ROMEO & JULIE: Světový muzikálový hit dorazil do Prahy (velká recenze)
14 let od své světové premiéry se Praha dočkala uvedení nejslavnějšího francouzského muzikálu Gérarda Presgurvica Romeo a Julie. V režii a choreografii Libora Vaculíka ho mohli diváci premiérově vidět 25. a 26. září v prostoru Fórum Karlín, do kterého divadelní produkce zavítala úplně poprvé. Jak se muzikál u nás povedl, a zda dosahuje kvalit zahraničních inscenací, se dozvíte v naší obsáhlé recenzi.
Malé upozornění na začátek: Tato recenze je psána z pohledu velkého fanouška tohoto muzikálu. Živě jsem viděl inscenace v Budapešti a Bratislavě, ze záznamu obě francouzské, italskou, vídeňskou a ruskou verzi. Dojmy z pražské inscenace jsou tedy zaneseny do kontextu všech těchto viděných verzí. Pokud jste nikdy předtím nepřišli s muzikálem do styku, jistě budou vaše dojmy z pražské verze zcela odlišné.
Nejúspěšnější francouzský muzikál
Romeo a Julie – nejslavnější milostný příběh všech dob, který není třeba blíže představovat. Jen u nás se dočkal třech původních českých muzikálových adaptací. Pokud pomineme slavné Bernsteinovo West Side Story, které je shakespearovým dílem spíše inspirované, tak francouzský muzikál Gérarda Presgurvica je nejslavnějším muzikálovým ztvárněním této látky.
Muzikál měl premiéru v Pařízi v lednu 2001 a ihned se stal senzací. Následně byl uveden v mnoha zemích takřka po celém světě, mimo Evropy si ho velice oblíbili diváci v Asii. V anglicky mluvících zemích však příliš ohlasu nezaznamenal, uvedení v londýnském West Endu skončilo fiaskem (fanoušci kritizovali tamní úpravy, především hudební nastudování a povrchní anglické libreto) a na Broadway se titul nikdy nedostal.
Uvedení muzikálu Romeo a Julie se první dočkali naši slovenští bratři, v březnu 2013 měl premiéru na Nové scéně v Bratislavě v režii a choreografii Jána Ďurovčíka. Po několika odkladech a změně divadla (původně se mělo uvádět v Divadle Hybernia) jsme se dočkali i my v Praze.
Hlavní předností muzikálu Romeo a Julie je především jeho dokonalá hudba. Gérard Presgurvic napsal moderní pop-rockovou show, kde hit střídá hit. Zazní úderné sborové skladby (Verona, Králové světa), nádherné sólovky (Ta už svou lásku má, Bojím se, Už nevím) a samozřejmě také milostné duety (Bez ní, Chci tě napořád). Plesová scéna obsahuje také prvky elektronické klubové hudby. Písně jsou melodické a snadno zapamatovatelné, i díky častému opakování slov.
Presgurvicovo libreto se nesnaží co nejvěrněji kopírovat Shakespeara, jeho muzikál je spíše velkým milostným hudebním eposem s tragickým koncem než propracovanou tragédií. Dalo by se říci, že je látka přizpůsobená (= zjednodušená) pro diváky 21. století. Postavy jsou načrtnuty více méně povrchně, a i když v centru dění stojí Romeo a Julie, tak každá z postav má svůj jasně určený sólový prostor.
Muzikálová tragédie po česku
Muzikál Romeo a Julie je známý tím, že neexistuje jedna daná verze, ale každý režisér a produkce si ho mohou více méně zinscenovat podle vlastní fantazie. A to včetně výběru písní, kterými se jednotlivé verze liší. České nastudování je takovou kombinací originální (2001) a přepracované (2010) francouzské verze, ze které si vzalo písně Tybalt a Už to tak mám. Trochu jsme ale postrádali nádherný duet On Prie a sólovou píseň Julie, kterou zpívala po odchodu Romea z balkonu. Oproti slovenské inscenace naopak oceňujeme zařazení písní Moc (Le Pouvoir) a Bez ní (Sans elle).
Autorem českých textů je Jan Fischer a české libreto upravil sám režisér Libor Vaculík. Co se týká písňových textů, tak v podstatě nemáme výhrady, ani po čtyřech zhlédnutích jsme nezaznamenali žádné velké chyby. Jen v některých pasážích text působí, že nepasuje do frázování písní (především u Ta už svou lásku má) a občas v textech zazní nějaký přehnaný archaismus.
Problémová je pak celková úprava scénáře. V zahraničních verzích je čistě činoherních pasáží naprosté minimum a jsou určeny jen pro rychlé spojení scén. V české verzi dopsal Libor Vaculík mnoho veršovaného textu mezi písně. Za prvé je obsahově zcela zbytečný a kýčovitý, za druhé kombinuje jednoduché rýmy ve vznosném duchu se zbytečnými vulgaritami (které se nehodí do celkové historické stylizace, o které se ještě zmíníme později).
Pokud k tomu připočítáte ještě fakt, že je muzikál obsazen spíše zpěváky než herci, vychází z toho často dost směšné situace. Nejmarkantnější je to ve scéně, kdy se Julie hádá s Romeem po zabití Tybalta. Hádku jak z té nejbrakovější mexické telenovely završuje Romeo slovy „Jsi krásná, když se zlobíš.“ načež Julie pronese „Snad se Bůh bude dívat jinam.“ A jde se do postele!
Připsané veršíky jsou tedy dalším z příkladů, jak se čeští tvůrci snaží inovovat zahraniční tituly, přitom je naprosto zbytečně zanesou vrstvou kýče a patosu. Přidaná hodnota není žádná, ve výsledku to na kvalitě jen ubírá.
Pojďme se teď podívat na samotnou režijní koncepci české inscenace. V Praze jsme pravděpodobně jediní na světě, kteří se tento popový moderní muzikál pokusili zinscenovat jako historicky věrný kus. Od archaických veršíků, přes přezdobené kostýmy Romana Šolce až po nakašírovanou (jinak velice funkční) výpravu Martina Černého.
Ve světových verzích byl vždy ve výpravě jakýsi nadhled – kožené prvky v kostýmech, moderní střihy apod. V Budapešti dokonce celý děj přenesli do jakési alternativní doby, kde umně zkombinovali historické kulisy a kožené až punkové kostýmy (mj. přidali i rapové pasáže a Romeo se na konci oběsí s Julií v náručí)
Moderní muzikál by si zkrátka zasloužil moderní inscenaci. Samotné téma Romea a Julie je natolik ohrané, že uvádět ho v klasickém duchu je v dnešní době přežitkem a výrazem naprosté neinvence. (Skvělým příkladem moderní inscenace může být letošní premiéra Romea a Julie v režii SKUTRů v rámci Letních shakespearovských slavností.)
Další velice výraznou a podstatnou složkou muzikálu Romeo a Julie jsou velké efektní choreografie. Ani zde česká inscenace nad své zahraniční kolegy nevyniká. V choreografiích Libora Vaculíka je znatelně cítit jeho rukopis. Možná jsem již viděl příliš Vaculíkových inscenací, ale stále jsem si připadal, jako když vidím choreografie ze Tří mušketýrů nebo z Lucrezia Borgia.
S početnou taneční company se mu nepodařilo vytvořit dostatečně efektní choreografii, u které bychom si řekli, že je to skutečně „něco výjimečného“.
Jsou tři konkrétní věci, které se dají konkrétně choreografiím vytknout:
1) Tancuje se pořád. Všude. Všichni. Vše se znázorňuje tancem, matky „tančí“ při svém duetu. Julie umírá a pod ní se tančí. Hromadné choreografie musí ustoupit tanečním možnostem pěveckých sólistů, rytmické rozhazování rukama ve scéně Duet zoufalých pak rozhodně nepřipomíná profesionální muzikálovou produkci.
2) Doslovnost. Celou dobu se vše znázorňuje tancem. A když konečně dojde na souboj Tybalta a Mercucia, který se vždy ve světě znázorňuje tancem, zde se vytahují kordy a herci se pokouší o šerm.
3) Taneční postavy. Ano, i původní francouzská verze obsahuje taneční postavu smrti, ale dost zahraničních produkcí ji zvládlo eliminovat. Česká verze má hned dvě taneční postavy, které jsou zde pořád. A ještě k tomu vypadají a pohybují se jako krvinky z Draculy. Tanečních postav je již v českých muzikálech tolik, že by si mohly vytvořit nějaký vlastní taneční muzikál a nerušit v těch ostatních.
Hudební nastudování se v tomto případě hodí přímo konfrontovat se slovenskou inscenací. Lubo Dolný v Bratislavě již tak těžké písně obohatil o ještě vyšší a pro posluchače efektnější party a jednotliví sólisté tak dokonale vynikli. U Eduarda Klezly to působí spíše opačným dojmem, mnohdy to vypadá, jako by se zpěváci šetřili a mohli se do refrénů ještě více opřít. Komornost tomuto muzikálu příliš nesvědčí. Možná to je ale také způsobené zvukem, který byl ve Forum Karlín dokonalý až na druhé premiéře (a snad tak zůstane i nadále).
Hodnocení výkonů
I když je v předchozích odstavcích řečeno mnoho kritiky, vše to vyvažuje skvělá hudba a při správném obsazení také herecké a pěvecké výkony. Muzikál je divácky opravdu vděčný a diváci bez srovnání se světovými verzemi nepostřehnou ani desetinu z výše vytýkaných věcí.
Pojďme se tedy podívat přímo na české obsazení. Budeme srovnávat obě premiéry, přičemž ta druhá byla obsazením v podstatě dokonalá a i přes všechny inscenační výtky se jednalo o skvělé představení. V několika případech zmíníme také obsazení z druhé veřejné generální zkoušky, která přinesla několik povedených výkonů, o kterých by byla škoda se nezmínit.
Začneme u role Romea, která má v představení největší prostor. Na slavnostní premiéře si ho zahrál Štěpán Klouček, který není žádným muzikálovým nováčkem a čekali jsme od něho jistý pěvecký i herecký výkon. Dočkali jsme se ale tak z padesáti procent. Písně odzpíval velice slušně, ale po herecké a emoční stránce byl jeho Romeo v podstatě prázdný. Nejvíce si vylámal zuby na již spílaných veršících mezi písněmi, které mu herecky opravdu nesedly.
V kontrastu s ním na druhé premiéře zazářil mnohými podceňovaný Vojtěch Drahokoupil, kterého znají především fanynky boy bandu New Element. Na jevišti stál poprvé bez jakékoliv předchozí muzikálové zkušenosti. A předvedl naprosto bezchybný výkon, vše zpíval bez jediného zaváhání plným hlasem s hezkou, lehce zastřenou, barvou. Herecky neměl vůbec problém nás přesvědčit, že je mladým bezhlavě zamilovaným Romeem. Těžko říct, zda by Vojtěch uspěl i v typově jiných rolích, ale Romeo je dokonalý, určitě nedejte na první dojem z médií a dejte mu šanci. Vojtěch prostě Romeem je!
Generálky standardně nehodnotíme, ale v případě Romea Marka Koláře musíme udělat výjimku, protože by byla škoda se o jeho výkonu nezmínit. Osobně jsem nikdy Marka neviděl, dle bohatého výčtu rolí v Městském divadle Brno ho jistě fanoušci z Brna znají. Jeho Romeo je herecky trochu dospělejší a vyzrálejší než u výše zmíněných kolegů, ale rozhodně ne horší. Celkově předvedl velice jistého Romea, pěvecky i herecky. Česká muzikálová scéna má další mladý talent.
I když je Julie rolí titulní, v muzikálu nemá tolik prostoru, jak byste si možná představovali. V české inscenaci má jen jednu sólovou píseň, a to až v úplném závěru nad mrtvým Romeem. Premiérová Andrea Gabrišová v nás zanechala v podstatě totožný dojem jako Štěpán. I přes veškerou pěveckou a hereckou snahu její výkon prostě nebyl ono a emoce ze zamilované a následně zlomené dívky k nám nedolehly.
Tereza Navrátilová je dalším „zjevením“ tohoto muzikálu. Julie je jejím muzikálovým debutem, i přesto předvedla naprosto suverénní herecký výkon podpořený krásným sytým hlasem. Ve výškách sice občas trochu zaváhá, ale celkovému dojmu to neubere. Ve spojení s Vojtěchem i Markem tvořili vždy skvělý zamilovaný pár a chemie byla znatelná od prvního seznámení až do společného skonání.
V roli Benvolia exceluje Jan Tenkrát, který již několikrát dokázal, že patří v současné muzikálové generaci k hereckým a pěveckým jistotám. Alternující Tomáš Hundža má krásný hlas, ale celkový dojem mu kazí silný přízvuk.
Dokonalým ztělesněním Mercucia je Aleš Slanina, který ze své domovské brněnské scény zavítal také do Prahy. Když je na jevišti, nemůžete ho přehlédnout, stále je plný energie a pohybu. I když Peteru Pechovi není po herecké či pěvecké stránce moc co vytknout, tak mu chybí právě ta zajímavost a energie, která srší z Aleše.
Tomáš Beroun se na premiéře představil jako Tybalt, který je v tomto muzikálu za čistokrevného záporáka. Tomáš Beroun se vždy snaží svou roli hrát naplno, ale jako vždy, i zde sklouzává k přehrávání a přehnané gestikulaci. Méně je někdy více. Naopak Martin Šemík je vynikajícím Tybaltem, má obrovské charisma a zpívá skvěle i bez přehnaných exhibicí.
Helena Vondráčková plní funkci hlavní mediální hvězdy muzikálu, tudíž byla na premiéře pod velkým drobnohledem. Po pěvecké stránce byl její výkon slušný, po herecké už méně jistý. Zpěv a přirozené herectví Radky Fišarové na druhé generálce pak ukázal, jak má postava chůvy vypadat od profesionální muzikálové herečky. Ovšem výkon, který předvedla na druhé premiéře Jana Zenáhlíková, takový se vidí jen jednou za čas. Pěvecky ohromující, herecky propracované do nejmenších detailů. Klaněl se jí na děkovačce pan režisér, klaníme se pomyslně také.
Roli pátera Lorenza ve všech představeních hrál pěvecký objev Martin Růža, který ve svých 26 letech zpívá obdivuhodné výšky, a to s naprostou lehkostí. Původně „pouhý“ záskok se s náročným partem popral výtečně a vždy sklidil největší ovace. Typově se samozřejmě na moudrého a váženého pátera nehodí, ale to není Martinova chyba a vyvažuje to právě zpěvem.
Velký prostor mají také hraběnky (matky), které společně září v duetu Nenávist. Lucia Jagerčíková je pěvecky i herecky skvělá hraběnka Kapulet, ale Jana Musilová byla ještě o něco lepší a suverénnější. Hraběnky Montek Jana Zenáhlíková a Tereza Hálová jsou srovnatelně dobré, Tereza Hálová má však tak zajímavý hlas, že se do něj nejde nezamilovat. Rozhodně ale ani u jedné neodejdete zklamaní.
Vévodu Veronského si na premiéře zahrál Tomáš Savka, který diváky přikoval k sedačkám svým nádherným silným hlasem. Absolutní výkon ale předvedl o den později Zbyněk Fric, který se pěvecky držel v příjemných polohách a korunuje to obrovským charisma i přirozenou autoritou, kterou by vévoda měl mít. Na generálce jsme ještě zhlédli výkon Martina Bujárka, který byl pro nás velkou neznámou. Vedle svých zkušených kolegů to nemá vůbec lehké, ale nenechal se zastrašit a byl skvělý.
Hrabě Kapulet vynikne jen ve své sólové písni Otcové dcer, jinak proplouvá dějem v podstatě bez povšimnutí. Tomáš Trapl i Robert Jícha jsou již ostřílenými muzikálovými zpěváky a svůj part zvládají bez problémů.
Role hraběte Parise je v české inscenaci hodně malá, Luboš Goby i Jakub Šlégr se jí zhostili srovnatelně dobře, i když opravdu není moc, o co se v hodnocení opřít.
Taneční sólisté byli skvělí, Marek Lhotský i Richard Ševčík (Nenávist Kapuletů) a Kateřina Benešová i Jarmila Dycková (Zlo Monteků). Početná taneční company byla taktéž bez problémů a bylo vidět, že všichni jednou naplno.
Závěrečné hodnocení
Česká inscenace Romea a Julie rozhodně není špatná a muzikáloví fanoušci by si jí neměli nechat ujít. Ale na světě existuje mnoho režijně a choreograficky lepších verzí, stačí se zajet podívat jen k našim východním sousedům do Bratislavy. Pokud však nemáte srovnání, jistě si muzikál užijete o mnoho více. Režisér Libor Vaculík zapojil invenci na špatných místech a přiblížil světový titul více k původním českým muzikálům.
Ke kladům patří krásná hudba, na oko bohatá výprava, překvapivé výkony muzikálových nováčků a české texty. Naopak zamrzí horší choreografie, zbytečné činoherní veršovačky a některé průměrné výkony, které bychom nečekali.
60%
Finální obsazení inscenace Romeo a Julie
Romeo: Štěpán Klouček / Vojtěch Drahokoupil / Petr Ryšavý / Marek Kolář
Julie: Andrea Gabrišová / Vladimíra Skalová / Tereza Navrátilová
Mercucio: Aleš Slanina / Peter Pecha
Benvolio: Tomáš Hundža / Jan Tenkrát
Hrabě Kapulet: Robert Jícha / Milan Malinovský / Tomáš Trapl / Oldřich Smysl
Hraběnka Kapulet: Jitka Čvančarová / Lucia Jagerčíková / Leona Machálková / Jana Musilová
Hraběnka Montek: Bára Basiková / Tereza Hálová / Lucia Jagerčíková / Jana Zenáhlíková
Tybalt: Tomáš Beroun / Martin Šemík
Chůva: Radka Fišarová / Iva Marešová / Helena Vondráčková / Jana Zenáhlíková
Vévoda veronský: Zbyněk Fric / Tomáš Savka / Martin Bujárek
Hrabě Paris: Luboš Goby / Jakub Šlégr
Páter Lorenzo: Kamil Střihavka / Martin Růža / David Uličník
Taneční sóla
Zlo Monteků: Kateřina Benešová / Jarmila Dycková
Nenávist Kapuletů: Marek Lhotský / Richard ŠevčíkCompany
Ksenja Rapcunová, Františka Stropnická, Jana Sochůrková, Kristýna Stránská, Adéla Khalegová, Lenka Návorková, Zuzana Pilná, Denisa Sýkorová, Dorota Paulíková, Nina Ilievová, Michaela Novotná, Nikola Pažoutová, Lucie Šimůnková, Klára Kočárková, Nicole Seidlerová
Jan Adam, David Černák, Tomáš Drobil, Petr Faltus, Michal Klapetek, Pavel Klimenda, Michal Klohna, Marek Lhotský, Dominik Peřina, Jakub Sedláček, David Sklenička, Jakub Šimůnek, Dan Šrámek
Autorem všech fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.