Rozhovory

Rozhovor s Jiřím Joskem

Jméno překladatele Jiřího Joska můžete znát z mnoha jevišť po celé České republice. V činohře je často využíváno jeho překladů her Williama Shakespeara, či Wiliama Saroyana, velké renomé ale získal i jako muzikálový „přebásník“. Jeho služeb využívá zejména Městské divadlo Brno, Divadlo pod Palmovkou a Hudební divadlo Karlín. My jsme jej vyzpovídali po velmi úspěšné premiéře jeho nejnovějšího překladu k „Mary Poppins“. Za pár dní se Činoherní scénou MdB rozezní jeho nové přebásnění muzikálu „Sugar“, ověřené už v Divadle pod Palmovkou.

Jiří Josek

Jelikož jste současný přední shakespearovský překladatel, první otázka je vcelku nasnadě. Jak se díváte na četná muzikálová zpracování Shakespearovských děl, viz. zpracování “Romea a Julie”, “Hamleta”, použití sonetů a další takovou inspiraci pro hudební divadlo?

To je samozřejmě v pořádku. Přestože už uběhlo 400 let, Shakespeare je stále největším dramatickým autorem. Příběhy, které seskládal ze starších zdrojů, jsou stále nosné a pořád se týkají věcí, které jsou důležité. Dobře postavených příběhů, co se hodí pro muzikál, zase tolik není, takže on je výtečná zásobárna.

Jaký vlastně byl váš vstup do světa muzikálových přebásnění?

Přeložil jsem kdysi dávno „Žebráckou operu“ od Johna Gaye pro rozhlas, stále ji občas reprízují. První skutečný muzikál pak byla „West Side Story“, nejdřív pro titulkovou verzi a posléze i pro dabing a divadlo. Od té doby už přicházely nabídky.

Klasické tituly, se kterými jste se setkal (např. „Sugar“, „West Side Story“, „Cabaret“) už měly většinou jeden překlad za sebou. Překládáte vždy „na čisto“, nebo občas použijete jako výchozí bod původní přebásnění?

Vycházím čistě z originálu. Nový překlad se dělá po delší době a jazyk i život se neustále mění, takže by mi starší překlad ani moc nepomohl.

Sledujete současné hudebně-divadelní dění, například v Londýně?

Čas od času do Londýna zajedu. Viděl jsem například skvělého „Billyho Elliota“, „Spamalot“ a pár dalších titulů. Bohužel jsem neviděl například „Mamma Mia!“, kde jsem vystál dlouhou frontu, ale lístek už na mě nevybyl. To mě snad ještě čeká.

„Čarodějky z Eastwicku“ a „Spring Awakening (Probuzení jara)“ jste si před překládáním takzvaně „nakoukal“?

V podstatě jsem bohužel žádný muzikál, co jsem překládal, v žádné americké nebo britské verzi divadelní neviděl. U „Probuzení jara“ a teď u „Mary Poppins“ mi pro určitou představu pomohly ukázky na YouTube.

„Probuzení jara“ je teď muzikálový manifest současné mladé generace. Byl pro vás obtížný úkol, vcítit se do myšlení mladých lidí?

„Probuzení jara“ jsem dělal moc rád, přijde mi jako senzační muzikál, i když u diváků nemá jednoznačný ohlas. Když mi bylo sedmnáct, psal jsem písničky, takové protestsongy, v podobné náladě. Vytáhl jsem je ze šuplíku a zjistil jsem, že řada věcí je stejná, ne v textu, ale po stránce obdobných nálad a pocitů. Takže jsem se ohlédnul do těch let zpátky.

Fotografie z muzikálu "Spring Awakening" (foto Jef Kratochvil)

Pojďme teď k vaší poslední práci, k velmi hravému překladu disneyovského muzikálu „Mary Poppins“. Narazil jste při převodu do češtiny na nějaký konkrétní problém?

Překlad písňových textů je problém permanentní. Angličtina je úspornější a zpěvnější, anglickým textařům je jedno, zda se použije krátká, nebo dlouhá slabika pod krátkou či dlouhou notu. Bylo potřeba sladit stránku hudební a textovou. Pomohla mi česká tradice slovního humoru, poetismus, hra se slovy, tuto polohu jsem se snažil zachovat.

Občas vám bylo v recenzích vytýkáno, že magické slovíčko „superkalifražilistikexpialidózní“, ponechané víceméně v originále, jak ho důvěrně celá léta znají například fandové filmové verze, je příliš nezpěvné, ba nezapamatovatelné a kritici volali po novém českém ekvivalentu, jelikož ten je obsažen v bezkontextovém překladu samostatné písničky ze šedesátých let…

Český ekvivalent jsem v první verzi překladu měl, ale režisér Petr Gazdík a dramaturg Jan Šotkovský usoudili, že by to slovo mělo být co nejblíž originálu jako v té filmové verzi. Docela bezbolestně jsem se s jejich názorem ztotožnil. Vtip je v tom, že to slovo by prakticky nemělo nic znamenat, v angličtině má jen náznaky významů. Důležitější je, jak zní, měla by to být jakási mantra, kouzelné zaklínadlo, které by dokonce mělo být obtížně zapamatovatelné i nesnadno vyslovitelné. Takže proč to nenechat v podobě co nejbližší původnímu znění?

Supercalifagilisticexpialidozní scéna!

Máte nějaký svůj oblíbený muzikál, který byste si rád přebásnil?

Ke svým oblíbeným dílům jsem se už dostal. Mám rád výpovědi, ve kterých o něco jde – „Vlasy”, „Probuzení jara“, „West Side Story“ . Ta je navzdory času stále nepřekonatelná. Mám velkou slabost pro „The Sound of Music“, rád bych tento slavný muzikál ještě někdy u nás viděl. Jistě, je to příběh sentimentální, až limonádový, ale má humor, silné emoce a krásnou hudbu. Moc rád mám „Olivera!“ Ani jsem netušil, že byl „Oliver!“ jakýsi test na „Čarodějky z „Eastwicku“. Ty jsem už začal překládat, ale uprostřed práce mi zavolali, že se „Čarodějky“ dělat zatím nebudou a abych se pustil do “Olivera!”.Majitelé práv si potřebovali vyzkoušet, že tak náročný muzikál divadlo zvládne. Moc mě to mrzelo, „Čarodějky“ mě začaly hodně bavit, ale „Oliver!“ se divadlu naštěstí moc povedl, a tak jsem se s radostí mohl po roce k „Čarodějkám“ vrátit. Z dalších muzikálů cítím jistý dluh v neuvedení „RENT“, což je taky generační výpověď. Nevím ale, jestli zrovna tenhle muzikál není až příliš svázaný se svou dobou a prostředím, a nejsem si jistý, jak by česky fungoval. V šuplíku mám ještě přeložené “Kiss Me, Kate” a Brannaghovu verzi “Marné lásky snaha”, což jsou zrovna dvě shakespearovské adaptace, které, jak doufám, se třeba taky někdy dočkají českého uvedení.