Herečka a dabérka Ivana Korolová musí být neustále v pohybu

Mladá herečka Ivana Korolová (21) se narodila v Pardubicích. V 15 letech přišla do Prahy, kde studuje posledním rokem herectví. Letos v květnu se poprvé objevila v muzikálu. Jejím debutem bylo Tajemství a září už pro ni znamenalo hned dvě muzikálové premiéry (Kytice, Johanka z Arku). Jejím hlasem promlouvá Vanessa Hudgens jako Gabriella v Muzikálu ze střední. O jejím hereckém nadání se můžete přesvědčit také ve filmu Ať žijí rytíři,který právě přichází do kin. Představí se v roli rozhodné a starostlivé Terezy.

Z filmu "Ať žijí rytíři"

Ivano, patříš mezi nejmladší muzikálové herečky. Jak ses vůbec k tomuto žánru dostala?

K tomuto žánru jsem se dostala přes divadlo, respektive přes školu, protože studuju činoherní herectví na Pražské konzervatoři. Ale vždycky mě hodně bavil zpěv. Na škole studujeme jak herectví, tak zpěv, kterého je ale poměrně málo, když to třeba porovnám s „Ježkárnou“, kde se studuje muzikálové herectví. Konkrétně k muzikálu mě „nakopnul“ Tomáš Trapl, protože to byl můj profesor ve čtvrtém a pátém ročníku. Učil mě interpretaci a dělal se mnou právě muzikálové písničky. Díky tomu mě napadlo, že bych chtěla skloubit činoherní herectví s muzikálem. Když o tom tak přemýšlím, úplně poprvé mě to napadlo už před přijímačkami, na které mě připravovala jedna pardubická herečka a díky které jsem zjistila, že umím asi zpívat. Tím ale neříkám, že nechci dělat činohru. Chci a potřebuji dělat obojí.

A konkrétně první muzikál?

Mým prvním muzikálem bylo Tajemství, na které jsem se dostala přes konkurz.  Byl to takový „rychlozáskok“, protože obě holky, co tam hrály, byly těhotné. V tu dobu probíhal konkurz do Johanky z Arku, ve kterém jsem postoupila. Na základě toho jsem dostala nabídku na Tajemství a následně jsem začala hrát v Johance.

Jak Tě přijali kolegové mezi sebe, když to byl Tvůj první projekt? Byl někdo, kdo se Tě tzv. ujal?

Na Tajemství to bylo úplně skvělé a zároveň dost stresující, protože jsem měla jen jednu zkoušku a pak se večer hrálo. Takže jsem byla vyklepaná. Nejvíc se mě ujal Petr Macháček, se kterým hrajeme v Kytici. Bála jsem se i toho, co na mě řekne režisérka Mirjam Landová. Ale všichni byli hrozně hodní a radili mi, kam mám jít, co si vzít na sebe, jelikož jsou tam rychlé převleky a tak podobně.

Tak to jsi mě překvapila, jak narychlo ses do Tajemství dostala …

Bylo to hodně narychlo. Dostala jsem DVD a podle toho jsem se to musela naučit. Ale to se samozřejmě úplně naučit nedá, protože ve skutečném divadelním prostoru je to jiné. Takže jsme dopoledne jeli na sucho bez kostýmů, odpoledne s kostýmy a večer už se hrálo. Když jsme letěli potom na zájezd na Slovensko s tímto muzikálem, tak už jsem byla suverén (smích). To už si člověk zažije… Ale první představení bylo docela hektické.

Poměrně v brzkém věku, v 15 letech, ses přestěhovala do Prahy kvůli studiu na konzervatoři, jak si již zmiňovala. Jak se dívali rodiče na Tvé rozhodnutí?

Rodiče mě vždycky hodně podporovali, což je úžasné. Jinak nevím, co bych dělala, kdybych byla v Pardubicích. Já potřebuju lítat od divadla, k dabingu a ke zpěvu, prostě musím být v pohybu. Třeba obchodní akademie anebo cestovní ruch by nebylo tak úplně pro mě. Naštěstí se k tomu postavili tak, že mi věřili. Bydlela jsem 3 roky na internátě, ale už po roce jsem protestovala, že chci bydlet v bytě, protože jsem to viděla u kamarádů. To mě máma samozřejmě zakázala. Chtěla mít nade mnou alespoň přes vychovatelky dohled a jistotu, že v noci neběhám po hospodách, čemuž dnes naprosto rozumím a naopak nechápu, že mě vůbec dokázala pustit z domu, protože nevím, jestli bych to já svému patnáctiletému dítěti dovolila (smích).

Kytice

Díky konzervatoři vystupuješ také ve školních divadelních představeních …

Ano, studentská představení hrajeme v divadle Járy Cimrmana na Žižkově a jmenují se Muž sedmi sester a druhé bude mít teprve premiéru a nese název Léto a dým .  Se třídou máme nazkoušená ještě další 2 představení (Ruleta a Drahý Kadle, kampak dneska po divadle), která budeme hrát od listopadu nově na Malé scéně Divadla pod Palmovkou. S jinými divadly, ve kterých hraji, což je Semafor a Kalich, nemá škola nic společného. Konkurz do muzikálu Johanka z Arku v Kalichu jsem si našla na internetu. Semaforský konkurz byl ale uzavřený, takže tam jsem se dostala díky kamarádovi z konzervatoře, který tam už hraje a informoval nás, že shání mladé lidi.

Pro mladší publikum jsi známá především tím, že si namluvila postavu Gabrielly ve slavném muzikálovém filmu Muzikál ze střední. Jak ses dostala k této nabídce a dala Ti tato příležitost něco?

K tomu jsem se dostala přes dalšího svého spolužáka a kamaráda Michala Hrušku, který nadaboval Troye v HSM a v dabingu se již nějaký čas pohybuje. Takže mi volal, že bude konkurz, ať přijedu do studia. Tam jsem namluvila první čtyři věty, ty se odeslaly do Ameriky, kde si je poslechli a rozhodli, že se na roli Gabrielly hodím. A díky tomu jsem například dabovala v animovaném filmu Winx Club: Výprava do ztraceného království a mnoha dalších filmech. Vlastně jsem díky Muzikálu ze střední odstartovala svou dabingovou dráhu. Teď dabuju dost často. Každý týden je nějaká práce a moc mě to baví.

Zahrála sis také roli Zuzany v českém filmu pro mladé Panic je nanic. Jaké bylo natáčení?

Natáčení se mi moc líbilo. Užili jsme si srandu, byla jsem z toho nadšená a cítila jsem se jak nějaká hollywoodská star (smích). Znamenalo to pro mě něco úplně nového. Taky se o nás hezky starali, jak maskérky, tak kostymérky a režisér byl vlastně náš kámoš. A opět jsem to točila s tím spolužákem Michalem Hruškou (smích). Takže jsem tam měla dobré „zázemí“. Ale skamarádili jsme se tam všichni.

Lákadlem na tento film byla především zpěvačka Šárka Vaňková. Co si myslíš o obsazování lidí z hudebních soutěží typu Superstar do filmů a muzikálů?

Tak to záleží na člověku. Já to nechci brát globálně, nechci říct, že to je blbost, aby obsazovali lidi ze Superstar do filmu a muzikálu. Když na to ten člověk má a dokáže přirozeně hrát, tak s tím souhlasím. Nemám moc ráda, když jdu na muzikál a vidím, jak to někdo jen odchodí a odzpívá, měl by se do role vcítit, protože o tom herectví přeci je nebo by mu tedy režisér měl poskytnout jakýsi rychlokurz herectví, když už to musí být … Ale když  producenti obsazují jen kvůli obličeji, je to smutné. V zahraničí to takhle vůbec nechodí. Tam lidi jdou na titul. Já třeba miluju Fantoma opery nebo Chicago a je mi jedno, kdo tam bude hrát. Ale tady lidi řeší to, aby v tom muzikále měli určitého mediálně známého člověka. Nevím, jak z toho ven …

Ruleta

Do kin půjde rodinný film Ať žijí rytíři. V jaké roli Tě můžeme vidět a o čem vůbec bude?

Je to rodinná komedie z období středověku, spíše pro děti, původně točená jako sedmidílný seriál, který bude Česká televize vysílat až od ledna. Pojednává o rodině, otci a pěti dětech. Já jsem druhá nejstarší dcera Tereza. Táta musí odjet na vzdálený královský hrad, takže nás nechá doma samotné jen s „chůvou“ Hynkem, kterého hraje Ota Jirák, a s vysloužilými vojáky. Spoléhá na to, že jsme vždy žili v pokoji a nic nám tedy nehrozí. Ale Pavel Kříž coby zlý soused Albrecht si dávno dělá zálusk na tvrz, ve které bydlíme a panství okolo, takže začne útočit a my se musíme bránit. Ale víc nechci prozrazovat, za pár dní jde film teprve do kin.

Hrála si i v jiných filmech nebo televizních pořadech?

Ve filmech jsem nehrála. Točila jsem ale pro Českou televizi – v soutěži O korunu krále Karla, kde soutěžící hádali na základě nějaké historické scénky, ve které jsem se právě objevila. Zahrála jsem si dívku s kozou (smích) a Elišku Pomořanskou. Mihla jsem se také v Ordinaci v růžové zahradě, to už jsou asi dva roky zpátky, ale bylo to velmi příjemné. Dělala jsem pacientku Paštiku a chodila jsem se synem jedné z hlavních postav, vnukem pana Potměšila – seriálového doktora Čížka.

Teď v září jsi odehrála dvě premiéry. Můžeš o tom krátce pohovořit?

Ano, měla jsem premiéry Johanky z Arku v Kalichu a Kytice v Semaforu. To bylo docela složité, jelikož jsem musela utíkat z jednoho divadla do druhého. Naštěstí jsou muzikály alternované, což je klika, protože jinak by se to nedalo skloubit dohromady. To by mě mrzelo, protože mě obě představení baví a každé je úplně jiné. Takže prvních čtrnáct dní v září bylo hodně nabitých. Do toho jsem měla ještě dabingy, takže jsem si zkusila, co mě v životě čeká, takové to lítání od rána do večera sem a tam. Bylo to náročné, ale vyvrcholilo to krásnými premiérami, takže to stálo za to!

Závěrem nám pověz, jestli máš nějakou vysněnou roli.

Nemám. Vždycky jsem si přála jako malá hrát princeznu a taky jsem se za ně doma převlékala. A teď bych si asi chtěla zahrát nějakou čarodějku nebo ježibabu (smích). Vyloženě vysněnou roli tedy nemám. Ale když už se nad tím zamyslím, tak bych měla jeden muzikálový tip. Když na to budu mít pěvecky, tak kdyby se v Čechách hrál Fantom opery, ráda bych si zahrála hlavní roli v alternaci s mojí nejlepší kamarádkou Marikou, která mě k tomuhle muzikálu přivedla a taky ho miluje. Ale zase nevím, jak tady bude takový muzikál vypadat, když se přeloží do češtiny. Takže se naučím asi anglicky a pojedu na konkurz do Anglie a tam si Christine zahraju, to by se mi líbilo (smích).

Děkuju za rozhovor.

Fotografie k rozhovoru poskytla Ivana Korlová ze svého archivu.