“Les Misérables – Bídníci” na tiskové konferenci

Únor – překvapivě on je měsícem, kdy se v těsném závěsu setkávají dvě nejočekávanější premiéry této sezóny, paradoxně se vlastně v obou případech jedná o návrat, byť do nových prostředí. „Dracula“ už velice úspěšně okupuje Divadlo Hybernia a tak se pozornost začíná soustředit na další, stejně a u někoho asi ještě trochu více očekávanou událost. A tak jsme nemohli chybět na oficiální tiskové konferenci muzikálu Alaina Boublila a Claude-Michel Schönberga „Les Misérables – Bídníci“.

Hned na začátek je třeba říct, že se vzhledem k celosvětovému významu díla jednalo o debatu nejdelší, (měřeno od října, kdy jsme do Brna na tiskové konference začali pravidelně jezdit), s nejvyšší účastí novinářů a také s hojnou účastí části účinkujících (ti se bohužel prakticky nedostali ke slovu) a realizačního týmu.

Slova se tradičně ujal ředitel divadla a režisér Stanislav Moša. Hned na začátku se vyznal k lásce  k předloze Victora Huga, různým zpracováním tématu a zejména k tomu muzikálovému, však se také dotýká takových věcí, jako láska, ušlechtilost, vášeň, touha něco změnit.. Podotkl, že dispozice souboru dovolují nasadit jej do inscenace téměř celý jen s malým využitím externistů. I ty ale ve výčtu obsazených najdeme a zmínit musíme minimálně Jana Ježka – legendárního to Jeana Valjeana z obou pražských nastudování (Divadlo na Vinohradech a posléze GoJa Music Hall, vždy v režii Petra Novotného).  Režisér Moša je zaujetím Jana Ježka pro tuto úlohu fascinován.

Zajímavostí je, že MdB u Bídníků snad poprvé veřejně uvádí i understudy – záskoky – v Brně jimi budou například Eva Jedličková jako Fantine, Radek Novotný v roli studenta Maria, Kateřina Krejčová jako Cosette (ta pro zajímavost hrála i malou Cosettku v pražském představení z roku 1992) a  Kateřina Halíčková coby Eponine.

Možná nejzajímavější informace z tiskovky, která se týkala obsazení, se dá rozdělit na dobrou i špatnou zprávu zároveň. Týká se jednoho z nejoblíbenějších členů souboru Jana Apolenáře. Začněme tou horší: Do inscenace nastoupí až později (v upraveném obsazení tudíž u role hostinského Thénardiera zatím figurovali jen Jan Mazák a Tomáš Sagher), ale (a teď se dostáváme ke zprávě dobré) kromě Thénardiera nastuduje i roli inspektora Javerta!

Dramaturgyně Pavlína Hoggard poté přiblížila triumfální jízdu díla od pařížské premiéry  v Paláci sportu v roce 1980, až po úspěchy po celém světě, tentokrát už pod britskými křídly.  Zajímavá debata se následně strhla kolem tématu autorských práv. Ač mají brněnští inscenátoři volnou licenci, tzv. non-replicu, neboli nemusí se držet, co se scénického ztvárnění týká, originální londýnské verze, jsou pod velmi přísnou kontrolou agentury Camerona Mackintoshe (držitele práv na jedny z největších světových hitů, však i dřívější bonbónky na repertoáru MdB:  „Oliver!“ a stále uváděné megaúspěšné „Čarodějky z Eastwicku“), která má právo veta v jakékoli záležitosti, se kterou i třeba jen trochu nebudou souhlasit.. Půjde se cestou inovací, ale nikoliv modernizací.

Kontrola se týká třeba i plakátu. Na tiskové konferenci byl odhalen již druhý návrh (více odpovídající plakátům zahraničních verzí), ale ani ten ještě není úplně finální, ale třeba už touto dobou v Brně visí. Dlouhá doba tedy byla věnována tématu „Cosetty s vlajkou“ a člověk si jen mohl říct, že ten, kdo se o muzikály zajímá trochu i s autorsko-právní stránky, ví toho o uzavírání licenčních smluv na nejostřeji střežená díla, více než profesionální novináři, což potěší.

A jelikož chce Brno třetí české nastudování, kde nechybí kongeniální český překlad Zdeňka Borovce (a který bude přítomen také v „malém“ programu, takže se bude jednat vlastně o jeho první české knižní vydání, kdo bude mít zájem pouze o “velký” program s fotografiemi, bude k dispozici také)  mít co nejlepší, nejen že odložilo premiéru, ale najalo si osvědčené spolupracovníky.

Jiří Petrdlík, Dan Kalousek a Igor Vavrda mají na starosti hudební nastudování. To se opírá o originální obsazení orchestru (zhruba 35 členů), nebude se však držet původních aranží, takže nás čeká zbrusu nový posluchačský zážitek. Také se zrealizovalo zhruba 90% všech agenturou povolených škrtů, kratší budou díky absenci točny i některé mezihry a kosmetické úpravy (údajně miniaturní) se nevyhnuly ani českým textům, přesto se délka bude zřejmě pohybovat ke třem hodinám.

Andrea Kučerová zase pro produkci navrhla 500 kostýmů a v dekoraci německého scénografa Christopha Weyerse (autor oceňované výpravy třeba pro německý retro muzikál „Ich will spass (Chci legraci)“, vyrobené v barrandovských filmových ateliérech, se třeba na začátku podíváme do kamenolomu, či do opravdu špinavých městských ulic, neboť se jde více po tématu chudých lidí. Zvukaři a osvětlovači zase odjeli nasát vůni původní inscenace do Londýna, dbá se na to, aby světla i zvuk byly na špičkové úrovni.

Celý soubor přistupuje k tak náročnému projektu s viditelnou pokorou (však se podle slov Stanislava Moši dá celé dílo také lehce zkazit), v soudržnosti, na výsledku všem nesmírně záleží, i brněnští herci, kteří hráli před pár lety v GoJa Music Hall plně naslouchají novému výkladu a tak doufejme, že se bude jednat o další nezapomenutelné provedení.

Připomeňme, že náš server navštíví za účelem zhodnocení hned čtyři představení (veřejná generálka, druhá premiéra, dvě brzké reprízy), aby byla recenze skutečně poctivá. V programu by pak tento titul měl být poměrně často, předpokládá se totiž podobný počet repríz, jako u „Čarodějek z Eastwicku“.