Zuzana Vejvodová: “Jako puberťačka si mohu na jevišti dovolit téměř cokoliv”

Herečku Zuzanou Vejvodovou znají mnozí jako Libušku ze seriálu Ulice. Za sebou má přitom mnoho divadelních rolí. Její domovskou scénou je Divadlo Na Fidlovačce, kde momentálně exceluje v představení “Hvězdy na vrbě”. Při příjemném povídání v tamější divadelní kavárně jsme si s usměvavou Zuzanou zavzpomínaly například na tehdejší “Rebely”… 

Zuzana Vejvodová

Představení V korzetu pro tetu, na které se právě chystáte má mnoho společného i s největším dramatikem všech dob, Williamem Shakespearem. Inspirováno je totiž hrou Večer tříkrálový. Jak vy vidíte tohoto umělce? Máte ráda jeho hry?

Měla jsem to štěstí, že za dobu, co divadlo dělám, jsem si mohla v Shakespearovských hrách zahrát hned několikrát. Nejčastěji to bylo v rámci Shakespearovských slavností na Hradě. Zahrála jsem si mimo jiné Julii, Desdemonu a právě také i Violu ve Večeru tříkrálovém. Kromě toho jsem na Fidlovačce účinkovala ve hře Jak se vám líbí. Ta dlouhá doba, po kterou jsou hry W. Shakespeara uváděné, je důkazem, že to nebyl žádný průměrný dramatik. Když se do jeho textů začtete, zjistíte, že věci, které řešil (pokud pomineme politická dramata, ale vlastně mnohdy i ta), nás potkávají dnes a denně. Proto je to podle mě pořád populární.

Účinkovala jste v několika inscenacích na Shakespearovských slavnostech. Co ty letošní? Zúčastníte se jich?

Ano. Budu hrát třetí léto v Komedii omylů roli Luciany, sestru hlavní představitelky. Osobně preferuji Shakespearovi tragédie. Připadají mi lepší, než jeho komedie, vyjma Večera tříkrálového, který je podle mě hodně povedený.

V Korzetu ztvárňujete roli méně půvabné Audrey. Souhlasíte s tvrzením, že hezčí ženy to mají v životě jednodušší?

Přijde mi, že mají. Je to celkem logické. Krása sice není zásluha, ale je to přednost, která by měla v životě pomoci.

Jelikož se náš portál zabývá muzikály, obraťme list vstříc tomuto žánru. V Divadle Na Fidlovačce hrajete totiž i v retro muzikálu Hvězdy na vrbě. Jak se vám hraje pubertální děvče?

Inscenace mě velmi bavila už při jejím nazkoušení. Navíc písně jsou notoricky známé jak pro ty, co dobu zažili, tak i pro mladší ročníky. Pro hezčí zážitek z představení je tahle skutečnost výhodná. Puberťačka se mi hraje výborně. Je to přinejmenším zábavné. Kdybych takhle „blbla“ v civilu, určitě by se nad tím leckdo pozastavil, ale na jevišti coby osmnáctiletá si můžu dovolit téměř cokoliv.

Chtěla byste vrátit dobu “ květinových dětí“? Jak ji vidíte?

Těžko říct, já jsem tu dobu nezažila. Ale podle knížek nebo filmů mi přijde trochu zidealizovaná. Nevracela bych žádnou dobu. Každá má něco do sebe, jako koneckonců i ta naše.

Zuzana Vejvodová

Co říkáte na tehdejší módu?

Nikdy jsem se neoblékala ve stylu hippies, ani jsem nikdy nebyla jejich fandou. Kolem mě to prošumělo, nicméně určitým typům holek tahle móda sluší a když tak někoho vidím, rozhodně proti tomu nic nemám.

Když se řekne v divadelním světě retro, vzpomenu si na muzikál Rebelové, který se hrál před pár lety v Divadle Broadway? Co vy?

Také jsem si na ně samozřejmě vzpomněla. V létě 2003 jsem Rebely zkoušela a na to je pak celý rok hrála. Bylo to jiné, než na Fidlovačce. Určitě nelituji toho, že tuhle zkušenost mám.

Nesmím se vás zapomenout zeptat na něco ohledně seriálu Ulice. Lidé vás zajisté poznávají díky němu, nemám pravdu?

Jasně. Ulice se vysílá každý pracovní den. Vyskytuji se tam přes rok a půl, takže je jasné, že mě lidé poznávají spíš díky seriálu než z divadla. Televize je masovou zábavou, což se projeví právě v zájmu diváků. Nesetkala jsem se ale s ničím, co by mě otrávilo nebo znechutilo natolik, že bych v tu chvíli chtěla s herectvím skončit (smích). Většinou jsou reakce lidí moc příjemné. Jen mě pobaví, když vycítím, jak si mnohdy automaticky spojí charakter postavy se mnou osobně a nenapadne je, že mezi Libuškou a Zuzanou může být dost podstatný rozdíl. Chápu to a nikomu to nevyčítám, přesto mi to přijde úsměvné.

V něm máte už dítě školou povinné. Dokážete si představit, že byste v současné době byla vy matkou? A dokonce takového už velkého a zároveň hyperaktivního dítěte?

Že bych už byla matkou, to si dokážu představit živě. Ale tak velkého dítěte? To zas ne! (smích). A už vůbec ne tak hyperaktivního. Doufám, že až se stanu maminkou, můj potomek takový temperament nebude mít po kom zdědit.

Autory fotografií jsou Petr Janoušek a Jakub Ludvík.