Coro Piccolo: Dětský sbor plný muzikálových talentů

O muzikálových umělcích se toho všeobecně napsalo celkem dost, přesto ale existuje někdo, komu byla pozornost na muzikálové scéně věnována jen opravdu malá, ačkoliv si ji bezesporu zaslouží. A tak jsem si jako téma pro dnešní prázdninové vyprávění vybrala ty, jejichž bezprostřednost, obdivuhodné výkony a mnohdy i roztomilá vizáž dokáže nejednoho diváka rozveselit i dojmout – zkrátka děti v muzikálech.

Co ale pro takové dítě obnáší dostat se na profesionální muzikálovou scénu, kolik hodin zpěvu i trpělivosti učitelů představuje cesta od zpívání na školní besídce až k úspěšnému konkurzu do muzikálu? O tom všem jsem si povídala se sbormistryní dětského pěveckého sboru Coro Piccolo, paní Janou Galíkovou, která se může pyšnit tím, že dokázala několik talentovaných dětí natolik pěvecky připravit, že se staly dokonce součástí muzikálu „Bídníci“. Malá Cosette a Eponine, Gavroche i dospělá Cosette, to jsou role, které „její“ děti s úspěchem představují na prknech Goja Music Hall.

Sbor Coro Piccolo

Počátky vzniku sboru Coro Piccolo sahají do roku 1997 – tehdy Jana Galíková (sama bývalá členka Bambini di Praga) vyšla vstříc kamarádce, vyučující hru na klavír, aby s pár dětmi nacvičila vánoční písničky. Posbírala jich po známých celkem osm a v zákristii pražského kostela sv. Ignáce nazkoušela první písničky. A protože to všechny náramně bavilo, rozhodli se pokračovat. Nikdo ale nepředpokládal, že existence minisboru nazvaného symbolicky Coro Piccolo (malý sbor) nebude mít jepičí život, ale rozroste se za tři roky do úctyhodného počtu sto dvaceti dětí ve věku od tří do patnácti let, které dnes zkoušejí v prostorách dvou pražských škol – v Praze 10, Kolovratech a v Praze 2, Na Smetance.

„Myslím, že velkým úspěchem sboru bylo už to, že jsme ze skupinky dětí vytvořili těleso, které má nějaký systém, není to jen odkladní kroužek, ale naopak místo, kde se děti něco smysluplného naučí, a to nejen zpěv, ale i pohyb a hraní na jevišti. Děti mi tykají a nebojí se svěřovat se svými problémy a navíc tu výborně funguje spolupráce s rodiči, kteří například skvěle pomáhají při vymýšlení a šití kostýmů,“ říká s nadšením Jana Galíková a pokračuje: „Celosborové koncerty jsou maximálně dva – jeden na konci školního roku, druhý před Vánocemi. Taková akce totiž představuje mít pohromadě v jednom prostoru třeba osmdesát až sto dětí i s jejich rodiči a děti jsou při tom vystresované, potřebují se někde převléknout, do toho někdo pláče, že něco ztratil, zkrátka je to jeden velký chaos. Proto je ideální, když se děti při vystoupení prostřídají na pódiu v menším počtu, například v patnáctičlenných skupinkách, a pak si to opravdu užijí.“

Coro Piccolo v pásmu k Bídníkům

Sbor se může pochlubit i vánočními koncerty v Praze a dalších městech naší republiky, společnými s populárními zpěváky, především s Marií Rottrovou, dále s Petrou Janů, Romanem Vojtkem, Kateřinou Brožovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vystupoval na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně, v České televizi, v monstr projektu Daniela Landy „Vozová hradba“ nebo se symfonickým orchestrem. Patronem sboru se stal Vilda Čok. Pokud by si ale někdo představoval klasický sbor, kde děti ve strohých oblečcích stojí v řadě jak voskové figuríny a soustředí se jen na zpěv pod taktovkou sbormistra, tak by se mýlil. Protože podobné akce se tady zkrátka nenosí. Na repertoáru najdeme kromě vánočních koled i písničky z televizních pohádek, pásmo z muzikálu „Bídníci“, lidovky, nebo vlastní písně dnes už dospělé členky sboru. To, co je pro Coro Piccolo typické, je hravost, která z jeviště doslova čiší, kostýmy přizpůsobené tématu vystoupení i scénické pojetí programu vymýšlené sbormistryní, která povětšinou stojí stranou (nejen proto, aby „nekazila fotodokumentaci“), nebo si odejde do sálu, či na balkon a na pódiu nechá samostatně děti předvést, co se naučily. Možná právě tohle dokázalo přivést tento sbor k velkému úspěchu, když se čtyři „jeho“ děti dostaly do již zmiňovaných „Bídníků“. Pojďme si tyto dětské muzikálové hvězdičky představit trochu blíže.

Desetiletou Verunku Boháčovou můžeme vidět na jevišti hned ve dvou dětských rolích – jako Cosettku, ale i Eponine.  A stačí si poslechnout třeba „Zámek v oblacích“, aby divák prožil její smutek s ní a uvěřil jí, o čem zpívá a hraje.

Verunka Boháčová a Tereza Neradová

Osmiletý Davídek Tesárek je nejmladším zpěvákem v „Bídnících“ a patří zároveň k nejmenším zpěvákům na jevišti – po úspěšném konkurzu půl roku nehrál, protože byl tak malý, že se báli, aby nespadl někam, kde by ho už třeba nemuseli najít. Srdce muzikálového diváka si v každém představení získává ve své roli Gavroche.

Davídek Tesárek

Trochu netypickým příkladem úspěchu dětského zpěváka v muzikálu je dvanáctiletá Terezka Neradová. Kdo by čekal, že snad představuje jednu z malých Cosettek nebo Eponinek, byl by na omylu. Hlásila se v konkurzu na Cosettku, ale vybrána nebyla. A zatímco se vyplakávala ze svého neúspěchu, došlo v chlapeckém obsazení tak trochu k zemětřesení – někdo zmutoval, jiný se nehodil – co s tím, když premiéra měla být už za měsíc. Talentovaných malých kluků, kteří by se nahonem naučili náročnou roli Gavroche zas tolik nebylo, a tak Jana Galíková trochu zariskovala a vzala k novému konkurzu na Gavroche Terezku – malou slečnu, která spíš působí jako dívčí modelka než ušmudlaný kluk z pařížské barikády. A Terezka nezklamala, využila příležitost – na jevišti předvedla proměnu slečny v odvážného kluka a pár gest i komediální talent způsobily, že roli dostala. Od té doby si užívá závěrečné děkovačky, když si z pod čepice Gavroche uvolní dlouhé světlé vlásky a s šibalským úsměvem se divákům poprvé představí jako dívka.

Terezka Neradová v civilu

Zatím nejúspěšnější a doslova zakládající členkou sboru Coro Piccolo je zde od svých šesti let dnes už třiadvacetiletá Hedvika Tůmová, představitelka dospělé Cosetty. Hedvice sbor nasměroval životní dráhu tak, že touží být zpěvačkou, a proto studuje třetím rokem pražskou Státní konzervatoř v oboru zpěv. Nyní se bude věnovat i skladbě, k níž má opravdový talent, protože už teď zásobuje sbor autorskou tvorbou a chystá pro něj i jeden velký projekt, který ale zatím neprozradíme. Janě Galíkové pomáhá s vedením sboru i s výukou jevištní řeči nebo pantomimy, zkrátka toho, co se na škole sama naučí. Kromě muzikálu „Bídníci“ účinkuje i v Hudebním divadle v Karlíně v operetě „Mam´źelle Nitouche“ a momentálně zkouší anglickou verzi českého nastudování slavného muzikálu „Rent“.

Hedvika Tůmová, Tereza Neradová a Jana Galíková

A nakonec jsem si nechala šestiletou Barunku Markovou, která nedávno úspěšně zvládla konkurz do muzikálu Michala Davida „Mata Hari“, a tak se na ni můžeme od září přijít podívat do divadla Broadway, kde bude představovat Non, dceru hlavní postavy tohoto muzikálu.

Barunka Marková

Kromě pěveckých úspěchů se sbor může pyšnit i tím, že další jeho člen, sedmiletý Robert Ernest, účinkoval před třemi lety v hlavní dětské roli v pohádce Zdeňka Trošky „Čertova nevěsta“a některé další děti si zahrály ve filmech „Ženy v pokušení“, „Román pro muže“, „Hodina klavíru“ nebo ve videoklipu Vildy Čoka.

Robert Ernest

Závěrečné slovo k našemu netradičnímu vyprávění patří právem Janě Galíkové – sbormistryni, které, ačkoliv sama vychovává dvě vlastní děti, se dětský sbor stal doslova druhou rodinou: „Dalo by se říci, že děti ze sboru Coro Piccolo jsou důkazem toho, že s poctivostí a pílí se dá dokázat leckdy víc, než díky slavnému jménu rodičů. Že i „no name“ děti, pokud jsou opravdu šikovné a dobře připravované, mohou dostat přednost před dětmi z branže. A možná, že se právě z těchto dětí rodí budoucí muzikáloví profíci.“

K tomu jen doplním, že tomuto dětskému sboru i jeho obětavé sbormistryni přeji, ať se do budoucna stále daří a malým zpěváčkům, aby ve světě umění neztratili radost ze zpěvu i svou cennou dětskou duši.