“Hello, Dolly!” – muzikál nabitý činohrou

Od české premiéry Hello, Dolly! v Hudebním divadle Karlín uplynulo 34 let. V Městském divadle Brno půjde již o dvaadvacáté nastudování tohoto legendárního muzikálu na českých jevištích.

Snímek z připravované inscenace

Režisér Gustav Skála se s Hello, Dolly! setkává potřetí. „Diváci se k tomuto titulu rádi vrací a jistě je to vždy krásná výzva i pro divadelníky. Poprvé jsem Dolly dělal v Pardubicích, kde inscenace během dvou let dosáhla na 50 repríz, což je na regionální scénu nebývalé. To samé se mi potvrdilo i v olomouckém divadle, před čtyřmi lety. Možná si mnozí pamatují slavnou brněnskou inscenaci se Zdenou Herfortovou, která si – v menší roli – opět v Hello, Dolly! zahraje. Do Městského divadla Brno se vracím vždy rád, minimálně z toho důvodu, že je zde spousta talentovaných lidí. Podle mého názoru v oblasti hudebního divadla nic lepšího v České republice není. Brno může být na své Městské divadlo hrdé,“ uvedl Skála.

V programu k inscenaci najdete složitou i barvitou genezi, jakými inspiračními cestičkami se téma dohazovačky, která má políčeno na jednoho konkrétního muže, propracovalo až ke své muzikálové podobě. Dramaturg Jan Šotkovský tyto informace sype z rukávu…: „Námět muzikálu Hello, Dolly! skladatele Jerryho Hermana a libretisty Michaela Stewarta je téměř o sto třicet let starší, než Hello, Dolly! samotná. Tento muzikál z roku 1964 je muzikálovou adaptací veleúspěšné komedie Thorntona Wildera Dohazovačka (1955), která je adaptací jeho vlastní, podstatně méně úspěšné hry Obchodník z Yonkers, …která je adaptací klasické vídeňské frašky Johanna Nepomuka Nestroye A jde se řádit (1842), …jejíž předlohou byla anglická jednoaktovka Johna Oxenforda Dobře strávený den datovaná rokem 1835…“

„Nečekejte ale od nás exkursi do dějin divadla,“ usmívá se Gustav Skála. „Před premiérou také těžko mohu komentovat, jestli se daří naplňovat naše záměry. Jen o výpravě, jíž nejsem pachatelem, se dá říci, že je díky kostýmnímu výtvarníkovi Romanu Šolcovi a scénografovi Martinu Černému snad ta nejkrásnější, kterou jsem kdy viděl. I někteří kolegové mi potvrdili, že výprava je přinejmenším nadstandardní.“

Muzikál Hello, Dolly! má natolik zaběhnutou inscenační tradici, až se nabízí otázka, jestli nedošlo k jakémusi zakonzervování pohledu na tento klasický muzikál. „Text je natolik silný v kramflecích, že není třeba jej ani aktualizovat ani předělávat, prostě se musí jenom poctivě vyložit a postavit na hereckých výkonech. O to jsem se snažil,“ říká režisér Gustav Skála a dodává: „Jenom jednu scénu jsem si dovolil upravit. Po té, co se Horác popere v Harmonia baru, zdá se mu sen, jak byl za tu výtržnost odsouzen na párdenní vězení. Dolly přichází jako bachařka, aby mu zazpívala onu slavnou píseň ´Good bye – Na shledanou´.“ Představitelky Dolly tedy budou před diváky defilovat nejen ve třech nádherných róbách…

Gustav Skála přesto přistoupil k inscenování legendárního muzikálu s novým náhledem a „neoperetní“ koncepcí: „Viděl jsem mnoho Hello, Dolly! – výkony přinesly velké, ale mnohé inscenace z minulosti bychom již teď nemohli akceptovat kvůli silnému příklonu k „operetnímu“ herectví. My jsme se snažili jít po tom činoherním základu, protože Městské divadlo Brno má na to skvěle disponované herce. Pokusíme se tedy to operetní schéma „ne dvakrát prožitého herectví“ opustit a opřít se o činoherní způsob výkladu textu a reálný výklad situací. V tom, doufáme, naše inscenace bude o krok napřed proti předchozím. Jistě, Laďka Kozderková, Jitka Molavcová v Karlíně nebo Zdena Herfortová v Brně byly vynikající, ale vždy to až moc sklouzávalo k operetě.“

Režisér hned připojil zajímavou řečnickou otázku, zdali Hello, Dolly! je „poslední opereta“ nebo „první velký muzikál“. „Ať je odpověď, jaká chce, Dolly přináší především nadčasové téma. Je to hra o malých prostých starostech malých prostých lidí. Je to hra, která neřeší nic složitě, je napsaná s tím, aby diváci odcházeli z divadla a bylo jim dobře. Podstatná je myšlenka, že i my přece chceme něco v životě změnit, podobně jako známé postavy Dolly či Horáce. Proto tomu diváci dobře rozumí,“ zamýšlí se Skála.

„Ale není to jen tak ledajaká anekdota, při vší nadlehčenosti celá hra obsahuje velice silný pozitivní patos, jak překročit nějakou hranici a třeba se vrátit do života v případě, že vás opustí partner,“ dodal Jan Šotkovský.

Alena Antalová (Dolly Leviová) a Petr Štěpán (Horác Vandergelder) v připravované inscenaci

Igor Ondříček, jeden z představitelů Horáce Vandergeldera, připojil osobní zkušenost: „Když jsem byl malý, byl jsem s maminkou v kině na tom slavném filmu s Barbrou Streisand. Odcházeli jsme z toho kina, matka celá plačící, a když jsem se ptal proč, odpověděla mi, že to bylo jako ze života. Samozřejmě jsem tehdy nic nechápal a divil se tomu, protože na filmovém plátně jsem viděl zlaté róby a tak podobně. Teď (a po zkouškách s režisérem Skálou zejména) si daleko lépe uvědomuji, jak si figury muzikálu řeší ty své starosti, jak všichni jsou na nějaké startovací čáře, kdy se začínají pokoušet něco měnit. Většině postav se to povede, dopadne to zkrátka dobře. Je logické, že pro diváky tento lidský pohled je silný a přitažlivý. Všichni vítáme, že režisér přišel s tím „činoherním“ výkladem a hledá v tom témata, kterými žijí lidé kolem nás. Trochu tedy zkoušíme opustit zažitou inscenační tradici. Krásné šaty, harmonie, krásné písně bavily diváky spolehlivě, avšak žádný režisér se s tím nepopral, aby to zkusil udělat jinak a posunul náhled na Dolly zas někam dál.“

„Je otázka, nakolik se to dá, protože děj muzikálu je časově přece jen pevně ukotvený. A tak zbývá přemýšlet o výkladu tématu, nebo vycházet z toho, jak vás inspirují herci. Úspěch Hello, Dolly! je sám o sobě dán kvalitou textu, který funguje jako Rubikova kostka: vše do sebe logicky zapadne. Pokusíme se o nadstavbu nad tím vším,“ slibuje Gustav Skála. V této souvislosti tvůrci zdůrazňují i fakt, že existuje pouze jeden český překlad.

V titulní roli Dolly Leviové se v alternaci představí Alena Antalová nebo Ivana Vaňková. „Každá je zcela jiná, ale obě dvě herečky dobře vědí, proč stojí na jevišti a jaký typ postavy ztělesňují. Máme za sebou první generální zkoušky, a tak snad již se mohu k otázce srovnání obou (skvělých!) interpretek vyjádřit. Ivana Vaňková je daleko jemnější, subtilnější, je to víc liščí postoj. Alena Antalová je robustnější, rozšafnější, je to takový ženský parní válec. Zajímavé je sledovat, jak právě dvě různé interpretace hlavní ženské role ovlivňují jejich partnery na jevišti, tedy Petra Štěpána nebo Igora Ondříčka. Přitom obě dosáhnou cíle, uloví si toho svého Vandergeldera…“

„Je to pro mě nejpravdivější a nejkrásnější role, kterou jsem kdy dostala,“ téměř s dojetím přiznává Ivana Vaňková.

Připomeňme, že muzikál Hello, Dolly! se momentálně hraje v Ostravě, nedávno byl na repertoáru v olomouckém divadle, v Opavě, v Ústí nad Labem či v Mladé Boleslavi. V rámci projektu METROpolitního léta hereckých osobností nyní chystá Hello, Dolly! Studio DVA v režii Ondřeje Sokola a s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. „Vstupenka za 900!,“ poznamenává Jan Šotkovský a poťouchle dodal: „My to máme za míň a s daleko větším orchestrem.“

Na závěr je třeba se také zmínit o tom, s jakou hudební úpravou se v Městském divadle Brno setkáte. „Hello, Dolly! se často hrála ve swingové úpravě,“ vzpomíná Gustav Skála. „Až teď se ke mně dostaly materiály z Ameriky a co vidím: jiné aranže předehry, jiné mezihry a tak dále. Myslím, že daleko lepší, než verze, které jsme zatím na českých jevištích slyšeli.“

Igor Ondříček k tomu dodal: „Ta orchestrace je výborná a věřím, že bude pro posluchače zajímavá. Je udělaná s důrazem na dechové nástroje, kytary, dokonce tam máme i banjo, velké plochy mají smyčcové nástroje. Druhou stránkou mince je, že obě naše Dolly to budou mít o to těžší. Rozhodli jsme se nic si neulehčovat a nic netransponovat o tercii výš či níž, jak se dříve v českých verzích dělávalo pro potřebu některých interpretů.“

Redakční vysvětlivka: Z důvodu sněhové kalamity jsme se tentokrát nemohli tiskové konference zúčastnit osobně, po přátelské dohodě jsme tentokrát převzali text ze serveru i-divadlo.cz, jehož autorem je jeho šéfredaktor Michal Novák. Ze stejných “technických důvodů” nám tentokrát bohužel nevyšly návštěvy předpremiér. Na premiéře 6. 2. 2010 už ale, pokud vše vyjde tak jak má, přítomni budeme.

Fotografie jsou převzaty z webu Městského divadla Brno, jejich autorem je Jef  Kratochvil.