„Švejk“ – česká klasika v divadelním hávu má za sebou svou premiéru

Připojuji s k názoru Pavla a to jsem dokonce vydržela na celých 2 generálkách.Na první jsem vydržela do konce,jelikož jsem byla zvědavá a na druhou generálku jsem šla s kamarádkou a to jen proto,že jsem jí nechtěla kazit představení dřív než ho viděla. Nezachránil to ani D.Gondík nebo M.Sobotka v hlavní roli, i když se snažili.A navíc se mi nelíbili ani filmové projekce,některé působily dost trapně a nevkusně. Možná si pan Postránecký splnil svůj dlouholetý sen, ale myslím si, že mnoho příznivců si toto představení nenajde, i když kdoví.Já jsem v Hybernii i na Broadwayi zvyklá na to, že zpěváci-herci jsou za své jednotlivé výkony odměňováni během představení potleskem,pískotem apod.,ale v tomto představení nebylo zač odměňovat, čemu se smát. Jisté je to, že na Švejka už mě nikdo nedostane, raději půjdu opakovaně na Adélu,Kleopatru nebo 3M.

Nazdárek,
taky jsem měl možnost vidět tuhle “slátaninu”.
Vážně by mě zajímalo, kolik písniček, které v tomhle paskvilu zazněly byly převzaty odjinud: Ach synku, synku, Má vlast, Ó hřebíčku zahradnický, Německá hymna, Americká hymna, Jede jede poštovský panáček a spousty a spousty dalších.
Je téměř neuvěřitelný, že pan profesor Postránecký se propůjčí k takovému naprosto nevkusnému, devalvujícímu počinu současné kultury.
Myslím, že takovou kravinu, kdyby natočila TV Nova, pan Postránecký lehce doplnil ten jeho průvodní komentář celého paskvilu, tak má Nova o Silvestrovský pořad postaráno!!!
Musím říct, že jsem už viděl v divadle spoustu muzikáků, jak dobrých, tak i špatných, ale tohle co je k vidění ve Švejkovi, je humáč největší.
Takže Švejka už nikdy!!!

PS: Docela by mě zajímalo, pokud by to bylo možný, kolik je celkový počet ukradnutých (převzatých) písniček?

Jen dodatek pro Laveru: Lístek jsem si v tomto případě platil, sice jen přístavek, takže mi těch 99 korun nebylo ani moc líto.

Lavera:Já jsem na Švejkovi taky neviděl důvod odejít, i když je pojetí zvláštní a nezábavné. A také jsem ještě z divadla neodešel. Nejvážnější to bylo na Čarodějkách z Eastwicku, kde to ale nebylo kvalitou inscenace, ale díky tomu, že se mi z přemíry hlučných efektů udělalo špatně. Nějakým zázrakem jsem zůstal i na druhou půlku a po čtyřech měsících jsem si dal Čarodějky znovu jako “stezku odvahy” za všeobecného údivu kamarádek, tentokrát to proběhlo v pohodě, Čarodějky se líbily (pak jsem se dozvěděl, že byly i trochu ztlumené a stálí diváci to dokonce poznali hned :-) ) Ale tu inscenaci v Brně kvůli efektům nevyhledávám a cíleně na ní nechodím (byť si ji někdy určitě ještě dám), stále je to pro mě spíše trápení se, narozdíl od “Jesuse” (na kterého si zajdu občas), “Josefa”, “Snů svatojánských nocí” a “Světa plného andělů”, kdy jsem v Brně “navezený” vždy alespoň na jedno představení hracího bloku (ony se ty moje srdcovky nehrají moc často (jednou, dvakát za rok), takže to jde.
Lavero, zrovna z českých věcí by se vám mohly líbit Mertovky – Mošovky (a “Sny svatojánských nocí” jste možná i viděla, rád bych též našel někoho, kdo viděl v Praze jejich Bastarda, to se totiž naší generaci v zásadě nepodařilo…

Lavera: Ano, já se na Batarda tenkrát nedostal, ale Sny jsem jako prcek viděl a tak to všechno začalo. Věřte, že mě velmi mrzí, že nemáte možnost cestovat po republice, jako ji mám i přes svůj handicap já. Velmi by mě totiž zajímal Váš názor na současné pojetí operety v Brně, kdy se to opravdu vhodně přibližuje mladému divákovi jak aktualizacemi, tak tím, že je zpěvu díky použití muzikálových zpěváků bez problémů rozumět, a věřte, že ze značně svérázného a přesto neskutečně milého Orfea z podsvětí je nadšená jak vaše generace, tak my mladí, kteří si tak cestu k operetě nacházíme velmi snadno. “Nituška” už tak revoluční není (ani nemůže být), ale i ta je mírně aktualizovaná tím nejlepším možným způsobem, hozená jakoby “k Četníkům ze Saint Tropez”, obrovský prostor tam má Floridor, a opět jde o velké pohlazení na duši. I když se přiznám, že “Nitušku” vnímám spíše jako hudební komedii. Tak snad se někdy ještě dočkáte brněnské hostovačky zde, přál bych Vám to.

Ondřeji, můj problém je v tom, že jsem byla “odkojena” klasickou – ale i lidovou – operetou, ( na scéně v Nuslích ), kde bylo pojetí často “aktualizováno”, ale to byly spíše v té době celkem dost používané “jinotaje”, jinak bylo zachováno klasické, ( ale ne už to “staromódní” )provedení s povětšinou velmi kvalitními pěveckými, ale také hlavně hereckými !!! výkony. (Ty teď příliš často postrádám. ) Obešlo se to tehdy beze všech zesilujících “berliček”, i když v té době už také ty malé mikrofonky do výstřihu či na klopu existovaly, ale používaly se jen v trochu “hlučnějších” muzikálech. Prostě operetu dělali skuteční “opereťáci”, ( kteří samozřejmě bez problémů zvládali tehdy uváděné klasické muzikály ) a to bylo na výsledku znát. Navíc lety sehraný soubor – tam se dalo tak krásně “improvizovat a aktualizovat”…
Když jsem začala chodit do Karlína, byla jsem o “pár roků” mladší, než jste Vy teď. Opereta tehdy nebyla příliš v “oficiálním kursu”, hodně lidí – a to nejen těch “nahoře” – se na ni dívalo s despektem jako na tzv. pokleslý žánr, ale nadšených a věrných diváků měla víc než dost. ( Naštěstí jsem měla dobré styky s paní pokladní, která pro mě vždy něco “vyčarovala”… ) Takže mám dost velké obavy, že příliš moderní pojetí klasiky, dělané proto, aby se vyhovělo mladému publiku, by asi pro mne to pravé nebylo. Samozřejmě jedná-li se o hru nově napsanou, ( tím myslím v posledních desetiletích ), je naprosto logické, že by měla být i odpovídajícím – tedy současným – způsobem realizována.
Přeji Vám další pěkné divadelní zážitky!

Ondřeji, nepochybuji o tom, že vše může být, jak píšete, nicméně Brno je pro mne zatím v podstatě nedostupné.
Pokud jde o Čardášku, ta je asi přesně na té hranici, kdy ji kladně “bere” má generace – pamětníci dřívějších nastudování – kdy ale dokáže v poměrně slušné míře přitáhnout i vás, mladé. Přiznám se, že první představení mne zrovna moc nenadchlo, musela jsem se vyrovnat s tím novým, až dost moderním překladem a to v písňových textech, které jsem z dřívějška znala téměř nazpaměť, mně chvíli tak trochu “drhlo”. Ale to jsem rychle překonala, zvláště když jsem své nejoblíbenější “opereťáky” – Pavlu Břínkovou a Jana Ježka – mohla po dlouhých letech vidět zase i na operetním jevišti a ne jen na koncertních vystoupeních. Celkově dobrý dojem mně občas tak trochu “rušil” jeden z představitelů Edwina, ( ten, který podle pana Kulhánka prý právě to mladé publikum “přitáhl” ), ale to se mi časem podařilo přestat vnímat a Čardáška mi vždy přinesla nádherné odpoledne či večer.
A bude-li další opereta a jak bude “udělána”? Nechme se překvapit…

Uff. Tak až teď jsem se došlapal k tomu si prohlídnout Ondrovu recenzi, na kterou jsem byl velmi zvědav, a opět smekám. Vynikající materiál. Ondra by moh z fleku dělat v nejprestižnějším odborném kulturním či divadelním časopise v zemi a ještě by ho nezaplatili!
Mohu v pár detailech polemizovat. Za rozhlasové představení to považuju jen v první půli, druhá je oproti tomu (i díky tomu, že tam Postránecký už skoro vůbec není) opravdu divadelní, svižnější, hudebnější i místy skutečně vtipná (například mě dostává celá scéna s Landovským a smrtelně raněným vojákem), ale faktem zůstává, že veselohra se zpěvy se musí dělat vesele s ohledem na současného mladého diváka a nemůže jí dominovat prvorepublikový humor doufaje v to, že to konzumní divák 21. století pochopí…
Velmi si cením i odborných příspěvků Lavery, díky za ně. Naopak jsem zcela zhnusen příspěvkem Oskara, který je ukázkou vrcholné neobjektivity až totálního primitivismu, takže ve výsledku se dá celý jeho blábol označit za shluk lží. A to už vůbec nemluvím o tom, že si sám na pár řádkách odporuje.
Co se hudebních motivů týče, právě ty hymny (včetně sovětské či slovanské) se mi líbily ze všeho nejvíc a při Ach synku synku jsem měl slzy v očích. Dokonale to k danému tématu pasuje a mluvit o vykrádání je tady zcela mimo mísu. Nepochybuji navíc o tom, že OSA by si produkci pěkně podala, kdyby to nebylo právně zajištěné… Navíc co taky jiného k takovému tématu dávat? Ideálně se to tam hodilo, stejně jako písničky Patroly (Maříka). Jen je pravda, že jich bylo málo.
Takže ano, málo vesela, málo zpěvů, to je problém, ale jinak scéna se mi líbila, projekce taky, o hereckém koncertu Martina Sobotky ani nemluvě. Zkrátka souhlasím s Laverou, že už jsem viděl horší představení, přesto asi ani já na to potřetí nepůjdu (sic bych mohl zadarmo). No, možná se ještě překonám ve čtvrtek na mou oblíbenou 2. půli:)
R.

Jo, vidíš? To mě ani nenapadlo, že autorská práva nejsou na všechno – to se v kapitalismu dost divim:)
No Mařík je samozřejmě autorem těch živejch zpívanejch věcí. Hudební podtón dobovej se přece nedá s živou muzikou spojovat… R.

Nemám co dodat. Pěkný den. R.

No, chystám se v sobotu večer podruhé na Carmen:) Tentokrát s Dashou v titulní roli (jinak už nevím, nevím, jestli bych podruhé ustál Bílou), ale láká to srovnání. Dashe prostě věřím, že to dá pěvecky líp! R.

R: Není to tím, že obvykle v sobotu večer zpívá ve Star Dance ? Aspoň myslím, že je to přímý přenos… Ale jinak (ač to sem nepatří) Dasha byla včera úúúžasnááá v koncertním Ježíšovi v HdK !! To byl hlasovej nářez, všechna čest !!

Tak včera jsem byl potřetí na 2. půlce Švejka a byl jsem mile překvapen. Nejenže bylo skoro plné divadlo, ale diváci během té 2. půle tleskali, smáli se a velmi dobře bavili. A to i ti mladí. Opravdu to bylo celé povedené! Začínám mít pocit, že Švejka mnoho lidí odepisovalo neprávem. Je to jako Golem. Musí se vám dostat pod kůži. Ale potom už to šlape! R.

To je možný, ale o to větší škoda pro Ty, kteří ty poslední reprízy na jaře nestihnou! R.