Nové vídeňské uvedení muzikálu MOZART! dosahuje na světovou špičku

První letošní muzikálový zahraniční výlet mám za sebou. O víkendu 6. a 7. února jsem navštívil ve Vídni představení jednoho z nejslavnějších a nejúspěšnějších německých muzikálů Mozart!, který se v Raimund Theater uvádí od loňského září. I když běžně nepíši články ze svých zahraničních cest, tak toto zcela nové uvedení mého oblíbeného muzikálu si několik těch pochvalných odstavců skutečně zaslouží.

Na začátek nutno podotknout, že Spojené scény vídeňské (VBW) mě kvalitativně svými muzikálovými produkcemi nikdy nezklamaly. Počínaje geniálním Tanz der Vampire, přes historickou Elisabeth (kterou jsem si tedy neužil tolik kvůli neznalosti tématu) až po koncertní verze Webberových muzikálů Jesus Christ Superstar a Love Never Dies. Do Vídně je to jen co byste kamenem dohodili, ale přitom je tam kvalita inscenací (bohužel) na úplně jiné úrovni než u nás.

Muzikál s libretem Michaela Kunzeho a hudbou Sylvestra Levaye Mozart! je známý i českým muzikálovým divákům. V letech 2009-2012 ho v české premiéře uvádělo Městské divadlo Brno. Jeho světová premiéra se odehrála v říjnu 1999 ve Vídni a s velkým úspěchem se uváděl v Německu, Švédsku, Maďarsku, Koreji a především v Japonsku, kde je doslova fenoménem. V současné době se v zákulisí mluví o možném novém uvedení v plzeňském Divadle J. K. Tyla.

Když nepočítám koncertní verzi z roku 2006, tak se Mozart! vrací na vídeňskou scénu po dlouhých 14 letech. A myslím, že to čekání stálo za to!

Mozart (Oedo Kuipers) v obklopení Weberovy rodiny

Jak již sám název napovídá, muzikál pojednává o životě rakouského skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Není to klasická biografie nebo známý zfilmovaný příběh o soupeření se Salierim. Muzikál se věnuje především osobnímu životu Mozarta, zdůrazňuje vnitřní boj mezi géniem a normálním člověkem. To je na jevišti znázorněno dvěma herci – rebelujícím teenagerským Mozartem a dětským géniem, který z jeho krve skládá své kompozice. Velký důraz je kladený na Wolfgangův vztah s otcem a styky s Weberovou rodinou, která ho využívala pro své obohacení.

Nová vídeňská verze oproti originálu mění náhled na postavu Mozarta. V původním libretu Michaela Kunzeho (ze kterého vycházela i brněnská verze) byla zdůrazňována jeho dětinskost a nerozvážnost. Nyní spíše vidíme Mozarta, který si uvědomuje svou vlastní genialitu a nechce se podřídit žádným autoritám. Přitom je uvnitř zcela křehký, a ačkoliv by rád žil normální život, není ho příliš schopný. Nedokáže si udržet žádnou práci ani lásku, jeho neustálá tvorba ho zcela vyčerpává a stává se tak zranitelným pro mnohé příživníky.

To, jak Michael Kunze přistoupil k Mozartovu životu, je rozhodně neotřelé, představuje všechny důležité postavy z jeho života i jeho stěžejní díla. A to ve velice zábavné a nenucené formě, která drží krok s dobou a současnými divadelními trendy.

Milostná scéna Mozarta (Oedo Kuipers) a Constanze (Franziska Schuster)

Co mě ovšem už před mnoha lety na muzikálu uchvátilo, byla hudba Sylvestra Levaye. Ta naprosto geniálně kombinuje klasickou hudbu s popem a především rockem. Písně vždy famózně gradují, například ústřední sólo Mozarta “Wie wird man seinen Schatten los?” ze závěru prvního aktu jde z pomalé lyrické balady až do velkého úderného rockového finále. Z dalších skvělých sólových čísel s rockovým zvukem patří Colloredova “Wie kann es möglich sein?” nebo hořká píseň Constanze “Irgendwo wird immer getanzt“.

Z ranku klasické muzikálové hudby lze jmenovat otcovu baladu “Schliess dein Herz in Eisen ein” nebo jednu z nejznámějších písní z muzikálu, hraběnčinu “Gold von den Sternen“, která je klasickou muzikálovou árií. Husí kůži zaručeně přivodí sborové “Mozart, Mozart!” a několik dní z hlavy nedostanete popěvek “Hier in Wien!“. Naopak zbytečně a hudebně zcela mimo celek na mě působí Schikanedrův téměř kabaretní výstup “Ein bissel für´s Hirn und ein bissel für´s Herz“.

Autoři se také pro novou vídeňskou verzi rozhodli dopsat a přepsat některé scény. Vynechána byla například scéna ze začátku prvního aktu “Der rote Rock“, která právě znázorňovala Mozartovu dětinskost a do celkového současného konceptu se tedy nehodila. Místo toho Mozart hazarduje v kostkách o své housle a je chycený při činu hrabětem Arco. Pro Mozarta a Constanze byl do první poloviny dopsán krásný milostný duet “Wir zwei zusammen“, který se odehrává na řetízkovém kolotoči v Prátru. Mozartovo vystoupení s rodinou Weberových “Sauschwanz Von Drecken” nahradila rocková pecka “Ich bin Extraordinär“, při které Mozart řádí na jevišti s elektrickou kytarou a mluví ne úplně vybíravým jazykem. Další připsanou scénou je “Der einfache Weg“. Jedná se o rockovou výměnu názorů mezi Mozartem a Colloredem po úspěchu Kouzelné flétny v samotném závěru muzikálu. Skvěle tak uzavírá vztah mezi těmito dvěma rivaly.

Muzikál samozřejmě doprovází živý orchestr, který hraje ne úplně jednoduché skladby s naprostou jistotou. Zde musím zmínit precizní sound design Thomase Strebela, který bez váhání můžu označit jako jeden z těch nejlepších, který jsem slyšel. Převyšuje i mnohé produkce z Broadwaye či West Endu. Srovnatelně skvěle zní klasické lyrické pasáže i úderné rockové pecky, aniž by zvuk byl přeřvaný nebo na úkor srozumitelnosti zpěvu.

Samotné zpracování pod vedením režiséra Harryho Kupfera je velice minimalistické. Do popředí zcela staví herecké a pěvecké výkony, aniž by odváděl pozornost předváděním technických možností Raimund Theater. Celá scéna funguje na velice jednoduchém, ale efektním principu zadní projekce. Možná si řeknete, že je to banální a ohrané, ale projekce je díky své velikosti (zabírá celý zadní prostor) a dokonalé ostrosti (kterou docílili použitím dvou prolínajících se projektorů) opravdu působivá. Scénograf Hans Schavernoch si také jemně pohrál s perspektivou, společně se zkosenými portály projekce vytváří zajímavé obrazy.

I jednoduchá scéna dokáže vytvořit vizuálně působivé obrazy

I když najdete v zahraničí mnohem výpravnější a efektnější show, tak i přesto si Mozart zaslouží uznání, právě pro svou geniální jednoduchost. Časté střídání prostřední mezi Salzburgem a Vídní probíhá absolutně plynule a bez jakýchkoliv přestaveb ve tmě. A například již zmiňovaná scéna na “řetízkáči” v Prátru je vizuálně nádherná a neotřelá. Na jevišti se také objeví 13-metrová replika biskupské berly, Colloredův kočár nebo obytný karavan rodiny Weberů.

Celé představení samozřejmě stojí a padá na výkonu představitele titulní role. Do té producenti obsadili ve Vídni debutujícího Oeda Kuiperse s téměř andělským vzhledem a jedinečným charisma. Právě to dodává postavě Mozarta naprosto unikátní nádech. Místo přepjatého herectví Oedo podává spíše civilní, ale velice soustředěný výkon. Jako kdyby sám byl takovým podivným geniem. Tato sázka na zcela výjimečný herecký typ se zkrátka vyplatila. A když začne zpívat, tak zůstanete sedět s otevřenou pusou a žasnete, s jakou lehkostí a samozřejmostí dává i ty nejvyšší party. Není divu, že se stal rázem miláčkem vídeňských muzikálových fanoušků.

Mozart (Oedo Kuipers) a Amadé (Ilia Hollweg)

Druhý den jsme měli možnost zhlédnout v titulní roli Oedovu understudy, mladičkého Floriana Peterse. Jeho Mozart je po herecké stránce zcela odlišný, více se projevuje jako arogantní spratek, jehož ego ho zaslepuje. A tento přístup mu vychází opravdu na jedničku, především v první polovině představení. Na celkovém dojmu se odrazilo také více hereckých zkušeností, které nasbíral v jiných produkcích. Po pěvecké stránce byla v první písni znatelná malá nervozita, ale ihned poté se do role naprosto vžil a byl pěvecky vynikající. I když nezpíval s takovou samozřejmostí a lehkostí jako Oedo, dodával písním více důrazu a rockového nádechu. Znatelné to bylo především v písni “Ich bin Extraordinär“, rocková poloha mu sedla mnohem lépe než jemnému Oedovi.

Za sebe tedy nemohu rozhodnout, který z Mozartů je lepší. Oedo má samozřejmě v současnosti status muzikálové hvězdy, zatímco Floriana budete na webových stránkách muzikálu hledat mikroskopem. Ale nehledě na publicitu je každý z těchto Mozartů svým způsobem unikátní a každý přistupuje k roli odlišným způsobem. Pokud by mě ale někdo mučil a chtěl vědět, koho bych upřednostnil, byl to právě Florian. Ale v tomto případě jde opravdu jen o osobní sympatie.

Další role vezmu jen stručně, aby vůbec tato recenze někdy skončila. V roli Colloreda excelovala muzikálová hvězda Mark Seibert, kterého jsem na jevišti viděl poprvé a věřím, že ne naposledy. Své obrovské charisma přenáší nejen do herectví, ale také bezchybného barevného zpěvu. Jako Constanze září Franziska Schuster, jejíž sólovka “Irgendwo wird immer getanzt” patří k vrcholům celého představení. Z žen ji ale ještě větším charisma převyšuje Baronka von Waldstätten v podání tamější star Any Milvy Gomes. Její přítomnost na jevišti působí téměř éterickým dojmem a stěžejní “Gold von den Sternen” zazpívala zcela bezchybně. V menší roli hraběte Arca zaujal dokonale úlisný Jon Geoffrey Goldsworthy.

Hieronymus Colloredo (Mark Seibert) a Hrabě Arco (Jon Geoffrey Goldsworthy)

Jediná negativní kritika pak směřuje k roli Leopolda Mozarta, otce Wolfganga. Bohužel originální představitel Thomas Borchert již v muzikálu neúčinkuje, v sesterském divadle Ronacher totiž zkouší nové uvedení Evity. Jeho alternace Mark Clear a Thorsten Tinney se mezi první ligou sólistů bohužel trochu ztrácí. Nemají potřebné charisma ani herecký důraz, který bych od Leopolda očekával. I náš český Leopold v podání Jana Ježka byl mnohem přesvědčivější a pěvecky jistější. Neznamená to, že by oba pánové byli výrazně špatní nebo zpívali falešně, ale laťka je ve Vídni dle mého názoru trochu výše, než kam dosáhnou.

Skvělou práci odvádí také company, v tomto případě ji lze nazvat spíše pěveckou, protože choreografie tento muzikál obsahuje jen ve velice malém počtu. Tento muzikál ale nikdy nebyl o tanci, neočekával jsem tedy opak.

Závěrečné shrnutí po předchozí chvále není asi příliš nutné. Mozart! je jedno z těch představení, které kvalitou dosahuje až na ty nejvyšší příčky. Je profesionálně zpracované po všech stránkách, od skvělé hudby, zvuku, libreta, režie, výpravy až po famózní nezapomenutelné výkony. Vídeň opět nezklamala a první letošní výlet se podařil nad očekávání. Pokud bych hodnotil procenty, neváhal bych zde vytáhnout “nedosažitelných” 100 %. Pokud nevěříte, jeďte se podívat na vlastní oči. Ale rychle, muzikál končí již v polovině března…

A pokud se do Vídně nedostanete, sežeňte si alespoň kompletní živou 2-CD nahrávku, která z tohoto uvedení vyšla.

Trailer muzikálu Mozart!

Klip k ústřední písni Wie wird man seinen Schatten los?

Tipy pro výlet

Představení je doprovázeno anglickými titulky a v programu naleznete také anglickou synopsi.

Do Vídně se velice pohodlně dostanete i na otočku se Student Agency, a to buď na sobotní odpolední nebo nedělní představení od 18 hodin. Pokud chcete přespat, tak se dá ve Vídni sehnat velice slušné ubytování kolem 30 euro za dvojlůžák.

Vstupenky jsou samozřejmě v porovnání s ČR velice drahé, ceny se navíc liší podle dnů v týdnu – neděle bývají nejlevnější. Doporučuji místa za 49 euro do zadní části přízemí. Pokud byste chtěli vyloženě low-cost variantu, taktéž do zadního přízemí jsou místa za 10 euro, ale ve výhledu vám bude překážet úzký sloup. Z těchto míst mohu potvrdit, že je vidět velice dobře i na titulky. Druhý balkon příliš nedoporučuji, je opravdu velice vysoko a daleko.

Pro studenty je pak možnost jet bez vstupenky a na základě ISIC karty si můžete přímo na pokladně divadla koupit v den konání vstupenku za 15 euro. Samozřejmě ale riskujete možnost vyprodání. Anebo také takhle můžete sedět ve třetí řadě v přízemí, jako má kamarádka. Na jednu ISIC lze zakoupit jen jednu vstupenku.

Photo Copyright: VBW / Deen van Meer 2015