“Sugar” slaví úspěch v Lublani a tak v českém nastudování zamířila i do Prahy

Pokud jste sledovali naše rozsáhlé zpravodajství z letošního festivalu Dokořán, lákali jsme vás, ať si na některou z doporučovaných inscenací uděláte výlet. Výpravy do zahraničí jsou ale nákladné a tak pro vás dnes máme zajímavý tip, za jedním z zážitků (ač s jiným obsazením) můžete pohodlně vyrazit do pražského Divadla pod Palmovkou – a to konkrétně na jazzový muzikál „Sugar“ v režii Stanislava Moši.

(hodnoceno ze třetí veřejné generálky 25. 9. 2009)

Poslední dobou i u nás můžeme zjišťovat, jak moc svět muzikálu ovlivnil svými hollywoodskými filmy legendární filmový režisér Billy Wilder, i když tento fakt může nám divákům připadat zváštní. Pravda, Lloyd Webberův „Sunset Boulevard“ se na česká jeviště asi jen tak nedostane, ale například v Plzni nyní můžete vidět muzikál „Sliby, chyby“ inspirovanou jeho komedií „Byt“, na „Palmovce“ sáhli po titulu nejslavnějším, který do muzikálové formy v sedmdesátých letech přepracovali hudební skladatel Jule Styne, libretista Peter Stone a textař Bob Merrill – „Někdo to rád horké“. Nebojte, dočkáte se i z filmu vypůjčeného šlágru „I Wanna Be Loved By You“, ač tedy ve výsledku původní partitura moc hitů k pobrukování nenabízí a tento fakt vlastně ani moc nevadí, s komediální dějovou linkou totiž naprosto koresponduje.

Kdo by neznal příběh dvou saxofonistů – Joea a Jerryho – kteří se stali nepohodlnými svědky vyřizování si mafiánských účtů a musí se v zájmu zachování svého života vydat na cestu s dámskou kapelou coby Josefína a Daphné. Kromě této události jim ale do života vstoupí nádherná zpěvačka Sugar Kane, co by chtěla za muže nějakého toho milionáře…

Michaela Badinková jako Sugar Kane

Malá nápověda je skryta už v perexu článku – ano, inscenace je až na pár malých detailů naprosto shodná s nastudováním pro Městské divadlo ve slovinské Lublani, o němž bylo napsáno pár řádků zde. I tam představení táhne činoherní soubor a bylo tedy poutavé sledovat, jak si s látkou poradí činoherci naši (včetně několika hostů). Inu, jak to říci, režisér Stanislav Moša ždímal, ždímal (ostatně díky předchozí verzi věděl přesně co), až ze souboru vyždímal naprosté možné maximum a až na několik zanedbatelných chvil, kdy určité limity pocítíte, se nezdá, že by se muselo někde sahat ke kompromisům, všichni jsou nuceni jet naplno. Tančí se (choreografie Vladimíra Kloubka jsou v dobrém slova smyslu rozpustilé), mafiánská skupina dokonce stepuje, zpěv je též na dobré úrovni. Velice energickou hudební složku zajišťuje half-playback nahraný Lublaňským orchestrem, s živými hudebníky by byl zážitek o poznání větší, ale nahrávka je více než solidní. Nového českého překladu se ujal Jiří Josek a je opět radost jeho přirozené hrátky s češtinou poslouchat. Je moc dobře, že takoví lidé na textařském či překladatelském poli ještě figurují.

První věc, co vás během prvních minut zaujme vizuálně, je v pravdě geniální černobílá „komiksová“ scéna Jaroslava Milfajta a Petra Hlouška. Funguje skutečně na sto procent, ke komiksovému či groteskovému vyznění se pochopitelně často blíží i herecké pojetí.

Pozornost na sebe strhává zejména hlavní trojice. Michaela Badinková coby ostřílená hráčka na muzikálovém poli v titulní roli odvádí perfektní práci po pěvecké stránce, herecky je možná až příliš velkou naivkou, nicméně tu hranici bude mít nastavenu každý divák zvlášť. Velkou zvědavost budil Radek Valenta, jelikož lublaňský představitel Uroš Smolej se v roli Jerryho/Daphne stává miláčkem slovinského publika a svědčí o tom i několik diváckých cen. Radek Valenta si našel cestu jinou, ale ve výsledku stejně úspěšnou a divácky vděčnou, v průběhu představení se stává výraznějším a výraznějším. Jeho partner Jan Teplý coby Joe/Josefína zdaleka tak průrazný není, i když i on se několikrát v ději blýskne hezkým momentem.

Radek Valenta a Jan Teplý coby "Josefína" a "Daphne"

„Sugar“ je inscenací ve výsledku nesmírně příjemnou (stejně jako verze Lublaňská), zábavnou, občas i hravou. Zdá se, že právě to byl záměr inscenačního týmu a vydařil se, i když spíš než muzikálem v pravém slova smyslu je představení hudební komedií, zato nadprůměrnou, na nic si nehrající. Pokud se tedy chcete v divadle dobře odreagovat, určitě na „Palmovku“ zamiřte.

P. S.: Pokud by se našel nějaký další čtenář, který viděl obě dvě verze Mošovy „Sugar“, nechť se přihlásí. A také si rozhodně nezapomeňte koupit moc hezký program k inscenaci.

Autorem fotografií je Jef Kratochvil, jsou převzaty ze stránek Divadla pod Palmovkou.