České obsazení muzikálu “Papežka” odhaleno

Upozornění: Bohužel i letos se sešel takzvaný “zimní syndrom” a opět je jedna z nejdůležitějších premiér sezóny v týdnu, kdy je absolutně nejhorší počasí, celou dobu jsem měl radost, jak je zima letos mírná, sluníčko svítí, ale ten mráz je nepříjemný a cestovat se v něm zejména na vozíku moc nedá (i když částečně se vozíčkář zahřeje víc než chodec, ale vše má svůj limit). I když jsme se naprosto maximálně snažili, tak to, co loni postihlo “Marguerite” (vše bylo těsně před výjezdem), tak letos to bohužel mírně postihne “Papežku”, jelikož ale Brno je pro nás relativně blízko a o servis není nouze, tak ( narozdíl od Marguerite, kterou už se potom v toku času zorganizovat už bohužel nepodařilo) “Papežku” pokryjeme později, i kdyby to mělo být třeba jen v “Plusech a mínusech”.

Díky za pochopení.

Nádherná podívaná i poslech. Stojí za shlédnutí. Dnešní čerstvé dojmy.

Tak se mi po hodně dlouhé době podařilo “být in” a vyrazit na muzikál, který je nový, jen chvilku od premiéry. Navíc po Robinovi druhý muzíkál během jednoho měsíce, to je snad můj rekord. Rád bych se ve stručnosti svěřil se svými dojmy ze sobotního odpoledního představení.

Papežka je dílo německého dua Dennis Martin a Christoph Jilo, kteří zpracovali příběh bestselleru americké spisovatelky Donny W. Cross. Ten vypráví o dívce Janě, která byla již odmalička inteligentní, uměla číst a psát a toužila po vědění, což se však neslučovalo s obrazem ženy ve starověku. Proto i se svým bratrem utíká z domova do kláštera, kde se za pomoci místního biskupa vzdělává a rozšiřuje své poznání. Musí však bojovat proti předsudkům, kromě biskupa má spojence jen v místním markraběti Geroldovi, do kterého se posléze zamiluje. Osud tomu však chce a vzájemné cesty všech tří se na nějaký čas rozcházejí, díky souhře okolností a následkem neustálých tlaků se Jana převléká za svého tragicky zemřelého bratra Jana. Svou moudrostí, talentem, pílí a pokorou se postupně dostává až do Říma, kde léči zdejší obyvatele. Podaří se jí uzdravit i současného papeže, čímž si získá jeho přízeň a stoupá výš a výš na hierarchii místních církevních hodnostářů. To se nelíbí Římanovi Anastasiovi, který společně se svým otcem Arseniusem už dlouhá léta plánují, za pomoci franského císaře Lothara, jeho vstup na papežský trůn. Janě se však podaří jejich snahy zmařit a po smrti papeže Sergiuse je lidem zvolena na samotný papežský stolec jako Jan Anglicus (v té době ještě nebyli papežové voleni konkláve, jak to známe dnes). Nakonec ve své funkci vydrží pouhé dva roky, když ji zradí její vlastní city k markraběti Geraldovi. Celá pravda je odhalena při procesí v čele s papežskou kavalkádou vedoucí do Lateránského kostela. V ulici Via Sacra mezi Koloseem a kostelem San Clemente ji překvapí porodní bolesti a porodí syna…

Jedná se o skutečný příběh nebo pouhou legendu? Ani současní odborníci nejsou schopni se shodnout na tom, zda je jde o smyšlenku či realitu. Církev se mohla snažit zakrýt tuto ostudu, sám Jan Hus se v kostnickém procesu opíral o důkaz neomylnosti církve právě na příkladu Jany na papežském trůnu. Současní historici se spíše přiklánějí k variantě legendy, sama autorka literární předlohy je však přesvědčena o opaku: “Je jasné, že celou pravdu o tom, co se dělo okolo roku 855, už se nikdy nedozvíme. Zkoumání materiálů ohledně Jany jsem se věnovala sedm let a myslím, že se mi podařilo nashromáždit tolik všemožných střípků, abych mohla tvrdit, že Jana skutečně existovala. Samozřejmě, že spoustu věcí jsem si v románu upravila nebo přimyslela. Ale myslím si, že tak, jak jsem příběh napsala, se něco hodně podobného tehdy skutečně odehrálo. Za tu dobu jsem navíc zjistila, že se o této postavě mluví po staletí, ale přitom o ní lidé nemají velké povědomí. Vzpomeňme jen na krále Artuše. To také není nic jiného než legenda. Excalibur byl jen pověst, neexistují důkazy, že by se to kdy stalo. Ale o králi Artušovi se vypráví stále, přitom o papeži Janovi ví jen velmi málo lidí.”

Dílo se však pravostí této legendy nezabírá, naopak zde naplno rozjíždí strhující sentimentální příběh plný emocí, intrik a dogmat, který vede diváky skrze celý Janin život od narození až po smrt. Německý hudební skladatel Dennis Martin společně s libretistou Christophem Jilem dostali z velkého množství zájemců možnost zpracovat toto dílo a výsledek určitě stojí za to. Zamotaný příběh se tvůrcům podařilo zpracovat tak, že se diváci bez větších problémů orientují v ději a mohou si ho beze zbytku vychutnat. Premiéra pod vedením zkušeného režiséra Stanislava Moši se uskutečnila v loňském roce v zámecké zahradě v německém městě Fulda (kde mimochodem Jana dle legendy studovala ve zdejší klášterní škole) a divácký ohlas předčil všechna očekávání – 116 kompletně vyprodaných repríz. Druhou zemí, do které Papežka zavítala, je právě Česká republika. Stalo se i tak proto, že byl k celému dílu přizván jako režisér Stanislav Moša a obě díla vznikala ve vzájemné kooperaci.

Historické drama ze středověku s tématikou, která i v současnosti zavdává pocit tajemna, to je ideální námět pro muzikálové dílo. Tvůrci si s ním vyhráli skutečně ideálně, po celé tři hodiny běží tajuplný příběh ve strhujícím tempu, hluchá místa se téměř neobjevují. Jaký to závan svěžího větru oproti většině ostatních muzikálových produkcí v České republice. Jenom je možná trošku škoda, že všechny postavy jsou už od začátku škatulkovány až příliš čitelně na dobré a zlé. Překladu do češtiny se ujali Stanislav Moša a v písňových textech mladý překladatel a básník Mikuláš Bryan (mimo jiné se svou básnickou sbírkou vyhrál Ortenovu Kutnou Horu) a také jejich práce dopadla na výbornou. Totéž se dá říct i o hudebním zpracování Dennise Martina, který v průběhu představení střídá klasické chóry s rozjařenými melodiemi Římanů až po chytlavé duety. Dílo melodicky krásně ladí, žánrově se nejčastěji pohybuje na pomezí popu a rocku a ač se to na první poslech příliš nezdá, v Německu se některé skladby již stihly stát hitem.

Obrovskou devizou celého představení je velkolepá výprava. Z Fuldy totiž byla převezena hlavní točna, která hraje ve výpravě Christophera Weyerse velmi významnou roli. Během několika chvil se tak můžeme ocitnout v Lateránském kostele, v Římě na tržišti, ve fóru, vězení, klášterní škole či nevěstinci. Ruku v ruce s výpravou a efektními kostýmy jde i neotřelá choreografie Julie Poulet.

Je však potřeba zdůraznit, že nejvýznamnějším prvkem celého představení jsou skvělé herecké i pěvecké výkony celého ansámblu. Ve včerejším představení si ‘střihla’ hlavní roli Hana Holišová. Ve všech pěveckých polohách byla téměř bezchybná, k tomu přidala i hodně široké a efektní herecké výrazivo, ve kterém jde rozpoznat její rozpolcení mezi touhou po vědění, službě bohu i lidem a vlastní lásce. V jejím mladším podání se představila Kristýna Kučerová, která hrála velice přirozeně a zvládala jak komunikaci s ostatními zkušenějšími herci, tak i vypjaté dramatické scény. Totéž, co o hlavní představitelce, je možné po straně pěvecké i herecké říct i o jejím mužském protějšku Geraldovi v podání Roberta Jíchy. Aeskalupta, který provází Janu od počátku až na samotný konec, ztvárňuje Ladislav Kolář. Pro mě asi největší překvapení, zatímco Holišovou a Jíchu už jsem znal z dřívějška, toto bylo moje první setkání s Kolářem, který svou roli rozvážného řeckého učence zvládl s bravurou po herecké i pěvecké stránce (a evidentně si ji hodně užíval). Za zmínku stojí i nepříliš velká role Stano Slováka, který vystupuje jako cholerický otec Jany chovající se jako tyran vůči celé své rodině. V roli záporáků působili Igor Ondříček a hlavně Radek Novotný. Své sólové výstupy zvládali velice dobře (hlavně úlisný Novotný snažící se v roli Anastasia za každou cenu potopit Janu), ve společných duetech to již bylo horší. Rozhodně nejsem na tuto problematiku odborník, ale obecně mi přišlo představení nepříliš povedené po zvukové stránce, na několika místech to úplně neladilo a párkrát neseděla hlasitost jednotlivých představitelů vůči sobě i hudbě.

Shrnuto jednou větou – Papežka je svěží dílo přinášející do českého muzikálového světa poutavě zpracovaný zajímavý a barvitý příběh z dob středověku doplněný o působivou hudbu (kterou ještě umocňuje živý orchestr), efektní velkolepou výpravou, originálními choreografickými prvky a v neposlední řadě výtečnými hereckými i pěveckými výkony.

P.S. Jak tak koukám, tak se mi to příliš stručně teda nepodařilo. Na závěr tedy alespoň herecká sestava, která se včera představila:

Jana – Hana Holišová
Aeskulapius, řecký učenec – Ladislav Kolář
Gerold, markrabě – Robert Jícha
Anastasius, vysoce postavený Říman – Radek Novotný
Arsenius, jeho otec – Igor Ondříček
Jana, dítě – Kristýna Kučerová
Jan, její bratr, dítě – Lubomír Hrdlička
Gudrun, jejich matka – Johana Gazdíková
Otec Jany a Jana – Stano Slovák
Jan, bratr Jany – Bohumil Vitula
Fulgentius, biskup z Dorstadtu – Rastislav Gajdoš
Richild, Geroldova žena – Mária Lalková
Rabanus, opat kláštěra ve Fuldě – Milan Němec
Thomas, prius kláštěra ve Fuldě – Jakub Zedníček
Papež Sergius – Jan Mazák
Marioza, římská kurtizána – Michaela Horká
Lothar, franský císař – Tomáš Sagher
Dvorní maršál – Jakub Uličník
Havraní muž – Igor Maršálek
Havraní žena – Dana Bačinská

Je škoda, že zrovna tenhle kousek se tady obešel bez recenze.
A je ještě větší škoda, že něco podobného “nejde” udělat tady u nás v Praze, protože takhle má vypadat muzikál. Scéna, příběh, texty, všechno jedna báseň a všechno to tu už přede mnou bylo napsáno. Excelentní výkony všech, kteří vylezli na jeviště. Prostě divadlo se vším všudy. Jen dvakrát za celé představení jsem měla čas se pozastavit nad tím, že mi něco nesedělo a jednou z toho to bylo jen kvůli konci, který já z té legendy znám jinak… Je taky škoda, že se to nehraje častěji a že vzhledem k velikosti scény se s tím asi nedá moc vyjet nahostování po České republice.
Co mě ale překvapilo úplně nejvíc, po poslechnutí první – německé verze, jsem jela s tím, že na německý muzikál je to pro mě celkem slabé, ale výkony v Brně mě přesvědčily o jasném opaku, není to slabé, jen výkony na tom německém CD nejsou tak maximální, jak já je potřebuji a jaké byly včera v Brně.

nedělní představení prostě super nejde než říct škoda že nehrajou častěji Hana Holišová podává takový výkon že to člověka až zarazí do sedačky

včera bylo u obsazení napsáno 3 hodiny

Ty 3 a čtvrt hodiny je taková jistota… Je v tom i děkovačka a odchod z divadla včetně vyzvednutí věcí v šatně :)

Můj pokus o recenzi na tento překrásný muzikál:

Papežka v Městském divadle Brno

Hudební scéna Městského divadla Brno je od svého vzniku (2004) považována za nejlepší muzikálovou scénu v České republice srovnatelnou s nejlepšími evropskými produkcemi. Její repertoár se dá rozdělit do tří „skupin“. První skupinu tvoří projekty autorské. Jako libretisté, textaři a hudební skladatelé zde působí např. Miloš Štědroň, Milan Uhde, Zdeněk Merta, Stanislav Moša, atd. V této autorské tradici pokračují i mladí umělci působící právě v MDB např. Petr Gazdík, Jan Šotkovský, nebo Stano Slovák. Druhá a v současné době největší skupina zahrnuje tituly hrané po celém světě. Z pestré palety světoznámých děl jmenujme alespoň Hair, West Side Story, Jesus Christ Superstar, Bídníky atd…
Jako jedno z mála českých divadel se brněnská hudební scéna věnuje i objevování nových titulů mladých autorů, jejichž muzikály nejsou příliš známé a ve světě se téměř nehrají. V českých, evropských a mnohdy i světových premiérách zde byly uvedeny tituly jako Mozart!, Marry Poppins, Zorro atd.
Do této třetí skupiny titulů patři i muzikál Papežka mladého autora Dennise Martina, který vychází ze světového bestselleru Donny W. Cross. Legenda o ženě, která usedla na papežský stolec, se odehrává v polovině devátého století. Malá Jana se narodí do rodiny Saského pohana, který byl stejně jako celá rodina násilím obrácen na křesťanskou víru. Otec si však přál syna, který by mohl jít do klášterní školy a stát se mnichem. Jana roste, je velmi inteligentní a zvídavá. I přes velkou nechuť svého otce ji moudrý učenec Aeskulapius odvádí do klášterní školy. Jana samozřejmě nesmí bydlet společně s chlapci a tak se jí ujímá markrabě Gerold. Během let projde Jana tvrdou klášterní výukou, kterou jí znepříjemňují chlapečtí spolužáci, kteří mají pocit, že děvče mezi ně nepatří-vadí jim především to, že Jana dosahuje mnohem lepších výsledků než oni. S přibývajícími léty se v Janě probouzí žena. Svého ochránce Gerolda přestává vnímat pouze jako otce a on její city opětuje. Vše zjistí Geroldova žena a ve chvíli, kdy manžel odjíždí na válečné tažení proti barbarům, rozhodne se Janu provdat. Svatební obřad však překazí vpád barbarů a masakr v kostele, při kterém umírají všichni přítomní kromě Jany. Ta uteče do kláštera ve Fuldě. Zbaví se vlasů a v mužském přestrojení se stane jedním z bratrů. Opat kláštera je z Jany nadšen-má obrovské znalosti z medicíny a dokáže tak vyléčit jakoukoli nemoc. Jedině proto opat Janu neprozradí, když po letech zjistí její skutečné pohlaví. Jana však musí neprodleně opustit klášter a vydává se do Říma. Její skvělá pověst ji předbíhá a tak je po příchodu do Říma pověřena vyléčením samotného papeže. Velmi brzo se stává papežovým rádcem a přítelem. Proradný nomenklátor Anastasius se svým otcem však chtějí papeže svrhnout a trnem v oku je jim i Jana. V době, kdy nechá Anastasius papeže otrávit, přijíždí do Říma Gerold. Při masakru přišel o celou svoji rodinu a tak doufá, že vedle Jany bude moci zapomenout. Oba mají strach z Anastasia-je jasné, že pokud by ho lid zvolil za nového papeže, nezastaví se před ničím. Ještě než však stačí uprchnout, přichází pro Janu papežská garda-Jana byla lidem zvolena novým duchovním vůdcem. Oba jsou tímto sdělením zdrceni. Gerold chce však být Janě stále na blízku a ta jej jmenuje velitelem papežské stráže. Řím za papežky Jany vzkvétá. Vznikají školy pro dívky, nemocnice, nebo je zavedena kanalizace. Pomstychtivý Anastasius se však rozhodne pomstít. Během průvodu papežky vyláká Gerolda do postranních uliček Říma, kde ho nechá ubodat bandou nájemných vrahů. Ve stejnou chvíli se Janě udělá špatně, potratí dítě, které s Geroldem čeká a na schodech katedrály před zraky tisíců lidí vykrvácí. Anastasius poté napíše takzvanou „Kroniku papežů“. Janinu jméno z ní samozřejmě vynechá.
Inscenaci „Papežka“ v Městském divadle Brno režíruje Stanislav Moša. Ten již tento titul nastudoval jako světovou premiéru německé Fuldě (místo, kde měla podle legendy Jana léčit v klášteře) a do Brna pouze přesunul svoji režijní koncepci. Překladu se ujmul sám ve spolupráci s Mikulášem Bryanem. V realistické a výtvarně složité scéně Christophera Weyerse vede Moša herce k citlivému a přirozenému herectví, jako by se nejednalo o muzikál, nýbrž o činohru. Nikde ani náznak tradiční muzikálové pompy a „načančanosti“ s kterou je tento žánr všeobecně spojován. Síla inscenace tkví především v nápadité, originální a různorodé hudbě. Mohutné chrámové chorály se střídají s intimními zpověďmi jednotlivých postav a bujarými sborovými písněmi jarmarků a římských nevěstinců. Hudební aranže Dana Kalouska a Ondřeje Tajovského (ti zároveň představení dirigují) působí neotřele a dává představení svěží, rockový nádech. Velkou zásluhu na tom má i téměř čtyřicetičlenný živý orchestr.
V hodnocení jednotlivých hereckých výkonů jednoznačně vyniká nad všechny představitelka hlavní role Hana Holišová (alt. Svetlana Janotová). Její Jana je velká bojovnice toužící po vědění. Každá rána, kterou jí osud uštědří, ji posiluje, a stále jde za svým jediným životním cílem-být potřebná. Holišová podpírá svůj přesný a citlivý herecký výkon intonačně čistým a emočně bohatým zpěvem.
Další velkou roli si do svého bohatého seznamu připsal i Petr Gazdík (alt. Robert Jícha), který ztvárňuje hraběte Gerolda. Mírnou hereckou topornost zcela kompenzuje suverénním pěveckým výkonem a jeho pevný tenor zní ve všech možných barvách. Velmi působivý je především jeho duet s Janou a závěrečný sólový part, ve kterém se smiřuje s faktem, že Janu nikdy nebude mít.
Roli proradného Anastasia nastudoval jako understudy Radek Novotný (alt. Aleš Slanina). Postava nemá v muzikálu příliš prostoru, ale pletichářská píseň „Rod vládců“, která postavu provází po celé představení, patří interpretačně k tomu nejlepšímu, co muzikál nabízí.
Z dalších dospělých interpretů je pak třeba vyzdvihnout Lukáše Vlčka jako opata kláštera ve Fuldě a Johanu Gazdíkovou jako Janinu matku. Tyto postavy mají pouze jediný sólový výstup, ale díky jeho perfektní interpretaci se stávají nezapomenutelnou součástí představení.
Kromě dospělých rolí jsou velmi důležité dětské role a to malá Jana a její bratr Jan. Petr Šimčák a především Karolína Burešová se svým starším a zkušenějším kolegům vyrovnávají s překvapivou lehkostí. Neodehrává se tu žádné trapné dětské vystupování, ale pečlivě promyšlené a věrné jednání. Karolína Burešová jako malá Jana sklízí za svůj monolog o postavení ženy ve společnosti dokonce potlesk na otevřené scéně.
Muzikál Papežka je jen dalším důkazem toho, že brněnská hudební scéna je schopná uvést muzikál, který množstvím aktuálních témat zasáhne velkou skupinu diváků a to bez zavedených muzikálových klišé. Moša staví inscenaci na velkých technických možnostech divadla, ale především na kvalitě jednotlivých interpretů, kterou bychom jinde v Česku hledali jen stěží.

Městské divadlo Brno – Dennis Martin: Papežka, režie: Stanislav Moša, překlad: Mikuláš Bryan, Stanislav Moša, výprava: Christopher Weyers, dramaturgie: Klára Latzková premiéra: 4. unora 2012