“Sweeney Todd – The Demon Barber of Fleet Street” – legenda konečně v Praze

V komorním, leč útulném prostředí pražského Divadla Na Prádle se ve čtvrtek 28. června 2012 konala událost zásadní velikosti – česká premiéra klasického amerického muzikálu „Sweeney Todd – The Demon Barber of Fleet Street“. Jelikož jde rozhodně o významově největší akci letních dní, která by se jistě vyjímala i během standardní sezóny, je nám potěšením konstatovat, že tato příležitost rozhodně nebyla promarněna.

Uvedení „Sweeneyho Todda“ a vůbec díla ze „sólové“ tvorby Stephena Sondheima je skutečně velkou lokální událostí. Asi všichni, co se na stránkách tohoto webu scházíme, známe jeho kolaboraci (texty písní) na „West Side Story“, nedávno byl v Plzni splacen dluh ohledně „Gypsy“, ale jeho dílo, kde je sám autorem hudby i písňových textů je tu, narozdíl od světových scén takřka neznámé , ačkoli v USA je považován za jednoho ze zakladatelů moderního muzikálu a na Broadwayi je po něm dokonce pojmenováno divadlo. Kromě uvedení muzikálu „A Funny Thing Happened On The Way To The Forum“, v roce 1968 v české verzi na jevišti Divadla ABC jako „V Římě na place byla legrace“ v překladu Jany Kvapilové a Jana Wericha, které bohužel musíme považovat za téměř archeologický nález (v Divadelním ústavu ale je k nalezení pár dobových recenzí, materiálů a fotografií, ale pro zájemce o trochu bližší seznámení i český překlad) zde nebyl až do letošního července uveden ani jeden jeho samostatný počin, čili dlouhých 44(!) let .

Dramaturgické strašidlo překvapivě nebylo po letech vyplašeno některou z velkých scén, ale naopak malým sdružením Prague Playhouse, zaměřujícím se na repertoár pro anglicky mluvící obecenstvo. Projekt inscenování „Sweeneyho Todda“ je doposud jejich největším počinem a od začátku byl plný nadšení mezinárodního týmu, do něhož byli začleněni i čeští a slovenští umělci. Ačkoli byl na celou produkci určen jen velmi malý rozpočet, včetně příspěvků od příznivců a většina týmu funguje na dobrovolnické bázi, tento fakt ale divák prakticky nepocítí.

Představení je tudíž uváděno v anglickém originále, což je v tomto případě výhodné, publikum se tak může seznámit přímo s krystalicky čistou Sondheimovou poetikou souznící s geniální, místy  až operní hudební stránkou, bez příkras i kompromisů, které by logicky vyplynuly při tvorbě českého přebásnění. Nicméně, nemusíte se ničeho bát, představení jsou doprovázena českými titulky z dílny Milana Malinovského (mimo jiné tvůrce slovenského přebásnění kultovního “RENTu” Jonathana Larsona), které nabídnou přesný a co se formy titulků týče, i poměrně hravý převod textu. (Jen poznámka: Asi si všimnete, že Mrs. Lovett začne poměrně brzy Sweeneymu tykat, ačkoli v textu zazní ještě několikrát z úst postavy jasně “Mr. Todd”, což indikuje pro český jazyk spíše vykání.)

The Ballad of Sweeney Todd

Ačkoli muzikálovou adaptaci známého mnohokrát příběhu, kde je hlavním tématem touha po pomstě asi v našem prostředí znáte hlavně ze stylizovaného a poněkud zkráceného filmového zpracování Tima Burtona. Energický divadelní světoběžník Steve Josephson vrátil toto dílo zpět ke kořenům, (které Tim Burton svým nekompromisním efektním vizuálem trochu zahladil) přímo k hodně černé komedii.

Jeho pojetí příběhu se totiž odehrává přímo na hřbitově a je sehrávána jak obětmi ďábelského holiče, tak i (s jednou výjimkou) ostatními neživými obyvateli hřbitova. Jedná se tak vlastně o retrospektivní vyprávění. Umrlčí koncepce pak také umožňuje značnou stylizaci až grotesknost, čemuž se většina účinkujících bez problémů a ráda přizpůsobila. Koncepci dobře naplňuje jak Brian Caspe v titulní roli, tak vynikající Caryn Stringer jako Mrs. Lovett, i zmiňovaný Milan Malinovsky jako hlavní záporák – soudce Turpin. Nijak se neztratí ani české zastoupení. Mnoha scénám, zejména těm humornějším a hromadnějším, pomáhá též choreografie. Ta je sice jednoduchá, ale v mnoha chvílích pomůže přesně vypointovat situace.

Mrs. Lovett (Caryn Stringer) a Sweeney Todd (Brian Caspe) - "My Friends"

Scénografie využívá vděčný otočný systém (nechybí nezbytná “ďábelská židle”) umožňující naprosto bleskové změny prostředí, navíc působí přirozeně coby „ruch města“, neboť jsou všichni zúčastnění v kostýmech. Jednoduché, funkční, mnohé jiné scény by se zde mohly přiučit.

Za otočnou scénou můžeme občas zahlédnout taktovku Emanuela Placiera, co řídí 10tičlenný svědomitě sehraný orchestr.

Jistě, můžeme zde na několika odstavcích vyjmenovat několik technických chyb (zvuková stránka je “prevít” téměř všude) během představení, či to, že zhruba první čtvthodinka neměla tu správnou atmosféru. Talentovaný ansámbl se dlouho rozehříval a možná na něj mírně dolehla nervozita premiérové noci. To vše ale člověk znalý praxe uloží do šuplíku s názvem „Usadí se s reprízami“ a bere je naprosto samozřejmě, jako součást živého divadelního organismu, jelikož se jednalo v tomto případě o marginální záležitosti,  jen málo narušující celkový zážitek.

Brian Caspe (Sweeney Todd) a Milan Malinovsky (Judge Turpin) - "Pretty Women"

Dovolte malou odbočku: Stevea Josephsona nyní v Praze čeká projekt naprosto rozdílných parametrů: práce choreografa na novém projektu manželů Landových – „Klíč králů“ v Divadle Broadway, s velikým rozpočtem a ansámblem. Ale Steve má podobné protiklady v oblibě, líbí se mu i Landova hudba a proto s rodinným a tvůrčím tandemem už přes rok spolupracuje. Snad budou jeho bohaté zkušenosti nové rockové opeře ku prospěchu.

Proč naplno nepřiznat, že „dramaturgické srdce“ zaplesalo a v tomto případě bez vnitřních debat převálcovalo „kritické myšlení“. Česká divadelní historie si konečně „Sweeneyho Todda“ a jednoho „povinného Sondheima“ lehce odškrtnout ze seznamu divadelních dluhů. Bylo by prima, kdyby to nebylo poprvé a naposledy. A Prague Playhouse přejme do příštích let další podobně ambiciózní projekty, jsou rozhodně potřeba.

Judge Turpin (Milan Malinovsky)

Připomínáme, že „Sweeney Todd“ se bude hrát v Divadla Na Prádle ještě sedmkrát, v termínech 13. a 14. července, 18. až 20. července a 28. – 29. července. Lístky za sympatických 350,- Kč (300,- pro studenty) si můžete zakoupit buď přes oficiální stránky Prague Playhouse nebo na www.bohemiaticket.cz.

Několik praktických rad na úplný závěr: vozíčkáři, vezměte si s sebou do Divadla Na Prádle doprovod, na cestě do sálu vás čeká poměrně dost schodů. S tím souvisí i druhá rada (ta už je i pro „chodící“), pokud si sednete na postranní židle na balkóně, počítejte s tím, že tamní místa patří do kategorie, jak se kupříkladu v Londýně hezky říká, „restricted view“, aneb není vidět úplně celá scéna a vůbec celkový divácký komfort není zase tak velký.

Photo credit: Gunther Doe, thanks Prague Playhouse for providing.