mně osobně přišel výraznější a herecky jistější.

Roman Vojtek si vyřizuje účty s Rockym (Peter Pecha)

Jeho přítelkyni, šéfku a kamarádku Adriany, Glorii hrála ve všech námi zhlédnutých představeních Michaela Nosková, která měla velmi malý pěvecký prostor, o něco větší herecký. Její role je hodně výrazná, ať už ve veselých scénách s kamarádkami Joanne a Angie, či ve scénách s Pauliem, které zpravidla končí hádkou. Michaela Nosková si s ní poradila s naprostou jistotou.

Michaela Nosková (Glorie)

V roli bosse Gazza a následně reportéra Tommyho Crosettiho se střídají Martin Sobotka s Jaromírem Adamcem. Gazzo má kromě hereckého i nevelký pěvecký prostor a ve zpěvu je z obou pánů lepší Jaromír Adamec, ovšem po herecké stránce jak v roli Gazza, tak i v roli Crosettiho zaujal víc Martin Sobotka.

V roli Apollova manažera jsme viděli pouze Jana Urbana, v roli Jergense se vystřídali o něco výraznější Oldřich Kříž a Ernesto Čekan. Všichni tři pánové však podali velmi dobré výkony.

Speciální roli mají v muzikálu reportéři, ať jde o Lindu McKennu, která natáčí vstupy s Apollo Creedem do zpravodajství, již alternují Zora Hejdová s Hanou Reinders (Mašlíkovou), nebo o Tommyho Crosettiho, uvaděče samotného zápasu a zpravodaje v ringu, či o komentátory zápasu, Boba Dumphyho a Jimmyho M., v nichž se střídají Vojtěch Bernatský, Ondřej Novotný, Petr Svěcený a Robert Záruba. Všichni jmenovaní odvádí skvělé výkony a jsme přesvědčení, že zejména živé vstupy a nesmírně emotivní komentáře skutečných sportovních reportérů dodávají jiskru a významnou část potřebné šťávy závěrečnému zápasu. Jednalo se o skutečně skvělý nápad obsadit právě je. Uvidíte-li navíc představení vícekrát, můžete si být jistí tím, že uslyšíte pokaždé trochu jiný komentář, podle aktuální situace.

Moderátorka Hana Mašlíková zpovídá Rockyho Jana Kříže

Všechny ostatní, byť konkrétně označené role si dovolím shrnout pod pojem company. Většina z nich nemá výraznější prostor a všichni odvádí výborné výkony, herecké, pěvecké i pohybové, jak jen jim to rámce jejich rolí umožňují. Kompletní výpis najdete pod článkem.

Co tedy říci závěrem: že se z našeho pohledu jedná jednoznačně o jeden z nejkvalitněji a nejpoctivěji připravených muzikálů v poslední době v České republice, a zejména v Praze, s velkolepou výpravnou scénou a skvělými výkony, hereckými, pěveckými i sportovními. Má sice o něco pomalejší start, ale v průběhu se rozjíždí a nakonec mění ve velkolepou show. Rozhodně jej tedy můžeme všem doporučit.

Muzikál ROCKY se uvádí v pražském Kongresovém centru do konce sezóny pouze do 9. dubna 2017. Vstupenky zakoupíte v síti TICKET ART.

Video z premiérové děkovačky

Kompletní obsazení muzikálu

Rocky Balboa: Jan Kříž, Kryštof Michal, Peter Pecha
Adrian: Hana Holišová, Markéta Proházková
Mickey: Milan Šteindler, LWFrenk
Paulie: Roman Vojtek, Henrich Heňo Šiška
Apollo Creed: Luther Raphael Simon
Gloria: Michaela Nosková, Dagmar Zázvůrková
Gazzo/Tommy Crosetti: Jaromír Adamec, Martin Sobotka
Jergens: Ernesto Čekan, Oldřich Kříž
Apollův manažer: Jaromír Holub, Jan Urban
Buddy: Radim Flender, Martin Steiner
Angie: Zuzana Gamboa, Pavlína Matiová
Joanne: Marie Křížová, Vendula Příhodová
Linda McKenna: Zora Hejdová, Hana Reinders (Mašlíková)
Bob Dunphy/Jimmy M.: Vojtěch Bernatský, Ondřej Novotný, Petr Svěcený, Robert Záruba
Mike/hlídač: Juraj Bernáth, Jiří Daniel
Wysocki: Petr Kutheil, Petr Ryšavý
Spider Rico/Boxer: Aleš Vogel
Dipper/Boxer: Jean-Thierry d’Almeida, Christopher Mumba
Boxeři: Rafael Del Busto, Milan Grus, Stanley Kadantu, Patrik Plešinger, Daniel Sáez, Jakub Šimůnek, Bob Vitula
Apollo Girl 1: Tereza Machová, Petra Vraspírová
Apollo Girl 2: Daniela Lebedová, Tereza Prucková
Apollo Girl 3/Shirley: Zuza Ďurdinová, Veronika Morávková