“Zorro” zazářil v pražském Divadle Hybernia (recenze)

Po úspěšném uvedení muzikálu Mary Poppins Městské divadlo Brno opět spojilo své síly s divadlem Hybernia a poslalo do hlavního města muzikálovou komedii Zorro. V hlavních rolích opět uvidíme členy brněnského souboru i nové tváře, známé z pražských muzikálových jevišť.

Zde začíná příběh náš, je plný hlasů, zní a ty jim nasloucháš...

Březnovou premiéru Zorra v Brně jsme navštívili, proto doporučujeme přečíst si nejprve recenzi, kde najdete popis děje a také hodnocení protagonistů.  Až na malé detaily je inscenace v Praze stejná jako v Brně a podílel se na ní i stejný tvůrčí tým.

"Baila Baila Baila Me…”

“...Esta Rumba A Ta Gitana…”

Přece jen je ale musíme uvést stručná fakta: Zorro měl premiéru v Londýně v roce 2008 a jeho autor John Cameron se rozhodl v příběhu použít známé hity kapely Gipsy Kings, jako např. Djobi Djoba, Bamboleo a Baila Me. Z toho plynula i podmínka, že při uvedení musí být použita hudba nahraná samotnými Gipsy Kings, takže živou kapelu nečekejte. Částečně se toto nařízení produkční agentury vlastnící na Zorra licenci podařilo obejít režisérovi Petrovi Gazdíkovi, který momentálně patří k režisérským špičkám muzikálového žánru. Na jeviště umístil po stranách dva trumpetisty a přímo do děje kytaristu.

“Seržante, vy máte takovou autoritu! Mám z vás úplně husí kůži! Podívejte…”

“Za svět svobodný! Za klid vezdejší!”

O tohle a o další režisérské nápady nebudou pražští diváci ochuzeni, stejně jako o kouzelnické triky, svižné souboje Josefa Juráska a dechberoucí choreografii Lucie Holánkové a Pavla Lhotského, pod jehož vedením podstoupili sólisté i company intenzivní kurz flamenca, který je nedílnou součástí představení.

“Snad s nadějí novou spojit se mohou zas, snad získají sílu s vírou…”

“Seržante Garcío! Za úsvitu je pověste!”

Kromě převzatých hitů uslyšíme i původní písně, na jejichž povedeném překladu se podílel režisér s Janem Šotkovským. Výrazným plusem je, že písně Gipsy Kings byly přeloženy pouze částečně, nebo vůbec.

"Ty nejsi rád, že mě vidíš? Vlastního bratra?”

“Člověk, který je na naší straně! Zachránil je! Zachránil jim život!”

Menších změn se ale dočkala scéna, v Praze uvidíme spíše odlehčenou verzi kulis. Je to pochopitelné, obě divadla jsou jiná. Vyznění příběhu to nijak neubližuje, až na scénu, kdy se maskovaný Diego alias Zorro setkává s Luisou. Přesněji řečeno jí přes balkon vtrhne do koupelny, kde dívka odpočívá ve vaně. V Brně byl pokoj s vanou umístěn skutečně tak, aby musel Zorro na balkon vyšplhat, tady je vana umístěna dole, stejně jako na West Endu. Musíme uznat, že efektnější byl původní nápad.

“Všude jsou vojáci. Nevadilo by vám, kdybych tu počkal, než odejdou?”

Toho, že panuje jisté napětí mezi muzikálovými fanoušky z Brna a Prahy, si jistě všiml každý, kdo pročítá naše komentáře. Týká se to hlavně změn v obsazení, když  se inscenace z Brna stěhuje do Prahy, proto se tentokrát budeme věnovat hlavně hereckým, tanečním a pěveckým výkonům. Ač má Zorro poměrně jednoduchý příběh, tak je do jisté míry velkou výzvou pro sólisty i company a to kvůli náročné choreografii, velkému množství činoherních scén a také kvůli původním písním. Těch sice není mnoho, ale ukrývají v sobě dost zrádných nízkých i vysokých tónů.

Jak se s tím vším popasovaly pražské muzikálové tváře? Obstály ve srovnání s brněnskými kolegy?

“Bamboleo, Bambolea! Její duše splývá s tvou tak nech se vést!”

“Každý den, když se podíváš do zrcadla, budeš vědět, že tam někde jsem!”

Všechny zraky se samozřejmě s napjatým očekáváním upínaly k Monice Absolonové. Ta má celou řadu fanoušků i odpůrců a soudě podle komentářů nic mezi tím neexistuje. Odpůrci ji budou vždy spílat a fanoušci milovat, ať předvede jakýkoliv výkon.

Monika Absolonová urazila ve své muzikálové kariéře velmi dlouhou cestu a je vidět, že jejím cílem je překonávat samu sebe. Role Inéz v Zorrovi je náročná tanečně, herecky i pěvecky a představovala pro Moniku snad větší výzvu, než Mary Poppins. Sami jsme byli zvědaví, protože Ivana Vaňková nasadila laťku skutečně velmi vysoko a hlodaly v nás pochybnosti, zda Monika Inéz zvládne.

“Lai Lai Lai Lao…”

Jakmile se ale Absolonová dostane do pádných a schopných režisérských rukou, tak podává ty nejlepší výkony. Pro ni očividně platí, že čím těžší role, tím oslnivější výkon a přesně takový předvádí jako Inéz a za Vaňkovou vůbec nezaostává.

Jako Inéz působí tak, jak má, tedy jako femme fatale, hybatelka děje, rozená vůdkyně, živelná, empatická žena, která je zároveň moudrá a má dobré srdce. V hereckých i tanečních částech je Absolonová velmi přirozená a pěvecky naprosto suverénní. Závěrečné ovace si zasloužila. Ať už patříte do tábora jejích odpůrců, či obdivovatelů, tak uznáte, že Moničina Inéz je královnou jeviště a Monika sama je velký dříč, který nikdy nebude nic dělat polovičatě. Těšíme se, čím nás překvapí příště.

Monika Absolonová jako Inéz

Největším mužským hrdinou pro nás na premiéře nebyl paradoxně Zorro, ale Roman Vojtek v roli Ramóna, Diegova bratra. Vojtek si v médiích liboval, že konečně dostal šanci se vyloupnout ze škatulky dobráků a milovníků a je na něm vidět, že si svou první ryze zápornou roli velmi užívá. Je to zkrátka vlk v rouše beránčím, bude vás z něj mrazit v zádech a v závěru vám ho bude i líto. Jeho Ramón je tak směsicí velmi dobře zahrané krutosti, šílenství, ale i zoufalství, které se zrodilo z hluboko zakořeněné žárlivosti na vlastního bratra.

“Moje boty. Mám něco na botách! Vyčisti mi je!”

“Zavři očka svá, synku můj, já zůstanu dál chránit tvoje sny"

Postava  nemá příliš pěveckého prostoru, má jen jednu náročnou píseň, Vojtek ale záludné výšky vyzpíval. U něj můžeme jen litovat toho, že nemá více tanečních scén, když víme, jaký je Roman Vojtek schopný tanečník.

“Abychom oslavili novou tavernu, Cikáni zatančí starostovi tanec!”

Roman Vojtek jako Ramón

S Dušanem Vitázkem nejde Vojtka srovnávat, protože každý je jiný. Záleží na vás, jaký Ramón vám vyhovuje, zda maniak s andělskou tváří nebo drsňák s tvrdým pohledem, za kterým se ukrývá jen chlapeček, který jen toužil po pozornosti otce.

“Je po všem? Nikdy!”

Role Zorra je typově o individuálních preferencích. Pokud si představujete tajemného mstitele jako černovlasého Španěla ala Antonio Banderas (což je i moje představa), tak tuhle podobu rychle pusťte z hlavy, jinak budete mít se světlovlasým Markem Holým problém, minimálně na začátku.

Marek Holý jako Diego…

... a jako Zorro.

Pokud ale Holý nenaplní vaše představy o tom, jak má Zorro vypadat, tak vás přesvědčí herectvím a navíc má i potřebné charisma. Škoda jen, že u jeho zpěvu musíme použít ustálené recenzentské spojení “ani nenadchne, ani neurazí”. Věříme, že až si bude Marek Holý v roli jistější, bude lepší i jeho pěvecký výkon. Celkově nás ovšem zaujal o něco víc, než Lukáš Janota. I když byli oba dobří v činoherních částech, kterých má Diego-Zorro opravdu více než zpěvu, tak Holý svého kolegu nepatrně předčil. Svědčí mu totiž obě polohy role, tedy komediální i ta heroická. Možná se dá trochu krkolomně konstatovat, že Holý je zkrátka více „zorrovštější“ Zorro, než Janota.

“Může být člověk milovan takový, jaký doopravdy je?”

Radka Pavlovčinová měla na českou muzikálovou scénu přímo raketový nástup. Hned první role čarodějnice v muzikálu Robin Hood ji vykatapultovala mezi umělce, kteří dokáží na jevišti skloubit všechny důležité složky, které muzikál vyžaduje, tedy tanec, herectví a zpěv.

Radka zvládá taneční výstupy v Zorrovi bezchybně a s potřebným temperamentem, který k flamencu patří. Snaží se i v činoherních scénách, ovšem tady ji válcují herecky zkušenější kolegové, ale nutno podotknout, že přímočará role Zorrovy milé, bojující neohroženě proti bezpráví, nedává příliš mnoho prostoru k nějaké invenci.

Radka Pavlovčinová jako Luisa

"Djobi, Djoba..."

Tím se dostáváme k důležité složce muzikálového výkonu a tím je zpěv. Radka má velmi specifický, “pavlovčinovský” hlas a vysoko posazené písně Luisy jsou pro ni příliš tvrdým oříškem, který se jí nepodařilo rozlousknout, ba ani naťuknout. Patrné je to hlavně v závěrečné sólové skladbě Muž, co skrývá tvář, kde je na první poslech jasné, že Pavlovčinová s výškami neúspěšně zápasí a trápí tak nejen svou osobitou barvu hlasu, ale i diváky. Ani po duetech s Holým jsme nemohli říci, že by si tyto dva hlasy nějak rozuměly a lahodily našim uším..

Co se týče zpěvu, tak Radka Pavlovčinová zůstala velmi daleko za Johanou Gazdíkovou.

“Je to láska, co nesmíme dát”

V roli kapitána Garcií jsme na premiéře viděli Milana Němce. García je sice vedlejší role, ale prochází největším charakterovým vývojem. Nejdříve směšná figurka a Ramonův poskok, pak zamilovaný muž, který v sobě hledá hrdinu – to všechno je García a Němcovi se podařilo jej takto vystihnout a zahrát. Nově byl do role obsazen Henrich Šiška, kterého znáte například jako mnicha Tucka z muzikálu Robin Hood a my se těšíme na jeho podání.

Milan Němec jako García

Oldřich Kříž ve dvojroli starého cikána a Dona Alejandra doplňuje skvělé výkony ostatních, navíc má jako vypravěč velmi příjemný hlas. Svůj pěvecký um předvede při jednom emocionálně vypjatém sólu a tak zamrzí, že nemá více prostoru. 

Oldřich Kříž jako starý Cikán

V company se také objevují jména brněnská i pražská, někteří jsou aktivní na obou scénách. Company tančí, zpívá, někteří i mají sólové pěvecké výstupy. Obtížné to mají pánové, ti předvádí i pár akrobatických kousků, když se na scéně vyskytuje více Zorrů najednou a děti v publiku se diví, jak to ten Diego stíhá, že během vteřiny zvládne vyběhnout z pravé části jeviště a hned pak zase z levé. Při některých výstupech company bychom ovšem uvítali více energie, někdy není company příliš sehraná, ale to se s reprízami bude zcela jistě zlepšovat.

“Tančit jak se dá, zpívat jak se dá!”

“...tenhle rytmus našich srdcí!”

Na závěr se vrátíme k otázce, jak obstáli pražští umělci vedle brněnských, kteří už přece jen mají své role v Zorrovi zažitější. Někteří za svými alternanty nezaostali, jiní předčili toho druhého, další unikli svým kolegům o velký kus a ti tedy tím pádem mají co dohánět. To se děje pořád, na všech scénách a je úplně jedno, zda je ten či onen členem toho či toho souboru.

Děkovačka

Jan Šotkovský, Milan Němec a režisér Petr Gazdík

Zorra doporučujeme. Každopádně vás musíme varovat, že po skončení představení budete trpět příznaky neodolatelné touhy tančit. Takže … BAILA BAILA BAILA BAILA BAILA ME!

Autorem fotografií jsou exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek a Tomáš Král (foto 14, 17, 24). Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!