V předvánoční čas si jeviště Městského divadla Brno podmaní „Sněhurka a sedm trpaslíků“

Nadpis dnešního článku hovoří prakticky za vše. Režisér a spoluautor scénáře Stano Slovák společně se svým tvůrčím týmem, (autor hudby a dirigent Karel Cón a další dva scénáristé – herec Petr Štěpán a Jan Šotkovský, který je zároveň dramaturgem),  nás již od soboty 6. prosince vezmou na jevišti Hudební scény do světa jednoho z nejznámějších pohádkových příběhů. Dvířka k němu byla na tiskové konferenci 27. listopadu pootevřena skutečně skoro dokořán, ale pokusíme se toho až do naší oficiální recenze mnoho neprozradit.

O chystaném představení mluvili hlavně dva ze čtyř autorů: Stano Slovák a Jan Šotkovský,  přítomny byly i obě dvě krásné Sněhurky – Radka Coufalová a Svetlana Slováková i obě ve finále jistě neméně půvabné Macechy – Jan Apolenář a Milan Němec. Příznivce těchto dvou pánů asi potěšíme informací, že nejen, že se před námi objeví díky převlekové roli coby opravdové dámy (ano, žádná pánská stylizace, co by působila uměle)  i třeba v nádherných fialových šatech, ale postava Macechy by měla zároveň být tahounem celé inscenace.

Jelikož příběh o Sněhurce je určitě vám všem dobře známý, nebudeme zdržovat a shrneme si raději nějaká zajímavá fakta.

Osa příběhu vychází z klasické pohádky bratří Grimmů, s velmi mírnou, ale logickou a skoro až nutnou inspirací u filmu Walta Disneyho. U jeho animované verze ale veškeré výpůjčky skončily u zavedených jmen trpaslíků, i když lehce určila hereckou stylizaci i klíč k představení.

To by mělo být skutečně veselé, zábavné, určené pro celou rodinu. Tvůrci pochopitelně nechtějí, aby se rodiče staly pouhým doprovodem, proto bude v představení přítomen i humor, který děti moc neocení, ale o to více by jej měli ocenit právě rodiče. Děti by si ale měly přijít na své asi trochu víc, přeci jen, cílová skupina jsou právě ony. Úžasně přijímané prý podle slov Radky Coufalové budou dialogy a choreografie trpaslíků, svůj díl působivosti bude mít i pojetí scény Jaroslava Milfajta.  Údajně je inspirována dětskou stavebnicí a bude značně spoléhat na light – design Davida Kachlíře. S jistotou se dočkáme také různých výbuchů, imaginací (např. oživlých lesních plodů)  a dokonce i bublifuku, takže o fascinující podívanou je postaráno. Přizpůsobena je i délka, která by neměla přesáhnout jednu hodinu a padesát minut včetně přestávky.

Kostýmy Andrey Kučerové budou stylizovány do stylu empíru devatenáctého století, což bude v přímém kontrastu s hudbou Karla Cóna, kde se dočkáme zřejmě mnoha různých odvětví, zmíněno bylo například blues nebo samba. Blues si například zazpívá postava Myslivce, pro něhož je mimochodem přichystán zajímavý originální dějový zvrat. Stejně tak je vyřešena i poměrně záludná otázka, často vynášená mezi fandy divadla, proč trpaslíky hrají nejvyšší herci souboru. Nebojte se, na vše mají autoři logické (a velmi vtipné i nápadité) vysvětlení!

K hudbě určitě přihodíme další velmi zajímavý fakt, který se podstatně liší od původního záměru inscenace. Ten počítal s čistě vokální „a cappella“  hudební složkou, proto také byl součástí názvu podtitul „Sněhurka a její sedmTET“. Stano Slovák si ale udělal test s jeho malým synkem, kterého tento způsob hudební prezentace nezaujal. Od prvotní myšlenky se tedy upustilo a doprovod obstará plnohodnotný osmnáctičlenný orchestr. Ale slibované „a cappella“ vložky se v díle objeví. Jako celek ale bude sázet na již zmiňovanou žánrovou pestrost, podobnou, jakou třeba disponuje další dílo známé z jeviště MdB – Lloyd Webberův „Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť“.

„Sněhurka a sedm trpaslíků“ zatím vypadá jako velice sympatický projekt (a fotografie ze zkoušek na webu MdB tuto domněnku jen potvrzují). Doufejme tedy, že se Stanovi Slovákovi jeho další režijní práce vydaří a bude divácky přijata stejně dobře, jako jeho uvedení „Jánošíka aneb Na skle malované“. O výsledku vás budeme informovat v recenzi v příštím týdnu.

Plakát k inscenaci

Autorem plakátu je Jef Kratochvil, poskytnut byl Lucií Broučkovou, tiskovou mluvčí Městského divadla Brno.